Pocházel ze selské rodiny. Po studiích na piaristickém gymnáziu v Mladé Boleslavi (1827–32) absolvoval filozofii (1832–34) a právnickou fakultu (1834–38) v Praze. Nejprve pracoval v Kaňkově advokátní kanceláři, 1841 se stal vrchním na liblínském panství hraběte Wurmbranda-Stuppacha. Od ledna 1850 do února 1852 vedl jako prozatímní redaktor Pražské noviny. Poté působil jako podkrajský komisař na Smíchově (1852–54) a v Příbrami (1854–56), okresní soudce ve Zbirohu (1856), na Zbraslavi (1857–67), na Smíchově (1867) a jako přednosta okresního soudu v Nových Benátkách (1868–69). Od studentských let se věnoval literární, zejména básnické tvorbě. Ve svých mimopražských působištích usiloval o rozvoj kulturního a společenského života v duchu vlasteneckých ideálů.
P. se prosadil především jako lyrický básník a autor písňových textů, z nichž některé zlidověly (Bývali Čechové, Čechy krásné, Čechy mé, Tážete se, proč jsem Slovan, Písně dcery ducha mého aj.). Na sklonku pražského pobytu se pokusil rovněž o dramatickou tvorbu. Napsal dvě hry na námět z českých dějin, obě byly uvedeny ve StD. Tříaktová hra Vilém Rožmberk, věnovaná J. N. Štěpánkovi, demonstruje vzájemnou lásku Viléma z Rožmberka a jeho poddaných. Titulní postava je předvedena jako dobrotivý vládce milující svou zem a lid natolik, že dokonce odmítne nabídku stát se polským králem. Největší prostor však ve hře dostávají milostné vztahy mezi Rožmberkovou dcerou Blankou a italským šlechticem Ursinim, Rožmberkovou schovankou Bertou a panošem Jaromírem – tento vztah je ohrožen dalším Italem, intrikánem Antoniem, který touží zmocnit se rožmberského pokladu. Celou hru silně prostupují vlastenecké motivy (Blanka slíbila umírající matce, že se neprovdá za cizince; otázka sňatku s cizinkou se v odlehčenější formě řeší i mezi zahradníkem Vojtěchem a jeho milou Gertrudou). Kromě výstupů Vojtěcha a Gertrudy je hra psána osmislabičným veršem, obsahuje četné lyrické pasáže opěvující českou krajinu, český lid apod. a jsou do ní začleněny písňové texty. Tříaktové veršované drama Král Vratislav na Moravě (nedochováno) bylo vystavěno, jak lze soudit z dobových recenzí, na podobném principu jako předchozí hra; jedním z hlavních motivů byl milostný vztah mezi Vratislavovým synem Břetislavem a Luitgardou, jež se dokonce vydá v přestrojení za muže do války.
P. hry spojují historické náměty a vlasteneckou tendenci s milostnými vztahy a intrikami, umožňujícími uplatnit řadu efektních postupů (převleky apod.). Kritika je nepřijala příliš příznivě, autorovi vytýkala, že se projevuje víc jako básník než jako dramatik. Po odchodu z Prahy na tvorbu pro divadlo zcela rezignoval.
Pseudonymy a šifry
Posvijanský, V. Oujezdský, J. P., Pipo.
Hry
Vilém Rožmberk aneb České srdce poklad nejdražší, StD 1840, i t.; Král Vratislav na Moravě, StD 1840.
Prameny a literatura
Ref. Vilém Rožmberk: K. [F. Klutschak], Bohemia 14. 1. 1840; K. S. [Sabina], Ost und West 4, 1840, s. 207; J. Malý, Česká včela 7, 1840, s. 28; F. V. [Filípek], tamtéž, s. 216 + Dennice 1, 1840, d. 1, s. 256●; ref. Král Vratislav na Moravě: K. [F. Klutschak], Bohemia 11. 1840; J. Malý, Česká včela 7, 1840, s. 380; J. Kamper, in sb. Literatura česká devatenáctého století II, 1903, s. 378n.; Vondráček II; DČD II ■ LČL, Otto, Masaryk; Laiske
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, II. N–Ž, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 733–734
