Roz. Novotná. Otec byl pekařem v Libáni. Divadlo začínala hrát mezi ochotníky, profesionálně 1872 u společnosti E. Zöllnerové ve Dvoře Králové. Prošla kočujícími družinami J. E. Kramuela a F. Vratislava, V. Svobody ad. V prvních letech divadelní dráhy ji lze špatně identifikovat, protože ve stejnou dobu se u venkovských společností pohybovala její mladší sestra Betty Novotná (později provdaná za herce V. Kozlanského). Asi ve druhé polovině sedmdesátých let se stala členkou společnosti J. Kullase, kterou po zemřelém řediteli převzal 1880 herec František L., za něhož byla tehdy už provdána (datum sňatku nezjištěno). 1893 odcestovala s celou společností do USA, které se staly jejím novým domovem. Kromě účasti na řízení a posléze faktického vedení manželova divadelního podniku se účastnila kulturního a společenského života krajanů (členka Jednoty česko-amerických dam aj.), angažovala se v akci Česká Amerika, jež 1918 podporovala vznik samostatného Československa. Mezi českou komunitou v Chicagu i v čsl. zastupitelských kruzích se těšila úctě a vážnosti (jejího pohřbu se účastnil čsl. generální konzul).
O jejím herectví víme velmi málo. U Svobodovy společnosti zastávala obor heroin a tragických milovnic (Gertruda, Shakespeare: Hamlet; Marguerita Gautierová, Dumas ml.: Dáma s kaméliemi; Valeria Messalina, Wilbrandt: Arria a Messalina). Mnohem více a patrně také zdařileji se uplatňovala jako představitelka matron; figury rázných, věcných měštek (Šestáková, Tyl: Paličova dcera) a žen z lidu (Stará Vostřebalka, Ch. Birch-Pfeifferová: Diblík aneb Šotek z hor; Petráška, Šimáček: Svět malých lidí) byly zřejmě blízké i jejímu osobnímu naturelu. S pokračujícím věkem hereckou činnost omezovala, vystupovala spíše jen příležitostně, většinou v rolích laskavých babiček a moudrých stařen (Paní z Trévillacu, Flers–Caillavet– Rey: Rozkošná příhoda). Významnější byla její práce organizační, která převážila nad aktivitou hereckou. Již v Čechách a posléze v USA se podílela na vedení společnosti, po manželově smrti se stala duší podniku (oficiálně ho řídil syn Frank L.). Soubor doplnila o nové síly, pro které se rozjela do Čech (J. Krejča, S. Krejčová, M. Havelková, V. Havelka, R. a M. Příbramští), starala se o repertoár. Díky její činorodosti a zaujetí se společnost, zvaná První české divadlo v Americe, udržela při životě dalších dvacet let; po její smrti zanikla. Kronikářsky zpracovala první desetiletí činnosti v USA (Památník Ludvíkovy divadelní společnosti 1893–1903).
Role
Kramuelova spol.
Venuše (J. Offenbach: Orfeus v podsvětí) – 1874.
Svobodova spol.
Valeria Messalina (A. Wilbrandt: Arria a Messalina) – 1877; Mrs. Dobson (A. Daudet, A. Belot: Fromont junior a Risler senior) – 1878; Jindřiška Oleandrová (R. Kneisel: Anti-Xantipa aneb Boj všem ženám), Marguerita Gautier (A. Dumas ml.: Dáma s kameliemi aneb Nová Máří Magdalena), Eliška (R. Kneisel: Pan farář a jeho kostelník), Vdova Záleská (E. Raupach: Mlynář a jeho dítě), Paní Markyta (F. Kaiser: Krejčí lékařem aneb Dobrodružství pana Prášila), Paní Šťastná (O. F. Berg, ú. I. Horwitz: Izák Löwy aneb Vděčné srdce židovské), Matka Barbora (R. Kneisel: Chudý písničkář aneb Sedlák umělec), Mathilda (E. de Girardin: Had v růži), Stará Vostřebalka (Ch. Birch-Pfeifferová dle G. Sand: Diblík aneb Šotek z hor), Gertruda (W. Shakespeare: Hamlet, princ dánský) – b. d.
Ludvíkova spol.
Folgnerová (F. F. Šamberk: Karel Havlíček Borovský), Matilda Václavičková (J. Poláček dle L. Treptowa: Rodina Václavičkova) – 1887; Adéla Jelenská (R. Benedix: Kočičina aneb Vyloučení studenti), Žofie (týž: Zlá tchýně aneb Kazimír), Terezie (R. Genée: Námořní kadet), Gertruda (J. Nestroy: Zlý duch Lumpacivagabundus), Terezie Ledvinová (F. Kaiser: Bratr honák aneb Čech a Moravan) – 1888; Salomena (L. Stroupežnický: Zvíkovský rarášek) – 1893; Petráška (M. A. Šimáček: Svět malých lidí), Šestáková (J. K. Tyl: Paličova dcera), Kunhuta (A. Brázda: Sedm havranů) – 1894.
Prameny a literatura
SOA Zámrsk: Sbírka matrik, 87-3400 Libáň, matrika narozených 1852–1875, fol. 35. NMd: sign. T 128, almanachy Ludvíkovy spol. ■ Památník Ludvíkovy divadelní společnosti, [Chicago 1903], s. 34; nesign.: Ludvíkovci v Chicagu, Divadelní svět 2, 1911/12, s. 45; -axa [M. B. Stýblo]: Z české herecké Ameriky, Divadlo 8, 1928/29, č. 9, s. 7; Národní listy 27. 4. 1932, příl. Národ [herecké jubileum]●; nekrology: Národní politika 22. 6. 1932; A. Horálek, Divadlo 11, 1931/32, č. 11–12, s. 5; J. Knap: Umělcové na pouti, 1961, s. 118–121, 178; F. Kovářík: Kudy všudy za divadlem, 1982, s. 48; J. Šmaha: Dělali jsme divadlo, ed. F. Černý, 1982, s. 159n., 166, 268n. ■ Buchner
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, I. A–M, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 603–604
