Byl synem hostinského a vyučil se uzenářem. Divadlo začal hrát ochotnicky již v mládí. 1854 při kutnohorském pobytu Zöllnerovy společnosti, jejímž uměleckým vedoucím byl J. K. Tyl, dostal dvacetiletý M. příležitost si u ní zahrát (role nezjištěna, Delacour, Lambert-Thiboust: Slepá nevěsta). Po zřejmě zdařilém vystoupení mu bylo nabídnuto angažmá (stejně jako dvěma dalším kutnohorským ochotníkům, V. Braunovi a E. Rottovi), které kvůli nízké gáži nepřijal. Po dvou letech jej touha po divadle přivedla znovu k Zöllnerově společnosti, pobývající na štaci v Příbrami. Z obav, že by se v herecky silném souboru neuplatnil, odešel vzápětí do Sušice ke společnosti J. Kullase. Pak střídal krátkodobé pobyty u těchto dvou družin. 1860 se u Zöllnerů dostal do sporu s hercem J. Šourkem, který bránil jeho známosti se svou sestrou Karolinou (hrála pod pseud. Boleslavská), a odešel spolu s ní k řediteli J. J. Stránskému. Aby získal povolení k sňatku (v Kutné Hoře mu je jako nezjištěnému herci odmítli vydat), živil se několik měsíců jako uzenář. Po svatbě se vrátil ke Kullasovi, pak k Zöllnerovi (1862), po jehož smrti jej vdova E. Zöllnerová pověřila funkcí režiséra. 1864 působil jako artistický správce u V. Prokopové. V září 1865 ovdověl, na podzim t. r. se stal členem nově ustavené společnosti P. Švandy ze Semčic, s níž absolvoval její první plzeňskou sezonu. Za rakousko-pruské války 1866 provozoval obchod se smíšeným zbožím. Koncem 1866 se neúspěšně pokoušel o angažmá v PD, poté působil na koncesi A. Szeninga ve středních a východních Čechách. V létě 1868 si zahrál u Svobodovy společnosti v Brně, 1869 je doložen v družině V. Brauna v Chrudimi, v létě 1871 u J. Hofa. Živil se také jako hospodský, uzenář a obchodník. 1877 se k divadlu vrátil, nejprve asi k E. Zöllnerové, v prosinci t. r. je už doložen u F. Pokorného ve Slaném i s druhou manželkou Adolfinou (roz. Kesslerovou, 12. 2. 1848 Trutnov – 8. 1. 1933 Moravská Ostrava); u této společnosti zastával i funkci inspicienta. 1879 byl členem Kramuelovy společnosti, 1880–83 působil u J. Košnera jako herec a inspicient, 1883–84 u A. Libické, jejíž společnost fakticky řídil. V červnu 1884 získal povolení hrát s několika členy její rozpuštěné společnosti, v létě mu ředitelka protiprávně pronajala koncesi, ale protože neplatil nájem, záhy mu ji odebrala. M. pak krátký čas hrál s příslušníky své rodiny na Příbramsku. Následujících několik let o něm zprávy chybějí. V období 1888–92 ho nacházíme u společnosti T. Kratochvíla, avšak 1890 byl s celou rodinou u J. Košnera, u něhož pak pobýval 1892–98. 1899 hrál u L. Chmelenského. Od 1900 provozoval vlastní společnost, jež existovala minimálně do konce 1902 a působila ve středních Čechách (Velvary, Stará Boleslav, Čáslav aj.). Po jejím zániku zakotvil s dcerou Růženou u J. Tuttra, kde byl činný asi do 1912. Po odchodu na odpočinek žil s druhou manželkou v Mariánských Horách, kde posléze zemřel.
M. první žena Karolina (9. 11. 1840 Rožďalovice – 15. 9. 1865 Dobříš) se uplatňovala jako představitelka naivek a milovnic; k jejím rolím patřila např. Terezka v Tylově Tvrdohlavé ženě. Divadlu se věnovaly i děti z druhého manželství: syn Vladimír (1868–1936), dcery Marie (provd. Kantorová, 1869–1937), Božena (provd. Balcarová, 1881–1919) a Růžena (provd. Kovářová, 1887–1937).
