V matrice zapsán Ignatz Meyssnar. – Narodil se v rodině barvířského mistra. Po maturitě na jičínském gymnáziu (1857) se zapsal na německou filozofickou fakultu pražské univerzity, kde do 1860 studoval klasickou a slovanskou filologii. Poté byl suplujícím profesorem na gymnáziu v Banské Bystrici, v Klatovech a Litomyšli. Od 1864 působil jedenadvacet let v Táboře, kde byl jmenován řádným profesorem. 1885 byl na vlastní žádost přeložen do Prahy a až do smrti vyučoval na Akademickém gymnáziu. 1888 podnikl cestu do Ruska, 1889 složil na univerzitě jako první Čech veřejnou zkoušku z ruštiny; ruský jazyk pak učil na obchodní akademii a na Vyšší dívčí škole. Byl přísežným soudním znalcem v jazyce ruském a německém. Přispíval do řady periodik včetně listů jihočeských, autorsky spolupracoval s Ottovým slovníkem naučným. Účastnil se veřejného a politického života (člen strany svobodomyslné) a městské správy (člen městské rady a sboru obecních starších). Zemřel po dlouhé nemoci v padesáti osmi letech, pohřben byl na Olšanských hřbitovech.
Vedle učitelské činnosti se věnoval osvětové práci a překládání, zvláště z klasické řečtiny, a v této oblasti se stal jedním z nejplodnějších českých překladatelů své doby. Přetlumočil Homéra (Odysseia, 1873; Ilias, 1878; Batrachomyomachia, 1881), Aischyla (Oresteia, 1883), Hésioda (Theogonia, 1887/88; Práce a dny, 1890/91), hymny, epigramy ad. Kromě toho překládal básně a prózy z ruštiny (Někrasov, Krylov) a norštiny (Bjørnson).
Již na počátku své pedagogické kariéry se zajímal o antické drama a publikoval didaktické pojednání o chóru řecké tragédie s metrickým překladem části Sofoklova Filoktéta. Ve snaze dodržet rozměr řeckého originálu překládal časoměrně, někdy i na úkor srozumitelnosti textu. Při volbě lexika se nezřídka uchyloval k jazykovým experimentům; používal např. nepřirozeně působící neologismy, archaická slova aj. Proto byly jeho překlady hodnoceny jako stylově rozkolísané a kritizovány za malou věrnost originálu. Přetlumočením Aischylovy Oresteie (nebylo určeno ke scénickému provedení a nikdy se nehrálo) zaplnil jednu z podstatných mezer v českých překladech antického dramatu.
Teatralia
Význam a rozsah choru, převod, rozprava metrická a výklad sloky v Sofokleově Filoktétu, in Program gymnasia v Banské Bystřici, 1862.
Překlady
Aischylos: Agamemnon, t. ukázka in Roční zpráva reálného gymnasia v Táboře, 1882, s. 40–49 (v. 1337–1646); Aischylova trilogie Oresteja čili tragoedie Agamemnon, Choéforoi, Eumenidy (s úvod. poznámkou), Tábor 1883.
Prameny a literatura
SOA Zámrsk: sign. 4922 Jilemnice, matrika narozených 1824–1841, fol. 110. ■ T. Hrubý: O překladech našich z literatur klasických, Literární listy 6, 1885, s. 3; F. Zákrejs, ref. př. Oresteia, Osvěta 15, 1885, s. 474●; nekrology: Světozor 29, 1894/ /95, s. 299n.; Zlatá Praha 12, 1894/95, s. 300; Národní listy 2. 5. 1895; Z. Winter, Výroční zpráva akademického gymnasia v Praze, 1895, s. 23–25●; F. Loukotka: H. J. M., Feuilletony a jiné články i úvahy, 1936, s. 91–93; Z. Nejedlý: Litomyšl. Tisíc let života českého města II, 1954, s. 42; K. Svoboda: Antika a česká vzdělanost od obrození do první války světové, 1957, s. 128, 165; J. Šprincl: Vývoj českého překladu z antické literatury, 1979, s. 36. ■ LČL, Masaryk, Otto; NAlb
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, I. A–M, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 634–635