Narodil se v rodině krejčovského tovaryše jako sedmé z deseti dětí, pět z nich záhy zemřelo. Vyrůstal ve Štěpánské čtvrti na Novém Městě pražském, kde s kamarády J. Puldou a synem F. F. Šamberka Vladimírem podnikali první chlapecké divadelní pokusy. Navštěvoval měšťanskou školu, vyučil se v papírnickém obchodě a začal pracovat jako obchodní příručí. 1884 statoval (za honorář) v ND a školil se u tanečního mistra A. Bergera, více ho však lákala činohra. 1885 opustil svou profesi a nastoupil ke společnosti F. Pokorného jako epizodista a sborista zpěvohry. První sezonu u divadla strávil v brněnském ND, kde se setkal s herečkou Emou Peškovou, která se stala jeho častou hereckou partnerkou a posléze manželkou. V následujícím angažmá u F. Trnky 1888/89 byl už sólistou opery a velké příležitosti dostával i v činohře. 1890 přestoupil k V. Budilovi, u něhož setrval deset let strávených povětšině v Plzni (zimní sez. 1892/93 v Brně). 1896 se v Plzni oženil, v manželství se narodili dcera Marie a syn Ladislav. Po rozpuštění Budilovy společnosti 1900 přijal i s manželkou angažmá u ředitele F. Laciny v ND v Brně. V sez. 1904/05 usiloval o angažmá v pražském ND (Cizinec, Rydel: Navždy; Jan Flemming, Ernst: Flachsmann vychovatel; Beránek, Šamberk: Jedenácté přikázání), ale neuspěl. Když se v Brně stal ředitelem A. J. Frýda (1905), P. se pokoušel o návrat k Budilovi, ten mu však v MD v Plzni nabídl pouze místo baletního mistra. P. zůstal v moravské metropoli natrvalo. S divadlem, v němž působil občas i jako režisér, se rozloučil 1933. Zemřel po krátké nemoci, pohřben byl v Brně.
Štíhlý, útlý mládenec s jemnou tváří a bohatou kšticí byl už svým zjevem předurčen k milovnickým rolím. Byl obdařen mohutným a zvučným hlasovým fondem (kritika charakterizovala jeho hlasový projev jako libozvučný i hřmící) a měl solidní pěvecké schopnosti, jež mu dovolovaly zpívat operetní a operní role. V milovnickém oboru se mu dařily hlavně postavy stydlivých, ostýchavých, často komických milovníčků (např. Adolf Zajíček, Moser: Zlatohlávek) a venkovských chasníků (Švanda ve Strakonickém dudákovi, Antonín v Jiráskově Vojnarce). Kultivovaný mluvní projev zvládající bezpečně básnické texty tíhl ke zvukomalebné deklamaci i k rétorickému patosu. Ten ovlivňoval i ostatní hercovy výrazové postupy a nasměrovával ho k rolím vzpurníků a furiantů (např. Francek v Maryše) i tragických hrdinů (Tylův Jan Hus, Pelops ve Vrchlického a Fibichově antikizujícím melodramu Hippodamie). Protilehlým pólem vzníceného patosu romantické ražby byla groteska a nadsázka, pojící se se zobrazením komicky karikovaných figur (Princ z Hispánie, Kvapil: Princezna Pampeliška), charakterově pokřivených nebo mentálně abnormálních jedinců (Amandus v Bahrově Mládí, Osvald v Ibsenových Příšerách). Ve škále P. rolí se střídaly jednoduché figury z rozverných frašek s obsažnými postavami dramaturgie shakespearovské, nechyběly salonní role konverzační. Vývoj P. hereckého stylu ovlivnil desetiletý pobyt u společnosti V. Budila; pod vedením ředitele se oprošťoval od přemíry vzletného způsobu projevu a od vnějškového zobrazování postav se dobíral k jejich životně i umělecky věrohodnější podobě, charakteristice a jednání (např. Laca, Preissová: Její