Syn truhlářského pomocníka. Při studiu na pražské reálce hrál ochotnické divadlo s přáteli K. Lierem a A. Sedláčkem, od šestnácti let (1869) vystupoval pohostinsky u ředitele J. E. Kramuela ve vinohradské Aréně v Kravíně. 1877 byl členem Svobodovy společnosti. Na jaře 1878 se mihl ve třech malých rolích v PD, na podzim 1878 nastoupil ke společnosti P. Švandy ze Semčic, s níž strávil zimní sezonu v Plzni. 1879–80 působil u ředitele F. Viceny, odkud přešel k J. Košnerovi, který se 1880 osamostatnil. U Viceny poznal svou budoucí manželku, herečku Josefu Reisovou (sňatek v Roudnici 25. 11. 1880). 1886–88 byl opět u P. Švandy (dvě zimy v ND v Brně), v létě 1888 nastoupil k V. Budilovi. Neodjel do Ameriky s Ludvíkovou společností, jak se někdy uvádí (do zámoří odcestoval zpěvák František M.). S Budilovou společností, jejímž členem byl s krátkým přerušením 1892 až do své předčasné smrti, vystupoval pře vážně v Plzni (ve starém MD a v letní aréně), také v ND v Brně (sez. 1892/93), v Mladé Boleslavi a dalších českých městech. Několik let trpěl žaludeční chorobou, v šestačtyřiceti letech podlehl rakovině. Pohřben byl na Svatomikulášském hřbitově v Plzni.
Během své herecké dráhy vytvořil nepřeberné množství rolí; avšak milovníky a mladistvé hrdiny i v mládí hrál jen výjimečně (Della Rosa, Petr Vok, poslední Rožmberk). Od počátku se uplatňoval v nejrůznějších typech zralých a stárnoucích mužů, k nimž jej předurčovalo jeho vzezření. Bohatá galerie jeho postav zahrnovala jak komické, tak vážné role charakterní, figury fraškovité i dramatické. Byl tvárným hercem, lehce se převtěloval do rozmanitých postav, snadno se přizpůsoboval odlišným stylům a žánrům. Hrál v romantických dramatech (Jean Gauthier, Arago–Vermond: Ďáblovy zápisky; Mikeš Divůček, Kolár: Žižkova smrt), významně se uplatňoval hlavně v realistických hrách L. Stroupežnického (Dubský, Naši furianti; Jiří Stefanides, Na Valdštejnské šachtě), J. Štolby (Matěj Rachota, Vodní družstvo; Votava, Závěť), F. X. Svobody (Douša, Rozklad) a A. Jiráska (Jakub Vojnar, Vojnarka; Starý Divíšek, Otec). Komediální vlohy osvědčoval v mnoha fraškách (Hoblík v Nestroyově Lumpacivagabundovi), včetně Šamberkových, měl cit i pro ostrou, kriticky zahrocenou komiku ruské dramatiky (Sapoškov, Krylov: Chytrák na chytráky; Poštmistr, Gogol: Revizor). Jeho repertoár zahrnoval též řadu vysloveně záporných figur (tit. role Bozděchova Barona Goertze, vévoda Alba v Sardouově Vlasti). Zodpovědně přistupoval i k malým rolím, jejichž ztvárnění ukazovalo na „umělce pravého zrna“. U Budilovy společnosti zastával i funkci režiséra činohry a inspicienta, avšak jeho režie kromě Štolbova dramatu Závěť (1892) nejsou jmenovitě známy.
Role
Svobodova spol.
Petřík (R. Kneisel: Chudý písničkář), Rychtář Bubla + Salamandr (T. Kronesová: Kouzelný prsten Silfidy), Noircarmes (V. Sardou: Vlast), Della Rosa (G. Pfleger Moravský: Petr Vok, poslední Rožmberk) – 1877.
PD
Hrabě Mannstein (F. V. Jeřábek: Syn člověka) – 1878.
Vicenova spol.
Baron Zápolský (Dumanoir, E. Lafargue: Zchudlý šlechtic a žena z lidu) – 1879; Mikuláš Špaček (L. Flerx: Volby v Kocourkově aneb Chce být půlmistrem) – 1880.
Košnerova spol.
Ladislav de Egri (A. Berla: Cikán) – 1880; Bartoloměj Bábovka (F. F. Šamberk: Rodinná vojna), Patako Lajoš (A. Anno: Starý a mladý Kos) – 1881; Konvalinka, advokát (V. Merlitz: Proces o hubičku), Zelihlávek (E.-L.-A. Brisebarre, M. Michel: Bengálský tygr), Šavlička (J. K. Tyl: Strakonický dudák), Liška (E. Pešková dle anon.: Třiasedmdesát krejcarů pana Čvančary) – b. d.
Švandova spol.
Baltazar (W. Shakespeare: Romeo a Julie) – 1887.
Budilova spol.
