Křest. jm. František Xaverský. Byl jedním ze čtyř dětí měšťana Mathiase K. z Nového Města pražského, který byl kupcem a hudebníkem. Základní vzdělání nabyl na německé farní škole, hudební průpravu získal od otce. Gymnaziálních studií zanechal a utekl z domova. Podle kusých zpráv z dalšího životního období byl údajně 1833 sboristou v opeře v Salcburku, pak tři roky hudebníkem a hercem v Prešpurku (není vyloučeno, že u německé společnosti F. Zöllnera), kde měl vystupovat pod pseudonymem Krone. První známé vystouení v českých zemích se uskutečnilo v Hradci Králové: 19. 6. 1836 hrál Prokůpka ve Štěpánkově veselohře Berounské koláče, kterou vedle několika dalších českých představení uvedla německá společnost A. Millera. Pak hrál ve vídeňském Carl-Theater, prý pod jménem Kronau nebo Krone, z Vídně musel údajně kvůli milostné aféře odejít. 1838–40 působil v souboru hrajícím v Těšíně a Opavě, 1840/ /41 u společnosti J. Lutze, s úspěchem hostoval v brněnském městském divadle za ředitelství W. Thieleho v Görnerově hříčce Nichte und Tante (23. 4. 1842), angažován ale nebyl. 1842 byl opět u J. Lutze v Karlových Varech (zde zřejmě začal jeho složitý vztah s německou herečkou Ch. Greinerovou, který byl jednou z příčin K. časté fluktuace), na podzim u ředitele J. N. Feichtingera v Českých Budějovicích. V prosinci 1842 přibyl do Prahy a po dvou pohostinských vystoupeních ve Stögerově Novém divadle v Růžové ul. byl angažován. V souboru setrval do března 1844. V té době vystoupil dvakrát pohostinsky ve Vídni a od června 1844 byl angažován K. Carlem, který řídil Divadlo na Vídeňce a Divadlo v Leopoldově. Před vypršením smlouvy K. v polovině ledna 1845 odešel. Koncem léta 1845 je zaznamenán u česko-německé společnosti J. J. Stránského (Beroun, Strakonice), s níž hrál patrně ještě počátkem 1846 v Českých Budějovicích. Nedoložena zůstávají následující zmiňovaná působení mimo české země (Stuttgart, Vratislav, Pešť). Od jara 1847 byl opět v Čechách (v březnu doloženo vystoupení v Josefově), hrál u ředitele S. Mayerhofera (Hradec Králové, říjen–prosinec), J. Richtera (Trutnov, únor 1848) a J. G. Mussika (Žatec, říjen 1848). 1849 se stal hercem českého souboru StD, debutoval 11. 10. rolí Víta v Tylově Slepém mládenci. Po dvou letech byl v důsledku zastavení zvláštní subvence českým hrám propuštěn. Se stejně postiženými kolegy v čele s J. K. Tylem se na podzim 1851 vydal na venkov k řediteli Kullasovi. Po incidentu (napadl policejního komisaře) družinu z vlastního rozhodnutí opustil. 1853 hrál opět u ředitele Millera (v Plzni), v červnu 1853 se nakrátko připojil k Tylově skupině, která nalezla útočiště u F. Zöllnera. Pak se objevil u německé společnosti Mussikovy, na přelomu 1853/54 krátce pobyl u J. A. Prokopa (plzeňská štace), poté u K. F. Knispela (Chrudim), A. Szeninga (Vysoké Mýto), F. Steina (Vyškov). V první polovině 1855 se vyskytl znovu u Zöllnera, pak u A. Bayerové (Lomnice n. Popelkou, Libáň, Nový Bydžov, Smidary), u Mussika (Cheb, Žatec, Mariánské Lázně 1855/56), v létě 1856 opět u Zöllnera. 1857 se mihl u ředitele K. Sternfelda (Bubeneč), G. J. Mussika (Plzeň), 1858 u J. Lazaryho (Kutná Hora, březen–duben). Od konce padesátých let se zdržoval často na Moravě, kde hrál u K. Zábranského z Thalbrücku (1859 a 1863/64 Hodonín, Pohořelice, Holešov, Moravská Ostrava, Místek), A. Štanderové (v rozmezí 1866–70, Kroměříž, Prostějov, Vyškov, Bučovice, Židlochovice), A. Muška (1868 Brankovice, Koryčany, Morkovice) a A. Libické (1870 Telč). Občas se vracel do Čech: 1865 byl u F. J. Čížka, J. E. Kramuela, v únoru 1866 odešel ke Kullasovi, jehož společnost řídil H. Mušek, pak k J. Szeningovi.