pastorkyňa; Ondřej Brtnický, Stroupežnický: Paní mincmistrová). Sblížení s realistickou poetikou a s impulsy psychologické dramatiky zprostředkovávané dramaturgií Budilovou však nepotlačilo výrazovou plasticitu ani romantická východiska. Projevovala se především v deklamaci, zrcadlící sílu a poryvy vášní, niterných citů a stavů. P. zůstávali blízcí hrdinové novoromantické dramatiky jako Vrchlického Pelops, Kristián z Rostandova Cyrana z Bergeraku či Zeyerův Radúz, muži vypjatých osudů a vnitřně komplikovaných charakterů (Hilbertův Falkenštejn, Raskolnikov v dramatizaci Dostojevského Zločinu a trestu, kníže Nechljudov ve francouzské dramatizaci Tolstého Vzkříšení, prorok Jochanaan ve Wildeově Salome), typy mravně pevných jedinců (např. Mlynář v Jiráskově Lucerně) a lidových hrdinů (Mahenův Janošík). Konverzační lehkost, cit pro ironii, v neposlední řadě uhlazený zjev a mužný šarm si přinášel do rolí salonních (např. Lord Goring, Wilde: Ideální manžel). Realističtější polohu svého herectví zdařile uplatnil v řadě postav české i světové dramatiky tohoto směru (Samko i Mánek v Preissové Gazdině robě, Králenec v Šubertově Dramatu čtyř chudých stěn, krejčík Fiala a později vysloužilec Bláha ve Stroupežnického Našich furiantech, Nikita v Tolstého Vládě tmy, Vaska Popel a později Bubnov v Gorkého Na dně). Koncem první dekády 20. stol. začaly do jeho repertoáru pronikat role mužů středního věku z tzv. charakterního oboru. Vynikl v hrdinských i žánrových postavách Jiráskových (Jan Žižka, Klásek v Lucerně, Rejsek v M. D. Rettigové) i jako představitel rozvrácených figur Strindbergových (Edgar v Tanci smrti). Nejcharakterističtějším rysem P. herectví byla však měkkost modulace postav, zřetelná od prvních rolí mladistvých milovníků. Po převratu 1918 vytvářel nesčetné odstíny a podoby stáří v rolích usedlých, puntičkářských či mrzoutských otců, zmoudřelých i rezignovaných staříků (např. Profesor v Čapkově Loupežníkovi). Mnohotvárnost P. umění přesahující rozměr realistického stylu stvrdila i závěrečné etapa jeho herecké dráhy, jež přinesla vedle psychologicky prohloubených kreací (Šrámkův farář Hora z Léta a Hlubina z Měsíce nad řekou) výkony šťavnatě komediantské (Ondřej Zmrzlík v Shakespearově Večeru tříkrálovém) a expresivně groteskní (Slimák, Čapkové: Ze života hmyzu).
P. režijní činnost měla okrajový význam; dbal na herecké propracování a plynulé tempo, osobitý styl nevytvořil, a ani netíhl k vyhranější dramaturgii. Často inscenoval hry, v nichž vystupoval, v posledních letech připravoval hlavně hry a pohádky pro děti. Vedle divadelní činnosti se po léta s velkým zaujetím věnoval recitaci.
Role
Pokorného spol.
Libš (K. Šebor: Zmařená svatba), Alamír (J. K. Tyl: Strakonický dudák) – 1885; John (Ch. Birch-Pfeifferová dle C. Bell: Sirotek lowoodský) – b. d.
Trnkova spol.
Švanda (J. K. Tyl: Strakonický dudák), Pešek Hlavně (J. Vrchlický: Noc na Karlštejně, i Budilova spol. 1892, ND Brno 1907), Jan Flemming (O. Ernst: Flachsmann vychovatel, i ND Brno 1901, ND 1905 j. h.), Pavel (L. Stroupežnický: Sirotčí peníze) – 1888; Dvořák (F. A. Šubert: Jan Výrava, i Budilova spol. 1894, ND Brno 1901) – 1889; Antonín Havel (A. Jirásek: Vojnarka, i ND Brno 1901) – 1890.
Budilova spol.
