Syn z kupecké rodiny. Byl vychován u strýce v Praze, hudební vzdělání získal na Žofínské akademii. V revolučním roce 1848 se účastnil bojů na barikádách, poté opustil české země, aby se vyhnul perzekuci. V šestnácti letech nastoupil do sboru německého divadla (druhý tenorista) v Prešpurku [Bratislava], kde se údajně brzy vypracoval na sólistu. Následujících třináct let měl působit na německých scénách rakouské monarchie (Pešť, Štýrský Hradec, Krakov, Lemberg [Lvov], Karlovy Vary), avšak v soupisech členstva těchto divadel není až na jednu výjimku (Štýrský Hradec, 1858/59 jako operní sborista) vůbec zaznamenán. Spíše se pohyboval u německých kočujících společností, kde je sporadicky doložen: v září 1855 u J. Lazaryho v Německém [Havlíčkově] Brodě, 1862 u I. Siegeho v Českých Budějovicích, pak u ředitele K. Königa v Olomouci. Po krátkém pobytu u F. Zöllnera získal v dubnu 1863 angažmá v PD. V květnu 1869 odešel ke společnosti P. Švandy ze Semčic, u níž začínal v Aréně ve Pštrosce a absolvoval s ní všechny smíchovské, plzeňské i brněnské sezony. V souboru, který po ředitelově smrti převzal syn P. Švanda ml., setrval do jeho rozpadu 1897. Poté byl až do konce života režisérem operety v Aréně na Smíchově, která též patřila Švandově rodině. Zemřel po kratší nemoci, pohřben byl na Malvazinkách.
V PD se zpočátku uplatňoval především v druhých tenorových a buffo-tenorových rolích, zvládal i barytonové úlohy. Jako zpěvák italské školy byl využíván hlavně v romantické a italské opeře, zpíval i Vaška v prvním uvedení Smetanovy Prodané nevěsty (1866). Řadu rolí vytvořil v operetě (např. Aristeus – Pluto, Offenbach: Orfeus v podsvětí; Bořivoj Paris, Suppé: Žádný muž a tolik děvčat). Po nástupu B. Smetany do funkce prvního kapelníka v září 1866 byl K. v opeře zaměstnáván méně, ale díky přirozenému hereckému i pohybovému talentu našel uplatnění ve všech žánrech činoherního repertoáru od frašky až po tragédii. V Shakespearovi hrál Fortinbrase v Hamletovi, bratra Lorenza v Romeovi a Julii, Antonia ve Večeru tříkrálovém a Glostera v Králi Learovi, v Goethově Faustovi Wagnera. Nejčastěji se objevoval ve hrách Tylových. V Jiříkově vidění ztělesnil Severina, ve Strakonickém dudákovi Vocilku i Šavličku, v Janu Husovi kardinála Petra Angeliho, v Lesní panně Závoru, v Pražském flamendru Podhajského. V mnoha úlohách v německé a vídeňské frašce, zvláště ve hrách Nestroyových (např. Hoblík, Zlý duch Lumpacivagabundus; Čáp, Chce mít švandu), bavil až histrionskou smělostí. V druhé polovině šedesátých let jeho komika v konkurenci Šamberka a Mošny už ztrácela rezonanci.
Také u Švandy působil jako zpěvák a herec, později i jako režisér. Z mála zpráv k prvním letům K. angažmá ve Švandově společnosti vysvítá, že těžiště jeho působnosti bylo zpočátku v operetách a fraškách. Jeho výkony v této oblasti byly v referátech pochvalně hodnoceny na rozdíl od rolí operních, na něž už ochabujícím hlasem nestačil. Hlasové problémy jej posléze přinutily na zpěvohru rezignovat. Od poloviny osmdesátých let, kdy v opeře a operetě až na ojedinělé výjimky nevystupoval, dostával v činohře i velké charakterní role. Jednou z prvních byl hrabě Rysoor v Sardouově dramatu Vlast (1882), dále např. Shakespearův Julius Caesar. Vedle postav důstojných mužů v historických hrách (arcibiskup Arnošt z Pardubic či Rabbi Jehuda Löw ve Vrchlického Noci na Karlštejně a Rabínské moudrosti) ztělesňoval nejrůznější soudobé postavy z novějšího zahraničního repertoáru (Sudí, Grabowski: Spojenci; Vrchní, Bjørnson: Novomanželé; Brisot, Dumas ml.: Denisa; Těrechov, Špažinskij: Paní majorka) i z domácí dramatiky realistické (Dubský, Stroupežnický: Naši furianti). Jako režisér je doložen 1880 (ve funkci režiséra opery a operety na Smíchově), ale patrně režíroval už dříve. Intenzivní režijní činnost vyvíjel během působení Švandovy společnosti v ND v Brně. 1886/87 tu byl vedle ředitele jediným režisérem, od další sezony se dělil o operu a operetu s J. Malým.
