Křtěn Ignatz Johann. – Nemanželský syn M. Buchtálkové a zámečnického tovaryše Ignáce M., legitimován sňatkem rodičů 29. 1. 1815. Vyučil se ševcem, ale již 1831 zběhl k divadlu. Také jeho mladší bratr Antonín se stal hercem, později provozoval kočující společnost. M. začínal a bezmála dvě desítky let působil u německých kočujících společností. Od 1850, kdy nastoupil k Prokopově společnosti, se jeho dráha spojila s českým divadlem. 1856 se oženil s Mathildou Lecomteovou (1816–1874), s níž měl již několik dětí. 1859 nastoupil s manželkou ke společnosti J. Kullase řízené J. Štanderou. Za prusko-rakouské války 1866, kdy společnost hrála německy pro pruské vojáky, se M. jako jeden z nemnoha členů souboru dobře ovládajících němčinu stal jejich oporou. U Kullase byl nejméně do 1867, údaje pro konec tohoto i pro další angažmá chybí. 1875 se jako vdovec oženil s Johannou Kučerovou. Od sedmdesátých let působil u V. Prokopové, kde se v další dekádě stal artistickým správcem jeho syn Josef, který po ředitelčině smrti (1887) podnik převzal. M. setrval v souboru do 1893, kdy obdržel koncesi a ustavil vlastní společnost. V žádosti uvedl, že pro vysoký věk nemůže pokračovat v herecké činnosti. Když následujícího roku zemřel, koncese byla převedena na vdovu Johannu.
Divadlu se věnovali všichni potomci: synové Karel (*1840), Vojtěch (1842–1878), Josef (1848–1822) a Alois (1851–1898), dcery Antonie (1838–1908, provd. Faltysová), Josefa (1845–1941, provd. Červíčková) a Anežka (*1854, provd. Brázdová).
Z německé etapy M. herecké dráhy je dosud známa jediná role (Ritter Hardomir, Štěpánek: Die Veste Kunietitz oder Jaroslav und Blažena, 20. 6. 1835 Kunětický hrad) u družiny J. Prevora (Prevorsche Schauspieler-Gesellschaft). U českých společností se uplatňoval jednak v komických postavách, jednak v rolích intrikánů a otců. V mluvním i v pohybovém a mimickém projevu tíhl k přehnané nadsázce a teatrálnímu patosu, mluvu často deformoval nepřirozeným akcentováním konců slov. Rád hrával ve starých kusech, v nichž mohl uplatnit drastickou komiku (např. zbrojnoš Kašpar v Henslerově hře Ďáblův mlejn na Vídeňské hoře). Venkovské publikum v padesátých letech vděčně přijímalo jeho komediální výkony, oblíben byl zvláště jako Kilián z Tylovy Paní Marjánky, matky pluku. Kritika jej oceňovala spíše ve vážných a intrikánských rolích (Franc v Schillerových Loupežnících). Stěžejní M. rolí byl Valenta z Tylovy Paličovy dcery (hrál ji údajně dvěstěkrát). Velice si na ní zakládal a 1881 v Klatovech v ní oslavil padesátileté herecké jubileum. Díky neselhávající paměti podával i ve stáří spolehlivé výkony, avšak od sedmdesátých let jeho projev působil jako bizarní relikt někdejšího stylu. Ředitelům Prokopovi a Kullasovi účinně napomáhal v organizačních a provozních záležitostech a jako zkušený praktik zasvěcoval do hereckého řemesla mladé začátečníky. Až ve vysokém věku začal provozovat vlastní společnost, ta však zůstala nevýznamným podnikem a po roce jeho smrtí zanikla.
Role
Prokopova spol.
Rytíř Felsek (F. v. Holbein: Fridolín aneb Cesta do železných hutí) – 1850; Valenta (J. K. Tyl: Pražská děvečka a venkovský tovaryš aneb Paličova dcera), Pan Klouzek (F. Kaiser: Bratr honák aneb Venkované v hlavním městě) – 1851; Učitel (S. H. Mosenthal: Debora), Rychnovský (E. Raupach: Mlynář a jeho dítě, i Kullasova spol. 1859), Essek (V. K. Klicpera: Popelka varšavská), Franc (F. Schiller: Loupežníci), Vasilovič, nevolník (Ch. Birch-Pfeifferová: Štefek Langer z Hlohova), Hrobník Melichar (J. K. Tyl: Pražská děvečka a venkovský tovaryš aneb Paličova dcera), Hrabě Kenygsmark (J. N. Štěpánek: Obležení Prahy od Švejdů), Bohulib Rokos (J. J. Kolár: Monika), Skápa (E. Raupach: Kníže ďábel), Hrabě Trinclair + Policejní komisař (F. Pyat: Hadrník pařížský), Pazour (J. Nestroy: Chce mít švandu aneb To je klasické), Diego (Dumanoir, A. Dennery: Král, hrabě a zpěvkyně aneb Zasnoubení