Vl. jm. Ernestine Nápravníková. Jako pseudonym zvolila příjmení porodní báby. Narození uváděno dosud chybně 28. 2. 1837, úmrtí 30. 11. 1893. – Pocházela z rodiny humpoleckého kupce. Divadlo hrála už ve dvanácti letech s ochotníky v rodném městě, znovu po návratu z Vídně, kde byla na vychování a kde často navštěvovala divadelní představení. V Praze, kam se rodina 1858 přestěhovala, se L. ujala herečka H. Wiedermannová [M. Dolejšová] a připravila ji ke zkušebním vystoupením ve StD, jimiž se 1859 ucházela o angažmá. Její výkony byly příznivě hodnoceny, ale přijata nebyla, neboť ředitel Thomé nehodlal rozšiřovat český soubor. Odešla na venkov a působila tři roky u kočujících společností. Nejprve u J. Kullase (1859, za vedení J. Štandery), na přelomu 1859/60 nastoupila spolu s K. Polákem v Hradci Králové k německému řediteli K. F. Knispelovi, který občas dával česká představení. V únoru 1861 se s Polákem vrátila ke Kullasovi, v říjnu přestoupila k I. Siegemu do Českých Budějovic. Počátkem 1862 se stala členkou českého souboru StD, rozšiřovaného v době příprav na otevření PD (listopad 1862). Již o Velikonocích 1865 však PD opustila. K ohlašovanému nástupu do německého divadla v Olomouci na podzim 1865 asi nedošlo. V té době byla stižena těžkým onemocněním hlasivek, podrobila se operačnímu zákroku ve Vídni, který nebyl úspěšný, hereckou kariéru proto musela ukončit. Nějaký čas žila u příbuzných v Praze. 1871 získala koncesi pro Čechy i Moravu a založila společnost, kterou provozovala až do své smrti, vyjma 1883–84, kdy pracovala jako garderobiérka v ND. Teprve v pozdním věku se provdala za herce Josefa Reimera, režiséra a jednu dobu též artistického správce své společnosti. Zemřela na zápal plic ve Světlé n. Sázavou a byla pohřbena na tamním hřbitově.
Mladší bratr Robert Nápravník (1839–77), který se stal advokátem, překládal francouzské divadelní hry.
Přirozené herecké dispozice L. pro obor tragických milovnic a heroin, příjemný hlas i atraktivní zjev byly příznivě hodnoceny už při jejích prvních vystoupeních (zvláště v tit. roli Kleistovy Katynky Heilbronské). U Kullasovy společnosti začínající nadaná herečka rázem vstoupila mezi nejlepší a nejoblíbenější členy, byla oceňována za přirozenost projevu a mocný jevištní účin. Ztělesnila tu řadu velkých rolí, v nichž později oslňovala i na pražské scéně (Schillerova Marie Stuartovna, Kolárova Magelona, Mosenthalova Debora, Shakespearova Julie aj.). S Kullasovou družinou se v srpnu a září 1861 znovu představila pražskému publiku při štaci na Smíchově V Eggenberku (mj. v tit. rolích Halmovy Griseldy a Schillerovy Marie Stuartovny). Ve StD se zařadila mezi přední české herečky, uplatňovala se v postavách Shakespearových, ve hrách německých romantiků a v soudobých českých dramatech. Postupně rozšiřovala rejstřík rolí o další sentimentální milovnice, jejichž citová hnutí dokázala vyjádřit a odstínit jemnými nuancemi (Jane Eyrová, Ch. Birch-Pfeifferová dle C. Bell: Sirotek lowoodský), zdařile se zhostila i rolí veseloherních. Jistým handicapem byl slabší hlas, jímž obtížně zvládala rozlehlý prostor StD; svůj hlasový projev dokázala odstíněně modulovat, ale ve vypjatých polohách hlas nepřirozeně přepínala. Její jevištní mluva trpěla určitou nevyrovnaností: Perfektní výslovnost střídala někdy málo srozumitelná, překotná řeč. Kritika jí občas vytýkala chladné, až stereotypní podání vášnivých partií a nedostatek ohnivosti, zkratkovité a nelogicky rychlé přechody z citově vypjatých scén do neutrálního konverzačního tónu. U nejlepších výkonů bývala zdůrazňována její schopnost měnit působivě temporytmus (promyšlená práce s „uměleckými pauzami“). Patřila k nim i obdivovaná Ofélie v Hamletovi, obzvláště dojemná a pravdivá ve scénách šílenství. L. byla ve StD neustále porovnávána s vynikající tragédkou A. Kolárovou, která předčasně ukončila hereckou dráhu a po níž některé role přebírala. Když byla pro stejný obor 1863 angažována mladší O. Malá (některé role alternovaly), znamenala pro L. tvrdou konkurenci. Nejisté postavení v souboru ji patrně přimělo k odchodu z PD. Na pražské scéně nicméně spoluutvářela herectví druhé linie českého divadelního romantismu, kterou po Tylově odchodu formoval J. J. Kolár.