K. byl režisérem bez vyhraněnější orientace či uměleckého názoru, nepochybně se však poučil na režijní práci Švandově. Ochotně se ujímal všech svěřovaných úkolů a jako typicky provozní režisér prokazoval společnosti užitečné služby a svou pracovitostí a spolehlivostí zajišťoval její chod. V kritickém období (1890/91) za Švandovy nemoci a po jeho smrti přispěl k udržení uměleckého profilu činohry nastudováním několika realistických novinek (Šubert: Velkostatkář; Šimáček: Svět malých lidí; Preissová: Její pastorkyňa) a po odchodu J. Malého zabezpečil zpěvoherní provoz. Široké pole režijní působnosti mu po 1891 poskytl velký operní program společnosti P. Švandy ml. Vedle několika děl, která režíroval už dříve, uvedl Smetanovu Prodanou nevěstu, Weberova Čarostřelce a Adamova Postiliona z Lonjumeau.
Role
PD
La Hire (F. Schiller: Panna Orleanská), Petr Ivanov (G. A. Lortzing: Car a tesař, i Švandova spol. 1877), Lorenco (D.-F.-E. Auber: Němá z Portici), Fortinbras (W. Shakespeare: Hamlet, princ dánský), Orfeus (J. Offenbach: Orfeus v podsvětí) – 1863; Paris (W. Shakespeare: Romeo a Julie), Náciček (J. Nestroy: Enšpigl aneb Každou chvilku nějaké čtveráctví), Severin (J. K. Tyl: Jiříkovo vidění), Vincentio (W. Shakespeare: Zkrocení zlé ženy), Monostatos (W. A. Mozart: Kouzelná flétna) – 1864; Bratr Lorenco (W. Shakespeare: Romeo a Julie), Husohlávek [Don Curzio] (W. A. Mozart: Figarova svatba), Ivan Kuzmič Špekin (N. V. Gogol: Revisor), Beppo (D.-F.-E. Auber: Fra Diavolo), Jehoň (V. K. Klicpera: Hadrian z Římsu), Wagner (J. W. Goethe: Faust) – 1865; Kdoulička (W. Shakespeare: Sen v noci svatojanské, i spol P. Švandy ml. Brno 1896), Antonio (týž: Večer tříkrálový aneb Cokoli chcete), Šavlička (J. K. Tyl: Strakonický dudák aneb Hody divých žen, i Švandova spol. 1887), Varneman (B. Smetana: Braniboři v Čechách), Farář (S. H. Mosenthal: Debora aneb Křesťan a židovka), Petr Angeli (J. K. Tyl: Jan Hus), Jakub Závora (týž: Lesní panna aneb Cesta do Ameriky), Vašek (B. Smetana: Prodaná nevěsta, i Švandova spol. 1869), Hrabě z Glostrů (W. Shakespeare: Král Lear, i Švandova spol. 1880), Rudolf (G. Rossini: Vilém Tell) – 1866; Důstojník přátelský (V. K. Klicpera: Veselohra na mostě), Bořivoj Paris (F. v. Suppé: Žádný muž a tolik děvčat, i Švandova spol. 1869), Podhajský (J. K. Tyl: Pražský flamendr), Čáp (J. Nestroy: Chce mít švandu aneb Kupečtí mládenci v hlavním městě), Týra (K. Šebor: Drahomíra) – 1867; Baron Taube (E. Bozděch: Baron Goertz), Ondřej Kolčava (F. X. Told, ú. J. K. Tyl: České amazonky), Fousek (J. Sixt, ú. J. Mošna: Doktor Fousek a Markýtka) – 1868; Kristián (D.-F.-E. Auber: Maškarní ples krále Gustava III.) – 1869.
Švandova spol.
