Vl. jm. Elizabeth Katarina Peschke. – Pocházela z početné národnostně smíšené rodiny nájemce hostince (otec byl Němec, matka Češka). Z jedenácti sourozenců se pokoušela o hereckou dráhu i mladší sestra Karolina (někdy psána Kateřina, 1842–1912), která 1861–62 vystupovala v českých představeních StD, 1862–64 byla členkou PD, před sňatkem divadlo natrvalo opustila. Starší sestra Matylda (1834–1904) se stala propagátorkou ženského vzdělávání (založila v Praze první dívčí penzionát a soukromou školu pro dívky). P. navštěvovala německé školy, od dětství jevila zájem o divadlo a jako patnáctiletá brala herecké lekce u A. Herbstové. Počátkem 1849 se úspěšně uvedla v ochotnickém Švestkově divadle u sv. Mikuláše na Starém Městě (s ochotníky hrála též v Černínském paláci na Hradčanech a v Konviktu). Poté ji angažoval jako druhou milovnici německý ředitel F. Maschek, který měl v užívání zámecké divadlo v Teplicích. P. tu působila v létě 1849, pak ji přijal J. K. Tyl do autonomního českého souboru, sestaveného pro český provoz ve StD a Aréně ve Pštrosce (debutovala 15. 9. 1849 rolí Klárky ve hře Ch. Birch-Pfeifferové Štefek Langer z Hlohova). Tyl spolu s A. Rajskou a F. Douchou zdokonaloval její český slovní i písemný projev. V srpnu 1850 se provdala za novináře a pozdějšího divadelního ředitele Pavla Švandu ze Semčic, v té době úředníka státní účtárny a učitele na reálce. Po rozpuštění českého souboru na podzim 1851 zůstala v Praze, ač jí ředitel StD J. Hoffmann při svém odchodu do Vídně na jaře 1852 nabízel angažmá v Divadle v Josefově za trojnásobnou gáži. Ve StD hrála nadále v českých představeních. 1862 se stala, už jako jedna z nejoblíbenějších českých hereček, členkou PD. 1861 hostovala u krajanů ve Vídni, 1864 v Plzni u společnosti Walburgovy a Kramuelovy, svými vystoupeními pomáhala i menším souborům (společnosti Hofově, Vicenově) a ochotnickým spolkům.1865 podnítila Švandu k ustavení vlastní společnosti pro Plzeň, u níž v prvních letech, ještě jako členka PD, hostovala. Diplomatickou obratností a společenskými známostmi napomohla manželovi získat povolení ke stavbě Arény ve Pštrosce na Král. Vinohradech (1869). Pro rozpory se správou PD, která těžce nesla konkurenci Švandovy arény, byla P. v polovině 1870 propuštěna. V manželově souboru hostovala do 1874, kdy se stala jeho řádnou členkou. Jako zdatná organizátorka a podnikatelka se podílela na vzniku dalších Švandových letních scén na Smíchově (1871 Aréna v Eggenberku, 1881 Divadlo u Libuše). 1883 se pro těžkou nemoc vzdala herecké činnosti (naposledy hrála 20. 1.), nadále se však věnovala výchově hereckého dorostu, práci překladatelské a literární i podnikatelským aktivitám. Po Švandově smrti obdržela 1. 2. 1891 koncesi pro divadlo na Smíchově a 1. 5. zahájila sezonu. Ač vážně nemocná a neschopna pohybu zbudovala a řídila novou Arénu na Smíchově (otevřena 3. 6. 1891; poblíž dnešního Palackého mostu) a udržovala rodinný divadelní velkopodnik. O její vitalitě a zájmu o divadlo svědčí mj. i to, že se v dubnu 1891 nechala dopravit do ND, aby viděla hostující H. Modrzejewskou. Zemřela po dlouhé nemoci, pochována byla do rodinné hrobky Švandových na Vyšehradském hřbitově.
Čtyři děti P. (páté záhy zemřelo) se již od mládí uplatňovaly ve Švandově souboru a svůj další život cele nebo zčásti zasvětily divadlu. Předčasně zesnulý syn Jaroslav (1851–1879) překládal divadelní hry, Marie (1853–1906, provd. Stankovská, podruhé Koldinská) se stala herečkou a divadelní ředitelkou, Pavel (1855 až 1923) byl činný jako zpěvák a divadelní ředitel, nejmladší Karel (1867–1928) vystudoval práva, pracoval ve státní službě a působil jako umělecký správce Švandova divadla na Smíchově.