M. se vydal na kočovnou dráhu ovlivněn příkladem a názory J. K. Tyla. Za dlouhou dobu své divadelní činnosti prošel řadou hereckých oborů. Ponejvíce se uplatňoval v druhých a vedlejších charakterních rolích (např. Hajný Trnka v Tylově Strakonickém dudáku, dělník Rubač v dramatu G. Preissové Gazdina roba, sloužící Josef v Šamberkově komedii Blázinec v prvním poschodí). Dařily se mu dobromyslné, srdečné, „lidským teplem vyzařující postavy“. Spíše průměrný herec vynikal zodpovědností a obětavostí a byl platným členem řady společností. K uskutečnění ředitelských záměrů mu však chyběly potřebné finanční prostředky a patrně i vytrvalost. Přesto byl uznáván, zvláště v pozdějších letech, jako účastník první éry českých kočujících společností, které probojovávaly podmínky k rozvoji divadelního života na českém venkově.
Role
Zöllnerova spol.
Ješek (J. N. Štěpánek: Korutané v Čechách, i spol. E. Zöllnerové 1863) – 1856; Bořivoj Větrohrad (H. Börnstein: Zámecké schody a Ostruhová ulice), Dalemil (F. Hopp: Statek Záhvozd) – 1860.
Kullasova spol.
Učitel (S. H. Mosenthal: Debora), [?] (J. K. Tyl: Slepý mládenec) – 1856; [?] (L. Feldmann: Po svatbě aneb Nehody nového manžela) – 1862; Tovaryš Kopejtko (F. L. v. Schirnding: Život ve snách) – b. d.
Stránského spol.
Leopold Charon (Krieger, ú. J. E. Kramuele: Klam a zkouška lásky), Jeník (F. Prüller: Krásná selka z klášterního dvorce), Kazimír Bělský (J. Procházka dle něm.: Marie Záleská aneb Zrcadlo ctnosti), Petr (A. Dennery, G. Lemoine: Mateřské požehnání), Černobejl (J. K. Tyl: Rybrcoul, kníže duchů krkonoš ských), Štěpán (Ch. Birch-Pfeifferová dle G. Sand: Diblík, šotek z hor), Hájek (J. Korzeniowski: Pátý akt), Pan z Kalneku (K. Haffner: Muž dle zákona) – 1861.
Spol. E. Zöllnerové
Pan z Lormontu (V. Filípek dle franc.: Ševcův vychovanec a slečna z panského světa čili On aneb ona), Hoxoxtos (T. Kronesová: Silfida, panna vodní, ochranitelka lásky), Turek z Rožmitálu (V. A. Svoboda: Karel Škreta, český malíř), Kašpar Votruba (J. Nestroy: Enšpígl aneb Každou chvíli jiné čtveráctví), Václav Vávra (R. Kneisel: Chudý písničkář), Bonifác Bonafides (J. K. Tyl: Jiříkovo vidění), Hajný Trnka (týž: Strakonický dudák aneb Hody divých žen), Šimon Moreles (týž: Lesní panna aneb Cesta do Ameriky), Ottmar (F. Kaiser: Paní hospodská aneb Železnice v krkonošských horách), Krištof (J. Rosen: Čert), Kuřátko (Ch. Nuitter, J. Derley: Sklenice čaje) – 1862–63.
Švandova spol.
Volfgang Rumpf (J. J. Kolár: Don Cesar a spanilá Magelona), Domingo (F. Schiller: Don Karlos, infant španělský), Ruysum (J. W. Goethe: Egmont), Hrabě Aufenštein (J. N. Štěpánek: Korutané v Čechách aneb Vysvobození vlasti), Borota (F. X. Told, h. A. E. Titl: Čarovný závoj), Václav Votruba (J. Nestroy: Enšpígl aneb Každou chvíli jiné čtveráctví), Sir Viliam Catesby (W. Shakespeare: Život a smrt krále Richarda III.), Sir Thomas Craamer (A. Dumas st.: Kateřina Hovardova aneb Koruna a popraviště) – Plzeň 1866.
