Jméno rodu psáno též Czernin. – Příslušník starobylého českého rodu, jehož představitelé se už v 17. stol. živě zajímali o umění, hudbu a také o italskou operu. Jeho otcem byl Humprecht Jan Č. z Chudenic (1628–82), osobní přítel císaře Leopolda I., působící mj. ve funkci císařského vyslance v Benátkách, podporovatel a sběratel výtvarného umění, stavebník Černínského paláce v Praze na Hradčanech. Prvním sňatkem s Marií Josefou Slavatovou (1667–1708) získal Č. panství Jindřichův Hradec, jeho druhou manželkou byla Antonie Josefa Khünburgová. Patřil mezi nejvyšší zemské úředníky (nejvyšší maršálek od 30. 4. 1689, 1695–98 vyslanec ve Varšavě, od května 1698 nejvyšší zemským hofmistr, od 8. 5. 1710 nejvyšší purkrabí). Podporoval umění a vzdělání, zřídil mj. piaristický konvent v Kosmonosích.
Č. je prvním historicky doloženým šlechtickým mecenášem, který se zabýval plánem postavit v Praze budovu pro stálé veřejné operní divadlo (Opera-Haus). 1698 se o tomto úmyslu radil s německým skladatelem a kapelníkem N. A. Strungkem (1640–1700), který tehdy po zkušenostech z Hamburku a Drážďan působil jako operní podnikatel v Lipsku. Podle Strungkova dopisu Č. z 23. 9. 1698 se uvažovalo o návrhu financování projektu tím, že by si skupina šlechticů zakoupila v budoucím divadle dědičné lóže. K realizaci plánu však zřejmě pro nedostatečnou podporu nedošlo. Zájem Č. o divadlo a operu dokládá jeho cestovní deník, v němž 1679 zaznamenal představení německých, latinských a italských her a italských oper, která navštívil při svém pobytu u mnichovského dvora a ve stejném roce také v Benátkách a ve Florencii.
Divadelní aktivity jsou doloženy též z období vlády Č. syna Františka Josefa (1697–1733) a jeho manželky Marie Isabelly, roz. z Westerloo (1703–1767). Na oslavu hraběnčina uzdravení zatančili 22. 8. 1728 dvořané v lese poblíž zámku Petrohradu u Rakovníka lovecký balet a 12. 10. téhož roku k jejím narozeninám ochotnicky provedli hru s tanci Das Unuerhoffte Schlachtopffer Diana zu Epheso [Netušená oběť Dianě v Efesu]. Hrabě byl jedním z podporovatelů pražské operní společnosti A. Denzia, jenž mu v dubnu 1725 připsal inscenaci zahajovací opery první jarní sezony ve Šporkově divadle La fortunata sventura [Štěstí v neštěstí, dramma per musica, autorství nejisté].
Č. vnuk Prokop Vojtěch (1726–77) vybudoval v letech 1746–48 zámecké divadlo v Jindřichově Hradci, snad podle plánů G. P. Gaspariho (⇒ Port 1931). Divadlo se nacházelo v menším sále (před mariánskou kaplí). V altánu zámecké zahrady byla 1737 sehrána členy rodiny saského kurfiřta a krále polského Friedricha Augusta II. při příležitosti tamějšího setkání s císařovnou vdovou Amalií Wilhelminou (matkou sasko-polské královny Marie Josephy) italská pastorála S. B. Pallaviciniho Timandra. Dochované libreto pantomimy Triumph der Liebe [Triumf lásky], vytištěné v Jindřichově Hradci 1768, může také odkazovat k repertoáru zámeckého divadla. Z blízkého vztahu Prokopa Vojtěcha Č. k divadelnímu umění lze předpokládat, že divadlo bylo až do požáru 1773 využíváno často. Na jeho scéně mohli vystupovat též herci pražského Divadla v Kotcích, neboť Prokop Vojtěch byl osobním přítelem J. J. Bruniana, principála tamější herecké společnosti (1768–78), a 1774–77 měl na starosti dohled nad provozem divadla. Zadluženého Bruniana často finančně podporoval a osobně řešil otázky divadelního provozu, mj. i angažmá baletních mistrů. Zřídil divadlo také na zámku v Jemčině na Třeboňsku, a to pravděpodobně v padesátých letech 18. stol., kdy se zámek přestavoval. Vystoupení blíže neznámých herců v tomto divadle dokládají účty z let 1762/63. Za jeho syna Jana Rudolfa (1757–1845) byla na divadelní sál upravena nově zbudovaná jízdárna. Tradiční součástí zdejších proslulých podzimních honů se stala divadelní představení nacvičovaná přítomnými hosty.