Laca Klemeň (G. Preissová: Její pastorkyně), Václav Rovčinský (J. A. Fredro: Stará liška nad mladou) – 1891; Luka Lukič Chlopov (N. V. Gogol: Revisor, i ND Brno 1902), Hrabě Flahault (E. Bozděch: Světa pán v županu, i ND Brno 1906), Robert Heineke (H. Sudermann: Čest), André Roswein (O. Feuillet: Dalila), Radslav (J. Vrchlický: Drahomíra), Beránek (F. F. Šamberk: Jedenácté přikázání, i ND Brno 1900, ND 1905 j. h.), Konrád (E. Raupach: Mlynář a jeho dítě, i ND Brno 1901), Sir Francis Steenworth (Ch. Birch-Pfeifferová dle C. Bell: Sirotek lowoodský), Ernesto (J. Echegaray: Velký Galeoto), Lumpacivagabundus (J. Nestroy: Zlý duch Lumpacivagabundus), Karloo van der Noot (V. Sardou: Vlast), Turiddu (G. Verga: Sedlák kavalír), Vilém Kaplíř ze Sulevic (J. J. Kolár: Pražský žid), Hrabě Mojmír (E. Pohl: Sedm havranů) – 1892; Masham (E. Scribe: Sklenice vody), Ondřej Brtnický (L. Stroupežnický: Paní mincmistrová), Cassio (W. Shakespeare: Othello), Inž. Patera (L. Stroupežnický: Na Valdštejnské šachtě), Oktáv (G. Ohnet: Majitel hutí, i ND Brno 1902) – 1893; Omar (L. Fulda: Talisman), Jiří Vilém Hrobčický (L. Stroupežnický: Václav Hrobčický z Hrobčic, i ND Brno 1902), Blažej (F. Ruth: Písmákova dcera), Olaf Knudson (E. Bozděch: Baron Goertz, i ND Brno 1903), Fabrizio (C. Goldoni: Paní hostinská), Tomeš Vítek (F. A. Šubert: Probuzenci, i ND Brno 1900), Sergeant Lefébvre (V. Sardou, E. Moreau: Madame Sans-Gêne, i ND Brno 1902), Hefterding (H. Sudermann: Domov, i ND Brno 1901), – 1894; Francek (A. a V. Mrštíkové: Maryša, i ND Brno 1900), Jan (A. Jirásek: Otec), Doktor Tadyáš Hájek z Hájku (B. Adámek: Heralt), Laertes (W. Shakespeare: Hamlet) – 1895; Petr (F. v. Schönthan, F. Koppel-Ellfeld: Zlatá Eva), Max Piccolomini (F. Schiller: Valdštejnova smrt), Alfred (F. Philippi: Cestou trnitou), Jan Hus (J. K. Tyl: Jan Hus, i ND Brno 1906), Radim (J. J. Kolár: Primator), Semjon (L. N. Tolstoj: Plody osvěty), Mortimer (F. Schiller: Marie Stuartovna), Makduff (W. Shakespeare: Macbeth) – 1896; Jaroslav Sezima Rašín (J. Vrchlický: Exulanti, i ND Brno 1905), Eduardo (J. Echegaray: Světec či blázen?), Autolycus (W. Shakespeare: Pohádka zimního večera), Bedřich Lobheimer (A. Schnitzler: Milkování), Ivo Ledinič (I. Vojnović: Ekvinokce), Míša (I. A. Palm: Náš přítel Něklužev), Amandus (H. Bahr: Mládí) – 1897; Jiří Syka (K. Kovařovic: Psohlavci), Brutus (W. Shakespeare: Julius Caesar), Bassanio (týž: Kupec benátský, i ND Brno 1903), Dr. Slepejš (J. Strauss: Netopýr), První herec (W. Shakespeare: Hamlet, i ND Brno 1905) – 1898; André marquis Arcy (V. Sardou: Fernanda), Napoleon Bonaparte (E. Bozděch: Jenerál bez vojska), Monostatos (W. A. Mozart: Kouzelná flétna), Feliciano (Lope de Vega: Král a sedlák), Šašek (W. Shakespeare: Král Lear), Conte Carnero (J. Strauss: Cikánský baron), Lucentio (W. Shakespeare: Zkrocení zlé ženy, i ND Brno 1906), Eugen Vilmar (V. Sardou: Andrea), Dr. Kosinský (H. Sudermann: Zápas motýlů), Abbé de Chazeuil (E. Scribe, E. Legouvé: Adriena Lecouvreurová), Rudolf (K. Karlweis: Hrubá košile), Benvolio (W. Shakespere: Romeo a Julie), Doktor Relling (H. Ibsen: Divoká kachna), Midak (J. Zeyer: Legenda z Erinu, i ND Brno 1901), Antonín Žejdlíček (O. Blumenthal, G. Kadelburg: U bílého koníčka, i ND Brno 1909), Štěpán (K. Světlá, dram. E. Pešková: Kříž u potoka) – 1899; Demetrius (W. Shakespeare: Sen v noci svatojanské, i ND Brno 1905), Skřet (G. Hauptmann: Potopený zvon) – 1900.
