Syn pražského měšťana, povoláním krupaře z Haštalské čtvrti. Vyučil se kloboučníkem u pražské firmy V. Hampejz, ale záhy po obdržení tovaryšského listu zběhl k divadlu. 1861 začínal u J. A. Prokopa, 1862 hrál u ředitele J. Krämera. Po krátkém pobytu u společnosti F. Zöllnera, s níž hrál v Plzni, se vydal na zkušenou do Štýrska a Tyrolska. Po návratu do Čech vystřídal od 1865 do 1879 řadu společností (V. Prokopové, P. Švandy st., J. F. Kozlanského, J. Hofa, J. E. Kramuela, J. Kullase, T. Knížkové a V. Svobody), u Prokopové, Kullase a Svobody zastával i funkci artistického správce, a to nejpozději 1870 (tak zapsán v matrice při prvním sňatku). Po Kullasově smrti 1880 vedl jeho soubor, získal koncesi (žádost datována 6. 11. 1881) a založil vlastní společnost. 1893 odjel se svými herci do USA, kde uváděl představení pro krajany. Po pěti letech uspořádal zájezd do Čech (1898). Byl dvakrát ženat, poprvé s Josefou Vojtěškou Süsselovou (Čáslav 5. 5. 1850–1876), nemanželskou dcerou služky u principála J. A. Prokopa, podruhé s herečkou Bohumilou Novotnou. Společnost provozoval až do své smrti 1910.
Mladší bratr Alois L. (27. 11. 1845 – 22. 8. 1913 Praha) byl hercem u menších kočovných společností (Szeningovy, V. Prokopové, Vicenovy, Rottovy, Muškovy a Hurtovy), kde zastával role komické (např. švec Potěh, Nestroy: Zlý duch Lumpacivagabundus) i charakterní (např. Maxmilian Moor, Schiller: Loupežníci). Od 1895 působil v souboru smíchovských divadel, hlavně jako epizodista.
V okruhu venkovských herců L. patřil k solidním silám. Uplatňoval se zejména v komických rolích, podle potřeby byl obsazován i do vážných charakterních úloh. Na štaci v Táboře byl hodnocen jako nejlepší herec Kramuelova souboru. Větší význam mělo jeho působení ředitelské, v němž osvědčil velkou podnikavost. Ředitelskou činnost zahajoval s převzatým souborem J. Kullase. Hereckými oporami byli B. Ludvíková (tragická milovnice a heroina), v prvních letech P. Řada (milovnický a hrdinský obor), dále byli členy J. Bollard, J. Drobný, A. Drobná, J. Grau, J. Kastnerová, tragédka R. Mušková a její manžel A. Mušek ml., J. Strouhal, J. K. Splavec a později jeho manželka Otýlie (roz. Stropnická). Pod jménem Slatinská začínala 1887 u L. hereckou dráhu M. Hübnerová, hostovala zde i její sestra A. Rufferová, členka operního sboru ND, pro niž L. údajně rozšířil zpěvoherní repertoár. V dalších letech prošli souborem K. Kaňkovský, M. a K. Ryšaví, K. Želenský s první manželkou Augustou (roz. Vintrovou). Režii obstarával J. Hurt, později F. Šípek. Na svých štacích (hlavně ve východních a severovýchodních Čechách, pravidelně zajížděl do Litomyšle, kde měl příbuzné – rodiče Z. Nejedlého) a v arénách, které si na léto pronajímal ve větších městech (Nymburk, Mladá Boleslav, Hradec Králové), uváděl tehdy běžný repertoár, v rozpětí od starších vídeňských frašek (Nestroy ad.) po soudobou domácí a zahraniční dramatiku (Stroupežnický, Šubert, Vrchlický, Hauptmann). Od společností cestujících v té době po českém venkově se jeho podnik, hmotně slušně zajištěný, nikterak výrazně neodlišoval. L. však podnikl odvážný, ba riskantní krok, když zamířil s celou společností čítající dvaadvacet členů do Ameriky. Po zahájení v New Yorku (Preissová: Gazdina roba, Central Opera House 26. 3. 1893) se vydal na měsíční turné (Baltimore, Pittsburg, Cleveland, Detroit), které bylo komerčně velmi úspěšné. Po jeho skončení zakotvil v Chicagu, sídlem společnosti se stala budova Thalie. V srpnu 1893 v několika představeních hostoval člen pražského ND J. Šmaha (Šubert: Jan Výrava; Stroupežnický: Václav Hrobčický z Hrobčic; Jeřábek: Služebník svého pána; Lope de Vega: Král a sedlák; Coppée: Stávka kovářů), který také režijně nastudoval Smetanovu Prodanou nevěstu (první provedení díla v zámoří, v rámci světové výstavy). L. pak uspořádal zájezd do států Wisconsin, Minnesota, Iowa a Nebraska. Po návratu do Chicaga byla společnost přijata už chladně a velká část souboru se rozhodla pro návrat domů. Z herců, kteří zůstali, utvořil L. v lednu 1894 První stálé české divadlo