Pan (J. Offenbach: Dafnis a Chloe), Perníček (O. F. Berg: Milosrdná sestra), Strážmistr (F. v. Suppé: Lehká kavalerie), Abdul ben Mešíd (A. v. Kotze bue: Zazděná jeptiška), Jan Žižka z Trocnova (J. K. Tyl: Jan Hus, kazatel betlemský) – 1869; Jonáš (V. Sardou: Vlasť), Van Huisen (J. J. Kolár: Mravenci), Jeremiáš Kolčava (G. Raeder: Artéská studně aneb Cesta kolem světa), Čermák (K. A. Görner: Manžel bez ženy, otec bez dítěte) – 1870; Leonato (W. Shakespeare: Mnoho povyku pro nic za nic), Banquo (týž: Macbeth), Abbé Beauvais (J. J. Stankovský: Ve Versaillu) – 1871; Talbot (F. Schiller: Marie Stuartovna), Kašpar Barský (J. Korzeniowski: Spekulant) – 1872; Modrovous (J. Offenbach: Žena Modrovousova), Agamemnon (týž: Krásná Helena), Daniel (A. Dumas ml.: Žena Claudiova), Kníže monacký (V. Sardou: Rabagas) – 1873; Biskup Augusta ([E. Pešková] dle J. Svátka: Biskup Augusta), Baron Ducreux (V. Sardou: Andrea), Montaiglin (A. Dumas ml.: Pan Alfons) – 1874; Pierre (J. Offenbach: Růženka, spanilá voňavkářka) – 1875; Kníže Valanov (P. Nevsky [P. de Corvin], A. Dumas ml.: Daniševi), Blavet (H. a T. Cogniardové, Bourdois: Cri-cri!) – 1876; Zikmund Planus (A. Daudet, A. Belot: Fromont jun. a Risler sen.) – 1877; Seidl (O. F. Berg: Plzeňská paní domácí) – 1878; Kníže Jiří Valov (M. Klapp: Rosenkranc a Güldenstern), Prof. Dr. Remonin (A. Dumas ml.: Cizinka) – 1880; Král Ludvík XIV. (R. Genée: Veselá hostinská U zlatého beránka), Car Petr (I. F. Castelli: Car Petr Veliký), Lambert (J. J. Kolár: Monika), Vasco (K. Kreutzer: Nocleh v Granadě), Lotteringhi (F. v. Suppé: Boccaccio), Kohout (Dumanoir, E. Lafargue: Schudlý šlechtic a žena z lidu), Bartolo (P.-A. C. de Beaumarchais: Figarova svatba) – 1881; Hrabě Rysoor (V. Sardou: Vlasť), Pavel Gubin (K. Tůma dle A. Berly: Svědomí aneb Žertva na Balkáně), Lichvář Šalamoun (B. Zalewski: Článek 264), Thibaut (A. Maillart: Poustevníkův zvonek), Bruncvík (K. Costa, h. F. v. Suppé: Bruncvík a princezna z Dragantu), Sudí (B. Grabowski: Spojenci aneb Inteligence v městečku), Hrabě Záruba z Hustiřan (F. V. Jeřábek: Syn člověka) – 1882; Mlynář (F. Nissel: Čarodějnice), Bařinský (R. Benedix: Novomodní rarášek), Haarlem (V. Sardou: Zamilované psaníčko na cestách), Jan (E. Erckmann, A. Chatrian: Tvrdohlavci) – 1883; Arnošt z Pardubic (J. Vrchlický: Noc na Karlštejně), Bachelin (G. Ohnet: Majitel hutí), President Walter (F. Schiller: Úklady a láska), Valdštejn (L. Stroupežnický: Černé duše) – 1884; Statkář Pavel Motolský (F. F. Šamberk: Kulatý svět), Zemljanika (N. V. Gogol: Revisor) – 1885; Vrchní (B. Bjørnson: Novomanželé), Brissot (A. Dumas ml.: Denisa), Správce Dumbu (K. Millöcker: Vodník Apajuna), Krištof ze Švamberka (L. Stroupežnický: Zvíkovský rarášek), Kdoulička (W. Shakespeare: Sen v noci svatojanské), Rabbi Jehuda Löw (J. Vrchlický: Rabínská moudrost), Mikeš Divůček (J. J. Kolár: Žižkova smrt) – 1886; Baron van der Kraft (V. Sardou: Dora), Julius Caesar (W. Shakespeare: Julius Caesar), Hrabě Roveredo-Lanzenfeld (F. A. Šubert: Jan Výrava), Marquis de Auberive (E. Augier: Pelikán), Laptěv (A. I. Palm: Náš přítel Něklužev), Pavel Krupius (J. Vrchlický: Exulanti), Král Filip (K. Vinařický: Jan Slepý, hrdinský král Čechů) – 1887; Maxim Gavrilovič Těrechov (I. V. Špažinskij: Paní majorka), Dubský (L. Stroupežnický: Naši furianti), Zajíček (A. L’Arronge: Dcery pana Zajíčka), Martin (E. Cormon, E. Grangé: Trakař otce Martina) – 1888; Hoblík (J. Nestroy: Zlý duch Lumpacivagabundus), P. Jan Zeman (L. Stroupežnický: Václav Hrobčický z Hrobčic) – 1889; Wangel (H. Ibsen: Mořská paní), Křížek (V. Štech: Zlatý déšť), Švýcar (F. Schiller: Loupežníci) – 1890.
Spol. P. Švandy ml.
