Bok, Tomáš

Narodil se v rodině učitele, později řídícího učitele a osvětového pracovníka Karla Boka v obci Horušice v okrese Kut­ná Hora. Jeho matka Alžběta, rozená Postlová, byla původně profesionální herečkou. I otec měl blízký vztah k divadlu, režíroval a psal hry pro ochotníky. Početná rodina měla sedmnáct dětí, z nichž deset se dožilo dospělosti. Po měšťanské škole B. studoval na obchodní škole v Pardubicích, po dvou letech však zběhl k divadlu. Od 1937 hrál u cestujících společností, např. J. Bittla (od 1939) nebo krátce Z. Valdena. Počátkem sezony 1940/41 se stal členem hereckého souboru nově vzniklého Horáckého divadla v Třebíči. Od začátku 1942 působil jako herec a režisér v nové společnosti Orlické divadlo, založené jeho strýcem K. Postlem. S počátkem srpna 1943 byl angažován jako režisér bez herecké povinnosti k Burdově cestující divadelní společnosti Středočeská činohra. Po osvobození prošel několika pražskými divadly, 1945 byl angažován E. F. Burianem jako režisér pražského Divadla (následně D 46), hrál v karlínské Komické zpěvohře a v divadle Větrník. Koncem léta 1947 jej ředitel J. Burda přijal jako režiséra Městského oblastního divadla v Karlových Varech. Po únoru 1948 Burdu vystřídal a stal se uměleckým ředitelem divadla. Brzy byl odvolán; od sezony 1949/50 jej nahradil B. Stejskal. Po přijetí divadelního zákona 1948 a následném vzniku poradních orgánů byl B. jmenován jako náhradník do Divadelní propagační komise při ministerstvu informací a osvěty. 1949–54 působil jako reži­sér činohry Severočeského divadla v Liberci, kde byl první dva roky pověřen také uměleckým vedením pobočné scény v Novém Boru. Od počátku srpna 1954 jej angažoval ředitel Divadla Zdeňka Nejedlého v Opavě V. Hamšík na pozici šéfa činohry. Přes prvotní kladné přijetí souborem došlo na konci druhé sezony k rozkolu a B. koncem března 1957 divadlo opustil. Po pohostinské režii Martínkova Jakuba Obervy byl od srpna 1957 přijat do Dedinského divadla s ústřední správou v Bratislavě, působil i na pobočné scéně ve Spišské Nové Vsi. Práci zde ukončil ke konci 1958. 1959–60 byl metodikem Okresního kulturního střediska v Liberci. 1960 se stal uměleckým ředitelem tamního Divadla hudby a poezie, kde rozšířil repertoár o tehdy populární malé jevištní formy a příležitostně režíroval. Založil a vedl zde dětský soubor, který se 1961 zúčastnil přehlídky Šrámkův Písek se satirickým pásmem o životě dětí zaměstnaných rodičů Děti s klíčem. Po kritice politicky nežádoucího repertoáru (zejména A. Solženicyn) byl odvolán a vyloučen z KSČ. 1963 divadlo nedobrovolně opustil a až do důchodu pracoval v dělnických profesích. Po těžké nemoci zemřel v nemocnici v Kubelíkově ulici v Praze-Žižkově.

Manželka Marie (1920–1993), rozená Jandová, byla herečka. Měli spolu čtyři děti: Marii (1945–2015, dramaturgyně, divadelní publicistka a pedagožka AMU), Alenu, Tomáše a Jiřího.

Jako herec byl B. obsazován do různých rolí bez vymezení oboru. Záhy začal režírovat a již v Burdově Středočeské činohře se představil jako mladý průbojný tvůrce s moderním inscenačním přístupem. Během jediné sezony, do uzavření divadel nacisty, zde vytvořil řadu profilových inscenací: Médeia, Úklady a láska, Marie Stuartovna nebo Námluvy Pelopovy. Mimo jiné režíroval také Šrámkovo Léto (1943) s hostujícím K. Högrem v roli Jana Skalníka nebo Eurípidovo romantické drama Ión (1944) rovněž s pohostinským vystoupením K. Högra.

Za krátkého poválečného působení na pražských scénách dostal několik režijních příležitostí, v divadle Větrník byl v září 1946 obsazen do role Švejka a pěti dalších epizodních postav v zredukované verzi inscenace Dramatická anabaze třemi díly románu Osudy dobrého vojáka Švejka od Jaroslava Haška v režii a úpravě J. Šmídy.

B. byl nadšeným divadelníkem zapáleným pro uměleckou a tvůrčí práci, jemuž byl vzorem E. F. Burian. Temperamentní a vnímavý režisér intuitivního typu hýřil nápady. Měl sklon k působivé, až efektní divadelnosti. Upřednostňoval dramaticky nosné tituly s vyostřenými konflikty nebo se spontánní komediálností, pro které vytvářel nápadité scénické obrazy a působivé jevištní koncepce. Usiloval o vystižení atmosféry studovaných inscenací, o živé a pulzující divadlo. Ryzím divadelním zážitkem chtěl zasáhnout diváka, zejména z řad mladé generace.