K. vedl potulný život, jeho pobyty u společností se zkracovaly, nezřídka odehrál jen jediné představení. Propadal stále více alkoholu, často zhatil představení a jeho nespolehlivost se stala pověstná. Protloukal se u podružných šmír, vystupoval po hospodách, jen výjimečně se zdržel déle na jednom místě. Naposledy zřejmě u ředitele V. Brauna v Rokycanech (březen– duben 1875). Úbytek fyzických i uměleckých sil jej vedl k rozhodnutí uchytit se jako nápověda u některé společnosti na Moravě. Během pěší cesty zkolaboval u Polkovic, byl převezen do špitálu u kláštera Milosrdných bratří v nedalekém Prostějově. Zubožený letitou nemocí (chronický žaludeční katar) po deseti dnech zemřel na zápal plic. Pohřben byl na přilehlém hřbitově (zrušen 1920).
Ze zmínek o působení K. před prvním pražským angažmá 1842 je zřejmé, že mladý, talentovaný herec přitažlivého zjevu (urostlá, ztepile atletická postava, mužná tvář s ostře řezanými rysy, orlím nosem a výraznýma očima) a plného, zvučného hlasu patřil k předním silám německých společností kočujících po Čechách. Jeho uměleckou kariéru však od počátku poznamenávala neklidná povaha se sklonem k tuláctví, nevyrovnaný osobní život i bohémské bouřliváctví vzdorující konvencím, které však propůjčovalo jeho kreacím až autentickou tragičnost a rozervanost. Strhával k sobě pozornost už při vstupu na scénu a s mimořádnou sugestivností „vyzařoval“ pouhým postojem nebo pohledem city a charakter představované postavy. Jeho projev se vyznačoval patetickou nadsázkou a silnou expresivitou (hrdé držení těla i hlavy, souměrné, široké gesto), v deklamaci uplatňoval melodicko-intonační „zpěvavost“ a nápadné protahování slabik, za něž býval často kritizován. V souboru divadla v Růžové ul., do něhož nastoupil jako pětadvacetiletý, záhy aspiroval na místo protagonisty. Angažován pro obor prvních milovníků a hrdinů uplatňoval se v rolích romantických rozbrojníků a rozervanců, jejichž vypjatý individualismus, rozpolcenost a citová dynamika byly blízké jeho naturelu. Akcentoval dominantní povahové rysy a vyhrocené emocionální projevy postav prudkým střídáním kontrastních poloh, nikoli plynule rozvíjenou charakteristikou. Dokázal však přesvědčivě zpodobnit i harmonicky vyrovnaný typ. Když ředitel Stöger pro nedostatek českého publika své divadlo změnil v jazykově utrakvistickou scénu, uplatňoval se K. od března 1843 i v německých představeních. Suverénně ovládal oba zemské jazyky a během celé své kariéry hrál česky a německy.