Aristeus – Pluto (J. Offenbach: Orfeus v podsvětí) – 1892; Hrdlička (F. X. Svoboda: Útok zisku), Hefterding (H. Sudermann: Domov) – 1894; Hugo (E. Pailleron: Komedianti) – 1895; Senátor Anderson (F. v. Schönthan, G. Kadelburg: Pan senátor), Tajný rada Fortenbach (F. Philippi: Dobrodinci lidstva), Ivan Christoforovič Zakrutin (V. Krylov: Šotek), Sikert (G. Davis: Katakomby), Pontillard (L. Gandillot: Pan podprefekt), Richardson (R. Plan quette: Rip-Rip), Hrabě z Koefeldu (A. Dumas st.: Kean) – Brno 1896; Eman (F. F. Šamberk: Jedenácté přikázání), Zeměduch (J. W. Goethe: Faust), Simon Fourniez (T. de Banville: Gringoire) – Brno 1897.
Režie
Švandova spol. ND Brno
J. K. Tyl: Paličova dcera, O. Feuillet: Zakletá slečna, J. F. Halévy: Židovka – 1886; F. v. Flotow: Alessandro Stradella, A. I. Palm: Náš přítel Něklužev, A. Wilbrandt: Dcera pana Fabricia – 1887; L. Stroupežnický: Naši furianti, I. V. Špažinskij: Paní majorka, B. Smetana: Dalibor, V. Krylov: Nezbeda, A. L’Arronge: Dcery pana Zajíčka – 1888; J. Poláček: Trestanci na Špilberku aneb Revírník Anton, V. Sardou: Cyprienna, J. Offenbach: Modrovous, J. K. Tyl: Bankrotář a kramářka, G. Donizetti: Lucia di Lammermoor, Lope de Vega: Sedlák svým pánem, Ch. Lecocq: Giroflé-Girofla, F. v. Suppé: Boccaccio, E. Raupach: Mlynář a jeho dítě, G. Verdi: Rigoletto, týž: Troubadour, týž: Traviata, K. Světlá, dram. E. Pešková: Kříž u potoka, R. Planquette: Zvonky cornevillské, L. Stroupežnický: Václav Hrobčický z Hrobčic, G. Meyerbeer: Hugenoti, B. Smetana: Hubička, W. A. Mozart: Don Juan, J. Offenbach: Orfeus v podsvětí, J. Strauss: Cikánský baron, V. K. Klicpera: Jan za chrta dán, E. Scribe: Sklenice vody, F. Schiller: Loupežníci, A. Dennery, E. Cormon: Nevinně odsouzen, Ch. Gounod: Faust a Markétka, B. Smetana: Prodaná nevěsta, J. Offenbach: Krásná Helena, V. Lipovský dle C. J. Berga [?]: Paní pekařka z Cejlu aneb V Brně při sčítání lidu – 1890; F. v. Suppé: Žádný muž a tolik děvčat, J. Offenbach: Princezna trebizondská, V. Blodek: V studni, G. Preissová: Její pastorkyňa, J. K. Tyl: Slepý mládenec, J. R. Roz košný: Svatojanské proudy, J. Vrchlický: Noc na Karlštejně, G. Bizet: Carmen, F. A. Šubert: Velkostatkář, W. Shakespeare: Othello, F. v. Flotow: Marta, V. Hřímalý: Zakletý princ, F. Schiller: Panna Orleanská, P. I. Čajkovskij: Eugen Oněgin, M. A. Šimáček: Svět malých lidí, E. Labiche: Jednou nohou v kriminále – 1891; C. M. v. Weber: Čarostřelec – 1896; A.-Ch. Adam: Postillion z Lonjumeau – 1897.
Prameny a literatura
SOA Praha: Sbírka matrik, 15 Dolní Kralovice, matrika narozených 1832–1862, s. 296. ■ Deutscher Bühnenalmanach [Berlin] 1860, s. 183 [Graz]; divadelní anonce a referáty, in Moravská orlice 1886–1891, 1896–1897; Plzeňské noviny 1872–1874; Plzeňské listy 1878–1880, 1884–1885, 1893–1894; J. N. [Neruda]: A opět debut!, Hlas 19. 4. 1864 [Severin, Jiříkovo vidění]●; k jubileím: Moravská orlice 4. 1. 1889; Divadelní listy 1, 1899/1900, s. 102n.; Plzeňské listy 9. 1. 1900●; A. Čech: Z mých divadelních pamětí, 1903, s. 44●; úmrtí a nekrology: Národní listy 14. 1. 1904; Národní politika 14. 1. 1904; Moravská orlice 15. 1. 1904; Divadelní listy 5, 1903/04, s. 94●; A. B. Dostal: Čtyřicet let divadla na Smíchově, [1911], s. 49; Jos. Bartoš: Prozatímní divadlo a jeho opera, 1938, s. 46. ■ ČHS, Masaryk, NDp, PBJ II, Rieger; Brno, PD-rep
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, I. A–M, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 548–581