Jako ředitelka neměla velké umělecké ambice, pro divadelní podnikání zřejmě postrádala i organizační předpoklady. Podle sporadických zpráv regionálního tisku u své společnosti hrála a byla obvykle hodnocena jako jedna z nejlepších. Objížděla menší místa (Kardašova Řečice, Hluboká, Mirovice, Český Brod, Roudnice, Telč, Podivín, Příbor, Rožnov p. Radhoštěm, Moravská Ostrava aj.), kde se představení často odbývala na jevištích v hostincích. Výjimečný byl zájezd do slovenské Skalice (říjen–prosinec 1875), neboť pobyt českých společností v Uhrách byl zapovězen; po úředním zákroku se musela vrátit do českých zemí. Uváděla povětšině tradiční repertoár se silným zastoupením překladové dramatiky. Vedle osvědčených a oblíbených kusů Nestroyových, Raupachových, Görnerových či Ch. Birch-Pfeifferové dávala hry Tylovy a Štěpánkovy, občas Kolárovu Moniku či Schillerovy Loupežníky. Soubor tvořilo osm až dvanáct herců. Zpočátku v něm působili J. Biederman (zároveň režisér) s manželkou, J. a A. Faltysovi, H. a M. Grunertovi, F. Krumlovský a manželé Turnovští, v druhé polovině sedmdesátých let V. a A. Burianovi, J. Hurt, V. Sýbert, E. Šuma, manželé V. a M. Vilímkovi, koncem osmdesátých let A. Brázda, A. Janovský, manželé B. a J. Sodomovi. L. se záhy dostala do finančních potíží, hercům často neplatila smluvené gáže a podnik se zařadil mezi malé, nevýrazné a zproletarizované soubory. Po obnovení společnosti (1884) svěřovala vedení hercům: A. Merhautovi (1884), J. Schneedorferovi (1885), A. Betkovi (1885 až 1887, tehdy na repertoáru mj. Vrchlického Exulanti, Šubertův Jan Výrava, Štolbovo Vodní družstvo), R. Růžičkovi (1887), B. Sodomovi (1888) aj., kteří podnik fakticky vedli, a mívala proto oplétačky s úřady, 1885 jí byla koncese dokonce odňata.
Role
StD
Katynka (H. v. Kleist: Katynka Heilbronská aneb Zkoušení ohněm), Jitka (K. E. Ebert: Břetislav a Jitka), Preciosa (P. A. Wolff, h. C. M. v. Weber: Preciosa, spanilé děvče cikánské, i Kullasova spol. 1859) – vše j. h. 1859.
Kullasova spol.
Klára (K. A. Görner: Manžel bez ženy, otec bez dítěte), Jane Eyrová (Ch. Birch-Pfeifferová dle C. Bell: Sirotek lowoodský), Maritana (Dumanoir, A. Dennery: Don César de Bazano), Krištof (K. Blum dle franc.: Krištof a Renata), Verunka (Ch. Birch-Pfeifferová dle G. Sand: Diblík, šotek z hor), Marie (F. Kaiser: Krejčí co lékař), Griselda (F. Halm: Griselda), Genovefa (Kreizinger: Genovefa), Marie ze Staufenbachu (A. Dumas st.: Hrabě Herman), Parthenie (F. Halm: Syn pouště), Cilka (F. Kaiser: Paní hospodská), Julie (W. Shakespeare: Romeo a Julie, i StD 1862) – 1859; Mathilda (R. Benedix: Vězení), Jan (V. K. Klicpera: Jan za chrta dán), Doris Quinaultová (A. E. Brachvogel: Narcis, i StD 1862), Magelona (J. J. Kolár: Don César a spanilá Magelona, i PD 1864), Debora (S. H. Mosenthal: Debora, i PD 1864) – 1860; Luisa (F. Schiller: Ouklady a láska, i StD 1862), Marie Stuartovna (týž: Marie Stuartovna, i StD 1862, PD 1863), Emilie (J. K. Tyl: Bankrotář a kramářka, i StD 1862, PD 1864), Celie (F. X. Told, h. A. E. Titl: Čarovný závoj aneb Malíř, víla a hospodská) – 1861.
Knispelova spol.
Preciosa (P. A. Wolff: Preciosa, něm.), Julie (R. Genée: Hraje si na vdanou) – 1860.
StD
Juta (G. Pfleger Moravský: Boleslav Ryšavý), Dorimena (Molière: Sňatek z násilí), Eva (J. R. Planché, ú. L. W. Both: Karla XII. navrácení se do vlasti aneb Obležení Stralsundu), Amalie (F. Schiller: Loupežníci, i PD 1863), Rosina (N. Fournier, H.-H. Meyer: Při piquetu, i PD 1863), Markéta (J. W. Goethe: Faust), Lady Percy (W. Shakespeare: Král Jindřich IV.), Juro (F. Kaiser: Dráteník aneb Deset tisíc zlatých), Královna (V. Hugo: Ruy Blas, i PD 1862), Rozárka (J. K. Tyl: Pražská děvečka a venkovský tovaryš aneb Paličova dcera, i PD 1863), Leonora (F. Schiller: Fiesco), Desdemona (W. Shakespeare: Othello, mouřenín benátský), Porcie (týž: Kupec benátský, i PD 1863), Jarmila (F. B. Mikovec: Záhuba rodu Přemyslovského, i PD 1863), Olga (E. Raupach: Nevolníci aneb Isidor a Olga), Lady Milfordová (F. Schiller: Ouklady a láska, i PD 1863), Monika (J. J. Kolár: Monika, i PD 1864), Marie (J. W. Goethe: Götz z Berlichingů, rytíř s železnou pěstí) – 1862.
