Psán též Franz, Meissner, Mayzner, Majzner. – Pocházel z loutkářského rodu, sahajícího do konce 18. stol. Jeho otcem byl loutkář Josef M. (*1804, psán Meissner), loutkářem se stal i bratr Vilém. Manželka Alžběta pocházela z loutkářské rodiny Dubských z Kaňku (u Kutné Hory).
S provozem loutkového divadla se seznamoval od dětství, kdy putoval s otcem po jeho loutkářských štacích ve východních Čechách a pravděpodobně mu pomáhal s jeho produkcemi. Osamostatnil se asi začátkem padesátých let, kdy si začal pořizovat opisy rodinného repertoáru. Do poloviny šedesátých let si dal pro svou potřebu opsat asi třicet textů (mj. Faust, Rychtář z Kozlovic neboli Historie Michlovo neboli Pan Franz ze zámku, Rudolf z Felseku neboli Černodolský mlýn). Přepisoval je, jak vyplývá z titulních listů, zejména švagr F. Motejl z Lomnice n. Popelkou (např. Slečna Minny, dcera koštištářova, Hrad Schlakenwaldský neboli Loupežník Belingardo, Marcelino a Boroneli, vlaští loupežníci při moři, Obležení města Sibína aneb Tři přátelé po deseti letech). Soubor těchto textů má mimořádný dokumentární a historický význam, protože uchovává jejich autentické znění. M., podobně jako jeho otec, udržoval čilé styky s novopackou rodinou řezbářů Suchardových, od níž zřejmě získal svůj soubor marionet. Podle rodinné legendy se prostřednictvím A. Suchardy ml. seznámil s V. K. Klicperou, který pro něho údajně upravil některé své hry. Maiznerové skutečně uváděli Klicperovy hry častěji než např. jihočeští loutkáři, kteří většinou dávali přednost úpravám her J. N. Štěpánka.
Prameny a literatura
NMd: rkp. her. ■ J. Veselý: Zapadlí loutkáři, Národní politika 16. 4. 1911, příl.+ Johan doktor Faust starých českých loutkářů, 1911 [přetisk Fausta] + Ze slovníku dřevěného herectva loutkářské dynastie Maiznerovy, Národopisný věstník československý 8, 1913, s. 38–56 + Loutkářská rodina Maiznerů z Nové Paky, Loutkář 15, 1928/ /29, s. 158–168; J. Bartoš: Staré rukopisy loutkářské rodiny Majznerů, Loutková scéna 4, 1947/48, s. 24–28, 52–55, 69–71, 85–90, 121n., 132–134, 147–150 + Loutkářská kronika, 1963, s. 262 + Komedie a hry českých lidových loutkářů, 1959 [přetisk tří her]; K. Samšinák: Památka lidových loutkářů, Zpravodaj Šrámkovy Sobotky, 1967, s. 7n.; A. Dubská: Dvě století českého loutkářství, 2004, s. 96n.
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, I. A–M, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 620