Za druhého působení v Praze (1849–51) vynikl jako interpret postav z národních dějin, které v duchu romantických intencí představoval jako rytířské reky, jako mytizované typy a ideály odvahy, hrdinství a ušlechtilosti (Břetislav v Ebertově hře Břetislav a Jitka, Jan Žižka v Kolárově dramatu Smrt Žižkova). Ve StD hrál pouze v českých představeních, s jedinou výjimkou, kdy v Raupachově hře Isidor und Olga zaskočil za ohlášeného hosta z Vratislavi. Za působení na stavovské scéně dosáhlo K. herectví zenitu (mj. Hugův Hernani, Karel v Schillerových Loupežnících); byl jediným, kdo mohl soupeřit s tragédem J. J. Kolárem. U českých kočujících společností na venkově hrál mnohé ze svých dřívějších rolí (Ebertův Břetislav, Kolárův Žižka, Dumasův Hrabě Herman, Koloredo ze Štěpánkovy hry Obležení Prahy od Švejdů ad.). V oboru hrdinských a rytířských rolí dostal několik nových příležitostí (např. Karel, Planché, ú. Both: Navrácení Karla XII. do vlasti; Lev, Tyl: Brunsvik; Rytíř Jindřich, Cuno: Loupežníci na Chlumu; Jean, Pyat: Hadrník pařížský; Král Rudolf, Kolár: Don César a spanilá Magelona; tit. role v Brachvogelově Narcisu). Setkal se tu, zejména ve hrách Tylových, s úlohami současných postav, které dosud téměř vůbec nehrál (Pavel Kolinský, Paličova dcera; Sekáček, Paní Marjánka, matka pluku; Barnabáš Pinta, Lesní panna) a které zřejmě přispívaly k jisté depatetizaci jeho herectví. Nadán velkou přetělesňovací silou, nepoužíval pro vnější charakteristiku postavy tehdy běžné prostředky jako paruky, vousy či výrazné líčení. Ač především tragéd, obsáhl i salonní a konverzační role (např. Monflanquin, Grangé–Lambert-Thiboust: Pokuta muže) a jeho repertoár se rozšířil o komické role (Pantaleon Vocilka, Tyl: Strakonický dudák). K. role u německých scén jsou známy jen torzovitě, nicméně i zde se prosadil v oboru milovníků a hrdinů (Cedric, Halm: Griseldis; První herec, Shakespeare: Hamlet; Prokop, Kotzebue: Hussiten vor Naumburg). V závěru kariéry občas hrál s ochotníky, např. 1872 v Nymburce (tit. role ve hře Ch. Birch-Pfeifferové Král Václav a jeho kat), vystupoval po hostincích jako zpěvák a deklamátor s monology ze svých někdejších rolí. Nadání a schopnosti marnotratně rozdával a vyplýtval převážně mimo hlavní centrum českého divadla. Již za života se stal hereckou legendou.
Na své kočovné pouti se uplatňoval též režijně, kupř. u společnosti Millerovy 1853 v Plzni, kde režíroval vážnější část repertoáru. U německých společností se zasazoval o uvádění českých představení (u S. Mayerhofera v Hradci Králové, u K. Zábranského z Thalbrücku aj.). Připravoval i různé hudebně-dramatické akademie, besedy a tzv. mramorové obrazy (1845 v Chrudimi, 1854 v Plzni, 1873 v Rosicích), do nichž přispíval vlastními texty. Kromě drobnějších výstupůpsal i celovečerní hry. Dvě dochované v opisech (Primátor rokycanský aneb Založení chrámu P. Marie na vršíčku, též s názvem Primátor pelhřimovský aneb Tajný lupič, a Schloß Frain oder die Rettung Kaiser Karl IV. [Vranovský zámek aneb Záchrana císaře Karla IV.], napsaná zřejmě za pobytu u K. Zábranského na jižní Moravě) jeví silný vliv tzv. rytířských her. Další jsou známy jen ze zpráv v dobovém tisku (Zlatá svatba, Annenruhe aneb Věrnost až za hrob, Dívka z Kroměříže, Kuliferda aneb Já se nikdy nezlobím – patrně šlo o Štěpánkovu úpravu blíže neurčené Goldoniho hry). Byly to zřejmě příležitostné kusy (možná adaptace), jejichž sepětí s konkrétním místem (lokalizace děje, zpracování místní události) mělo přitáhnout publikum.
Role
Theater an der Wien & Theater in der Leopoldstadt
Gaugraf Philipp (Ch. Birch-Pfeifferová: Gaugraf Philipp), Cedric (F. Halm: Griseldis) – j. h. 1842/43; 1. Schauspieler (W. Shakespeare: Hamlet) – 1844.
Nové div. v Růžové ul.
