Narodil se jako nemanželský syn herce Hynka M. a Mathildy Lecomteové, 1856 legitimován jejich sňatkem. Herečkami se staly sestry Antonie (provd. Faltysová), Josefa (provd. Červíčková) a Anežka (provd. Brázdová). Od dětství kočoval s rodiči po českém venkově a záhy začal hrát dětské role. Poprvé je jeho účinkování doloženo 1861 u Kullasovy společnosti, k níž rodina 1859 nastoupila. 1871 se oženil s dcerou kočovného herce Vilemínou Schmidtovou (*1854), t. r. se narodil syn Jan. 1872 žádal o udělení koncese pro Moravu, koncesi získal, ale zřejmě ji nevyužil (na Moravě nejsou o jeho působení z té doby žádné informace). Přijal místo artistického správce u ředitelky V. Prokopové, k níž s sebou přivedl několik herců od Kullase. Za pobytu u Prokopové se narodily dcery Leokadie (20. 11. 1880–1958), Otylie (*11. 11. 1883 Čes. Budějovice) a Marie (*9. 7. 1888 Dobříš). Manželství Leokadie s hercem F. Kostkou (1876 až 1947) založilo novou odnož M. rodu, jež pokračovala v dalších generacích (syn J. Kostka 1910–1985, jeho manželkou byla herečka N. Deborská, vnuk P. Kostka *1938, pravnučka T. Kostková *1976). V listopadu 1887 zažádal o koncesi, jíž se Prokopová definitivně vzdala, v lednu následujícího roku mu byla udělena. Převzal soubor a společnost provozoval pod svým jménem. Po smrti první manželky uzavřel 1896 druhé manželství s Marií Opitzovou. Poslední léta života trávil na odpočinku v Polici n. Metují, kde si 1921 připomněl padesáté výročí divadelní činnosti.
O M. hereckém působení je minimum zpráv, z jeho rolí známe jen zlomek. Jako artistický správce osvědčil jistou zdatnost při stabilizaci družiny V. Prokopové, kterou pak v konkurenci mnoha divadelních společností po léta udržoval na solidní úrovni. Uváděl tradiční obrozenský repertoár s těžištěm ve veselohrách a obrazech ze života (Tyl: Paličova dcera, Chudý komediant, Jiříkovo vidění; Birch-Pfeifferová: Diblík, šotek z hor), občas i neběžné tituly (Słowacki: Mazepa, 1881). Vedle starších českých her (Štěpánek: Berounské koláče; Klicpera: Blaník, Loketský zvon; Tyl: Paličova dcera, Jiříkovo vidění) zařazoval novější veselohry a frašky (Šamberk: Jedenácté přikázání; Štolba: Na letním bytě). Komediální orientace určovala i výběr ze světové klasiky (Molière: Lakomec; Shakespeare: Zkrocení zlé ženy). V devadesátých letech zareagoval na nástup realistického, psychologického a symbolistního dramatu poměrně hojným a nepříliš opožděným uváděním soudobých her domácích (Jirásek: Vojnarka, Lucerna; Svoboda: Směry života; Šubert: Velkostatkář; Kvapil: Oblaka) i zahraničních (Halbe: Proud; Sudermann: Čest, Zápas motýlů; Schnitzler: Milkování). Usiloval o dobré provedení, k pohostinským vystoupením zval pražské herce. V souboru měl vedle příslušníků rodiny a bývalých členů společnosti V. Prokopové (H. Muška, manželů A. a J. Kantorových, H. Kosiny, Anny a Augusty Vintrových) řadu mladých herců, z nichž se někteří uplatnili na velkých scénách (V. Vydra), jiní jako divadelní ředitelé (J. Blažek, A. Brázda, A. J. Frýda, J. Hurt). Se svou společností se pohyboval hlavněpo středních a východních Čechách, v devadesátých letech zajížděl i do jižních Čech. Pak začal na program zařazovat operety (Moor: Pan profesor v pekle, Jarno: Krista z myslivny, 1911) a produkci postupně ovládly komerční zřetele.