PD
Julie (R. Benedix: Žárliví), Eleonora (E. Scribe, E. Legouvé: Povídky královny navarské), Kunhuta (S. K. Macháček: Záviš Vítkovec, pán z Růže), Spokojenost (F. Raimund: Dívka z čarovných krajů aneb Sedlák milionář), Judita (V. K. Klicpera: Staročeský soud aneb Židovka), Jitka (V. Hálek: Záviš z Falkenštejna) – 1862; Ofelie (W. Shakespeare: Hamlet, princ dánský), Marie Lipinská (K. Gutzkow: Srdce a svět), Paní Krajková (J. Nestroy: Chce mít švandu aneb Kupečtí mládenci v hlavním městě), Paulina (H. de Balzac: Macecha), Kněžna Eboli (F. Schiller: Don Carlos, infant španělský), Fulvia (V. Hálek: Catilina), Cecilie (V. Sardou: Mnoho přátel naše škoda), Bianca (W. Shakespeare: Zkrocení zlé ženy), Marie (J. W. Goethe: Clavigo), Selma (Ch. Birch-Pfeifferová dle F. Bremerové: Matka a syn), Eufrozina (V. Hálek: Carevič Alexej), Anna (W. Shakespeare: Život a smrt krále Richarda Třetího), Judita (K. Gutzkow: Uriel Akosta), Regan (W. Shakespeare: Král Lear), Božena z Proseče (G. Freytag: Den před volbou aneb Journalisté), Donna Isaura (E. Raupach: Škola života aneb Princezna žebračkou) – 1863; Marina (F. B. Mikovec: Dimitri Ivanovič), Naděje (F. Raimund: Diamant krále duchů), Portia (W. Shakespeare: Julius Cäsar), Marie Tudorová (V. Hugo: Královna a její mi lostník), Markýza de Rio-Velez (O. Feuillet: Montjoye), Monika (S. H. Mosenthal: Svatojanský dvůr aneb Selka a palič), Hraběnka Orsina (G. E. Lessing: Emilie Galotti), Markýza de Pompadour (A. E. Brachvogel: Narcis), Julie (F. Schiller: Fiesco), Štěstěna (J. Nestroy: Zlý duch Lumpacivagabundus) – 1864.
Spol. A. Libické
Morana (V. K. Klicpera: Jan za chrta dán) – 1880.
Prameny a literatura
SOA Třeboň: Sbírka matrik, Humpolec 5, matrika narozených 1822–1838, s. 230, obr. 60. NA: fond PM 1871–1880, kart. 1244, sign. 8/6/15/12; 1881– 1890, kart. 1695, sign. 8/6/11/1 [koncese]. SOA Zámrsk: Sbírka matrik, Světlá n. Sáz. 29, matrika zemřelých 1858–1913, fol. 216. ■ J. N. [Neruda]: České divadlo, Zábavné listy [1], 1859, s. 239 [odchod ze StD]; Lumír 9, 1859, s. 259 [Katynka Heilbronská], 452 [Jitka, Břetislav a Jitka], 573 [Preciosa], 1054, 1124 [u Kullase, Jindř. Hradec]; tamtéž 10, 1860, s. 23, 47, 215 [u Kullase, Tábor], 262, 335, 360 [u Kullase, Klatovy]; Δ [J. Neruda]: Ředitelka slečna A. L. vypravuje, Národní listy 14. a 16. 12. 1880 → České divadlo VI, 1973; Národní listy 2. 12. 1893 [úmrtí]; J. L. Turnovský: Nové rovy české, Osvěta 24, 1894, s. 176; Sirius: Pohaslé hvězdy, Divadlo 3, 1904/05, s. 211n.; nesign.: Umělecká pouť na herecké káře, tamtéž 6, 1906/07, s. 293n., 320n.; O. Sklenářová-Malá: Z mých vzpomínek, 1912, s. 51n.; V. Štein Táborský: Dějiny venkovských divadelních společností, 1930, s. 120–122; V. Vydra: Má pouť životem a uměním, 1948, s. 97n.; J. Šácha: Dějiny kočovných divadelních společností na Moravě v druhé polovině XIX. století, dis., FF MU 1953, s. 186–202; J. Knap: Umělcové na pouti, 1961, s. 28–30, 32, 50, 83–85, 194, 223; DČD III; L. Čavojský, V. Štefko: Slovenské ochotnícke divadlo 1830–1980, Bratislava 1983, s. 75; P. Marek: České kočovné divadelní společnosti na Vyškovsku v 60. a 70. letech 19. sto letí, Zpravodaj Muzea Vyškovska, 1989, s. 27n. ■ NDp; Buchner, PD-rep
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, I. A–M, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 572–575