Plně si uvědomoval důležitost promyšleně sestaveného dramaturgického plánu v návaznosti na konkrétní divadelní soubor; výběr titulů měl korespondovat s možnostmi souboru. Uváděl žánrově bohatý a různorodý repertoár. Odmítal normativní pravidla přežívajícího popisného realismu. V souboru podněcoval divadelnost tvorby a s tím související proměnu hereckých prostředků. Herce inspiroval k rozvíjení fantazie a k výraznému projevu.

Uvědomoval si důležitost podnětné a inspirativní kritiky, kterou postrádal v oblastních divadlech.

Role

Horácké divadlo Třebíč

Miller (F. Schiller: Úklady a láska) – 1940; Pedrolino (J. Zeyer: Stará historie), Štefl (K. Čapek: Loupežník), Šašek (W. Shakespeare: Večer tříkrálový) – 1941.

Větrník

Švejk + Soudní rada + Souchotinář + Dědeček + Rytmistr König + Šikovatel Vaněk (J. Hašek, dram. A. Fencl: Dramatická anabáze třemi díly románu Osudy dobrého vojáka Švejka od Jaroslava Haška) – 1946.

Severočeské divadlo v Liberci

Větrov (I. F. Popov: Rodina) – 1951.

Režie

Středočeská činohra

Eurípidés: Médeia (i KV 1948), V. Záruba: Slavnost mládí, V. Mrštík: Pohádka máje (i scéna), K. Hamsun – F. Salzer – V. Krška: Viktorie, E. A. Hruška: Opium (i scéna), H. Sudermann: Svatojánské ohně, F. Šrámek: Léto, F. Schiller: Úklady a láska (i Liberec 1954, Bratislava 1958) – 1943; J. Vrchlický: Námluvy Pelopovy, F. Schiller: Marie Stuartovna (i Opava 1954), F. v. Schönthan: Svatba v Káni Galilejské, Eurípidés: Ión – 1944.

D 46

A. N. Ostrovskij: Schovanka – 1945.

Opereta v Karlíně

(Komická zpěvohra 1946–48)

D.-F.-E. Auber: Fra Diavolo (s K. Zavřelem st. + překl.), V. Sardou: Madame Sans-Gêne, E. Kálmán: Hraběnka Marica – 1946; R. Blahník: Maskovaná Milenka, J. Offenbach: Krásná Helena – 1947.

Městské oblastní divadlo Karlovy Vary

V. Nezval: Manon Lescaut, K. Čapek: R. U. R., T. Bok – E. Svobodová: Večer 14. září, Molière: Tartuffe (i Prešov 1950), L. de Vega: Vzbouření na vsi, K. Simonov: Ruská otázka, P. Stuart – A. Stuartová: Šestnáctiletá, J. a K. Čapkovi: Ze života hmyzu – 1947; O. Krejčí – S. Krejčová: Nic se nestalo, F. Langer: Andělé mezi námi, A. Jirásek: Lucerna (s S. Vandasem, J. Burdou; 1949 Liberec), A. Miller: Všichni moji synové, P. Calderón de la Barca: Chuďas ať má za ušima (i Opava 1956, s M. Horanským), A. Christie: Deset malých černoušků, V. Majakovskij: Ledová sprcha (+ role Režisér), N. V. Gogol: Revisor – 1948; K. Nový: Česká bouře – 1949.

Slovenské divadlo Prešov

J. B. Priestley: Inšpektor sa vracia – 1947; O. J. Kornijčuk: Kalinový háj – 1950.

Severočeské divadlo v Liberci

M. Stehlík: Mordová rokle, V. Jelínek: A kdo je víc?, D. I. Fonvizin: Mazánek (Povedená rodinka), P. A. Pavlenko: Štěstí – 1949; A. a V. Mrštíkové: Maryša, O. Wilde: Jak je důležité míti Filipa, J. Zrotal: Slepice a kostelník, Molière: Jeho urozenost pan Měšťák, F. Novohradčan: Zázrak – 1950; V. Cach: Duchcovský viadukt, J. Janovský: Velký komediant (+ role Vorlíček), F. A. Šubert, úpr. M. Hájek: Jan Výrava, A. Jirásek: Jan Roháč, D. Čun Tchaj: Na jih od 38. rovnoběžky (+ role 1. strážník), A. Zápotocký, dram. J. Nezval: Bouřlivý rok (+ role Dělník) – 1951; H. Fast: Třicet stříbrných, Molière: Šibalství Skapinova (+ úprava), L. Burešová – F. Hrubín: Šípková Růženka (+ role Bábovka), M. Gorkij: Nepřátelé, H. von Kleist: Rozbitý džbán (+ překlad) – 1952; G. Mdivani: Koho tlačí bota, J. Klíma: Štěstí nepadá s nebe, P. Beaumarchais: Figarova svatba, J. Burjakovskij: Praha zůstane má (+ role Ryšánek), V. K. Klicpera: Hadrián z Římsů – 1953.