ND Brno – F. Lacina
Pelops (J. Vrchlický, Z. Fibich: Námluvy Pelopovy), Cornelius Griffin (E. A. a H. Paulton: Nioba), Leopold z Mittersteigů (F. v. Schönthan, F. Koppel-Ellfeld: Komtesa Kukuč), JUDr. Jaroslav Staněk (O. Blumenthal, G. Kadelburg: U bílého koníčka), Hynek Trnka (F. F. Šamberk: Palackého třída 27), Stanislav Hošek (J. Hilbert: Vina), Antonín (J. K. Tyl: Paličova dcera), Petr Štěpánovič Lubin (I. V. Špažinskij: Paní majorka), Adhémar (V. Sardou: Cyprienna), Javorník (J. N. Štěpánek: Čech a Němec) – 1900; Figaro (P.-A. C. de Beaumarchais: Figarova svatba), Vojtěch Čáp (B. Viková-Kunětická: Přítěž), Klíh (J. Nestroy: Zlý duch Lumpacivagabundus), Nikita (L. N. Tolstoj: Vláda tmy), Alfred Godefroid (A. Bisson: Kontrolor spacích vagonů), Jean (J. Štolba: Mořská panna), Generální prokurátor (E. Brieux: Červený talár), Astrov (A. P. Čechov: Strýček Váňa), Romeo (W. Shakespeare: Romeo a Julie), Princ Ezzo (R. Lothar: Král Harlekýn), Květoslav Liboveský (J. Štolba: Vodní družstvo) – 1901; Andreas (V. Sardou: Theodora), Lotar MacDonald (G. v. Moser: Bibliotekář), Tigellinus (W. Barrett dle H. Sienkiewicze, ú. H. Bohrmann-Riegen: Ve znamení kříže), Koděra (J. K. Tyl: Strakonický dudák), Gavin (F. Halm: Griselda), František Štěpán Lotrinský (E. Bozděch: Zkouška státníkova), Hvězdinský (V. Štech: Třetí zvonění), Bronislav Komárek (R. Kneisel: Pan farář a jeho kostelník), Benaja (J. Zeyer: Sulamit), Rytíř de Caraman (E. Bozděch: Z doby kotillonů), Králenec (F. A. Šubert: Drama čtyr chudých stěn), Vratko (J. Zeyer: Radúz a Mahulena), Jindřich Sokolov-Rodovský (F. V. Jeřábek: Syn člověka čili Prusové v Čechách roku 1757), Moc (A. Jirásek: Emigrant), Jan Meincke (M. Dreyer: Zimní spánek) – 1902; Kristian de Neuvilette (E. Rostand: Cyrano de Bergerac, i ND Brno 1905), Quido Colonna (M. Maeterlinck: Monna Vanna), Samko (G. Preissová: Gazdina roba), Pavel Fedorovič Barsov (V. Krylov: Medvěd námluvčím), František Fiala (L. Stroupežnický: Naši furianti), Emil Drozd (F. a P. Schönthanové: Únos Sabinek), Živan (J. Zeyer: Pod jabloní), Barend (H. Heijermans: Naděje), Vaska Popel (M. Gorkij: Na dně) – 1903; Setunský (R. Svobodová: V říši tulipánků), Adolf Zajíček (G. v. Moser: Zlatohlávek), Petr (J. Kvapil: Oblaka), Cizinec (L. Rydel: Navždy, i ND 1905 j. h.), Karel Moretti (G. Rovetta: Bezectní), Cesare Angelotti (V. Sardou: Tosca), Štěpán Chanovský (J. Vrchlický: Rabínská moudrost), Princ z Hispanie (J. Kvapil: Princezna Pampeliška), Thyestes (J. Vrchlický, h. Z. Fibich: Smrt Hippodamie), Jakub (M. Halbe: Proud), Boleslav Ryšavý (J. Vrchlický: Knížata), Edgar (W. Shakespeare: Král Lear) – 1904; Simon Doria (J. Vrchlický: Soud lásky), Adam (I. Madách: Tragedie člověka), Polixenes (W. Shakespeare: Zimní pohádka) – 1905.