P. vyšla z tylovské herecké školy a celý život považovala Tyla za svého učitele. Do vývoje českého divadelnictví se ale zapsala (spolu s F. F. Šamberkem) jako zakladatelka konverzačního stylu a jako svébytná veseloherní interpretka. Zavedla u nás tradici tzv. sólové veselohry (divadlo jednoho herce). Žádná z jejích předchůdkyň ani současnic nedokázala tak temperamentně vystavět a rozehrát komickou situaci, jemně a nenápadně uplatnit vtip v nejnečekanější chvíli, strhnout bezprostředním humorem a jiskřivým dialogem spoluherce i obecenstvo. Svěží hlas, zůstávající většinou ve střední konverzační poloze, účinně dojímal v sentimentálních scénách, satiricky řezal v parodiích a kupletech. P. nezaujala diváky jen líbivým zevnějškem a pověstným okouzlujícím úsměvem; její charakteristicky vypjatý postoj s hrdě vzpřímenou hlavou a bystrý, vše registrující pohled napovídaly, že celá hereččina osobnost je na jevišti neustále ve střehu, že vždy znovu modeluje postavu, vymýšlí nové komické finesy a obezřele číhá na příležitost dosud neobjeveného výmluvného gesta. Obecenstvo ji poznávalo nejprve v úlohách naivních dívek (Terezka, Tyl: Tvrdohlavá žena; Minka, Klicpera: Každý něco pro vlast; Ruměna, týž: Hadrián z Římsů; Verunka, Nestroy: Zrzavé vlasy; Verunka, Birch-Pfeifferová: Diblík, šotek z hor) nebo kalhotkových rolích mladých chlapců (Vojtěch, Tyl: Paní Marjánka, matka pluku; Richelieu, Bayard–Dumanoir: Malý Richelieu na prvním potýkání; Vicomte z Letoriéru, též: Hrabě z Letoriéru). V druhé polovině padesátých let, kdy český soubor StD neměl mladší herečku pro tragický obor, vystupovala častěji i v rolích tohoto typu. V Schillerových hrách vytvořila královnu Alžbětu v Marii Stuartce, princeznu z Eboli v Donu Carlosovi a Amalii v Loupežnících, v Shakespearových tragédiích Annu v Richardu III. a Regan v Králi Learovi. Díky bohaté herecké zkušenosti a citovému fondu se zdařile vyrovnávala i s těmito úkoly, byť neodpovídaly plně jejímu naturelu. Také ke svým beneficím přednostně volila prestižnější role tragické a hrdinské. Nejpozoruhodnější výkony v tomto žánru podala v tit. roli Kleistovy Katynky Heilbronské a Hebbelovy Anežky Bernauerové. V PD, kde byl Švanda šéfem činohry (1862–66), se herectví P. stalo nepostradatelnou oporou jeho programu, zaměřeného především na veselohru a hru ze současnosti. Vynikla se suverénní jistotou jak v rolích mazaných služek (Tonča, Molière: Pacient a lékař [Zdravý nemocný]) a měšťanských paniček (Brodská, Shakespeare: Veselé ženy windsorské), tak v úlohách aristokratek ze salonních francouzských konverzaček Scribeových (Vévodkyně z Marlborough, Sklenice vody; Vévodkyně, Salický zákon), Sardouových (Rebeka: Staří mládenci; Klotylda: Spekulant a jeho rod) ad. Také soudobá česká veselohra jí vděčila za první úspěšná ztělesnění některých ženských postav (např. Filipina, Jeřábek: Cesty veřejného mínění; Helena, Sabina: Inserát; Ludmila, Pfleger Moravský: Telegram). Od poloviny šedesátých let se pozvolna přehrávala do rolí rozšafných žen středního věku (např. tit. role Tylovy Paní Marjánky, matky pluku). Po odchodu z PD u Švandovy společnosti ještě zopakovala mladistvou Kateřinu ze Shakespearova Zkrocení zlé ženy a dále vytvářela salonní postavy francouzského repertoáru, stále víc se však uplatňovala v komických a charakterních rolích starších žen, jako byla např. Šestáková v Tylově Paličově dceři. Temperamentním ztvárněním jedné ze tří hokynářek přispěla k obrovskému ohlasu Lecocqovy operety Angot (1874), pozornost kritiky upoutala též jako hadrářka Pomaré v dramatizaci Zolovy Nany (1882). Spojovala lidový humor tylovské herecké školy s kultivovaným projevem moderní konverzační komedie; proto, a také pro hereckou všestrannost, rezonovalo její umění ve všech vrstvách publika.
S P. Švandou a V. Budilem patřila k nejlepším hereckým pedagogům své doby. Dovedla rozpoznat talent, ale stylově ho neusměrňovala, jen učila divadelnímu vnímání a řemeslu. Vychovala řadu vynikajících hereček nejrůznějších uměleckých typů: O. Sklenářovou-Malou, J. Šamberkovou, H. Veverkovou, J. Čermákovou, M. Horskou, M. Procházkovou-Malou, H. Benoniovou, M. Pštrossovou, K. Syřínkovou, A. Košnerovou, A. Volfovou, H. Kvapilovou aj.
