Pocházel z rodiny horníka. Do obecné školy chodil v Březových Horách, 1884–86 navštěvoval reálné gymnázium v Příbrami, které nedokončil. Čtyři roky pracoval jako písař v advokátní kanceláři. Byl členem Jednoty divadelních ochotníků v Podlesí a v ochotnických inscenacích hrál významné role. 1893 se přidal k divadelní společnosti E. Rotta, která v Podlesí hostovala, a dalších devět let putoval po venkově s různými společnostmi (F. Pokorného, V. Choděry, V. K. Jelínka za řízení V. Spurného ad.). S družinou P. Švandy ml. se dostal do smíchovského divadla, v listopadu 1902 byl angažován J. Pištěkem do Lidového divadla na Král. Vinohradech. Po ředitelově smrti 1907 se vrátil na Smíchov a působil jako herec a režisér na obou scénách do podzimu 1910 (důvodem odchodu byl zřejmě konflikt a soudní spor s ředitelem arény A. Fenclem). 1908 se oženil s Boženou Jůnovou, v manželství se narodila jediná dcera Ariela. Léta 1901–14 byla nejplodnějším obdobím L. divadelní činnosti: Působil jako herec, režisér, dramatik a publicista, pracoval ve stavovských organizacích (ÚJČH, od 1907; spoluzakladatel Organizace českého herectva, 1909), byl sekretářem české zemské Divadelní rady (ustavena 1912). Počátkem desátých let vyměnil divadelní jeviště za kabaretní pódium. V průběhu dvacátých let svá vystoupení i ze zdravotních důvodů ukončil a věnoval se pouze psaní. Zemřel na rozedmu plic, byl pohřben na Olšanských hřbitovech.
Byl spíše průměrným hercem, většinu jeho repertoáru tvořily malé úlohy. Na předměstských scénách – na Smíchově i u Pištěka na Vinohradech – zastával občas i poměrně význačné role, k jejichž ztvárnění byl disponován více rozumovými schopnostmi, rozhledem a inteligencí než talentem (Wurm v Úkladech a lásce). Dařilo se mu v komediálních typech Molièrových (Skapino). Značnou popularitu získal jako pohotový a nonšalantní konferenciér po 1918 v Kabaretu Lucerna; jeho satirická vystoupení útočila z krajně pravicových pozic na popřevratový vývoj mladého Československa.
L. početná literární produkce zahrnovala žánrově různorodé práce, jejichž ústředním motivem byla erotická podmíněnost mezilidských (partnerských) vztahů a častým prostředím důvěrně známý, emocionálně zjitřený divadelní (herecký) svět. Silnější stránku jeho tvorby představovaly menší literární útvary, v nichž uplatnil causeristický vtip a životní postřeh. Zdařilý román Komedianti líčí na příběhu mladého kočovného herce život u venkovských divadelních společností.
Divadelní hry psal většinou pro scény, u nichž působil. V trojici prvních dramat Kamenný ideál, Slunce a Májová noc akcentoval vedle témat tragické lásky a ničivé vášně sociální problematiku, kterou nahlížel podle marxistických axiomů. Převážně humoristický ráz měly satira Pan Vašnosta, salonní konverzačka Láska je hříchem mým... a fraška Zlatá klec. Drobné útvary (včetně prozaických a veršovaných) ožívaly na kabaretních pódiích (série hříček Herci a herečky). L. poválečná tvorba obsahuje vedle původních, exponovaně vlasteneckých scén (tři vydány souhrnně s tit. Cestou k svobodě) už pouze dramatizace (Příběhy Pavla Čamrdy dle I. Herrmanna; Nic než maso dle J. Londona).
V publicistice, organizační a odborové činnosti se soustředil na sociální problematiku českého herectva, zvláště na tíživou situaci venkovských společností a její nápravu (stať Nutné reformy). K těmto otázkám se vracel v dalších článcích, které publikoval v divadelních periodikách (Divadelní listy, 1901, Zájmy českého herectva, 1904–05, Divadelní svět, 1910; Divadlo, 1906–14), v Almanachu českých divadel (1907, 1909, 1911, 1912) i v sociálnědemokratickém tisku (Věstník Dělnické akademie, Dělnická osvěta 1907–08). Osvětový ráz mají informativní statě o aktérech a pro aktéry venkovského a ochotnického divadla a příručka Kapitoly o divadle, určená pro dělnická ochotnická divadla, do níž shrnul své články o hlavních principech fungování divadelních souborů. Redigoval Divadelní knihovnu Dělnické akademie (1907) a Vybrané hry divadelních ochotníků (1911), s K. Horkým sborník Hana Kvapilová vydaný u příležitosti jejího úmrtí (1907).
