Psán též Lokaj. – Narodil se jako prvorozený syn Anny Novákové, která se 1851 provdala za Emanuela L., sluhu ve fyziologickém ústavu. L. vystudoval reálku, 1866 se začal věnovat divadlu. 1870 je doložen jako inspicient u společnosti E. Zöllnerové, v téže funkci působil u P. Švandy ze Semčic a nakonec u J. Pištěka (od 1893). Příležitostně hrál, vesměs jen epizody, pouze při svých beneficích se objevoval ve větších rolích (Javorník, Pulda: Hloupý Honza na výstavě, Pištěkova spol. 1895), nezřídka ve vlastních veselohrách (Vojtěch Vaníček, Dědoušek, Pištěkova spol. 1889, aj.).
Inspicientská jevištní zkušenost se zábavným repertoárem jej vybavila jistou rutinou a přivedla k psaní her, jimiž od počátku osmdesátých let přispíval do ustavičně obměňovaného repertoáru společností, u nichž právě působil. Jeho pracím dominují frašky ze soudobého života v rozměru od jednoaktovek až po celovečerní pětiaktové hry. Téměř ve všech se opakovaně objevují a navzájem propojují obvyklá komediální témata: námluvy a manželské půtky, staromládenectví i touha po společenském povznesení (Známost z divadla, Královna plesu, Vzorný manžel, Vosí hnízdo, Růžová pouta, Archa Noemova, Zlatá muška, Kandidáti ženitby, Nerozluční přátelé). Ve hře Brouček varioval touhu po společenském vzestupu karikaturou amatérského entomologa, usilujícího o nalezení nového druhu a o vědeckou proslulost. L. jako ostřílený divadelní praktik dokázal sepsat frašku k aktuální příležitosti (Výlet pana Cvrčka na Jubilejní výstavu, 1891), těžit ze široce sledované události a zapojit do hry i postavu reálné návštěvnice (Miliontá na Národopisné výstavě, 1895). Využíval konvenční žánrové typy a jejich tradiční konfigurace (vdavekchtivá panička, starší muž na námluvách, smolař, podnikavé děvče apod.), fabulační schémata (falešná identita, převlek, náhoda, omyl) a osvědčené postupy (interpretující komická jména figur). Žánrové vzorce však nedokázal naplnit, hry trpí často retardačními a rozvláčnými odbočkami v ději, nepravděpodobnostmi a repeticemi, postavy jsou jednostrunné, přesto místy diskontinuální, patrná je násilná snaha o komický efekt.
Na počátku osmdesátých let kritika L. kusy přijímala vstřícně, autora dokonce srovnávala s F. F. Šamberkem, ale postupně je stále častěji vykazovala mimo meze umění. Na jevišti však hry, umožňující hercům variovat oblíbené fraškovité typy, došly patrného uplatnění. P. Švanda st. (a jeho nástupci) i J. Pištěk je pravidelně nasazovali pro lidové publikum v arénách smíchovské a vinohradské, často byly hrány u menších kočovných společností a vydávány ještě počátkem dvacátých let 20. stol.
Hry
Brouček, Pištěkova spol. Vinohrady 1882, i s tit. Brouk, brouček, broučínek, t. 1884; Známost z divadla, Švandova spol. Smíchov 1882, t. 1884; Královna plesu, tamtéž 1882, t. 1884; Dědoušek, tamtéž 1884, i t.; Komedianti života, Pištěkova spol. Vinohrady 1885; Vzorný manžel, Švandova spol. Smíchov 1885, i t.; Nezvaný host, t. 1886; Zlatá muška, Pištěkova spol. Vinohrady 1889; Vosí hnízdo, tamtéž 1890, i t.; Slasti a strasti divadelního řiditele, tamtéž 1890; Růžová pouta, t. 1890, tamtéž 1891; Výlet pana Cvrčka na Jubilejní výstavu aneb Ve výši 2000 metrů nad Prahou, tamtéž 1891; První million, tamtéž 1891; Archa Noemova, tamtéž 1892, i t.; Bohatá holka, tamtéž 1894, t. 1898; Milliontá na Národopisné výstavě, tamtéž 1895; Pan Brouček ve 20. století, tamtéž 1896; Kandidáti ženitby aneb Nevěsty od 500 do 50.000, t. 1907; Nerozluční přátelé, t. 1907. ■ Štábní trubač, dle W. Mannstädta a F. Anthonyho, Pištěkova spol. Vinohrady 1892.
Prameny a literatura
NA: fond Policejní ředitelství I, konskripce, kart. 355, obr. 120 [Lokay Emanuel, 1823], 111 [Lokaj Anton, 1847]. AMP: Sbírka matrik, STŘ O7, matrika oddaných Střešovice 1849–1851, s. 26, obr. 3 [sňatek matky]. ■ Ref. Brouček: r. č., Divadelní listy 3, 1882, s. 124; F. Zákrejs, Osvěta 14, 1884, s. 764●; r., ref. Známost z divadla, Divadelní listy 3, 1882, s. 179 + ref. Královna plesu, tamtéž s. 228; -če-, ref. Dědoušek, tamtéž 5, 1884, s. 121; F. Zákrejs, ref. Dědoušek, Královna plesu, Známost z divadla, Osvěta 15, 1885, s. 471n.; Yps. [I. Herrmann], ref. Komedianti života, Národní listy 12. 5. 1885, odp.; F. Zákrejs, ref. Vzorný manžel, Nezvaný host, Osvěta 17, 1887, s. 355; K. Š. [Štěpánek], ref. Zlatá muška, Česká Thalia 3, 1889, s. 312 + ref. Slasti a strasti divadelního ředitele, tamtéž 4, 1890, s. 265n.; Astur [G. H. Schauer], ref. Vosí hnízdo, Literární listy 11, 1890, s. 406; K. Š. [Štěpánek], ref. Růžová pouta, Česká Thalia 5, 1891, s. 188 + ref. Výlet pana Cvrčka, tamtéž, s. 236●; ref. Archa Noemova: K. Š. [Štěpánek], tamtéž 6, 1892, s. 262; J. Karásek, Literární listy 14, 1893, s. 159●; -nk, ref. Bohatá holka, Besední listy 2, 1893/94, s. 158●; nekrology: Světozor 31, 1896/97, s. 120; Literární listy 18, 1896/97, s. 146. ■ LČL
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, I. A–M, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 598–600
