Otec byl pekařem ve Žďáru. L. absolvoval nižší české gymnázium v Brně (1879) a začal studovat na učitelském ústavu, který proti vůli rodičů již na jaře 1880 opustil. Nějaký čas pracoval jako číšník v Kralupech, ale brzy jej zlákalo divadlo: v Roudnici nastoupil ke společnosti V. K. Jelínka (1881–82), odkud přešel jako nápověda, rekvizitář, kulisák a cedulář k V. Braunovi (1882–83). V létě 1883 se musel dostavit k vojenskému odvodu, odveden nebyl. Na nátlak rodičů vystudoval soukromou obchodní školu (1883–85) a krátce praktikoval ve Vídni. Po návratu domů ale znovu utekl k divadlu, nedlouho opět pobyl u V. Brauna (1885–86), pak se uchytil u tehdy už podřadné malé společnosti V. Svobody, kde začal režírovat. Oženil se s ředitelovou dcerou Františkou, 1891 se stal artistickým správcem a 1894 ředitelem tchánova podniku. Po Svobodově smrti 1895 získal vlastní koncesi. Koncem 1896 je však i s manželkou doložen u společnosti E. Zöllnerové na štaci v Lounech jako hrdinský milovník. Brzy spojil svůj divadelní osud s ND v Brně. Vedl je 1898–1903, 1904/05, 1909–13 a 1915–18. Mezitím byl 1905–09 prvním ředitelem nově ustaveného Divadla sdružených měst východočeských, v létě 1908 režisérem Lidového (Pištěkova) divadla na Král. Vinohradech. Ve své poslední brněnské sezoně (1917/18) předal vedení zeti V. Jiřikovskému. Koncem 1918 založil Moravskou činohru, s níž (za pomoci tajemníka R. Lince) kočoval na Moravě do 1921, kdy se přestěhoval do Prahy a společnost přenechal Lincovi. 1921–30 byl uměleckým ředitelem Vinohradské zpěvohry, 1929/30 i režisérem divadla Uranie v Praze-Holešovicích (za ředitele V. Wuršera), z níž se s H. Vávrou pokusil vybudovat 1932 Lidovou operu. Po finančním nezdaru tohoto podniku už jen příležitostně spolupracoval s ochotníky nebo s nezaměstnanými herci v Umělecké besedě. Zemřel po krátké nemoci v pražské nemocnici na Bulovce, pohřben byl na Olšanských hřbitovech.
Manželka Františka (1866 Písek – 1930 Praha) byla herečkou s větší rutinou než talentem. V L. souboru však zastávala přední místo a byla obsazována do velkých rolí od dramatických (např. Runa, Zeyer: Radúz a Mahulena, Jele, Vojnović: Mořská bouře – 1898; Eva, Preissová: Gazdina roba, Hanka Schälová, Hauptmann: Forman Henčl – 1899; Valerie Messalina, Wilbrandt: Arria a Messalina) přes salonní (Andrea, Sardou: Andrea – 1899) až po komediální (Katherina Hübscherová, Sardou–Moreau: Madame Sans-Gêne – 1898), vedle nichž zastávala i obor naivek (Bětuška, Šubert: Jan Výrava).
L. bylo dopřáno patrně jen průměrné herecké nadání, jež mu umožňovalo slušně odehrát rozmanitý repertoár, který vyžadoval ambulantní soukromý divadelní podnik. Když věkově opustil mladé milovníky, které hrál podle vlastních slov u Brauna a poté u Svobody, který jej pro milovnický obor angažoval, staly se jeho doménou typy bonvivánů, elegánů, šviháků a světáků v konverzačních hrách, fraškách a veselohrách (Napoleon v Madame Sans-Gêne) či povedení mazánkové okouzlující v lehké rozmarné konverzaci. Slušně zpíval, poměrně často a rád vystupoval v operetě (Celestin v Mamzelle Nitouche), občas i v epizodních operních úlohách.
