Byl synem správce u knížete Schwarzenberga. 1774–79 studoval na Akademickém gymnáziu na Starém Městě pražském, 1780–82 filozofii a poté lékařství. Jako lékař pak působil v domě hraběte Bredy na Malé Straně.
Na objednávku divadelního ředitele P. Bondiniho přeložil oblíbenou Weidmannovu veselohru Der Bettelstudent oder Das Donnerwetter. Překlad s názvem Neslýchaná náhoda strašlivého hromobití aneb Žebravý student byl uveden 17. 4. 1875 (o týden později reprízováno) v Nosticově divadle jako druhý českojazyčný titul na této scéně. Po velkém diváckém úspěchu, na němž se podílel nejen humor a sociální podtext hry, ale také živý, pražské hovorové mluvě blízký jazyk, dal Bondini text vlastním nákladem vytisknout. Kritika vytkla M. použití nevhodného názvu (vycházejícího zřejmě vstříc čtenářské a divadelní zkušenosti lidového publika), reprízy po 1790 byly pak dávány také pod titulem odpovídajícím originálu – Žebravý student aneb Hromobití. Po překladu sáhlo 1789 i Vlastenské divadlo, které ho uvedlo hned zpočátku ve svém novém působišti U Hybernů. Ještě 1806 se objevil ve StD a o deset let později se stal jedním z inspiračních zdrojů veselohry J. N. Štěpánka Čech a Němec. V literatuře (počínaje Jungmannovou Historií literatury české) bývá překlad chybně připisován V. Thámovi.
Překlad
P. Weidmann: Neslýchaná náhoda strašlivého hromobití, Nosticovo div. 1785, i t.
Prameny a literatura
W. T. [Thám], Pragerblättchen 4. 8. 1785; Vondráček I; DČD II ■ Jungmann, LČL; Laiske
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, I. A–M, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 641–643