v Americe/The Bohemian Theatre. Vedle manželky a syna Franka v něm působili K. Novák, F. Lesčinský, J. Strouhal, F. Škaloud, K. Hrnčířová, O. Klírová, B. Kozlanská, B. Křikavová, B. Lesčinská. V prvním roce se hrálo téměř denně, v dalších letech už jen v neděli odpoledne a večer; herci se živili jinými profesemi. Repertoár, založený zpočátku na soudobé české tvorbě, realistické dramatice a evropské klasice, se postupně přizpůsoboval novému prostředí jednak česko-americkými náměty her (Dědictví z Kalifornie, Strýček z Ameriky, Praha v Americe), jednak velkými show (Sever proti Jihu) a dráždivými senzacemi (Jack Rozparovač). L. hojně uváděl práce svého bývalého hereckého kolegy V. Pázdrala (Lucifer, Babinský, Mnislav a Běla, Proklatec, Jezovité), který se v USA stal metodistickým pastorem. Při zájezdu do Čech 1898 předvedl L. v Aréně na Smíchově a v plzeňské Aréně Na Obcizně čtyři ukázky svého repertoáru (Gillette: Sever proti Jihu; Alvin: V srdci Chicaga; Scowell: Dva malí tuláci; Shakespeare: Romeo a Julie). Pohostinské hry vzbudily značný zájem a zvědavost, ale umělecky příliš neupoutaly (V. Budila nejvíce zaujalo, že se hrálo bez nápovědy). V představeních v USA často vypomáhali ochotníci z řad krajanů. L. se důsledně se orientoval na publikum z okruhu české menšiny, které se však povětšině ve Spojených státech již naturalizovalo. Vycházel mu vstříc nabídkou repertoáru, v níž vedle titulů svědčících o vyšších uměleckých aspiracích (Kvapil: Princezna Pampeliška; Hauptmann: Potopený zvon ad.) bylo i dost braku. Z americké divadelní praxe převzal pro provoz své společnosti některé odlišné zvyklosti. Do divadelní historie se zapsal jako první a jediný český ředitel, který po řadu let provozoval divadlo v Americe.
Role
Švandova spol.
Jiřík (J. K. Tyl: Jiříkovo vidění) – 1867.
Spol. V. Prokopové
Vojtíšek, písničkář (R. Kneisel: Chudý písničkář, i Svobodova spol. b. d.), Izák Löwy (O. F. Berg, ú. J. Horwitz: Izák Löwy aneb Vděčné srdce židovské, i Svobodova spol. b. d.), Enšpígl (J. Nestroy: Enšpígl), Kulich (L. Schneider: Pražský dobrovolník a francouzská selka) – 1871.
Faltysova spol.
Krenčík (V. K. Klicpera: Jan za chrta dán) – 1872.
Muškova spol.
Pobočník krále Václava IV. (A. Brázda: Katova dcera) – 1873.
Kramuelova spol.
Václav Budil (F. V. Jeřábek: Služebník svého pána) – 1872; Morfeus (J. Offenbach: Orfeus v podsvětí), Pán z Hazardů (F. Kaiser: Na ledě), Vévoda Ethelvood (A. Dumas st.: Kateřina Hovardová aneb Koruna a popraviště), [?] (H. Laube: Hrabě Essex, benef.) – 1874; André de Mora (V. Sardou: Rabagas) – 1875; Obhájce (F. Vratislav: Vrah Francesconi), Grillade (F. F. Šamberk: Osudná kule aneb Amerikánský souboj) – 1877; Václav Horník (E. Karl: Otčenáš!), Vasil Šeremetěv (H. Wilken: Páni doktoři), Toník (J. Vilhelm: Mlynář a kominík aneb Tvrdohlavec), Karel (P. Féval, Saint-Yves: Syn ďáblův) – b. d.
Spol. T. Knížkové
Hrabě Štěpán (V. Sardou: Andrea), Felicien Laroche (E. Cormon, E. Grangé: Trakař otce Martina), Alex (J. Štolba: Zapovězené ovoce), Caecina Paetus (A. Wilbrandt: Arria a Messalina, i Svobodova spol. 1877) – 1876.
Svobodova spol.
Falu Eliab (J. J. Kolár: Pražský žid) – 1876; Petr Vok (G. Pfleger Moravský: Petr Vok, poslední Rožmberk) – 1877; [?] (J. Offenbach: Velkovévodkyně z Gerolštýnu), Robert (E. Arago, P. Ver mond: Ďáblovy zápisky) – 1878; Duch Hamletova otce (W. Shakespeare: Hamlet, princ dánský), Doktor Táborský (R. Kneisel: Anti-Xantipa aneb Boj všem ženám), Otec Duval (A. Dumas ml.: Dáma s kameliemi aneb Nová Maří Magdalena), Sedlák Barták (Ch. Birch-Pfeifferová dle G. Sand: Diblík aneb Šotek z hor), Policajt Ciprian (T. Kronesová: Kouzelný prsten Silfidy, vodní panny aneb Co láska uchvátí, nerada navrátí), Pírko (F. Kaiser: Krejčí lékařem aneb Dobrodružství pana Prášila), Rychnovský (E. Raupach: Mlynář a jeho dítě), Montaiglin (A. Dumas ml.: Pan Alfons), Konsistoriální rada Žemlička (R. Kneisel: Pan farář a jeho kostelník), Vévoda Alba (V. Sardou: Vlasť), Ramus (G. F. Belly: Herkules), Inigo (J. Z. Veselý: Zapomněl své rukavice) – b. d.