Přestože se k herectví neustále vracel, větší význam měla jeho práce režijní, a zejména iniciativa dramaturgická. Už po příchodu ke skomírající Svobodově společnosti, jejíž soubor rozšířil, se zasadil o modernizaci repertoáru – v druhé polovině osmdesátých let do něho vřadil rychle se rozvíjející české realistické drama a jeho úroveň pozvedl světovou klasikou. Rok po svém nástupu začal uvádět i opery. Bývalou Svobodovu společnost rychle dovedl k vzestupu a vydobyl jí kredit, jenž mu umožnil vstup do brněnského ND. Pohotovým uváděním soudobých novinek organicky navázal na odkaz P. Švandy ze Semčic. Preferoval českou dramatiku, v prvním brněnském období (do 1905) zařazoval hry A. Jiráska, F. A. Šuberta (Drama čtyř chudých stěn uvedl 1902 poprvé na českou profesionální scénu), M. A. Šimáčka, L. Stroupežnického, J. Zeyera, F. Sokola Tůmy, J. Kvapila (Princezna Pampeliška, 1898), bratří Mrštíků (Maryša, 1900), J. Hilberta, F. X. Svobody, V. Dyka ad. Mezi překlady mělo velký podíl ruské drama: N. V. Gogol, A. P. Čechov (Strýček Váňa, Višňový sad, 1905), L. N. Tolstoj (Vláda tmy), M. Gorkij (Na dně) ad. Do okruhu realistického, naturalistického i symbolistního dramatu se řadily inscenace děl G. Hauptmanna (Forman Henčl, Potopený zvon, Tkalci), H. Sudermanna, M. Halbeho (Mládí), H. Ibsena (Nora), M. Maeterlincka (Monna Vanna), H. Heijermanse, I. Madáche, L. Rydela, I. Vojnoviće i G. B. Shawa. Ze světové klasiky volil zvláště Molièra, Schillera a Shakespeara. Značnou část tohoto repertoáru také režíroval, ale režisérem ve smyslu tvůrčí interpretace nebyl. Dbal o výpravu, o pečlivé nastudování, herecké výkony a souhru. I jako režisér měl rád francouzské konverzační veselohry, věnoval se také operetě a opeře, výjimečně baletu. V činoherním souboru měl vždy několik vynikajících individualit. 1898 až 1905 patřili k činohercům J. Auerswald, J. Javorčák, A. V. Juppa, J. Pulda a A. Vojta (všichni také režírovali), F. Bursová, manželé L. a E. Pechovi, V. Táborský a F. Zvíkovský (též režisér), od sez. 1902/03 H. Vojtová a O. Jelínková a od sez. 1904/05 manželé J. a A. Zelenkovi. Často hostovali H. Kvapilová a E. Vojan z pražského ND. Pro Divadlo sdružených měst východočeských sestavil sedmdesátičlenný soubor pro činohru, operu a operetu. Pro činohru v něm měl nejkvalitnější síly 1905–07 (J. Auerswalda, T. a J. Brzkovy, F. Kaňkovského, J. Javorčáka, J. a A. Zelenkovy ad.). Na repertoáru byly znovu hry A. Jiráska, J. Vrchlického, J. Hilberta (O boha), L. N. Tolstého (Vzkříšení), H. Ibsena (Paní z námoří), Rostandův Cyrano z Bergeraku, také Shakespearův Hamlet, Romeo a Julie a Sen noci svatojanské. Po návratu do Brna uváděl hry F. Šrámka (Léto), J. Mahena (Píseň života, Ulička odvahy – úspěšné hostování v pražské Uranii), A. Jiráska (Gero a Jan Žižka), G. Zapolské ad. Ze světové klasiky nastudoval mj. Goethova Fausta (1912). Po vypuknutí války brněnské ND v sez. 1914/15 neotevřel, ale na jeho provozu zajišťovaném hereckou svépomocí se podílel jako režisér (cyklus her Tylových, 1916; Jiráskových, 1917). Soubor doplnil mladšími silami (K. Jičínským, V. Jiřikovským, V. Merhautem, J. Vojtou, E. Vrchlickou, R. Walterem). V několikaměsíčních pauzách mezi brněnskými sezonami míval stagiony ve větších městech (České Budějovice, Ostrava), organizoval i zájezdy mimo české země, většinou s operou (1902 Uhry; 1903 Rumunsko, Bukovina, Halič; 1905 Uhry, Dalmácie). Činohra hostovala několikrát ve Vídni (v prosinci 1902, 1910 a 1911). 1902 uspořádal vůbec první českou profesionální stagionu v Prešpurku [Bratislava], jejíž ohlas vyvolal myšlenku kompenzovat absenci slovenského profesionálního divadla českými soubory. Plánovanou stagionu v Košicích 1903 se mu nepodařilo uskutečnit pro odpor maďarských intelektuálů a úřadů. Vedení společnosti občas svěřoval jiným ředitelům (v Brně 1902/03 A. Staňkovi Doubravskému, 1913/14 A. Fenclovi; v Divadle sdružených měst východočeských 1907/08 E. Aschenbrennerovi, 1908/09 J. Malému). Po válečnou cestující Moravskou činohrou se stagionami ve větších městech (Znojmo, Jihlava, Kroměříž, Prostějov, Lipník, Hranice, Frenštát p. Radhoštěm, Olomouc) L. navazoval na své dosavadní působení přispívající k profesionalizaci českého divadelnictví na Moravě: suploval stálý soubor nebo předcházel jeho ustavení (např. v Olomouci 1920).