Svobodova spol.
Opat (J. J. Tyl: Krvavý soud aneb Kutnohorští havíři) j. h., Kalafuna (týž: Strakonický dudák) – 1868.
Braunova spol.
Pan Knoflíček (J. Nestroy: Nehody starého mládence) – 1869.
Hofova spol.
Robinet (F. Schütz, ú. J. J. Stankovský: Jezovité ve Španělích) – 1871.
Spol. E. Zöllnerové
Abraham (S. H. Mosenthal: Debora, i Pokorného spol. 1878), Strýc Říha (Ch. Birch-Pfeifferová dle G. Sand: Diblík) – 1877.
Pokorného spol.
Ruml (E. Züngel: Chyba a trefa), Zelenka [?] (J. Rosen: Hubička) – 1877.
Kramuelova spol.
Lubor (F. Vicena: Toman a lesní panna), Farář (S. H. Mosenthal: Debora) – 1879.
Košnerova spol.
Miška (A. Berla: Cikán) – 1880; Špulák (F. F. Šamberk: Rodinná vojna), Dozorce stanice (A. Anno: Starý a mladý Kos), Jan Sokol (J. J. Poříčský dle angl.: Nešťastní aneb Sokolové v Čechách) – 1881; Jan (K. A. Görner: Co zmohou ženské slzy), Libinský (T. E. Wilks, ú. J. R. Pokorný: Pan Kapusta, rytíř od jehly), Kosinka (V. Merlitz: Proces o hubičku) – 1882; Hospodský Bryndál (V. Pázdral: Lucifer aneb Zázračný elixír), Gelasio de Lardo (F. X. Told dle E. Scribea: Ďáblův podíl), Dubenský (F. Kaiser: Kolín bez krejčího aneb Dobrodružství p. Prášila) – 1883; Jan Krištof z Jordána (F. A. Šubert: Probuzenci) – 1888; Doktor Táborský (R. Kneisel: Klub starých mládenců), Jan (J. Nestroy: Enšpígl), William (I. Zajc: Na palubě aneb Veselí námořníci) – b. d.
Kratochvílova spol.
Marcial (I. F. Castelli: Sirotek a vrah) – 1888; Rubač (G. Preissová: Gazdina roba), Feliciano (Lope de Vega: Sedlák svým pánem), Champeaux (A. Bisson, A. Mars: Milá paní tchýně aneb Překvapení z rozvodu), Donati (F. X. Told dle E. Scribea: Ďáblův podíl), Zelenka (F. F. Šamberk: Karel Havlíček Borovský) – 1891; Josef (F. F. Šamberk: Blázinec v prvním poschodí), Jeremiáš Suchánek (V. K. Častolovský: Věno aneb Království za ženicha), Filip (K. Blum dle J.-F.-A. Bayarda a H. Saint-Georgese: Marie, dcera pluku) – 1892.
Chmelenského spol.
Kopecký (A. L’Arronge: Doktor Kalous) – 1899.
Prameny a literatura
SOA Praha, Sbírka matrik, Dobříš 29, matrika zemřelých 1854–1870, s. 112 [manželka Karolina]. NMd: cedule spol. J. Stránského, E. Zöllnerové. Západočeské muzeum Plzeň: cedule Švandovy spol. NA: fond PM 1881–1890, kart. 1691, sign. 8/6/1/1[koncese]. ■ M. spol.: Divadelní listy 2, 1900/01, s. 406, 468; 3, 1902, s. 23, 54, 80, 110, 135, 166●; 50 let her. působení: Národní listy 5. 12. 1907, odp.; Divadlo 6, 1907/08, s. 128●; V. Štein Táborský: Dějiny venkovských divadelních společností, 1930, s. 90n.; J. Knap: Zöllnerové, 1958, s. 96, 115, 119, 218n. + Umělcové na pouti, 1961, s. 34, 36, 39, 66, 198 + Čtyři herečky, 1967, s. 18; A. Javorin: Tylův nejvěrnější žák, rkp., b. d., DÚk, s. 228. ■ Otto-dod; Buchner
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, I. A–M, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 639–641