Rudolf hrabě Beňovský (A. v. Kotzebue: Hrabě Beňovský) j. h., Rudolf hrabě Koloredo (J. N. Štěpánek: Obležení Prahy od Švejdů aneb Věrnost a udatnost česká) j. h., Princ Julian (W. A. Gerle: Noc před Novým rokem aneb Ponocný na redutě) – 1842; Antonio Bondini (Ch. Birch-Pfeifferová: Hezká pernikářka aneb Frankobrodský vejroční trh roku 1279), Eberard (M. Carlová dle Antonyho: Blázinec v Dijonu aneb Šílenost a zločin), Jan (I. F. Castelli: Oba šelmy), Konrád Vojnovský (F. v. Holbein: Turnaj na Kraselově aneb Troje znamení), Vít (J. K. Tyl: Slepý mládenec), Trojan (V. K. Klicpera: Poklad opatovický), Vilím (týž: Rod Svojanovský aneb Ztečení domu otcovského), Jehlička (J. Nestroy: Zlý duch Lumpacivagabundus aneb Trojlístek ludářský), Peter Wacker (F. Rosenau: Die Herschau oder Der hölzerne Säbel), Partes (V. K. Klicpera: Každý něco pro vlast), Ein Herr (H. Laube: Mitten in der Nacht), Mikuláš, hrabě Zrinský (T. Körner: Mikuláš, hrabě Zrinský), Kníže Raoul (A. Lewald dle franc.: Kníže Modrovous aneb Zkoušení manželky), Erik, král švédský (J. Franulová v. Weißenthurn: Jan, vévoda finský aneb Boj dvou srdcí bratrských), Albert Rosen (F. X. Told, h. A. E. Titl: Der Zauberschleier oder Maler, Fee und Wirthin), Brunsvik (J. K. Tyl: Brunsvik aneb Meč a Lev), Soběslav (V. K. Klicpera: Soběslav a Bedřich aneb Boj o knížecí korunu), Krakonoš (F. Raimund: Krakonoš a nevlídník), Albrecht (M. Stegmayer: Albrecht Bojovný, lankrabě Turinský aneb Veselý uhlíř), Eduard von Romfeld (K. Elmar: Die Wette um ein Herz oder Künstlersinn und Frauenliebe), Dobroslav (A. v. Kotzebue: Což si mne žádná nevezme?), Eriksen (W. Vogel: Penězokazi a strážný obraz aneb Švédové v Chrudimi), Robert (E. Raupach: Robert ďábel), Wilhelm Lips (L. Angely: Paris in Eipeldau oder Die seltsame Testamentsklausel), Jetřich ze Slatině (W. Vogel dle E. T. A. Hoffmanna: Dědičná smluva pánů Těchobuzských), Flodoardo z Florencie (H. Zschokke: Abelíno, veliký zbojník), Bayard (A. v. Kotzebue: Bayard, rytíř bez bázně a hany), Vít Lipenský (F. X. Told, h. A. E. Titl: Čarovný závoj aneb Malíř, víla a hospodská), Lambert (tíž: Die Verlobung vor der Trommel), Urskov (J. Franulová v. Weißenthurn: Dobytí Smolenska aneb Oběť lásky dětinské), Sir Ernst (anon., h. K. Binder: Die Tochter des Räubers), Ein Obrist-Lieutenant (W. Just: Friedrich der Große und der alte Husar), Princ Dobroslav (J. A. Gleich: Orel, ryba a medvěd aneb Zaklení princové), Temposios (F. L. Schirnding: Ein Traumleben oder Schuster, Postillon und Lord) – 1843; Kozrev (V. K. Klicpera: Staročeský soud), Karel (F. Schiller: Loupežníci) – 1844.
Richterova spol. Trutnov
Spartakus (V. P. Weber: Spartakus, něm.) – 1848.