Pseudonymy a šifry
Valentin; Luk; J. Lý, J. L-ý
Role
Pokorného spol.
Vrtoš + Korbílek (J. J. Kolár: Žižkova smrt) – 1894.
Spol. P. Švandy
ml. Šilha, horský průvodce (G. Kadelburg, O. Blumenthal: U bílého koníčka) – 1901.
Pištěkovo div.
Skapino (Molière: Šibalství Skapinova) – 1902; Korotvička (O. Faster: Zelené mládí), Josua (F. Hebbel: Judita), Tóny (O. Faster: Marie a Marta) – 1903; Orsag (M. Krajník: Jan Roháč z Dubé), Diviš (G. Pfleger Moravský: Boleslav Ryšavý), Mladota (A. V. Šmilovský: Natalie), Baron Holden (B. Buchbinder: Muzikant a jeho žena), Dr. Václav Rydlo (F. A. Šubert: Žně), Wurm (F. Schiller: Úklady a láska), Seraficus Longocampus (E. Bozděch: Dobrodruzi), Ježek (J. Lukavský: Májová noc), Cerchi (J. Neruda: Francesca di Rimini) – 1904; Pantoja (B. Pérez Galdós: Elektra) – 1905; Pavel (J. Mayer: Irrlacherové) – 1906; Rada Hirtl (F. Téver: V podruží síly), Ervín (J. Lukavský: Láska je hříchem mým...) – 1907.
Švandovo div.
Venclík (F. A. Šubert: Žně), Burnish (F. v. Schönthan dle Ch. Dickense: Malá Dorritova), Skřet (G. Hauptmann: Potopený zvon) – 1907; [?] (M. Gorkij: Poslední), Onufrij (L. Andrejev: Dni našeho života) – 1909.
Režie
Švandovo div.
L. Mattuš: Růženky + Přítel žen, O. E. Hartleben: Hanna Jagertová – 1907; L. Rohmann: Milenky – 1908; L. Fulda: Přátelé z mládí, F. F. Šamberk: Rodinná vojna, J. Hilbert: Vina, V. Krylov: Divoška, N. V. Gogol: Hráči + Ženitba, Molière: Šibalství Skapinova, I. Cankar: Král na Betajnově – 1909; H. Stobitzer, F. Friedmann-Frederich: Slečna matinka, A. Jirásek: Vojnarka, G. Thurner: Echo Paříže, V. Sardou: Mnoho přátel naše škoda, A. Dennery, E. Cormon: Nevinně odsouzen, E. Tréval: Válka bohů, J. Vrchlický: Noc na Karlštejně, C. Goldoni: Paní hostinská, M. A. Šimáček: Jiný vzduch, J. K. Tyl: Jan Hus – 1910.
Teatralia
Nutné reformy, Divadelní listy 2, 1900/01, s. 425 až 428, 448–453; Žena a nové české drama, Ženský obzor 6, 1906/07, s. 83n.; Histrioni, Divadlo 5, 1906/07,s.51n., 73n., 100–102, 129n., 153–156, 175n. [interview]; šifra J. L-ý: Režisér ochotnických jevišť, Věstník Dělnické akademie 1, 1907, č. 2–3 až 9; Velké a malé úlohy, tamtéž, č. 11, s. 2n.; Několik pokynů, tamtéž 2, 1908, č. 1 až 6; Slovanský repertoir, tamtéž, č. 12, s. 6; Divadelní zákon, Divadlo 9, 1910/11, s. 285. ■ Výbor: Kapitoly o divadle, 1909.
Hry a dramatizace
Kamenný ideál, spol. P. Švandy ml. Jičín 1901, [t. 1902]; Slunce, Pištěkovo div. 1903, t. [1904]; Pan Vašnosta, Švandovo div. 1904; Májová noc, Pištěkovo div. 1904, t. [1904]; Láska je hříchem mým..., tamtéž 1905, i t.; Herci a herečky, t. [1912]; Člověk, který hledá byt + Za deset let (k 28. říjnu) + Štědrý večer Jana Nerudy + Mandarinovo slovo k Evropě, in sb. Kratochvilné scény pro kabaret, t. [1920]; Monology, t. 1921; Cestou k svobodě, t. [1922]; Vějíř, t. in sb. Programové večery, b. d., s. 70–73; Mikuláš + Paní Mikulášová, t. in sb. Mikuláš a Sylvestr, b. d.; Zlatá klec, Akropolis 1931. ■ J. London: Nic než maso, t. [1920]; I. Herrmann: Příběhy Pavla Čamrdy, Komedia 1924, i t.