Prameny a literatura
NK, sign. XXIII F 30: cestovní deník Č., rkp. 1678/79; SOA Třeboň, pracoviště Jindřichův Hradec, fond RA Černínové (nezpracován), kart. 395–397, dodatky + tamtéž, fond Velkostatek Jindřichův Hradec, kart. 157, 435 a dodatky (korespondence J. J. Bruniana s Prokopem Vojtěchem Č., dokumenty k repertoáru a účetní výkazy k provozu Brunianovy společnosti v Divadle v Kotcích; vyúčtování prací při zařizování divadla na zámku Jindřichův Hradec 1747/48; účetní kniha ochotnického divadla v Jindřichově Hradci 1794–1800, divadlo v Jemčině); tamtéž, RA Černínové, kart. 349, f. 117–119: Eine Kurtze Waydmännische Aufführung Zweyer Täntze… (22. 8. 1728), rkp. scénář baletní slavnosti v přírodě; tamtéž, fol. 209–211: Das Unuerhoffte Schlachtopffer Diana zu Epheso… (12. 10. 1728), rkp. scénář hry s tanci s obsazením rolí; ČMH, sign. B 4106: Der Triumph der Liebe vorgestellet in einer Kinder-Pantomime, Neuhaus 1768, popis jednoaktového baletu (⇒ Meyer 2/XXII, s. 476). • G. Wachtel: Memoiren des gräflich. Čzernin’schen Schlosses Gestütthof nächst Neuhaus, Neuhaus 1875 (divadlo v Jemčině); F. Reuter: Geschichte der deutschen Oper in Leipzig 1693–1720, dis., Universität Leipzig 1922; J. Port: Jihočeská theatralia, Věstník vlastivědné společnosti jihočeské (České Budějovice) 1, 1931 (příl. čsp. Jihočeský přehled 5, 1931/32), s. 9–12, 17–24, 25–38 + Divadelní výtvarníci staré Prahy, Kniha o Praze III, ed. A. Rektorys, Praha 1932, s. 72, 102; Korespondence císaře Leopolda I. s Humprechtem Janem Černínem z Chudenic, ed. Z. Kalista, Praha 1936; Z. Kamper: Z minulosti koleje i gymnasia piaristů v Kosmonosích a v Mladé Boleslavi, 250 let gymnasia v Mladé Boleslavi 1688–1938, Mladá Boleslav 1938; J. Muk: Lovčí zámek Jemčina u J. Hradce a jeho okolí v minulosti, Ohlas od Nežárky, Jindřichův Hradec 1939 [zvl. otisk]; J. Hilmera: Perspektivní scéna 17. a 18. století v Čechách, Praha 1965, s. 43n. + Co víme o scénickém zařízení zámeckého divadla v Jindřichově Hradci, Časopis Společnosti přátel starožitností 69, 1961, s. 93; F. Roubík: Místodržitelství v Čechách v letech 1577–1749, Sborník archivních prací 17, 1967, s. 580–583; J. Pömerl: Zámecká divadla v Čechách a na Moravě, DR 3, 1992, č. 4, s. 7; Divadlo v Kotcích, ed. F. Černý, Praha 1992, s. 8, 92–94, 143n., 287n.; Piaristé v Čechách, na Moravě a ve Slezsku 1631–1950, ed. M. Zemek–J. Bombera–A. Filip, Prievidza 1992; P. Mašek: Modrá krev. Minulost a přítomnost 445 šlechtických rodů v českých zemích, Praha 1999, s. 52; L. Sochorová: Ze zámeckých holdovacích slavností doby baroka, Miscellanea theatralia. Sborník A. Scherlovi k osmdesátinám, ed. E. Šormová–M. Kuklová, Praha 2005, s. 189–205. • DČD I, Meyer, Vondráček I
Vznik: 2007
Zdroj: Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Osobnosti a díla, ed. A. Jakubcová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2007, s. 125–126