Narodil se v rodině obchodníka se sklem. Vystudoval gymnázium v Jičíně (1824–30), v Praze filozofii (1830–32) a práva (1832–36). Od gymnaziálních studií se přátelil s K. J. Erbenem, též miletínským rodákem, později udržoval kontakty s K. H. Máchou, K. Sabinou, J. K. Tylem ad. 1836–43 působil jako praktikant u magistrátu a kriminálního soudu v Hradci Králové, pak v Trutnově, kde dosáhl pozice magistrátního rady. 1848 byl přeložen do Náchoda, v červenci byl zvolen za hořický okres poslancem říšského sněmu (Vídeň, Kroměříž), patřil ke konzervativnímu křídlu české politiky. 1849 byl z Náchoda povolán do Pardubic, 1850 jmenován podkrajským (okresním) hejtmanem v Novém Městěn. Metují. Od 1855 působil v téže funkci ve Vrchlabí, odkud byl za stranění Čechům v místních sporech z trestu přeložen Jaroměře. 1868 byl na vlastní žádost penzionován. Po odchodu ze státní služby se ujal právního zastupitelství velkostatku ve Smiřicích. Poslední léta žil v Miletíně, obíral se historií regionu a rodného města (spis Miletín nad Bystřicí, 1891).
Ve třicátých letech 19. stol. patřil k činorodé romantické generaci, která vnášela pohyb do národního života. Přispíval do různých časopisů (Jindy a nyní, Čechoslav, Květy, Česká včela), v nichž publikoval rané básně a hlavně povídky. Později psal regionalistické a právnické stati. Po 1848 ztratil v české společnosti kredit pro své prorakouské postoje a loajalitu k bachovskému režimu (vystupoval např. proti šíření Havlíčkových spisů).
Divadlu se věnoval za pobytu v Hradci Králové. Podílel se na činnosti místních ochotníků řízených V. K. Klicperou a podával o ní zprávy do Květů. Hrál v českých i německých představeních. Také jeho dramatická tvorba je spjata s aktivitou hradeckých ochotníků, kteří 1841 uvedli jeho veselohru Vyzvědač. Zobrazovala život v českém maloměstě na česko-pruském pomezí a v hraničním ležení pruské armády ve dnech oboustranných válečných příprav, které k radosti domácích obyvatel i pruských vojáků nevyústí ve válečný konflikt. Obě dějiště spíná milostný vztah Růženy, neteře ředitele školy v českém městečku, a kupeckého syna Stanislava Běleckého, bývalého důchodního písaře, který z odporu k šosáckému inteligentovi emigroval. Domů se vrací teprve poté, kdy pozice lidí, proti nimž revoltoval, byla – i jeho zásluhou – otřesena. L. tu vytvořil aktuální typ romantického vzdělance nesouhlasícího s domácími poměry. Jeho protějškem je pomezní obchodník, Němec Klokoč, který utekl z Pruska do Čech, kde po léta těžce hájí existenci. Obě postavy lze považovat za první pokus zobrazit v českém dramatu problematiku emigrace, dosud připomínanou pouze v historických hrách J. N. Štěpánka či F. Turinského. Mezi hrami ze současnosti, o něž ve třicátých letech celkem neúspěšně usilovali příslušníci mladé umělecké generace, zaujímá Vyzvědač – spolu s Tylovou Fidlovačkou – významné místo. Hra vymykající se svobodomyslnými názory z běžné produkce byla cenzurou zakazována. L. napsal ještě blíže neznámou veselohru Na venkově (nezachována) a patrně nedokončil historickou hru na námět pověsti z Miletínska Slib a láska (dochovaný fragment 1841). V rukopisných, dnes nezvěstných, memoárech O sobě zachytil mj. režijní činnost Klicperovu.
Pseudonymy
Čechomil Bystřický, Jan Květoslav Bystřický, Květoslav, Květoslav Bystřický, Květoslav Vlastenecký
Hra
Vyzvědač, ochotn. Hradec Králové 1841, t. Jičín 1842.
Prameny a literatura
F. L. Vorbes, ref. Vyzvědač, Květy 8, 1841, s. 127; A. Grund: Z jičínských vzpomínek J. N. L., in Památník státního čs. gymnasia F. Lepaře v Jičíně, 1933, s. 134–140; F. Černý: Klicpera režíruje, in program RDZN 1953, č. 5, s. 6n.; J. Benýšková, F. Vích: Literární Hradec Králové, Hradec Králové 1994, s. 94. ■ Jungmann, LČL, Rieger, Otto
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, I. A–M, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 571–572