Role
Spol. V. Prokopové
Antonín Jedlička (J. K. Tyl: Paličova dcera) – 1881; Josef Pokorný (R. Kneisel: Svatouškové aneb Satanášova dcera, i M. spol. 1900 s tit. Děvčata z továrny), Hrabě Rysoor (V. Sardou: Vlast), Antonín Prášil (F. Kaiser: Mnoho povyku pro nic za nic aneb Švanda nad švandu) , Joza (L. Anzengruber: Farář z Podlesí), Don Cesar (A. Dennery, Dumanoir: Král, hrabě a zpěvkyně) – 1882; Jakub (A. Bäuerle: Paleček na cestách aneb Z Prahy do Brna a do Vídně), Jan Mydlář (J. J. Kolár: Pražský žid) – 1885; Bonifác Bonafides (J. K. Tyl: Jiříkovo vidění), Jan Včelák (J. Neruda: Prodaná láska) – b. d.
Muškova spol.
Mladý sedlák (K. Holtei, ú. K. Eberwein: Eleonora, nevěsta hrobu) – 1891; Policejní komisař (Molière: Lakomec) – 1895; Zavadil (F. Kaiser: Dva malí dráteníci aneb Maďar a Slovák) – 1900; Plukovník Hohendorf (F. Šípek: Václav Hora, myslivec 18. praporu), Václav Horák (K. Malina: Oběť matčina aneb Drama čtyř chudých stěn) – 1900.
Prameny a literatura
SOA Třeboň: Sbírka matrik, Hluboká n. Vltavou 5, matrika narozených 1834–1853, s. 97, obr. 95 [zapsán Muschek]. AMP: Soupis pražských domovských příslušníků [Muschek Josef, 1848]. NA: fond PM 1881–1890, kart. 1691, sign. 8/6/1/1, kart. 1696, sign. 8/6/12/23, 1891–1900, kart. 2544, sign. 8/6/12/7 [koncese]. NMd: cedule spol. Kullasovy, Prokopovy, Muškovy; sign. T 128: almanachy spol. Kullasovy (1860/61 Písek, 1861 Tábor, 1863 Josefov), Prokopové (nedat.). ■ kk.: Z Kutné Hory, Jeviště 1, 1885, s. 55n.; Národní listy 15. 3. 1887 [koncese]; 10. 1. 1900 [medailon]; 6. 2. 1891 [medailon]; Dalibor 13, 1891, s. 60 [herecké jubileum]; Česká Thalia 1891, s. 70, 151, 204, 215; 1892, s. 36, 83, 118, 164 [vše M. spol.]; J. L. Turnovský: Herecké společnosti české, in Příspěvky k dějinám českého divadla, usp. J. Ladecký, 1895, s. 110; Pan J. M., divadelní ředitel, Divadlo 6, 1907/08, s. 430; S, Jeviště 2, 1921, s. 92 [jubileum]; Národní politika 7. 5. 1922 [úmrtí]; V. Štein Táborský: Dějiny venkovských divadelních společností, 1930, s. 155; sb. Český herec, 1940, s. 161; V. Vydra: Má pouť životem a uměním, 1948, s. 58n.; J. Šácha: Dějiny kočovných divadelních společnos tí na Moravě ve druhé polovině XIX. století, dis., FF MU 1953, s. 175n.; J. Balda: Abšídy, benefice a cedule, in sb. Listy z dějin českého divadla II, 1954, s. 324, 326; A. Javorin: Pražské arény, 1958, s. 109, 158; J. Knap: Umělcové na pouti, 1961, s. 86n.; O. Červíček: Paměti českého herce, rkp., b. d., soukr. maj. J. Hrušínského. ■ EDS; Buchner
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, I. A–M, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 671–672