Mimořádné kvantity dosáhla její literární aktivita, odhadovaná na šest až sedm set titulů a zahrnující původní hry, dramatizace, adaptace a překlady. Překládala výlučně z němčiny a jejím prostřednictvím hry jinojazyčné. Od poloviny šedesátých let zajišťovala až osmdesát procent repertoáru Švandovy společnosti. Její práce byly uváděny dalšími společnostmi, ochotnickými spolky, některé se hrály v PD, a to i po jejím odchodu z angažmá. V množství její produkce bylo dost divadelního braku, který podepisovala obvykle pseudonymy nebo šiframi. Touze obecenstva po veselohře a frašce vycházela vstříc pohotově pořizovanými překlady německých i francouzských novinek. V nepředstavitelném tempu psala a překládala bez větších literárních ambicí, zato se znalostí divadelní praxe a tehdejších zvyklostí; její mluvné dialogy měly rychlý spád a jadrnou metaforiku městských lidových vrstev (např. Rosen: Když stará škatule chytne). Ač většina jejích prací pro divadlo měla ryze spotřební charakter, částí svých literárních aktivit P. vydatně podpořila Švandovy dramaturgické výboje. Již 1871 zdramatizovala dva romány K. Světlé, Kříž u potoka a Vesnický román, svými překlady umožnila uvádět – často v české premiéře – moderní francouzské veselohry a komedie mravů. Překlady německých dramatizací Zolových románů (Zabiják, 1880; Nana, 1882) a hry Rabourdin a jeho dědicové (1882) zahajovaly na smíchovské scéně, léta před ND, etapu českého scénického naturalismu. Na nejprogresivnější linii Švandovy dramaturgie se podílela průkopnickými překlady her severských dramatiků (Bjørnson: Novomanželé, 1871; Ibsen: Nepřítel lidu, Bílí koně [Rosmersholm], Vánoce [Nora] – vše 1887), na nichž se školili budoucí mistři psychologického herectví – H. Kubešová (provd. Kvapilová) a E. Vojan.
P. patří k mimořádným osobnostem českého divadla 19. stol. Přispěla k modernizaci hereckého projevu a zasloužila se o stabilizaci českého profesionálního divadla na Smíchově, v Plzni i v Brně. Velkou měrou se podílela na vedení Švandovy společnosti: S nezdolnou energií se starala o repertoár a propagaci, spravovala knihovnu a divadelní garderobu, vyjednávala nové štace, objevovala herecké talenty a členům souboru vytvářela po čtvrt století hmotné, umělecké i lidské zázemí.
Pseudonymy a šifry
Ant. (též B., Bedřich, B. J., F., František, Frant., Fr., J. B., J.) Novotný, K. Loudil, J. Lvovský, F. F., O. Jedlička, F. Jiránek, J. Jirásek, Fr. Pichler, Jaromír Křenek, Fr. Křenek, Jedlička, Jos. (též J., Joseph) Hlaváček, P. Javůrek, Jaromír Růžička, J. Hrdlička, K. Havel, A. Havelský, Florian Mastný, J. Novák; A. H., B. N., E. P., J. P., J. N., J. R., J. Skr., L. D., V. Fr., K. N., V. K. aj.
Role
Švestkovo div. (ochotníci)
Marie (F. Kaiser: Der Viehhändler aus Oberösterreich), Amalie (F. Schiller: Loupežníci), Kristof (K. Blum dle franc.: Kristof und Renate, i Maschkova spol.), Kouzelnice Christana + Panská + Žena truhlářova (F. Raimund: Marnotratník) – 1849.
Maschkova spol. Teplice
Nymphe Felia (A. Arno: Die Nymphe Tepla)– 1849.
