Pocházel z chudé rodiny ševce; byl jediným synem narozeným po sedmi dívkách. Navštěvoval městskou střední školu na Malé Straně, na univerzitě vystudoval klasickou filologii. Po absolutoriu 1882 působil až do odchodu na odpočinek (1915) na Akademickém gymnáziu v Praze, nejprve jako suplent. 1888 získal doktorát a následujícího roku byl jmenován profesorem. Zemřel náhle za letního pobytu v Poděbradech, pohřben byl na Olšanských hřitovech.
K celoživotní pedagogické činnosti se vážou L. didaktické a metodické příručky (Kapitoly o gymnasiálním studiu latiny a řečtiny, 1896; Rukověť mluvnice latinské pro II. třídu gymnasijní, 1900; Návodná metodika základů jazyka latinského, 1911; Grafické přehledy skladby latinské, 1916). Spolupracoval s deníkem Národní politika, do kterého přispíval svými fejetony.
V osmdesátých a devadesátých letech se věnoval překládání řeckých antických dramat. Specializoval se na dílo Aischylovo, které poprvé uvedl do českého prostředí (Peršané, Prométheus spoutaný, Sedm proti Thébám). Zabýval se jím i ve svých studiích (pojednání o nedochovaných trilogiích Prometheia a Oidipodeia), které publikoval – stejně jako překlady – ve výročních zprávách Akademického gymnázia. K textům přistupoval s dokonalou filologickou akribií, ve svých překladech však nepřijal tehdy nové metrické zásady J. Krále. Překládal v zásadě časoměrně, jen pro jambické dialogy volil přízvučný převod. L. překlady nebyly určeny k divadelnímu provedení a nikdy nebyly hrány, mají však nepopiratelnou historickou hodnotu.
Další okruh L. odborného zájmu tvořila německá literatura (mj. studie O velkém lyriku středověkém, Waltru z Vogelweide, 1902) a její vztahy k antice (pojednání o antickém živlu v Schillerově Nevěstě messinské). Připravil a publikoval výbor ze svých textů (Feuilletony a jiné články i úvahy, 1936).
Překlady
Aischylos: Prométheus spoutaný, t. in Výroční zpráva akademického gymnasia v Praze, 1883, s. 3–38 (v. 1–554, s pojednáním o trilogii Prométheia); 1884, s. 3–20 (v. 555–592); Aischylos: Peršané, t. in Krok 1, 1887, s. 83–86, 142–145, 254 až 257 (v. 249–347, 348–449, 450–599) a in Výroční zpráva akademického gymnasia v Praze, 1890, s. 3–41; Aischylos: Sedm proti Thébám, t. tamtéž, 1896, s. 3–27 (v. 1–340, s pojednáním o trilogii Oidipodeia); 1897, s. 3–30 (v. 341–1030), samost. 1899 (s úvodem).
Prameny a literatura
NA: fond Policejní ředitelství I, konskripce, kart. 356, obr. 895 a 912. ■ J. Svoboda, ref. Peršané, Listy filologické 18, 1891, s. 218–221●; J. Kvíčala: O. Aischylově trilogii Oidipodeii…, České museum filologické 2, 1896, s. 315–318●; ref. Sedm proti Thébám: F. Groh, Listy filologické 24, 1897, s. 297n. + tamtéž 27, 1900, s. 304; J. Král, Obzor literární a umělecký 4, 1901/02, s. 196n.●; nekrology: Národní politika 21. 7. 1936; J. P. + adv, Národní listy 23. 7. 1936; A. Novák, Lidové noviny 25. 7. 1936; F. Novotný, Naše věda 17, 1936, s. 249n.●; K. Svoboda: Antika a česká vzdělanost od obrození do první války světové, 1957, s. 144, 282n., 293, 304; sb. Antika a česká kultura, 1978, s. 400; J. Šprincl: Vývoj českého překladu z antické literatury, 1979, s. 48. ■ LČL, Otto
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, I. A–M, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 600