ND Brno – A. J. Frýda
Dr. Arnošt Mohl (E. v. Wolzogen: Čistý lístek), Baron de Préfont (G. Ohnet: Majitel hutí), Valentin Brown (J. M. Barrie: V tiché uličce), Mladý manžel (J. Štolba: Mořská panna), Mlynář (A. Jirásek: Lucerna), Melichar (K. Mašek: Betlém), Trofimov (A. P. Čechov: Višňový sad), Charley Vykeham (B. Thomas: Charleyova teta) – 1905; Jeník (F. X. Svoboda: Mlsáníčko), Lartignon (P. Berton, Ch. Simon: Zaza), Walter (G. Hauptmann: Forman Henčl), Arnholm (H. Ibsen: Paní z námoří), Jochanaan (O. Wilde: Salome), Lord Goring (týž: Ideální manžel), Osvald Alving (H. Ibsen: Příšery), Richard Dudgeon (G. B. Shaw: Pekelník), Robert de Chaceroy (H. Bernstein: Ve víru), Dr. z Lukánů (F. Wittenbauer: Soukromý docent) – 1906; Kníže Nechljudov (L. N. Tolstoj, dram. H. Bataille: Vzkříšení), Giovanni da Sangiorgio (L. Fulda: Novella d’Andrea), Votický (J. K. Tyl: Jiříkovo vidění), Sylvestr Cirkl (J. Štolba: Vodní družstvo), Mánek (G. Preissová: Gazdina roba), Radúz (J. Zeyer: Radúz a Mahulena), Ayrton (J. Verne, A. Dennery: Děti kapitána Granta), Dr. Česal (J. Štolba: Na letním bytě), Jiří Král (V. Dyk: Smuteční hostina), Cajus Valerius Catullus (J. Vrchlický: Pomsta Catullova), Maximo (B. Pérez Galdós: Elektra), Nikolaj Alexejevič Ivanov (A. P. Čechov: Ivanov), Artur Clennam (F. v. Schönthan dle Ch. Dickense: Malá Dorritka), Falkenštejn (J. Hilbert: Falkenštejn) – 1907; Theodor Panard (P. Gavault, R. Charvay: Slečna Josefinka, má paní), Ejlert Lövborg (H. Ibsen: Hedda Gablerová), Primátorův syn (J. Kvapil: Princezna Pampeliška), Pavel Kolínský (J. K. Tyl: Paličova dcera), Beneš (W. Shakespeare: Mnoho povyku pro nic), Karel V. (E. Scribe, E. Legouvé: Povídky královny navarské), Anton Antonovič Skvoznik-Dmuchanský (K. Weis: Revisor), Raymond Lagardes (H. Bernstein: Zloděj), MUDr. Václav Vejr (A. Jirásek: Samota), Chramosta (K. Leger: V zakletém zámku), André de Juvigny (R. de Flers, G.-A. de Caillavet: Láska bdí), Doktor Rank (H. Ibsen: Nora) – 1908; Jan Vockerat (G. Hauptmann: Osamělé duše), Palmiro Tamburini (F. v. Schönthan: Hloupý kousek), MUDr. Nekvinda (V. Štech: Deskový statek), Antonio (W. Shakespeare: Večer tříkrálový), Farář Nansen (H. Heijermans: Na faře), Rob Dow (J. M. Barrie: Velebníček), Doktor Watson (A. Bozenhard dle A. C. Doyla: Sherlock Holmes), Kubeček (A. Jirásek: Pan Johanes) – 1909; Stiva (L. N. Tolstoj, dram. K. Fořt: Anna Karenina), Caesar Robin (A. Engel, J. Horst: Modrá myška), Roderigo (W. Shakespeare: Othello), Tomáš Diafoirus (Molière: Zdravý nemocný), Morange (R. de Flers, G.-A. de Caillavet: Buridanův osel), Jiří (P. Hervieu: Pochodeň života), Pelops (J. Vrchlický, h. Z. Fibich: Smír Tantalův), Pelops (tíž: Smrt Hippodamie), Ilčík (J. Mahen: Janošík) – 1910; Freddie Perkins (W. S. Maugham: Paní Dot), Hugo Jörgensen (G. Wied: 2 × 2 = 5), Bayerlein (H. Bahr: Děti), Reverend Levis Abbot (W. S. Maugham: Královská Výsost), Jan z Husi (A. Dvořák: Král Václav IV.), Habada (V. Štech: Habada a Jordán), Leopold rytíř z Föderlů (H. Bahr: Pavouk), Klásek (A. Jirásek: Lucerna), Rejsek (týž: M. D. Rettigová), Dobronička (týž: Kolébka), Zakuskin (R. de Flers, G.