StD
Klárka (Ch. Birch-Pfeifferová: Štefek Langer z Hlohova aneb Holandský krb) j. h., Terezka (J. K. Tyl: Tvrdohlavá žena a zamilovaný školní mládenec) – 1849; Klára (A. Fredro: Pan Čapek aneb Cožpak mě nikdo nezná?, i PD 1863), Hana (S. H. Mosenthal: Debora), Netinka (F. Hopp: Netinka a Naninka, husaři a dětská punčoška), Renata (K. Blum dle franc.: Krištof a Renata), Minka (V. K. Klicpera: Každý něco pro vlast), Viola Těšínská (F. B. Mikovec: Záhuba rodu Přemyslovského), Olivie (W. Shakespeare: Večer svatotříkrálový aneb Cokoli chcete, i PD 1865), Isabella (V. Hugo: Loupežník z hor aragonských čili Španělská čest) – 1850; Eleonora (E. Scribe, E. Legouvé: Povídky královny navarské aneb Oplátka za porážku u Pavie), Ruměna (V. K. Klicpera: Hadrián z Římsů), Milostna (F. Raimund: Marnotratník aneb Boháč a žebrák), Hyppolita (W. Shakespeare: Der Sommernachtstraum), Serafínka (F. Hopp: Kožíšek, perle a kamna aneb Trh v Pivoňkově) – 1851; Marie (A. Dennery, G. Lemoine: Spanilá Savojanka v Paříži), Lenka (J. Nestroy: Enšpigl aneb Každou chvílku nějaké čtveráctví), Dorotka (J. K. Tyl: Strakonický dudák aneb Hody divých žen, i PD 1863), Kunhuta (S. K. Macháček: Záviš Vítkovec, pán z Růže aneb Pokuta za zrádu) – 1852; Helena (A. Anicet-Bourgeois, M. Masson: Markytánka), Katinka (K. Elmar: Děvče z přádelny), Militka (S. K. Macháček: Ženichové) – 1853; Růženka (K. Elmar: Pod zemí aneb Boháč v železných dolích), Anna (W. Shakespeare: Život a smrt krále Richarda Třetího), Judita (V. K. Klicpera: Židovka aneb Staročeský soud) – 1854; Alína (A. Bäuerle: Alína aneb Praha v jiném dílu světa), Vlasta (F. Stamm: Libuše, kněžna česká aneb Založení Prahy) – 1855; Regan (W. Shakespeare: Král Lear), Klára (K. A. Görner: Manžel bez ženy, otec bez dítěte, i PD 1863), Eliška Polka (V. K. Klicpera: Eliška, poslední Přemyslovna), Alžběta (F. Schiller: Maria Stuartka) – 1856; Vladislav (J. V. Frič dle H. T. Schmida: Břetislav, samozvanec český aneb Zápas o knížecí korunu), Maryla (J. V. Frič dle N. V. Gogola: Taras Bulba, ataman kozácký), Kněžna Eboli (F. Schiller: Don Karlos, infant španělský, i PD 1865), Katynka (H. v. Kleist: Katynka Heilbronská aneb Zkoušení ohněm), Nerissa (W. Shakespeare: Benátský kupec, i PD 1863) – 1857; Verunka (J. Nestroy: Zrzavé vlasy aneb Divotvorná paruka), Verunka (Ch. Birch-Pfeifferová dle G. Sand: Diblík, šotek z hor, i PD 1863), Marie Didierová (F. Pyat: Hadrník pařížský) – 1858; Krištof (K. Blum dle franc.: Krištof a Renata aneb Sirotkové), Viktor (L. Hansmann: Jaroslav Šternberk aneb Porážka Mongolů u Holomouce), Anežka (F. Hebbel: Anežka Bernauerová aneb Zápas lásky s korunou) – 1859; Leonora (F. Schiller: Fiesco), Francesca (J. Neruda: Francesca di Rimini), Eufrosina (V. Hálek: Carevič Alexej), Amalie (F. Schiller: Loupežníci), Anna (K. Blum: Zapovězené ovoce aneb Kdo jinému jámu kopá, i PD 1863), Šotek [Puk] (W. Shakespeare: Sen v noci svatojanské), Jitka (V. Hálek: Záviš z Falkenštejna), Růženka (Ch. Birch-Pfeifferová: Růžena a Růženka aneb Pravá láska zvítězí, i PD 1863) – 1860; Isabella Portugalská (E. Scribe, E. Legouvé: Povídky královny navarské aneb Oplátka za porážku u Pavie), Brodská (W. Shakespeare: Veselé ženy windsorské aneb Potrestaný starý nezbeda, i PD 1866), Armand vévoda Richelieu (J.-F.-A. Bayard, Dumanoir: Malý Richelieu na prvním potýkání, i PD 1864) – 1861; Vicomte z Letoriéru (též: Hrabě z Letoriéru aneb Jak se přízeň získá), Vojtěch (J. K. Tyl: Paní Marjánka, matka pluku aneb Ženské srdce), Královna Anna (E. Scribe: Sklenice vody aneb Účinky a příčiny), Celestina (J.-F.-A. Bayard, J. de Wailly: Musí na venek, i PD 1864) – 1862.
