Vl. jm. Kramule. – Byl synem domovníka na Starém Městě pražském. Vyučil se krejčím u V. Bollarda, jehož celá rodina zaujatě ochotničila. Už jako krejčovský tovaryš hrál ochotnické divadlo. 1843 vystoupil pohostinsky v Novém divadle v Růžové ul. (Sokolík, Klicpera: Loketský zvon), ale neuspěl a odešel do Prešpurku [Bratislava] k německé společnosti F. Pokorného. Po návratu do Čech je 1846 doložen u německé společnosti K. F. Knispela. 1848 začal hrát ve StD jako volontér, na podzim 1849 byl angažován pro německé i české role. Po rozpuštění autonomního českého souboru na podzim 1851 hrál v českých představeních opět jako volontér, znovu byl angažován 1852 po nástupu ředitele J. A. Stögera. 1851 se oženil se švadlenou Marií Vávrovou (sestra manželky herce J. Kašky). V lednu 1853 ze StD odešel k německému řediteli K. Sternfeldovi, který ojediněle uváděl česká představení. Po půl roce přešel k Zöllnerově společnosti řízené J. Štanderou a J. K. Tylem, s nímž ho pojil přátelský vztah; po Tylově smrti zde působil i jako režisér. V říjnu 1856 se bezvýsledně pokusil opět o angažmá ve StD (vystoupil v roli Abrahama v Mosenthalově Deboře). 1859 odešel od Zöllnera k počeštěné společnosti J. J. Stránského, po dvou letech se vrátil. O koncesi žádal již v listopadu 1860, znovu v březnu 1861, ale nebylo mu vyhověno. Koncesi získal teprve po Zöllnerově smrti 1863, kdy mu bylo povoleno založit vlastní společnost a pořádat německojazyčná představení. Oprávnění platné pro kraje Plzeňský, Budějovický, Táborský a Písecký bylo od 1865 rozšířeno na celé Čechy (s obvyklým vyloučením Prahy a lázeňských měst). Začátkem šedesátých let se rozpadlo K. manželství, žena ho opustila a odstěhovala se se starší dcerou do Vídně. Jeho partnerkou se stala herečka T. Knížková, která u K. společnosti zastávala místo pokladní. Za prusko-rakouské války 1866 soubor rozpustil, po jejím skončení jej sestavil v pozměněném složení. Na radu F. F. Šamberka dal 1868 postavit na Král. Vinohradech (na rozhraní dnešních ulic Slezské a Budečské) letní divadlo pojmenované Aréna v Kravíně podle hostince, v jehož zahradě bylo zbudováno. Arénu, která pojala 800–1000 diváků, otevřel 7. června 1868 a využíval ji od konce jara do podzimu. Po počátečních úspěších se dostavila krize způsobená konkurencí nových vinohradských arén. K. se pokusil uchytit na jiných letních scénách pražských předměstí: 1873 v Hofově Aréně na Komotovce (pro nezájem publika uskutečnil jen tři představení), 1876 ve Švandově Aréně v Eggenberku na Smíchově (Švandova společnost tehdy hrála v Národní aréně), zde skončil po šesti týdnech s velkou finanční ztrátou. 1877 se do Arény v Kravíně již nevrátil, t. r. byla prodána. Finanční problémy se promítly i do uměleckého úpadku společnosti, jejíž vedení postupně přebíral zeť J. V. Suk. V listopadu 1883 utrpěl K. podruhé zlomeninu paže, v březnu 1884 podstoupil amputaci, ale zanedlouho zemřel na otravu krve způsobenou zanedbaným zánětem. Pohřben byl na Olšanských hřbitovech.
Mladší dcera Emilie (provd. Suková) se stala herečkou a později divadelní ředitelkou.
K. začínal hereckou dráhu ve StD jako epizodista, postupně se dostával k menším úlohám chlapců a milovníků (Vítek, Macháček: Ženichové; Jakub, Mosenthal: Debora; Honzík, Klicpera: Každý něco pro vlast). U Zöllnerovy společnosti osvědčoval komický potenciál (Jirka, Štěpánek: Čech a Němec; Jiřík, Tyl: Jiříkovo vidění), ale uplatňoval se i v charakterním oboru (hajný Trnka, Tyl: Strakonický dudák; kat Lubin Pátecký, Šantl: Kouzedlnice Černoborka). Lokální kritika mu vytýkala matný výraz, nedbalé studium rolí, přehnanou komiku a sklon k extemporování. Byl vnímán hlavně jako komik, aspiroval však na role charakterní a hrdinské, které si vyhradil u své společnosti (Přemysl Otakar II. v Hálkově Záviši z Falkenštejna, hrabě Rysoor v Sardouově Vlasti).
