Dětství prožil a základní vzdělání získal v Liběšicích (u Jičína). Ve dvanácti letech se s rodiči přestěhoval do Josefova [dnes Jaroměř-J.], kde byl otec bednářem v obecním pivovaru. Gymnázium vystudoval v Rychnově n. Kněžnou a v Hradci Králové, 1838 odešel do Prahy, kde absolvoval filozofii a začal přípravu na učitelství, avšak z finančních důvodů ji nedokončil. 1846 nastoupil místo účetního ve vojenské pevnosti v Josefově, 1849 byl přeložen jako úředník do italské pevnosti Peschieri (podle některých pramenů z trestu za účast na svatodušních bouřích v Praze 1848). V dalších letech měnil působiště, 1859 vykonával funkci stavebního a správního oficiála. Zemřel v istrijské pevnosti Pula.
M. zájem o divadlo se datuje od dob královéhradeckých studií, kdy se seznámil s tvorbou V. K. Klicpery a navštěvoval představení jím vedeného ochotnického spolku. 1847–48 vydal tiskem tři původní veselohry založené na slovním a situačním humoru: Pan Traube (podle povídky F. J. Rubeše Pan Trouba) ze směšňuje němčení a napodobování šlechtických manýr u českého měšťanstva, Pan praktikant a Nevěsta mesinská (dedikovaná Slovanské lípě) zpracovávají milostný námět. V předmluvě k Nevěstě mesinské polemizuje s žánrem osudového dramatu a obhajuje veselohru, která je podle jeho názoru s to vést český národ k zdravějšímu, na vlastním rozumu a vůli založenému životnímu postoji. Přeložil dvě Molièrovy komedie, L’Amour médecin a Le Médecin malgré lui, vydané společně pod tit. Léčení lásky čili Úmyslný a Bezúmyslný lékař. V předmluvě se postavil proti pokleslé německé dramatice převládající v českém repertoáru a doporučoval věnovat větší pozornost francouzským a anglickým hrám. M. hry i překlady byly v padesátých letech 19. stol. souborně reeditovány v knižnici Divadelní ochotník. Na profesionální scéně provedeny nebyly, je však možné, že je hráli ochotníci.
Šifra
J. J. M.
Hry
Pan Traube čili Změna jména, t. 1847; Pan praktikant čili Bez zamilování žádného chleba, t. 1848; Nevěsta mesinská čili Probuzení z bludu snění, t. 1849. ■ Souborně: Patero veseloher pro soukromná divadla, t. 1853 [obs. i překlady].
Překlady
Molière: Léčení lásky čili Úmyslný a Bezúmyslný lékař, t. 1848.
Prameny a literatura
V. Hubka Rtinský, Květy 14, 1847, s. 408; F. Č. [Černý]: Z Josefova. Náš slovanský kmen..., Polabský Slovan 2, 1849, s. 125●; nekrology: Hvězda [Olomouc] 1, 1862, s. 394; Národní listy 23. 12. 1862●; J. V. Pelikán: J. J. M., básník český, Světozor 6, 1872, s. 115; J. Duška in Paměti c. k. pevnosti a královského svobodného města Josefova se zřetelem k dějinám vlasti a vojenství, Jaroměř 1886, s. 419–421; J. Kamper: České drama v letech 1821–1848, in sb. Literatura česká devatenáctého století II, 1903, s. 413n.; C. Štěrba: Vzpomínky na červánky svobody r. 1848, in sb. Vzpomínky rodáků a přátel bývalé pevnosti města Josefova v jubilejním roce 150tiletého trvání, 1930, s. 11; DČD II ■ LČL, Otto, Rieger, Wurzbach
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, I. A–M, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 636–637
