Uváděn též jako Chanovský z Dlouhé Vsi, Dlauhoveský, s křest. jmény Albertus, Albrecht, Vojtěch. – Pocházel ze starého českého zemanského rodu. 1601 vstoupil v Brně do jezuitského řádu, teologii studoval ve Štýrském Hradci, kde byl 1614 vysvěcen na kněze. 1618 se stal správcem konviktu u sv. Bartoloměje v Praze a také vyučoval matematiku a hebrejštinu. Poté působil v Olomouci, 1620 byl jmenován vicerektorem a pak rektorem jezuitské koleje v Českém Krumlově. Dlouhodobě se věnoval misijní činnosti, nejprve 1613–15 na Moravě (Boskovice, Chropyně, Holešov), 1622–43 v Čechách (Kolín, Tábor, Prácheňsko a Plzeňsko). Ke konci života se trvale usadil v Klatovech.
Divadelní činnost Ch. během misií je známa z podání jeho životopisce J. Tannera, v němž je představen jako prototyp laskavého, obětavého, vynalézavého misionáře. Znaky divadelnosti neslo již jeho veřejné vystupování, které mělo charakter exemplárního, ostentativního a konceptuálního jednání. K prostředkům Ch. misií patřilo i pořádaní velmi jednoduchých divadelních představení, poprvé snad ve Vizovicích 1618. Dle Tannera „strojil s pacholaty divadla a komedie“. Šlo však spíše o dialogicky upravený katechismus ve verších nebo o jednoduché exklamativní skladby. Za tím účelem pořizoval i prosté kostýmní doplňky, např. husí křídla, která připínal malému herci představujícímu anděla do bílé košilky. Děti učil veršům nazpaměť, při produkci napovídal či sám recitoval. V klatovské jezuitské koleji, kterou 1636 spoluzakládal, zavedl tradici velkopátečních průvodů. Své pojetí pastorace popsal v posmrtně vydaném díle Správa křesťanská s krátkým výkladem podstatnějších věcí, které každému křesťanu věděti hodně a náležitě přísluší (Praha 1676). Na motivy Ch. života vznikla divadelní hra P. Vojtěch Chanovský, kterou 1697 uvedli žáci nejvyšší třídy (rétorika) gymnázia pražské novoměstské koleje.
Literatura
J. Tanner: Vir Apostolicvs Seu Vita Et Virtvtes R. P. Alberti Chanovvsky è Societate Iesu in Provincia Boemiae, Coloniae Agrippinae M. DC. LX. [Kolín n. R. 1660] + Muž apoštolský aneb život a ctnosti ctihodného pátera A. Ch.…, Praha 1680 (český překlad; nové vyd. ed. J. Vašica, Praha 1932); F. M. Pelzel: Boehmische, Maehrische und Schlesische Gelehrte und Schriftsteller aus dem Orden der Jesuiten, Prag 1786, s. 13n.; J. Jireček: Rukověť k dějinám literatury české do konce XVIII. věku I, Praha 1875, s. 284n.; J. Tenora: A. Ch. (Dodatky a opravy k biografiím…), ČČM 59, 1885, s. 403; A. Podlaha: A. Ch. (Dodatky a opravy k biografiím…), ČČM 62, 1888, s. 472; J. Svoboda: Katolická reformace a mariánská Družina v království Českém, doba druhá od roku 1620–1655, Brno 1888, s. 48; Menčík 1895, s. 134; Č. Zíbrt: A. Ch. z Dlouhé Vsi a Jan Jeník rytíř z Bratřic o výročních obyčejích, pověrách a slavnostech staročeských, Věstník KČSN, třída filos.-hist.-jazykozpytná 1895, Praha 1896, přednáška č. XXIV + Jak se kdy v Čechách tancovalo, 2. vyd. Praha 1960, s. 105n.; Z. Kalista: Česká barokní gotika a její žďárské ohnisko, Brno 1970, s. 101–107 + Století andělů a ďáblů, Jinočany 1994, s. 105–107; V. Ron: Ad maiorem Dei gloriam, DR 3, 1992, č. 1, s. 27–35; G. Dierna: Trpné snášení údělu jakožto svatost: Život A. Ch. (1680) v podání J. Tannera, Česká literatura doby baroka (Literární archiv 27), ed. Z. Pokorná–M. Sládek, Praha 1994, s. 159–170; J. Kazda: Jezuité a jejich divadlo, DR 5, 1994, č. 1, s. 33–38; J. Mikulec: Vestigium Boemiae Piae A. Ch. – Krajina zázraků z času pobělohorské rekatolizace, Husitství – reformace – renesance. Sborník příspěvků k 60. narozeninám F. Šmahela, ed. J. Pánek–M. Polívka–N. Rejchrtová, Praha 1994, s. 767–778; I. Čornejová: Tovaryšstvo Ježíšovo – Jezuité v Čechách, Praha 1995, s. 124–129; V. Viktora: Život a dílo A. Ch. z Dlouhé Vsi, Rozhlasová univerzita Svobodné Evropy III, ed. A. Kratochvil, Mnichov–Brno–Plzeň 1996, s. 149–155; P. Havlíček: Bohatství a chudoba A. Ch. ve spise J. Tannera, Tvar 7, 1997, č. 6, s. 12 + Obrazy ze života A. Ch., Studia Comeniana et historica (Uherský Brod) 31, 2001, č. 65–66, s. 121–139; V. Ron: Jezuitské divadlo, Miscellanea oddělení rukopisů a starých tisků č. 15/1998, Praha 2000, s. 477–479. • LČL
Vznik: 2007
Zdroj: Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Osobnosti a díla, ed. A. Jakubcová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2007, s. 266–267
