Křtěn Josef, literární práce podepisoval přijatým jménem Jaroslav. – Byl synem zámožného rolníka a městského důchodního v Bohdanči. Na gymnáziu v Hradci Králové (1820–26) se pod vlivem profesorů J. Chmely a V. K. Klicpery národnostně uvědomil a začal se zajímat o literaturu a divadlo. V Praze, kde vystudoval filozofii (1826–28) a zapsal se na práva, se připojil k okruhu mladých literátů (J. V. Pelikán, A. V. Šembera, J. S. Tomíček, J. K. Tyl ad.) a začal se cele věnovat literatuře. Živil se vyučováním němčiny a překládáním, 1830–31 spoluredigoval list Čechoslav. Rozlet nadějného básníka a prozaika byl přerušen 1830; L. sužovaný existenčními obtížemi se na nátlak otce, který jej chtěl uchránit před bohémským životem a vojenskou službou, vrátil domů a pomáhal v hospodářství a v úřadě. Zpočátku ještě unikal z Bohdanče do Prahy. 1831–32 byl policejně vyšetřován pro sympatie k polskému povstání vyjádřené v básni České lesy. 1832 pracoval krátce jako archivář u knížete R. Kinského. Po ztroskotání plánů na vydání svých děl a přislíbeného redaktorství listu Jindy a nyní přesídlil 1832 natrvalo do Bohdanče. Psal, sbíral lidové zvyky, písně, pohádky a pověsti, podílel se na kulturním životě města, zvláště na činnosti ochotnického divadla. 1836 získal místo městského kontribučního a přestal literárně tvořit. Stižen duševní chorobou upadal do těžkých depresí a alkoholismu. Část svých rukopisů zničil. Zemřel ve věku čtyřiceti let, pochován byl v Bohdanči. 1886 tu po něm byl pojmenován ochotnický spolek činný do 1918 (Občanská beseda Langer), později přehlídka ochotnických divadelních souborů (Langerův divadelní Bohdaneč, 1958–71).
L. začal psát za gymnaziálních studií, debutoval 1829 v ČČM, kde publikoval většinu svých prací. Jeho básnická a prozaická tvorba, vycházející z klasicismu a obsahující výrazné preromantické prvky, budila v českém literárním světě pozornost stylistickou vytříbeností, satirickým vyhrocením a tvůrčí invencí v rozvíjení impulsů lidové epiky a lyriky (bajky Kopřivy, 1829–31; Selanky, 1830; próza Den v Kocourkově, 1832; sbírka České krakováčky, 1835; cyklus krakováčků Hraběnce *** na památku, 1844). Je též autorem národopisných studií (České prostonárodní obyčeje a písně, 1834), některé psal německy.
Z aktivní účasti na práci ochotnického divadla s největší pravděpodobností vzešel i jeho jediný dramatický pokus, „smutnohra“ Marinka Záleská (1831), který zůstal torzem (první dvě dějství). Do kontextu soudobé české dramatiky vnesl směle koncipovaný dramatický konflikt: matka i dcera milují stejného muže, moderního intelektuála Leopolda Živanského. Jazyk dramatu, kombinující verše s prózou, se vyznačuje silnou obrazností. Protagonisty tragicky laděného příběhu jsou neurozené osoby patřící k tzv. měšťanskému stavu, které se zjitřenou citlivostí reflektují rozpory vlastního nitra i soudobého světa; objevuje se mezi nimi i typ romantického vyděděnce (Leopoldův přítel Prokop). Podobně jako Tyl či Mácha usiloval i L. vytvořit hru ze současného života, blížící se žánru měšťanského dramatu a využívající romanticky laděných motivů i skladebných postupů, která v českém dramatu třicátých let chyběla.
Pseudonymy a šifry
Bohdanecký, Kopřivárius, Petr Pavel, Jaroslav L., J. L., L.
Hra
Marinka Záleská, t. úryvek in alm. Vesna 1, 1837, plný text in Spisy J. L. II, 1861.
Prameny a literatura
LA PNP: osobní fond, inventář → R. Ferklová, 1995. ■ J. Benýšková: J. J. L. Personální bibliografie k 180. výročí narození a 140. výročí úmrtí, Hradec Králové 1986. ■ J. K. Tyl: Předmluva k prvnímu vydání Sebraných spisů z r. 1844 + Moje poslední procházka s dvěma – umrlýma, Květy 14, 1847, s. 293, 297, 301, 305, oboje → Sebrané spisy II, 1908; F. Hajniš: Zpomínka na J. L., Lumír 11, 1861, s. 419–421; F. V. Jeřábek: Proslov při odhalení pomníku J. L. v Bohdanči dne 8. září 1861, [1861]; J. Šafránek: J. J. L., Osvěta 17, 1887, s. 819–828; J. Hanuš: J. L., in sb. Literatura česká devatenáctého století II, 1903, s. 651–653; J. Jakubec: Dějiny literatury české, 1911, zvl. s. 539–541; J. Pešek: J. J. L., Česká revue [4], 1910/11, s. 711 až 744, kn. 1911 + J. L. v l. 1830–34, Osvěta 48, 1918, s. 112–118, 156–158; J. B. Pichl: Vlastenecké vzpomínky, vyd. M. Hýsek, 1936, s. 75–77, 183–185; F. Hampl: Básníkův ztracený život. O lidském osudu a básnickém díle J. J. L., Mor. Ostrava – Praha 1946 [obs. bibliografii]; M. Otruba: „Zrod novodobého člověka“ v obrozenské literatuře let třicátých, Česká literatura 6, 1958, s. 420–422; DČD II ■ LČL, Masaryk, Otto, Rieger
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, I. A–M, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 560–561