-A. de Caillavet: Posvátný háj) – 1911; Raskolnikov (F. M. Dostojevskij, dram. J. A. Plučevskij-Pljuščik: Raskolnikov), Julius Wolf (G. Hauptmann: Bobří kožich), Gregers Werle (H. Ibsen: Divoká kachna), Valer (Molière: Lakomec), Kmínek (L. Stroupežnický: Václav Hrobčický z Hrobčic), Šolc (V. a B. Mrštíkovi: Anežka), Alexis (J. Gilbert: Ctnostná Zuzanka), Wagner (J. W. Goethe: Faust), Albert (T. Bernard: Kavárnička) – 1912; Tugomír (A. Jirásek: Gero), Jakub (H. Nathansen: Průlom), Jaroslav Havelka (J. Štolba: Na letním bytě), Drobeček (F. V. Jeřábek: Služebník svého pána), Jan Žižka (A. Jirásek: Jan Žižka), Janošík (J. Mahen: Janošík), Petruchio (W. Shakespeare: Zkrocení zlé ženy), Jaubert (H. Bataille: Nahá žena) – 1913; Kníže Obrězkov (L. N. Tolstoj: Živá mrtvola), Etchepare (E. Brieux: Červený talár), Trubač + Octavio Piccolomini (F. Schiller: Valdštejn), Theseus (W. Shakespeare: Sen noci svatojanské), Falu Eliab (J. J. Kolár: Pražský žid), Mlynář (L. Rydel: Začarované kolo), Mr. Praed (G. B. Shaw: Živnost paní Warrenové), Alexej šl. Gornik (I. Cankar: Pro blaho národa), Eduard Burwig (F. Arnold, E. Bach: Španělská muška), Strachota(S. K. Macháček: Ženichové), Gremio (W. Shakespeare: Zkrocení zlé ženy) – 1914; Rytmistr (A. Fredro: Dámy a husaři), Filip Derblay (G. Ohnet: Majitel hutí), Valentin Bláha (L. Stroupežnický: Naši furianti), Jochanaan (O. Wilde: Salome)– 1915; Mora Morski (S. Kiedrzyński: Hra srdcí), Silvestr (Molière: Šibalství Skapinova) – 1916; Gavein (J. Vrchlický: Král a ptáčník), Edgar (A. Strindberg: Tanec smrti), Osip Vasiljevič Safonov (F. v. Suppé: Fatinica), Obroční Hřídelíček (F. X. Svoboda: Čekanky), Hvězdoleský (J. K. Tyl, h. F. Škroup: Fidlovačka), Křivda (A. Jirásek: Otec) – 1917; Bibi (J. Maria: Torquatto Tasso), Jan Hus (A. Jirásek: Jan Hus), Vojenský lékař Kovalenko (M. Arcybašev: Žárlivost) – 1918; Dikoj (A. N. Ostrovskij: Bouře), Tantalos (J. Vrchlický, h. Z. Fibich: Smír Tantalův), Vávra (A. a V. Mrštíkové: Maryša), Mancini (L. Andrejev: Ten, který dostává políčky), P. František Rozražovský (J. J. Kolár: Pražský žid), Velkokupec Holm (G. Esmann: Otec a syn), Pán (A. Strindberg: Blýskavice), Tibio (A. de Musset: Marianiny vrtochy), Švihlík (W. Shakespeare: Sen noci svatojanské), Pan Knox (G. B. Shaw: Fannina první hra) – 1919; Kotala Floryš (F. Sokol Tůma: Staříček Holuša), Profesor (K. Čapek: Loupežník), Ješek z Wartenberka (J. Vrchlický: Noc na Karlštejně), Toma Milensijevič (B. Nušić: Lidé), Bubnov (M. Gorkij: Na dně) – 1920; Šebrle (V. Štech: David a Goliáš), Alquist (K. Čapek: R. U. R., i ND 1924 j. h.), Theseus (Euripides: Hippolytos), Cvrček (K. a J. Čapkové: Ze života hmyzu) – 1921; Strážník (L. Blatný: Kokoko-dák!), Hlubina (F. Šrámek: Měsíc nad řekou), Farář Hora (týž: Léto) – 1922; Lysák (F. Langer: Andělé mezi námi), Hauk-Šendorf (K. Čapek: Věc Makropulos), Pešta (F. Langer: Velbloud uchem jehly) – 1923; Zastavárník (G. Kaiser: Osudy), Martin Jedlička (F. a P. Schönthanové: Únos Sabinek), Pantáta Petráň (A. H. Horáková: Páni) – 1925; Náčelník sboru (Sofokles: Trilogie o Oidipovi), Ondřej Zmrzlík (W. Shakespeare: Večer tříkrálový) – 1926; Rytíř (E. Hardt: Blázen Tantris), Slimák (K. a J. Čapkové: Ze života hmyzu) – 1927; Janošíkův otec (J. Mahen: Janošík) – 1933.