Role
Braunova spol.
Hranatý (F. F. Šamberk: Josef Kajetán Tyl) – 1882.
Lacinova spol.
Leopold (L. Gandillot: Pan podprefekt) – 1894; Celestin (F. Hervé: Mamzelle Nitouche) – 1897; První soudce (B. Smetana: Dalibor), Titus Caesar (J. Vrchlický: Epponina), Artuš (týž: Král a ptáčník), Ivo Ledenič (I. Vojnović: Mořská bouře), Doktor Česal (J. Štolba: Na letním bytě), Baron (J. Ladecký: Dva světy), Dr. Landas (V. Štech: Ohnivá země), Napoleon I. (V. Sardou, E. Moreau: Madame Sans-Gêne) – ND Brno 1898; Georges Godefroid (A. Bisson: Kontrolor spacích vagonů), Vilík (H. Sudermann: Zkáza Sodomy), Chapitel (V. Roger: Miss Nicol Nick), Honza (J. Kvapil: Princezna Pampeliška), Mánek (G. Preissová: Gazdina roba), Hrabě Štěpán d’Ormeuil (V. Sardou: Andrea), Walter (G. Hauptmann: Forman Henčl), Doktor Krása (R. Nordmann: Padlí andělé) – ND Brno 1899; Horský (G. v. Moser, F. v. Schönthan: Válka v míru), Cajus Silius (A. Wilbrandt: Arria a Messalina) – ND Brno 1900; Kusý (K. Laufs, K. Kraatz: Bratři zednáři) – ND Brno 1901; Relski (J. A. Kieselewski: Karikatury) – ND Brno 1902; Konrád (E. Raupach: Mlynář a jeho dítě), Štěpán Lotrinský (E. Bozděch: Zkouška státníkova), Jiřík (J. K. Tyl: Jiříkovo vidění), Don César (J. J. Kolár: Magelona), Šavlička (J. K. Tyl: Strakonický dudák), Oktáv (G. Ohnet: Majitel hutí), De Prunelles (V. Sardou: Cyprienna), Vojtěch Karásek (L. Stroupežnický: Zkažená krev), Drtina (A. Jirásek: Vojnarka), Artur (F. F. Šamberk: Blázinec v prvním poschodí), Mlynář (A. Jirásek: Lucerna) – 1908; Cajus Valerius Catullus (J. Vrchlický: Pomsta Catullova) – 1915; Richard Mayrek (G. Davis: Katakomby), Vladimír Veselý (F. a P. Schönthanové: Země zaslíbená), Arpad Istvan (E. Schenk: Bujná krev aneb Sen před svatební nocí), Hanzi Čtyročka (L. Krenn, K. Lindau: Chudá holka), Blanchon (A. Bisson, A. Carré: Reduta), Hanuš (J. Jarno, H. Fischer: Krkavčí otec), Comte Carnero (J. Strauss: Cikánský baron), Gaspar (R. Planquette: Zvonky cornevillské), Tromboni (R. Dellinger: Chansoneta), Karbunkuli (K. Millöcker: Zakletý zámek), Jiřík (E. Audran: Šotek), Kořen (L. Krenn, K. Lindau: Náci a Muci), Merkur (J. Offenbach: Orfeus v podsvětí) – b. d.