Významnější bylo K. působení ředitelské. Zahájil je 6. 4. 1863 v MD v Českých Budějovicích. Patřil do druhé generace ředitelů kočujících společností, jež nastupovala začátkem šedesátých let po průkopnících Prokopovi, Kullasovi a Zöllnerovi. Společnost, kterou vedl v lidovýchovném tylovském duchu, patřila v šedesátých letech k nejlepším a nejsolidnějším. Zajížděl do větších měst v jižních, západních i východních Čechách, dvakrát měl zadáno divadlo v Plzni (září–říjen 1864, zimní sez. 1875/76). Ač dramaturgie nebyla K. silnou stránkou, držel krok s dobou a na venkově uváděl hry z repertoáru PD. Vedle české činohry, z níž rád vybíral zapomenuté kusy (např. Erbenovy Sládky), měl na programu světovou klasiku (zvláště Shakespeara a Schillera), francouzské hry (Sardou, Dumas ml. aj.) a veselohry, v aréně vždy převažovaly lehčí kusy. Celkový pokles repertoárové úrovně se datoval od krize společnosti, jíž se K. pokoušel čelit vídeňskými a německými fraškami (sám jich řadu přeložil a adaptoval) i operetami. Jeho herecký soubor míval vždy velmi dobrou úroveň a disciplínu. Hegemonem a stálicí ansámblu byl tragéd romantické školy F. Paclt, kterého si K. přivedl s J. Frankovským a A. Kubíčkovou (provd. Frankovskou) od Zöllnera. K prvním členům (J. E. Bílovi, H. Kosinovi, B. Novotné, F. Syřínkovi, K. Syřínkové ad.) přibyli do konce šedesátých let J. Bittner, K. Lier, V. Budil, J. V. Slukov, M. Křepelová, A. Volfová, F. Pokorný a J. Vilhelm (oba též režírovali), krátce se mihl F. Krumlovský. Později tu působili V. Choděra, M. Pospíšilová, E. Vojan, J. Biederman, A. Biedermanová, A. Haislerová, B. Halla, E. Hallová, T. Kratochvíl, F. Trnka ad. K. měl vyvinutý smysl pro herecký talent, začátečníka dovedl vhodně obsadit a usměrňovat v dalším vývoji; např. u J. Bittnera objevil předpoklady pro salonní obor, u své dcery Emilie pro herectví tragické. Pod jeho vedením vyrůstali začínající V. Budil, K. Lier, J. V. Slukov, M. Křepelová, M. Pospíšilová a E. Vojan. K. velice dbal na kostýmní výpravu (vliv původní krejčovské profese) a jeho společnost byla známa bohatou a kvalitní garderobou.
Role
Nové div. v Růžové ul.
Sokolík (V. K. Klicpera: Loketský zvon) j. h. – 1843.
Knispelova spol.
Jean (J. L. Deinhardstein: Zwei Tage) – 1846; Der Graf (E. Raupach: Die Schule des Lebens) – 1847.