PD
Blažena (W. Shakespeare: Mnoho povyku pro nic za nic, i Švandova spol. 1872), Karolina (R. Benedix: Žárliví), Žofie Arnaultova (A. Decourcelle, Lambert-Thiboust: Obědvám s matkou) – 1862; Božena z Proseče (G. Freytag: Den před volbou aneb Journalisté), Kateřina (W. Shakespeare: Zkrocení zlé ženy, i Švandova spol. 1871), Regina Hvězdecká (V. Sardou: Zamilované psaníčko na cestách) – 1863; Tonča (Molière: Pacient a lékař), Emma (E. Züngel: Chce být vážnou) – 1864; Paola (V. Sardou: Nepožádáš manželky bližního svého aneb Paragrafy na střeše), Rebeka (týž: Staří mládenci), Marjánka (J. K. Tyl: Paní Marjánka, matka pluku aneb Ženské srdce, i Švandova spol. 1872), Vévodkyně z Marlborough (E. Scribe: Sklenice vody aneb Účinky a příčiny, i Švandova spol. 1867), Paní Larceyová (E. de Girardin: Pokuta ženy), Hermance (Ch. Nuitter, J. Derley: Sklenice čaje), Marie Lažanská (E. Pešková: Jen žádnou od divadla!), Konkordie (G. H. Putlitz: Politika v lese), Elmíra (Molière: Tartuffe), Antonie Turletová (E. Grangé, Lambert-Thiboust: Pokuta muže, i Švandova spol. 1866) – 1865; Klotilda (V. Sardou: Spekulant a jeho rod, i Švandova spol. 1874), Filipina (F. V. Jeřábek: Cesty veřejného mínění), Adriana (W. Shakespeare: Komedie plná omylů), Helena (K. Sabina: Inserát), Ludmila (G. Pfleger Moravský: Telegram), Goneril (W. Shakespeare: Král Lear) – 1866; Cesarina (E. Scribe: Výtečníci), Markýza de Logny (E. Bozděch: Z doby kotillonův) – 1867; Karolina (F. Mallefille: Dvě vdovy) – 1868; Růžena (E. Szigligeti: Růžena aneb Turnaj z lásky), Vévodkyně (E. Scribe: Salický zákon), Julie (A. N. Ostrovskij: Výnosné místo) – 1869.
Švandova spol.
Marie (L. Schneider: Český dobrovolník a francouzská selka) j. h. – Plzeň 1868; Mathilda (B. Bjørnson: Novomanželé) – 1870; Šestáková (J. K. Tyl: Paličova dcera) – Plzeň 1871; Marie Tudorovna (V. Hugo: Královna a její milostník), Josefina Galmayerová (Lambert-Thiboust, ú. F. Hopp: Manželé z lidu), Klotilda de Roserai (V. Sardou: Fernanda) – Plzeň 1872; Markéta z Parmy (J. J. Stankovský: Žebráci), Paní de Valory (T. Barrière, A. Regnauld de Prebois: Hraběnka Somerive)– Plzeň 1873; Paulina de Lussan (V. Sardou: Andrea), Anka (A. Berla: Když ženy mužům pláchnou), Amaranthe (Ch. Lecocq: Angot, dcera zelenářky) – Eggenberk 1874; Paní Guichardová (A. Dumas ml.: Pan Alfons) – Plzeň 1874; Lady Janet Roy (A. v. Winterfeld dle W. W. Collinse: Kající Magdalena), Ema (M. Fournier, ú. W. Friedrich: Komedie v komedii), Buchtičková (O. F. Berg: Milosrdný bratr) – Plzeň 1875; Kateřina Daniševna (P. Nevsky [P. de Corvin], A. Dumas ml.: Daniševi aneb Panstvo a nevolníci), Marie Terezie (J. A. Lang: Marie Terezie a její věk) – Plzeň 1876; Paní Bernardová (E. Augier: Rodina Fourchambaultů) – Plzeň 1879; Markýza de Pompadour (A. E. Brachvogel: Narcis) – Divadlo u Libuše 1881; Hadrářka Pomaré (E. Zola, dram. W. Fried-rich: Nana), Magelona (J. J. Kolár: Magelona) j. h. – Divadlo u Libuše 1882.
Hry a dramatizace
Paragrafy pana Puškvorce, PD 1864, t. 1872 (pseud. Jaromír Křenek); Který byl ten pravý ženich? aneb Všeho dobrého do třetice, PD 1864 (pseud. Fr. Pichler); Jen žádnou od divadla!, PD 1865, t. [1884] (pseud. F. F. Jedlička); Adam a Eva, PD 1866 (šifra J. Skr.), t. 1875; Ze života Richarda Sheridana, dle Volfnera, PD 1866, t. 1867 (pseud. P. Javůrek); Páni Grispekové na Kačerově aneb Zrada při bitvě bělohorské, dle F. Lubojatzkého, Švandova spol. Plzeň 1868; Zamiloval se do chansoniérky, dle franc., tamtéž 1869; Balík, Belík a Bulík, AP 1870; Divotvorný doktor, tamtéž 1870; Kříž u potoka dle K. Světlé, Švandova spol. Eggenberk 1871, t. 1872; Vesnický román dle K. Světlé, tamtéž 1871, t. 1874; Bílá paní na zámku lichnickém, dle V. Vlčka, tamtéž 1872; Oldřich a Božena aneb Ze selky kněžna, dle J. K. Chmelenského, tamtéž 1872; Špekulant aneb Román mladé dívky, dle J. Korzeniowského, tamtéž 1872; Majestát Rudolfa II., dle J. Svátka, tamtéž 1873;Otec Žižka aneb Z dob husitských, dle B. Jandy, tamtéž 1873; Kalich krve, dle V. A. Crhy, tamtéž 1873; Biskup Augusta, poslední vězeň na Křivoklátě, dle J. Svátka, tamtéž 1873; Tajnosti pražské, dle J. Svátka, tamtéž 1875; Cikánka a její děti, dle F. Göbla Kopidlanského, t. 1875; Krásná Brigita aneb Kamenná panna u sv. Jiří, Švandova spol. Eggenberk 1875; Železný rytíř v Platnýřské ulici, dle pověsti, tamtéž 1875; Sláva divadlu!, dle E. H, t. 1875; Po bouři, dle E. Marlittové, tamtéž 1876; Pasovští v Praze, dle J. Svátka, Švandova spol. Divadlo u Libuše 1882; Osudná píseň, dle P. M. Veselského, t. 1883; Tajemství staré panny, dle E. Marlittové, t. 1889; Diblíkova dceruška, dle starší látky, Aréna na Smíchově 1891, i t.; Pan president, dle starší látky, t. [1891], (šifra E. P.); Sedlák Kmotr Soudil, dle starší látky, t. 1893; Černýkříž v lese, dle starší látky, t. [1895]; Lehké zboží, t. 1898 (pseud. Jedlička). ■ Souborně: Výbor divadelních her, 1881–83, 5 sv.