Režie
ND Brno
M. Maeterlinck: Monna Vanna, E. A. Steffen: Urvali květ, než rozpučel, V. Krylov: Medvěd námluvčím – 1903; O. Bumenthal, G. Kadelburg: U bílého koníčka, A. a V. Mrštíkové: Maryša, G. D’Annunzio: Gioconda – 1909; F. v. Schönthan, F. Koppel-Ellfeld: Zlatá Eva – 1910; G. Ohnet: Majitel hutí – 1915; J. J. Kolár: Pražský žid, A. Bisson, A. Mars: Překvapení z rozvodu, V. Sardou, E. Moreau: Madame Sans-Gêne – 1919; J. Maria: My a vy, F. Sokol Tůma: Staříček Holuša, E. L. Morselli: Glaukos – 1920; F. A. Šubert: Jan Výrava – 1921; J. Vrchlický: Midasovy uši, F. X. Svoboda: Ořechy – 1922; E. Bozděch: Světa pán v županu – 1923; G. Hauptmann: Forman Henčl, R. Jesenská: Devátá louka – 1924; S. Juškevič: Hlavní výhra – 1925; J. Skorkovká: Opičák Fuk, J. H. Manners: Peg mého srdce, V. Baldessari Plumlovská: Jura – 1926; A. Fischerová-Kučerová: Dlouhý, Široký a Bystrozraký – 1927; V. Baldesasari Plumlovská: Nespokojená Káča, A. Veselý: Svatvečer, V. Baldesasari Plumlovská dle B. Němcové: Babička v zámku, A. Fischerová-Kučerová: Štědrý večer – 1928.
Prameny a literatura
NA: fond Policejní ředitelství I, konskripce, kart. 444, obr. 114. SOA Plzeň: Sbírka matrik, 083 Plzeň, matrika oddaných 1894–1897, s. 282, obr. 285. Archiv města Brna: cedule ND Brno 1900–1915. MZMd: pozůstalost rodiny Pechovy, Walterovy a Zezulovy. ■ Divadelní anonce a referáty, in Plzeňské listy 1890–1900; Moravská orlice 1915–1930; Lidové noviny 1915–1930; nesign.: Manželé Pechovi, Divadlo 7, 1908/09, s. 74; B.: Intimní hovory o našem divadle, Moravská orlice 7. 12. 1919; -m, 60. narozeniny, tamtéž 21. 10. 1926; F. Hlavatý: Co se prozradilo na manžele Pechovy, tamtéž 6. 12. 1931 + Z jevišťátek a z velkých scén, [1931], s. 23n.; pí: Pětasemdesátiletý L. P., Lidové noviny 21. 10. 1941●; úmrtí a nekrology: pí, tamtéž 8. 7. 1942; ej., Národní politika 10. 7. 1942; K. T. [Tauš], Moravská orlice 12. 7. 1942●; Z pa-mětí L. P., Lidové noviny 16. 8. 1942; J. Balvín: Moravské divadlo mezi dvěma válkami a jeho režie, dis., FF MU, 1948; M. Balbinderová: Ema Pechová, dis., FF MU 1958; A. Strnad: Čtyři herci v mé vzpomínce, in Velká pochodeň. Sborník k 75. výročí českého divadla v Brně, red. A. Závodský, Brno 1959, s. 81n.; J. Knap: Umělcové na pouti, 1961, s. 144, 157n., 176n., 187, 190, 226; A. Závodský: Štafeta divadelních pokolení, Plamen divadla, Brno 1969, s. 13; DČD III; DČD IV ■ PBJ; Brno, Plzeň
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, II. N–Ž, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 714–718