StD
Materna (R. Benedix: Chudý amanuensis aneb Starý pražský študent), Hrabě Dunois (F. Schiller: Panna Orleanská), Jiří Plachý (F. Turinský: Pražané v roku 1648) – 1849; Petr Čapek (A. Fredro: Pan Čapek aneb Což pak mě nikdo nezná?), Vilém (K. Gutzkow: Boháč ve škole chudoby), Don Fernando (J. Korzeniowski: Rodrigo a Isabella), Eduard Velenský (týž: Pátý akt), Václav IV. (Ch. Birch-Pfeifferová: Král Václav a jeho kat, i Kullasova spol. 1852), Hrabě Herman ze Šaumburku (A. Dumas st.: Hrabě Herman), Ruben (S. H. Mosenthal: Deborah), Vázal (E. Raupach: Zapečetěný měšťanosta), Břetislav (K. E. Ebert: Břetislav a Jitka), Gilbert (V. Hugo: Královna a její milostník), Fürst Wolodimir (E. Raupach: Isidor und Olga) j. h., Ďaslow (W. Vogel: Den před bitvou čili Mandát proti souboji), Arnošt Odvalský (J. K. Tyl: Měšťané a študenti čili Dobývání Prahy od Švédů), Antoine Perrot (P.-F.-A. Carmouche, J.-B.-E. Cantiran de Boirie, A. Poujol, ú. T. Hell: Galejní otroci čili Svatba v mlýně alderonském), Vůdce cikánů (P. A. Wolff, h. C. M. v. Weber: Preciosa, spanilé děvče cikánské), Petr Vítkovec (F. B. Mikovec: Záhuba rodu Přemyslovského), Jindřich (J. Barbier, M. Carré dle A. de La martina: Graziella), Albert Valter (J.-B. Rosier: Víra, naděje a láska, i Čížkova spol. 1865), Mikuláš hrabě Zrinský (T. Körner: Mikuláš, hrabě Zrinský aneb Dobytí Sigetu od Turků), Kníže Orsino (W. Shakespeare: Večer svatotříkrálo vý aneb Cokoli chcete), Jan Žižka z Trocnova (J. J. Kolár: Smrt Žižkova), Hynek (A. Klingemann: Věčný žid, bludič bez míru a útěchy), Falarius (F. Raimund: Záhubná koruna aneb Král bez říše, hrdina bez zmužilosti, krása bez mladosti), Hernani (V. Hugo: Loupežník z hor aragonských čili Španělská čest) – 1850; Lev kurdistanský (J. Auffenberg dle W. Scotta: Lev kurdistanský a růže na poušti), Henri d’Albret (E. Scribe, E. Legouvé: Povídky královny navarské aneb Oplátka za porážku u Pavie), Edgar z Bussieresu (A. Anicet-Bourgeois, M. Masson: Markytánka), Roger, hrabě ze Saint-Heremu (A. Dumas st.: Slečny Saint-Cyrské), Robert Dudley, hrabě z Leicestru (F. Schiller: Maria Stuartka), Svatopluk Kopecký (V. K. Klicpera: Uhlířka), Konrad (F. v. Holbein, dle E. T. A. Hoffmanna: Mistr Martin bednářský a tovaryši jeho, i Zöllnerova spol. 1853), Zdeněk (F. K. Weidmann: Páni na Hrubé skále čili Za vržený syn), Ritmistr (A. Fredro: Dámy a husaři), Robert (T. Hell dle T. B. D’Aubignyho: Život za přítele aneb Zrada vděčného srdce), Tovaryš Podkova (A. Berla: Venkovský poslanec aneb Jen s pravdou ven!) – 1851.
Kullasova spol.
Don Cesar de Bazano (Dumanoir, A. Dennery: Don Cesar de Bazano aneb Zasnoubení před popravou, i Čížkova spol. 1865), Karel (J. R. Planché, ú. L. W. Both: Navrácení Karla XII. do vlasti), Pantaleon Vocilka (J. K. Tyl: Strakonický dudák aneb Hody divých žen, i Zöllnerova spol. 1853), Jean (F. Pyat: Hadrník pařížský, i Prokopova spol. 1854, Čížkova spol. 1865) – 1851; Pavel Kolinský (J. K. Tyl: Paličova dcera) – 1852.
Zöllnerova spol.
Doktor Hájek (R. Benedix: Vězení), Nothnagel (L. Feldmann: Das Portrait der Geliebten), Oldřich z Kamenného Hrádku (J. K. Tyl: Slepý mládenec), Daniel (V. K. Klicpera: Staročeský soud aneb Spravedlnost v Hradci Králové), Lev (J. K. Tyl: Brunsvik aneb Meč a Lev), Bavor Strakonický (F. B. Mi kovec: Záhuba rodu Přemyslovského), Euštach Bonifác Xaver Vlček (T. Kronesová: Silfida, královna řeky Labe, ochranitelka věčné lásky), Martin, starý toulavý žebrák (F. Kaiser: Chyba lávky), Baron Steven (R.-Ch. G. de Pixérécourt, V. Ducange, ú. J. W. Lembert: Kat amsterodámský) – 1853.
Prokopova spol.
Aktuár Pírko (A. Bäuerle: Paleček na cestách z Prahy do Brna a do Vídně), Rytíř Jindřich z Raicengrünu (H. Cuno: Loupežníci na Chlumu), Věrnosta z Adlaru (J. J. Kolár: Monika) – 1854.
Zöllnerova spol.