před popravou), Maloslav Krkoharský (J. N. Štěpánek: Rozkotání hradu Kunětického aneb Jaroslav a Blažena), Markýz d’Arlencourt (Ch. Birch-Pfeifferová: Sládkova dcera a panská rodina), Hřebíček (J. Nestroy: Rozervanec aneb Strašidlo ve sklepě), Lichvář Klapka (A. Fredro: Pan Čapek aneb Cožpak mne neznáte?), Dyna (Ch. Birch-Pfeifferová: Jan Guttenberg, vynálezce kněhotisku) – 1852; Michael Burn (táž: Štefek Langer z Hlohova), Baron Fučikovský (K. Töpfer: Dobrý ton), Reimbeau (I. F. Castelli: Sirotek a vrah), Bohumil Kooke (F. W. Ziegler: Zuřivost stranická aneb Mocnost víry) – 1853; Paleček (A. Bäuerle: Paleček na cestách z Prahy do Brna a do Vídně), Miller (J.-B. Rosier: Víra, naděje a láska), Peněžník Clermont [Pierre Garousse] (F. Pyat: Hadrník pařížský), Karel Opletal (K. Holtei dle franc.: Píše sama sobě), Enšpigl (J. Nestroy: Enšpigl aneb Každou chvíli jiné čtveráctví), Milinský (S. K. Macháček: Ženichové), Kulovín (J. Mikuláš Boleslavský: Katovo poslední dílo) – 1854; Kilián (J. K. Tyl: Paní Marjánka, matka pluku) – 1855; Vojtěch (F. Raimund: Marnotratník, i Kullasova spol. 1860) – 1857; Kašpar (G. Eckert: Štěkavec), Kroupa (V. K. Klicpera: Zdeněk Zásmucký), Lomnický z Budče (J. J. Kolár: Don César aneb Spanilá Magelona), Šukálek (J. Nestroy: Děvče z Karlína aneb Všecko přijde na jevo), Aron Bauchem (J. N. Štěpánek: Čech a Němec), Hradní Robert (F. v. Holbein: Fridolin aneb Cesta do železných hutí), Baron Lipenský (W. Lambert dle franc.: Manžel mé manželky), Souvigny (Dumanoir, E. Scribe: Milován býti nebo zemříti), Lumpacivagabundus (J. Nestroy: Lumpacivagabundus), Řehoř (H. Zschokke: Kouzedlnice Sydonia), Vojtěch (F. Raimund: Marnotratník), Anastáz (F. Kaiser: Kněz a voják aneb Bitva u kláštera skalického) – b. d.
Kullasova spol.
Zahrádka (R. Benedix: Pan strejček), Starý Barták (Ch. Birch-Pfeifferová dle G. Sand: Diblík, šotek z hor), Záruba (K. A. Görner: Manžel bez ženy, otec bez dítěte), Golo (Kreizinger: Genovefa), Neznámý (P.-F.-A. Carmouche, J.-B.-E. Cantiran de Boirie, A. Poujol, ú. T. Hell: Galejní otroci), Hamsabeg (Ch. Birch-Pfeifferová: Petr Szapár) – 1859; Rytíř Sokol (J. J. Šantl: Kouzelnice Černoborka), Dvořák (L. Feldmann: Po svatbě), Paleček (A. Bäuerle: Paleček na cestách do Brna a do Vídně), Bernard (K. Blum dle franc.: Krištof a Renata), Kartáček (J. K. Tyl: Bankrotář a kramářka) – 1860; Kalb (F. Schiller: Ouklady a láska) – 1861.
Spol. V. Prokopové
Leporelo (J. Mušek, h. A. Müller dle W. A. Mozarta: Don Juan) – 1884.
Spol. J. Muška
P. Valerianus Magnus (J. J. Kolár: Pražský žid aneb Po bitvě na Bílé Hoře) – b. d.
Překlad
Anon.: Starý ženich na poště, Kullasova spol. 1866 nebo 1870.
Prameny a literatura
AMP: Soupis pražských domovských příslušníků [otec Muschek Ignatz, 1794; Muschek Ignaz,1812]; Sbírka matrik, ŠT N14, matrika narozených fary u sv. Štěpána 1812–1824, s. 26. NA: fond PM 1891–1900, kart. 2544, sign. 8/6/12/17 [koncese]. NMd: cedule spol. Prokopovy, Kullasovy, Zöllnerovy, V. Prokopové, J. Muška. ■ H.: Z Hradce Králové, Lumír 2, 1852, s. 143; nesign.: Z Chrudimi, tamtéž, s. 383; J. Chrastecký: Z Jindřichova Hradce, tamtéž 3, 1853, s. 455; J. J.: Z Pelhřimova, tamtéž 5, 1855, s. 261; J. L. Turnovský: Jubilant H. M., Divadelní listy 2, 1881, s. 30 + šifra J. L.-t.: H. M. slavil..., tamtéž, s. 43 + Z potulného života hereckého, 1882, s. 47–51, 92n. + České společnosti herecké, in Příspěvky k dějinám českého divadla, usp. J. Ladecký, 1895, s. 110n.; Dalibor 15, 1893, s. 341 [herecké jubileum]; tamtéž 17, 1895, s. 22 [úmrtí]; K. V. Rais: Ze vzpomínek II, 1927, s. 165; V. Štein Táborský: Dějiny venkovských divadelních společností, 1930, s. 50–54, 155–158; K. Faltys: O jiných a o sobě, 1934, s. 25n.; J. Knap: Umělcové na pouti, 1961, s. 21, 26, 30, 86. ■ Otto; Buchner
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, I. A–M, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 669–671