Divadlo Zdeňka Nejedlého v Opavě

J. Mahen: Jánošík, J. Grabowski: Vlk, koza a kůzlátka (s J. Haukvicem) – 1954; E. Rostand: Vzdálená princezna, W. Shakespeare: Večer tříkrálový nebo Cokoli chcete, B. Němcová, dram. V. Vaňátko: Neohrožený Mikeš (i scéna), B. A. Lavreněv: Přelom (+ role Panov), O. Wilde: Bezvýznamná žena (+ dram. úprava) – 1955; A. S. Puškin, dram. B. V. Asafjev – N. D. Volkov: Bachčisarajská fontána, M. Stehlík: Selská láska (i Ostrava), C. Gozzi, úpr. F. Schiller: Turandot, W. Shakespeare: Antonius a Kleopatra (+ dram. úprava) – 1956; Z. Vostřák: Sněhurka – 1957.

Dedinské divadlo v Bratislavě

V. Martínek: Jakub Oberva, M. Gorkij: Meštiaci, M. Držić: Sváko Maroje, C. Goldoni: Klamár – 1957; J. Zeyer: Radúz a Mahuliena, F. X. Svoboda: Posledný muž – 1958.

Dětský soubor při Divadle hudby a poezie v Liberci

T. Bok: Děti s klíčem – 1961.

Úpravy

Komická zpěvohra v Praze

R. Heuberger: Ples v Opeře – 1946.

Městské divadlo v Plzni

D.-F.-E. Auber: Fra Diavolo – 1947.

Divadlo Zdeňka Nejedlého v Opavě

Molière: Skapinova šibalství – 1955.

Teatralia

Něco o naší práci, Divadlo 29, 1943, č. 8, s. 124−125; Problémy oblastních divadel, in Divadelní žatva 1948, Praha 1948, s. 34−35; Ohlasy z diskuse, tamtéž, s. 137−138; Naše zkušenosti s kritikou, Divadlo 1, 1950, č. 9, s. 418; Rozjímání nad Opavou, Přestávka Divadla Zdeňka Nejedlého v Opavě 10, 1954, č. 8, s. 1−3; Činohra do nové sezony, tamtéž 12, 1956, č. 6−7, s. 15; Tři karlovarská zastavení, in 10 let českého divadla v Karlových Varech, Karlovy Vary 1955, s. 25–29.

Prameny

SZM, Divadelní podsbírka: Materiály k činnosti T. B.

Archiv ND: T. B., (online, cit. 9. 5. 2022), URL: http://archiv.narodni-divadlo.cz/umelec/17094.

Archiv NDM: T. B., (online, cit. 9. 5. 2022), URL: https://www.ndm.cz/cz/osoba/3969-bok-tomas.html.

Databáze českého amatérského divadla: Soubory: DDS při Divadle hudby a poezie, (online, cit. 20. 5. 2022), URL: https://www.amaterskedivadlo.cz/main.php?data=soubor&id=23265.

Divadelný ústav Bratislava – Virtuálna databáza slovenského divadla: Bok Tomáš, Osobnosť, (online, cit. 27. 5. 2022), URL: https://etheatre.sk/du_vademecum/index.jsp

IDU−ViS: Tvorba osobností, (online, cit. 26. 4. 2022), URL: https://vis.idu.cz/Persons.aspx.

Literatura

D. Slezák: K otázce doplňování uměleckých pracovníků v oblastním divadle, Přestávka Divadla Zdeňka Nejedlého v Opavě 10, 1954, č. 7; 10 let českého divadla v Karlových Varech, Karlovy Vary 1955, s. 21, 23, 30, 31; J. Burda: Aby se nezapomnělo…, Praha 1958, s. 503−507, 511, 517, 520, 521, 556, 558, 571, 572, 579, 584; Přehled činnosti československých divadel 1958, Praha 1959, s. 78–79; 20 let Horáckého divadla, Havlíčkův Brod 1960, s. 87–89, 119; V. Sochorovská: Děti jsou květy života, Ochotnické divadlo 7, 1961, č. 8, s. 173; M. Zbavitel: Nástin vývoje Slezského divadla, in Slezské divadlo Zdeňka Nejedlého v Opavě 1945–1985, Opava 1985, s. 18; Z. Hedbávný: Divadlo Větrník, Praha 1988, s. 170; J. Knapík: Únor a kultura. Sovětizace české kultury 1948−1950, Praha 2004, s. 43; M. Zbavitel: České divadlo po roce 1945 – činohra, in Divadlo v Opavě 1805–2005, Opava 2005, s. 115; J. Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce. Divadlo a společnost 1945−1955, Praha 2007, s. 42, 184, 227, 301.

Biografický slovník Slezska, EDS, Kulturně-historická encyklopedie českého Slezska a severovýchodní Moravy

Vznik: 2022