Překlady a adaptace
J.-F.-A. Bayard, G. Lemoine: Husička z Podháje, StD 1855, t. 1857 (pseud. B. Novotný); J. v. Plötz: Hloupá i učená, StD 1858, t. 1877; R. Genée: Hraje si na vdanou, StD 1859, t. 1860 (pseud. B. Novotný); E. Scribe: Čarovné ruce, PD 1862, t. 1886 (pseud. J. Lvovský); K. A. Görner: Mladí starci – staří hoši, PD 1863, t. 1872 (šifra K. N.); R. Benedix: Čeleď, PD 1863, t. 1865 (pseud. J. Novotný); Honoré: Sirka mezi jiskrami, PD 1863 (pseud. J. Novák, též J. Novotný); V. Sardou: Zamilované psaníčko na cestách, PD 1863 (pseud. Jos. Hlaváček); F. v. Holbein: Hledá tragickou rekyni, PD 1863, t. 1864 (šifra L. D., též pseud. J. Novotný); E. Scribe, G. Lemoine: Cesta oknem aneb Nevěřte ženským, PD 1863, t. 1870 (pseud. B. Novotný, též K. Loudil); [K. A. Görner]: Jen mimochodem [En passant], PD 1864 (pseud. J. Hlaváček), t. 1869; týž: Hádka pro nic za nic, PD 1864, t. 1870; V. Sardou: Paragrafy na střeše, Švandova spol. Plzeň 1865; A. Dumas st., ú. F. v. Holbein: Ze života vévody Richelieu aneb Osudná sázka, PD 1865, t. s tit. Osudná sázka [1868], hráno též s tit. Slečna de Belle-Isle (šifra E. P.); H. v. Kleist, ú. F. v. Holbein: Katynka Heilbronská aneb Zkoušení ohněm, Švandova spol. Plzeň 1865, t. 1879 (šifra J. P.); S. H. Mosenthal: Svatojanský dvůr, tamtéž 1866; J. Nestroy: Zrzavé vlasy, tamtéž 1866; týž: Rozpustilí kluci ve škole, tamtéž 1866; E. de Girardin: Klobouk, tamtéž 1866; G. H. Putlitz: Nepohrávej s ohněm, tamtéž 1867, t. 1869; Mélesville, Ch. Duveyrier: Tajné spiknutí za časů republiky, PD 1867, i t., hráno též s tit. Michel Perrin; Ch. Birch-Pfeifferová dle B. Auerbacha: Město a vesnice, Švandova spol. Plzeň 1867, t. 1876; E. Scribe, E. Legouvé: Boj s dámami, t. 1867; E. Scribe: Okovy, Švandova spol. Plzeň 1868, t. 1885; J. Rosen: Otec Palacký [Garibaldi!], tamtéž 1868, t. in Česká Thalia 5, 1871, s. 73–75; M. Tenelli: Mniši aneb Vlci v ovčinci, tamtéž 1868, t. 1872 (šifra E. P.); O. F. Berg: Farářova kuchařka, tamtéž 1868, t. 1881; F. Adolphi dle Terentia: Kdo je otcem?, tamtéž 1868 (šifra J. R), t. 1876; M. Fournier, ú. W. Friedrich: Komedie v komedii [Le monde et la comédie], PD 1868 (šifra V. Fr.), t. 1870; E. Scribe, ú. A. Cosmar: Tři ženy najednou, PD 1869; J. Rosen: Když stará škatule chytne, AP 1869, t. 1876; W. A. Gerle: Zamiloval se do své paní, AP 1869; W. Müller: Když slavík do lesa zaletí [Sie hat ihr Herz entdeckt], AP 1869; J. Nestroy: Dobrý přítel, největší poklad na světě, AP 1869; G. Raeder: Kos a Masojídek [Robert und Bertram oder die lustigen Vagabonden], AP 1869; J. Nestroy dle J.-F.