Prameny a literatura
NA: fond Policejní ředitelství I, konskripce, kart. 358, obr. 527. ■ Národní politika 19. 11. 1902 [ang. k Pištěkovi]; ref. Kamenný ideál: nesign., Divadelní listy 4, 1902/03, s. 185; S. [F. Sekanina], Máj 1, 1902/03, s. 406n.; nesign., Čas 8. 3. 1903; Ar... ti [A. Kraus], Politik 14. 3. 1903; R. H. [Hašek], Moderní život 2, 1903, s. 124n.; B. Prusík, Divadelní list Máje 1, 1905, s. 348●; ref. Slunce: nesign., Divadelní listy 4, 1902/03, s. 299–301; nesign., Čas 22. 8. 1903; nesign., Divadlo 1, 1903, s. 160●; ref. Pan Vašnosta: nesign., Divadelní listy 5, 1903/ /04, s. 96; r. [R. J. Kronbauer], Hlas národa 18. 1. 1904; Ar... ti [A. Kraus], Politik 21. 1. 1904●; ref. Májová noc: nesign., Divadelní listy 5, 1903/04, s. 283n.; Jindřich B. [Bačkovský], Divadlo 2, 1903/04, s. 422; K. R. [Rožek], Srdce 3, 1903/04, s. 344; nesign., Čas 10. 6. 1904●; ref. Láska je hříchem mým...: B. Prusík, Divadelní list Máje 1, 1905, s. 348; R., tamtéž 3, 1906/07, s. 194; nesign., Divadlo 5, 1906/07, s. 274; H. [V. Hladík], Národní listy 19. 3. 1907●; ref. Kapitoly o divadle: nesign., Právo lidu 24. 9. 1909; Jarka N. [Nevole], Národní listy 5. 11. 1909; K. Kamínek, Lumír 38, 1909/10, s. 272●; Národní listy 20. 10. 1910 [spor s Fenclem]●; ref. Herci a herečky: A. Veselý, Česká revue 5, 1911/12, s. 441; Tristan [S. V. Friedl], Zvon 12, 1911/12, s. 510; nesign., Čas 16. 2. 1912; nesign., Právo lidu 29. 2. 1912; K. Hikl, Novina 5, 1911/12 s. 570n.●; nesign.: Kabaret Lucerna, Národní listy 17. 3. 1920; O. Hanuš: O českém kabaretu, in Svátkův divadelní almanach republiky Československé na rok 1922, 1922, s. 96●; ref. Příběhy Pavla Čamrdy: V. V., Zvon 24, 1923/24, s. 547; Klo., Národní osvobození 8. 6. 1924; nesign., České slovo 8. 6. 1924; nv. [A. Veselý], Právo lidu 13. 6. 1924; Č. [V. Červinka], Zvon 29, 1928/29, s. 531n.●; nekrology: Maxa [M. B. Stýblo], Divadlo 9, 1929/ /30, č. 8, s. 26n.; Venkov 13. 3. 1930; Národní listy 14. 3. 1930; Právo lidu 14. 3. 1930; B. [E. Bass], Lidové noviny 14. 3. 1930; Švejdův divadelní věstník 3, 1930, č. 2, s. 10●; ref. Zlatá klec: Č. [V. Červinka], Zvon 31, 1930/31, s. 547; Č., Národní listy 14. 3. 1931; L. Mattuš, Národní politika 14. 3. 1931; nesign., České slovo 14. 3. 1931; If. [I. J. Fischerová], Národní osvobození 24. 3. 1931●; Památník sjezdu rodáků z Podlesí u Příbramě, 1936, s. 19, 21, 24n.; V. Nejedlý: Herec z Podlesí, Divadlo 26, 1939/40, s. 167n.; V. Hánek: Poznámky na okraj (ke Kamennému ideálu), Venkov 22. 11. 1940; sb. Český herec, 1940, s. 36, 41n., 54, 113, 118n., 122n., 173; J. Knap: Zöllnerové, 1958, s. 175 + Umělcové na pouti, 1961, s. 166, 202 + Čtyři herečky, 1967, s. 63, 105n., 229n.; DČD III; DČD IV; R. Kadlec: Divadlo na levém břehu vltavském, rkp., b. d., DÚk, s. 68n.; S. Langer: Pištěkovo lidové divadlo na Kr. Vinohradech, rkp., b. d., DÚk ■ Kočí, Komenský, LČL, Masaryk, Otto, Otto-dod; Buchner
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, I. A–M, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 604–606