Režie
ND Brno
V. Sardou: Madame Sans-Gêne, W. Shakespeare: Othello, mouřenín benátský, G. Hauptmann: Forman Henčl – 1899; A. a V. Mrštíkové: Maryša – 1900; R. Hawel: Matka Starost, E. Brieux: Červený talár, A. P. Čechov: Strýček Váňa, W. Shakespeare: Romeo a Julie, R. Lothar: Král Harlekýn – 1901; V. Sardou: Theodora, H. Ibsen: Nora, J. A. Kisielewski: Karikatury, F. V. Jeřábek: Syn člověka, F. A. Šubert: Drama čtyr chudých stěn – 1902; E. Rostand: Cyrano de Bergerac, M. Maeterlinck: Monna Vanna, H. Ibsen: Nora – 1903; J. Vrchlický: Knížata, F. A. Šubert: Žně – 1904; M. A. Šimáček: Svět malých lidí, I. Madách: Tragedie člověka – 1905; R. de Flers, A.-G. de Caillavet, E. Arène: Král – 1909; J. Mahen: Janošík – 1910; A. Dvořák: Král Václav IV., A. Jirásek: Lucerna – 1911; P. Louÿs, P. Frondaie: Žena a tatrman, J. W. Goethe: Faust – 1912; A. Jirásek: Gero, F. Langer: Svatý Václav – 1913; M. Hennequin, P. Veber: Paní presidentová, G.-A. de Caillavet, R. de Flers, E. Rey: Rozkošná příhoda – 1914; F. A. Šubert: Jan Výrava, T. Rittner: Malý domek, F. Lehár: Konečně sami, E. Kálmán: Jeníček se vrátí – 1915; J. Mahen: Píseň života, J. K. Tyl: Pražský flamendr, J. Hilbert: Jejich štěstí, J. Patrný: Ostříž, J. Vrchlický: Godiva, O. Nedbal: Pohádka o Honzovi, týž: Vinobraní – 1916; L. N. Tolstoj: Jen drápek uváz’ a ztracen je celý ptáček, G. Jarno: Moje Anička, J. K. Tyl: Slepý mládenec – 1917; S. Przybyszewski: Sníh – 1918.
Pištěkovo div.
A. Dumas st., dram. J. Pulda: Hrabě Monte Christo, A. Engel, J. Horst: Svět bez mužů, K. Kraatz: Automobilista, J. Pulda: Hloupý Honza na výstavě, týž: Pražské děti z mokré čtvrti, J. Zeyer: Radúz a Mahulena – 1908.
Prameny a literatura
MZA: Sbírka matrik, 16602 Ždár město, matrika narozených 1848–1866, s. 329, obr. 236. NA: fond PM 1891–1900, kart. 2547, sign. 8/6/17/1 [koncese]. ■ Nesign.: F. L., Divadlo 5, 1906/07, s. 376; Jubileum třicetileté divadelní činnosti., tamtéž 10, 1911/12, s. 123n.; Lidové noviny 10. a 13. 2. 1920 [stagiona v Olomouci]; F. Hlavatý: Herecké vzpomínky. 1890–1930, [1930], s. 59n.; F. Lacina: Můj začátek u divadla, Divadlo 25, 1938/39, s. 14–17; K. Tauš: K padesátiletému jubileu Českého divadla v Brně, 1934, s. 69–77; K. Engelmüller: Pětasedmdesátka divadelního ředitele F. L., Národní politika 26. 8. 1938●; ej, tamtéž 4. 10. 1941●; úmrtí a nekrology: ej., Národní politika 14. 12. 1941; K. T. [Tauš], Moravská orlice 16. 12. 1941; KZK [Klíma], Lidové noviny 16. 12. 1941, ráno; Mz., Divadlo 28, 1941/42, s. 45n.●; J. Burda: Aby se nezapomnělo..., 1958, s. 95, 96, 312; J. Knap: Zöllnerové, 1958, s. 224 + Umělcové na pouti, 1961, zvl. s. 43, 125, 176–181 + Čtyři herečky, 1967, zvl. s. 58n., 70–74, 80–83; S. F. Svoboda: Divadelní ředitel F. L., Žďár n. S. 1963; J. Pömerl: Východočeské divadlo a jeho činohra v letech 1905–1945, dipl., FF UK 1974; DČD III; K. Tauš: Divadelník F. L., Program SD Brno 54, 1982/83, s. 283, 324, 369; L. Čavojský, V. Štefko: Slovenské ochotnícke divadlo 1830–1980, 1983, s. 75n.; F. Černý: Divadelní život v Jaroměři v letech 1819–1918, 2003, s. 301–305. ■ EDS, Otto-dod, PBJ; Buchner, Brno
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, I. A–M, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 552–555