-A. Bayarda: Nezvaný noční host, AP 1869; E. Scribe, E. Legouvé: Adrienna Lecouvreurová, Švandova spol. Plzeň 1869; A. v. Kotzebue: Křižáci ve svaté zemi aneb Zazděná jeptiška, tamtéž 1869; A. Wilhelmi: Mám pravdu či nemám?, PD 1869 (šifra E. P.); F. Förster: Vyměnil si kabát v divadle, AP 1869; K. Juin: Království za ženicha, AP 1869; F. Wehl: Nemalujme čerta na stěnu!, AP 1869, t. 1871; F. Föster: Vysloužilci v manželství aneb Dobrá tchyně, bílá vrána, AP 1870; K. A. Görlitz: První oběd v manželství, AP 1870, t. 1872; K. A. Görner: Jan Troppmann a vražda u Pantinu, Švandova spol. Plzeň 1870; Ch. Birch-Pfeifferová dle G. Sand: Ďáblova bažina, tamtéž, hráno též s tit. Ďáblův potok, U ďáblova potoka; O. F. Berg: Na břehu stříbropěnné Vltavy, Švandova spol. Eggenberk 1871; anon.: Třiasedmdesát krejcarů pana Čvančary, tamtéž 1871, t. 1881; T. de Banville: Gringoire, Švandova spol. Plzeň 1871; A. Dumas ml.: Levoboček, tamtéž 1871, t. 1872; B. Bjørnson: Novomanželé, tamtéž 1871, t. 1874; A. Berla: Cikán, tamtéž 1871, t. 1881; G. v. Moser: Slavnost založení, Švandova spol. Eggenberk 1872, t. 1876; J. Nestroy: Dítě a jeho mlynář, Švandova spol. Plzeň 1872; V. Sardou: Fernanda, tamtéž 1872; H. Meilhac, L. Halévy: Frou-Frou, tamtéž 1872, t. 1873; tíž: Tricoche a Cacolet, tamtéž 1873, t. 1874; tíž: Král Kandaules, tamtéž 1873; T. Barrière, A. Regnauld de Prebois: Hraběnka Somerive, tamtéž 1873, t. 1876; R. Kneisel: Pan farář a jeho kostelník, Švandova spol. Eggenberk 1874, t. 1875; A. Berla: Když ženy mužům pláchnou, tamtéž 1874; A. Dumas ml.: Pan Alfons, Švandova spol. Plzeň 1874; F. Raimund: Marnotratník, dle př. J. N. Štěpánka, t. 1874 (pseud. F. Novotný); A. Langer: Vrátný z Karlína, t. 1874 (pseud. Fr. Novotný); J. Nestroy: Sem – tam, t. 1875; Ch. Birch-Pfeifferová dle V. Huga: Zvoník u Matky boží, t. 1875 (pseud. Fr. Novotný); G. v. Moser: Ultimo, Švandova spol. Plzeň 1875; J. A. Lang: Marie Terezie a její věk, tamtéž 1876, t. [1880]; J. Nestroy: Jindy a nyní, t. 1877; A. Daudet, A. Belot: Fromont jun. a Risler sen., Švandova spol. Plzeň 1877, t. [1892]; J. Verne, F. Csepreghy: Carův kurýr aneb Cesta do Sibiře, tamtéž 1878, t. 1879; J. Verne, dram. R. Schelcher: Děti kapitána Granta, tamtéž 1879; G. v. Moser, F. v. Schönthan: Válka v míru, tamtéž 1880; E. Augier: Dobrodružka, tamtéž 1880; E. Zola, dram. O. Gastineau, W. Busnach: Zabiják, Švandova spol. Eggenberk 1880; G. v. Moser: Bibliotekář, Švandova spol. Plzeň 1880; V. Sardou: Cyprienna, Švandova spol. Divadlo u Libuše 1881; E. Zola, dram. W. Friedrich: Nana, tamtéž 1882; E. Zola: Rabourdin a jeho dědicové, tamtéž 1882; A. v. Kotzebue: Roztržití, Švandova spol. Plzeň 1882; A. de Musset: Vznešené rozmary, t. 1882; G. Ohnet: Philippe Derblay [Le maître de forges], tamtéž 1884, hráno též s tit. Majitel hutí; R. Kneisel: Chudý písničkář, Švandova spol. ND Brno 1886; H. Ibsen: Nepřítel lidu, Švandova spol. Divadlo u Libuše 1887, t. 1888; týž: Bílí koně [Rosmersholm], tamtéž 1887, t. 1888; týž: Švandova spol. Vánoce [Nora], Švandova spol. ND Brno 1887, t. 1888; H. Chivot, A. Duru: Arturova lest, tamtéž 1889; A. Bisson, A. Mars: Poprvé a naposled, spol. P. Švandy ml. Plzeň 1893.