Sosnomil (V. K. Klicpera: Jan za chrta dán) – 1855; Jean Claude (J. Bouchardy: Fiakr z Paříže), Sýkora (J. K. Tyl: Pražský flamendr), Hrabě St. Germain (A. Delacour, Lambert-Thiboust: Slepá nevěsta), Rudolf II. (J. J. Kolár: Don César a spanilá Magelona) – 1856.
Kramuelova spol.
Narcis Rameau (A. E. Brachvogel: Narcis), Efraim[?] (A. V. Šmilovský: Žid z Prahy) – 1865.
Čížkova spol.
Sekáček (J. K. Tyl: Paní Marjánka, matka pluku), Kupec Lichnička (J. J. Řezníček: Syn chudého otce) – 1865.
Spol. A. Štanderové
Barnabáš Pinta (J. K. Tyl: Lesní panna aneb Cesta do Ameriky) – 1866; Bručil, dohazovač (A. Langer: Mladá koláčnice aneb Podskalští pobřežní) –1867; Jirka (J. N. Štěpánek: Čech a Němec aneb Mlýn na hranicích), Šavlička (J. K. Tyl: Strakonický dudák) – 1870; Quasimodo (Ch. Birch-Pfeifferová dle V. Huga: Zvoník u Matky boží) – b. d.
Szeningova spol.
Vavřinec Ledvina (F. Kaiser: Bratr honák), Monflanquin (E. Grangé, Lambert-Thiboust: Pokuta muže) – 1867.
Režie
J. K. Tyl: Jiříkovo vidění, Tišnov 1859; G. Raeder: Skalní duch aneb Karbaník a rodina jeho, F. Pyat: Hadrník pařížský, Pohořelice 1863; J. K. Tyl: Krakonoš nazván Rybrcoul, 1871.
Hry
Zlatá svatba, Stránského spol. Beroun 1845; Kuliferda aneb Já se nikdy nezlobím, Stránského spol. Čes. Budějovice 1846; Primátor rokycanský aneb Založení chrámu P. Marie na vršíčku, Sternfeldova spol. Rokycany 1857 [?], později též s tit. Primátor pelhřimovský aneb Tajný lupič; Schloß Frain oder die Rettung Kaiser Karl IV., Zábranského spol. Vranov n. D. 1859; Annenruhe aneb Věrnost až za hrob, spol. A. Štanderové Moravská Třebová 1863; Dívka z Kroměříže, spol. A. Štanderové b. d.
Prameny a literatura
AMP: Sbírka matrik, ŠT N14, matrika narozených fary u sv. Štěpána nahoře 1812– 1824, fol. 224) Österreichischer Theateralmanach [Wien] 1839, s. 83; S.: Aus Brünn, Allgemeine Theaterzeitung 35, 1842, s. 488; Deutscher Bühnenalmanach [Berlin], 1842, s. 223 [Krumbovsky, Karl. Vary]; 1844, s. 517, 523 [Vídeň]; 1845, s. 331 [Vídeň]; Klutschak, Bohemia 20. 12. 1842 [Hrabě Beňovský], 1. 1. 1843 [Rudolf Koloredo, Obležení Prahy], 3. 1. 1843 [Princ Julian, Noc před Novým rokem]; nesign. [J. K. Tyl], Květy 9, 1842, s. 402 [Hrabě Beňovský]; tamtéž 10, 1843, s. 123n. [Partes, Každý něco pro vlast], s. 182n. [Krakonoš, Krakonoš a nevlídník], vše → Divadelní referáty a stati, 1960; nesign.: Z Českých Budějovic, Pražské noviny 29. 1. 1846 [Kuliferda]; X [P. Švanda], Pražský večerní list 12. 10. 1849 [Vít, Slepý mládenec]; Fd. [F. B. Mikovec], Union 5. 11. 1850 [Orsino, Večer tříkrálový] + šifra M., Lumír 1, 1851, s. 212 [Leicester, Marie Stuartka], s. 597 [Břetislav, Břetislav a Jitka], vše → Pražská Thálie kolem 1850, 2010; Deutscher Bühnenalmanach [Berlin], 1854, s. 307–309; Moravská orlice 28. 3., 11. 6. 1869 [u Štanderové]; nesign., nekrolog, Národní listy 9. 9. 1875; ∆ [J. Neruda]: Pan Jakub Vojta Slukov vypravuje, tamtéž 19. 10. 