Major Řezáč (J. Rosen: Malí velikáni), Michal Mřínka (F. F. Šamberk: Kulatý svět), Duchek (J. Rosen: Deficit), Starý Barták (Ch. Birch-Pfeifferová dle G. Sand: Diblík, šotek z hor), Matěj Rachota (J. Štolba: Vodní družstvo) – 1888; Prokop Klika (L. Feldmann: Před svatbou, o svatbě a po svatbě aneb Nehody nového manžela), Řehák, poručík (H. Chivot, A. Duru: Svatba reservistova), Direktor Karmin (F. A. Šubert: Probuzenci), Vavřinec (S. H. Mosenthal: Debora), Hrabě Lesneve (E. Scribe: Čarovné ruce), Strýček (R. Kneisel: Strýček ferina), Žemlička (týž: Pan farář a jeho kostelník), Pavel Gubin (K. Tůma dle A. Berly: Žertva na Balkáně), Jean Gauthier (E. Arago, P. Vermond: Ďáblovy zápisky), Brabantio (W. Shakespeare: Othello), Vrchní (B. Bjørnson: Novomanželé), Baron Jindřich Sokolov-Rodovský (F. V. Jeřábek: Syn člověka), Dr. Bermudez (J. Echegaray: Světec či blázen?), Votava (J. Štolba: Závěť) – 1889; Jakub Vojnar (A. Jirásek: Vojnarka), Bartoň (O. Pippich: Slavomam), Parusov (P. M. Něvěžin: Druhá mladost), Duperron (E. Bozděch: Světa pán v županu) – 1890; P. Krištof (L. Anzengruber: Farář z Podlesí), Sapoškov (V. Krylov: Chytrák na chytráky aneb Havrani), Mikeš Divůček (J. J. Kolár: Žižkova smrt), Champarin (A. Bisson, J. Moineaux: Kurátor marnotratníků), Brož (F. A. Šubert: Velkostatkář) – Ml. Boleslav 1891; Vilém z Vřesovic (L. Stroupežnický: Paní mincmistrová), Rada Mühling (H. Sudermann: Čest), Sosnomil (V. K. Klicpera: Jan za chrta dán), Poštmistr (N. V. Gogol: Revisor), Ploutvička (K. Zeller: Ptáčník), Juan (Lope de Vega: Král a sedlák), Hrabě Zikmund Rovenský (J. Vrchlický: K životu), Hoblík (J. Nestroy: Zlý duch Lumpacivagabundus), Vévoda z Alby (V. Sardou: Vlast), Butler (F. Schiller: Valdštýnova smrt), Pšenička (G. Raeder: Lišák a Smola, veselí tuláci), Petr, král cyperský a jerusalemský (J. Vrchlický: Noc na Karlštejně), Falu Eliab (J. J. Kolár: Pražský žid) – Brno 1892; Douša (F. X. Svoboda: Rozklad), Jiří Stefanides (L. Stroupežnický: Na Valdštejnské šachtě), Tjaelde (B. Bjørnson: Bankrot), Bachelin (G. Ohnet: Majitel hutí) – 1893; P. Jan Zeman (L. Stroupežnický: Václav Hrobčický z Hrobčic), Baron Goertz (E. Bozděch: Baron Goertz), Dubský (L. Stroupežnický: Naši furianti), [?] (F. Ruth: Jindřich Urban, benef.) – 1894; Starý Divíšek (A. Jirásek: Otec), Ješek z Vartenberka (J. Vrchlický: Noc na Karlštejně) – 1895; Otec Duval (A. Dumas ml.: Dáma s kameliemi), Marcial (V. Sardou: Ferréol), Petr Angeli (J. K. Tyl: Jan Hus) – 1896; Jan Weiring (A. Schnitzler: Milkování), Betka (A. Abrahamowicz, R. Ruszkowski: Pan setník z Bosny) – 1897; Gloster (W. Shakespeare: Král Lear), Narcissus (A. Wilbrandt: Arria a Messalina), Eudemon (V. Sardou: Theodora), Maixner (Ph. Langmann: Bartoloměj Turas), Polonius (W. Shakespeare: Hamlet) – 1898; Robineau (V. Sardou: Andrea), Pastor Valerius (C. O. Wijkander: Berta Malmová), Baptista (W. Shakespeare: Zkrocení zlé ženy), Benda (Ch. Birch-Pfeifferová: Sedlák Zlatodvorský), Bergamin (E. Rostand: Blouznivci), Stavební rada Vendelín (K. Karlweis: Režná košile), Bratr Lorenzo (W. Shakespeare: Romeo a Julie), Perez Roca (J. Zeyer: Doňa Sanča), Duclon (P. Berton, Ch. Simon: Zaza), Vévoda benátský (W. Shakespeare: Kupec benátský), PhDr. Karel Pošepný (O. Blumenthal, G. Kadelburg: U bílého koníčka), Vorlický (J. K. Tyl: Paní Marjánka, matka pluku), Pan rada (L. Archleb: Bóža) – 1899.
Prameny a literatura
SOA Litoměřice: Sbírka matrik, L 134/55 matrika oddaných Roudnice 1876–1895, s. 47, obr. 48. SOA Zámrsk: Sbírka matrik, 3250 Ústí n. Orl., matrika narozených 1877–1890, s. 182 [1. 9. 1882 dcera Barbora]. SOA Plzeň: Sbírka matrik, 101 Plzeň, matrika zemřelých 1897–1901, s. 220, obr. 221. ■ Divadelní referáty a anonce, in Plzeňské listy 1888–1899, Jizeran 1891●; nekrology: Národní listy 23. 8. 1899; Plzeňské listy 23. 8. 1899●; V. Budil: Z mých ředitelských vzpomínek II, 1920, s. 226, 233n.; J. Knap: Umělcové na pouti, 1961 s. 112n., 127, 158 + Čtyři herečky, 1867, s. 112n., 126, 158; O. Spalová: Sága rodu Budilova, 1978, s. 138, 147, 172, 178, 230. ■ PBJ; Buchner, Brno, Plzeň
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, I. A–M, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 609–610