Teatralia
Zápisky české herečky, 1886.
Prameny a literatura
Pozůstalost v NMd. Regionální muzeum v Teplicích: cedule spol. F. Maschka 28. 8. 1849 [A. Arno: Die Nymphe Tepla]. ■ Theateralmanach [Prag] 1850; Deutscher Bühnenalmanach [Berlin] 1851, s. 239 [Praha], 284 [Teplice]; J. N. [Neruda]: Listy o ledačem II, Obrazy života [1], 1859, s. 77 + E. P., tamtéž [2], 1860, s. 281 → České divadlo I, 1959 + E. P., Rodinná kronika 1, 1864, s. 273 → České divadlo II, 1951; St. J. J. [Stankovský]: E. P., Česká Thalia 1, 1867, s. 156; -+- : Král. české zemské divadlo v Praze, tamtéž 4, 1870, s. 116; Δ [J. Neruda]: Národní listy 15. 4. a 11. 8. 1870 [odchod z PD] + E. P., tamtéž 13. 9. 1874; nesign: Paní E. P., Světozor 8, 1874, s. 464; V. Vlček: E. P., Osvěta 4, 1874, s. 782–789 → Tužby vlastenecké, 1879; nesign. [J. J. Stankovský?]: E. P., dramatická umělkyně a česká spisovatelka, 1875; nesign., E. P., Světozor 13, 1879, s. 488; Δ [J. Neruda]: Třicet let, Národní listy 23. 9. 1879 → České divadlo V, 1966 + Paní E. P. vypravuje, Národní listy 11. 1880 → České divadlo VI, 1973; nesign.: E. P., Divadelní listy 2, 1881, s. 1n.; F. Bačkovský: České spisovatelky, Ženské listy 10,1882, s. 101; -ý.: Švandovo divadlo na Smíchově, Divadelní listy 4, 1883, s. 27; J. Barák: O životě a činnosti E. P., tamtéž, s. 76n., 86n., 102; E. P., Pokrok 20. 1. 1883●; ref. Zápisky české herečky: š. [J. Kuffner], Národní listy 2. 3. 1886; J. F. Vrba, Literární listy 7, 1886, s. 160n.●; J. Arbes: Billance původní dramatické literatury české, Literární listy 10, 1889, s. 186 → Theatralia 1, [1912]; Dalibor 13, 1891, s. 70 [koncese]●; nekrology: Besední listy 3, 1894/95, s. 105–107; Národní politika 24. 5. 1895; J. Arbes, České noviny 1, 1895, č. 3 [zkušební č., 30. 5. 1895] → Theatralia II, [1916] a Z českého jeviště, 1964; J. L. T. [Turnovský], Zábavné listy 17, 1895, s. 423; Zlatá Praha 13, 1895/96, s. 348●; J. L. T. [Turnovský]: E. P., Osvěta 26, 1896, s. 186; J. Schiebl: České divadlo v Plzni, in Příspěvky k dějinám českého divadla, usp. J. Ladecký, 1895, s. 52, 55n., 58, 65n., 70, 72, 74; Sirius: Pohaslé hvězdy…, Divadlo 3, 1904/05, s. 403; A. B. Dostal: Čtyřicet let divadla na Smíchově, [1911]; O. Sklenářová-Malá: Z mých vzpomínek, 1912, s. 49–51; M. Laudová: Ze všech nejmilejší, Venkov 29. 5. 1920; J. F. Urban: České ženy II, Nymburk 1922, s. 21–24●; 100. výr. narození: -oe-, Československé divadlo 16 (11), 1933, s. 306n.; V. K. Müller, Národní listy 1. 7. 1933; jv. [Vodák], České slovo 1. 7. 1933 → Cestou, 1946 a Tváře českých herců, 1967●; Jan Bartoš: Prozatímní divadlo a jeho činohra, 1937, s. 221n.; A. Branald: Věrnost, Divadlo 6, 1955, s. 324, 443, 606, 685; A. Javorin: Pražské arény, 1958, s. 110–121, 134–146, 180–186, 224, 227–237; R. Deyl: Vavříny s trny, 1973, s. 13–34; DČD III; F. Kožík: E. P.-Švandová, Devět Ofélií, 1988, s. 79–104; K. Vorbová: Pavel Švanda ze Semčic, dipl., FF UK 1997; S. Šnajperková: Pavel Švanda ze Semčic, divadelní podnikání 2. poloviny 19. stol., dipl., FF UK 2002; M. Šulc: Česká operetní kronika, 2002, s. 26, 62; S. Langer: Pavel Švanda ze Semčic a E.P., rkp., b. d., DÚk [s opisy z matriky narozených a oddaných]. ■ EDS [Švandova spol.], LČL, Masaryk, NDp, Otto, PBJ, Rieger, Wurzbach; Brno, Laiske, NAlb, PD-rep, Plzeň
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, II. N–Ž, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 724–731