1880 → České divadlo VI, 1973; J. L. Turnovský: F. K., Divadelní listy 3, 1882, s. 177n., 185n. → Z potulného života hereckého, 1882; J. Arbes: F. K., Květy 7, 1885, d. 1, s. 20–28, 173–180, 307–314, 419–424, 544–558 → Záhadné povahy, 1941 + Narcis, Světozor 23, 1888/89, s. 85–87, 102n., 109n., 123, 126 → Z českého jeviště, 1964 + Medea s bezvýrazným okem, Hlas národa 29. 8. 1886 → Silhouetty divadelní I, [1904]; J. Bittner: Ztracenec, Z mých pamětí, 1894, s. 124–129; J. Šmaha: Z mých divadelních začátků, Národní listy 30. 7., 1. 8. 1894 → Dělali jsme divadlo, ed. F. Černý, Hradec Králové 1982; F. Pokorný: F. K., Vzpomínky a upomínky, 1895, s. 68–72; J. Schiebel: České divadlo v Plzni, in Příspěvky k dějinám českého divadla, usp. J. Ladecký, 1895, s. 42–44; E.: F. K., Meziaktí 3, 1902/03, č. 26; nesign.: Něco o K., Divadelní listy 4, 1902/03, s. 138–140; nesign.: Umělecká pouťna herecké káře, Divadlo 6, 1907/08, s. 321, 442; A. Volfová: Svému rodišti, 1913, s. 107n.; J. Vondráček: Počátky českých kočovných divadelních společností, Budivoj 29. 5., 2. 6. 1914; J. Pešek: Kočující divadelní společnosti v Hradci Králové […], Zlatá Praha 32, 1914/15, s. 545n.; ch.: U nás a jinde. Krumlovský na Moravě, Divadelní šepty 1, 1920, č. 5; K. Želenský: Zapomenutý, Umělci v županu, 1920, s. 98–179; V. K. Blahník: J. K. Tyla had z ráje, 1926, s. 375–377, 391n.; J. Mošna: Jak jsem se měl na světě, 1926, s. 151–159; J. Simon: F. K. – český Kean, Československé divadlo 2 (7), 1924, 114n., 132n., 146n.; Zlatá kniha, Brno 1934, s. 10; Jan Bartoš: Prozatímní divadlo a jeho činohra, 1937, s. 30n.; J. Simon: Jak zemřel starý herec F. K., Národní listy 30. 7. 1940; J. Sajíc: Sté výročí příchodu herce F. K. do Prahy, Divadlo 29, 1943, 28n.; B. Ludvík: F. K., 1946; K. Engelmüller: Z letopisů českého divadelnictví I, 1946, s. 169–171; J. Šácha: Dějiny kočovných divadelních společností na Moravě ve druhé polovině XIX. století, dis., FF MU 1953; E. A. Hruška: F. K. dramatikem, Divadlo 6, 1955, s. 321–324; V. Businský: Po stopách F. X. K., Národní divadlo 31, 1955/56, č. 3, s. 12–30; Vondráček II; A. Javorin: Pražské arény, 1958, s. 40, 42n. J. Knap: Zöllnerové, 1958, s. 26, 55, 62–65, 67, 69–73, 78n., 82, 131, 217 + Umělcové na pouti, 1961, s. 16n., 20, 34, 55n., 63, 110, 212; V. Zapletal: F. X. K., první velký umělec na českém jevišti a jeho doba, kat. výstavy, Prostějov 1965; A. G. [Gregor]: Výstava na paměť zapomenutého herce, Vlastivědný sborník moravský 18, 1966, s. 332; DČD II; J. Vodák: Tváře českých herců, 1967, s. 9n.; F. Černý: Herec – legenda, Tvorba 31, 1975, č. 30; DČD III; A. Branald: Legenda o patronovi, My od divadla, 1983, s. 5–54, 325; P. Janská: O divadle na vranovském zámku, Program SD Brno 58, 1986/87, s. 385; F. Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, 1987, s. 42–45; P. Janská: F. K. – dramatik, dipl., FF MU 1988 + O herci, který se stal legendou. F. X. K., Program SD Brno 61, 1989/90, s. 124–128, 165–170, 223–229; F. Černý: Divadelní život v Jaroměři v letech 1819 až 1918, 2003, s. 32. ■ NDp, PBJ III; Laiske
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, I. A–M, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 520–525