Kramuelova spol.
Ogarev (J. Verne, F. Csepreghy: Carův kurýr), Lavardin (V. Sardou: Ferréol), Narcis (A. E. Brachvogel: Narcis), Picolini (L. Stroupežnický: Pan Měsíček, obchodník), Josef (S. H. Mosenthal: Debora), Dr. Tholosan (V. Sardou: Mnoho přátel naše škola), Champignac (týž: Jak si motýl křídla spálí) – 1879.
Ludvíkova spol.
Skalný (F. F. Šamberk: Karel Havlíček Borovský), Kyral (F. A. Šubert: Jan Výrava), Věrnosta z Adlaru (J. J. Kolár: Monika) – 1887; Podstarší (J. Nestroy: Zlý duch Lumpacivagabundus), Konopásek (R. Genée: Námořní kadet), Vavřinec Ledvina (F. Kaiser: Bratr honák aneb Čech a Moravan) – 1888; Florian Králíček (F. F. Šamberk: Jedenácté přikázání) – 1893; De Tréville (J. J. S. dle A. Dumase st.: Tři mušketýři) – 1899; Starý Vejvoda (J. K. Tyl: Chudý komediant) – 1901; Farář (G. Hauptmann: Potopený zvon) – 1902; Pan Bernard (T. Megerleová: Urozená dáma a dívka z lidu), Nickamínek (A. Anno: Starý a mladý Kos aneb Nevěsta ze Slovenska) – b. d.
Prameny a literatura
AMP: Sbírka matrik, HŠ N12, matrika narozených u sv. Haštala 1839–1845, s. 137. SOA Plzeň: Sbírka matrik, Sušice10, matrika oddaných 1859–1888, s. 137, obr. 140 [1. sňatek 3. 7. 1870]. AMP: Soupis pražských domovských příslušníků [Ludvík František, 1843]. NA: fond PM 1881–1890, kart. 1695, sign. 8/6/11/7 [koncese]. NMd: sign. T 128, almanachy spol. Prokopové (1865), Kozlanského (1868), Kramuelovy (1874 Roudnice), Kullasovy (1877), Ludvíkovy (1885 Vysoké Mýto, 1892 Hořice a Nová Paka, b. d. Pardubice). ■ Nesign.: Divadlo, Tábor 16, 1879, č. 20 až 24; L. spol.: Divadelní listy 4, 1883, s. 41; Ohlas od Nežárky 17, 1887, s. 417, 433, 440, 449, 465, 472, 482, 500; Česká Thalia 5, 1891, s. 84, 151, 192; tamtéž 6, 1892, s. 36, 264●; cesta do Ameriky: Národní listy 3., 10. a 21. 3., 5. 4., 8. 10. 1893; Národní politika 10. 3. 1893; nesign., tamtéž 1, 1892/93, s. 97, 103n., 118, 135n.; F. Mach: Listy z Ameriky, tamtéž, s. 115–118, 134n.; nesign.: Členové herecké výpravy do Ameriky..., Besední listy 2, 1893/94, s. 47; X: Pan Rudolf Innemann..., tamtéž, s. 95●; J. L. Turnovský: Herecké společnosti české, in Příspěvky k dějinám českého divadla, usp. J. Ladecký, 1895, s. 90; Památník Ludvíkovy divadelní společnosti, [Chicago 1903], s. 5–16, 32; nesign.: Jubileum 50leté činnosti herecké..., Divadlo 8, 1909/10, s. 246; K. V. Rais: Ze vzpomínek II, 1927, s. 162; -axa [M. B. Stýblo]: Z české herecké Ameriky, Divadlo 8, 1928/29, č. 9, s. 7; V. Štein Táborský: Dějiny venkovských divadelních společností, 1930, s. 155; L. Pacák: Opereta, 1946, s. 125; A. Burda: Aby se nezapomnělo..., 1958, s. 40, 546; J. Knap: Umělcové na pouti, 1961, s. 111–116, 217; R. Deyl: Vavříny s trny, 1973, s. 134–137; DČD III; O. Spalová: Sága rodu Budilova, 1978, s. 203; J. Šmaha: Dělali jsme divadlo, ed. F. Černý, Hradec Králové, 1982, s. 159n., 166, 268n.; F. Kovářík: Kudy všudy za divadlem, 1982, s. 48n., 64n., 275; L. Klosová: Život za divadlo. Marie Hübnerová, 1986, s. 23–28, 33, 241n.; O. Červíček: Paměti českého herce, rkp., b. d., soukr. maj. J. Hrušínského; A. Javorin: Tylův nejvěrnější žák,rkp., b. d., DÚk, s. 99, 101n., 113, 143, 162, 227; F. Černý: Divadelní život v Jaroměři v letech 1819 až 1918, 2003, s. 167–170. ■ EDS, Otto; Buchner
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, I. A–M, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 600–603