StD
Bedřich Starke (E. Raupach: Jenerál a profesor aneb Tak to bylo před sto lety) – 1848; Konrád (F. Hebbel, ú. J. K. Tyl: Genovefa, žena nejctnostnější), Stein (H. F. Möller, ú. Ch. Birch-Pfeifferová: Hrabě Valtron aneb Stanné právo), Kroupa (V. K. Klicpera: Blaník aneb Rytíř Zdeněk Zásmucký), Čížek (R. Benedix: Chudý amanuensis aneb Starý pražský študent), Gilbert (Ch. Birch-Pfeifferová dle A. Dumase st.: Anna v. Östreich, něm.), Stanislav Jablonský (F. Turinský: Pražané v roku 1648) – 1849; Vítek (S. K. Macháček: Ženichové), Jiří Philis (K. Gutzkow: Boháč ve škole chudoby), Ein Maler, později Herr von Lustig (J. Nestroy: Der böse Geist Lumpacivagabundus oder Das liederliche Kleeblatt), Martin Křidélko (J. K. Tyl: Jan Hus, kazatel betlemský), Ein Seifensieder (J. W. Goethe: Egmont), Jakub (S. H. Mosenthal: Deborah), Liboryn (J. K. Tyl: Čert na zemi), Kosinský (F. Schiller: Loupežníci), Georg (J. Nestroy: Talisman), Tonda (V. K. Klicpera: Divotvorný klobouk), Fabian (P. A. Wolff, h. C. M. v. Weber: Preciosa, spanilé děvče cikánské), Honzík (V. K. Klicpera: Každý něco pro vlast!), Georg von Bach (E. v. Bauernfeld: Franz von Schickingen), Mülersheim (F. X. Told, h. A. E. Titl: Der Zauberschleier oder Maler, Fee und Wirthin) – 1850; Afterling (F. Raimund: Das Mädchen aus der Feenwelt oder Der Bauer als Millionär), Charles (A. Anicet-Bourgeois, M. Masson: Markytánka), William (K. Holtei: Bettelstab und Lorbeerbaum oder Zwanzig Jahre nach dem Tode), Paul (Ch. Birch-Pfeifferová: Steffen Langer aus Glogau oder Der holländische Kamin), Podkova (A. Berla: Venkovský poslanec aneb Jen s pravdou ven!) – 1851; Seyward (W. Shakespeare: Makbeth aneb Proroctví třech čarodějných sester), Netter z Glouchova (J. J. Kolár: Don César a spanilá Magelona), Ratzmann (F. Schiller: Die Rauber), Rytíř Flamberk (H. v. Kleist: Katynka Heilbronská), Lapierre (K. Blum dle St. Georgese a J.-F.-A. Bayarda: Marie oder Die Tochter des Regiments), Květomil (F. X. Told, h. A. E. Titl: Čarovný závoj aneb Malíř, víla a hospodská), Keneth Skotský (F. Halm: Griselda aneb Zkoušení věrné ženy), Salerio (W. Shakespeare: Kaufmann von Venedig) – 1852; Pepík (F. Kaiser: Chyba lávky aneb Žebrákův dědic) – 1853.
Zöllnerova spol.
Trnka + Král Alenoros (J. K. Tyl: Strakonický dudák aneb Hody divých žen), Kunrad z Pottensteina (F. B. Mikovec: Záhuba rodu Přemyslovského) – 1853; Přeslav Vršovec (K. E. Ebert: Břetislav a Jitka), Otto z Losů (J. J. Kolár: Don César a spanilá Magelona) – 1854; Generál Roger (J. Bouchardy: Fiakr z Paříže), Radní Horina (J. K. Tyl: Pražská děvečka a venkovský tovaryš aneb Paličova dcera), Jelínek (týž: Pražský flamendr) – 1856; Pan Pára (F. Kaiser: Fraška je dobrá medicina), [?] (J. K. Tyl: Lesní panna), Podivín (A. Bäuerle: Zeman ze staré hočasu aneb Cop a frak), Jehlička (J. Nestroy: Zlý duch Lumpacivagabundus, i K. spol. 1866), Hrabě Saint-Germain (A. Delacour, Lambert-Thiboust: Slepá nevěsta, i Stránského spol. 1860) – 1858; Jirka (J. N. Štěpánek: Čech a Němec), Jiřík (J. K. Tyl: Jiříkovo vidění, i K. spol. 1868), Lubin Pátecký (J. J. Šantl: Kouzedlnice Černoborka), Kryšpín Vejvoda (J. K. Tyl: Chudý kejklíř), Přemysl Otakar II. (V. Hálek: Záviš z Falkenštejna, i K. spol. 1864) – b. d.
Stránského spol.
Heinrich Wolken (K. A. Görner: Das Salz der Ehe), Eduard Welenský (J. Korzeniowski: Pátý akt) – 1859; Kmotr Klíma (Ch. Birch-Pfeifferová dle G. Sand: Diblík, šotek z hor), Valdus (Krieger, ú. J. E. Kramuele: Klam a zkouška lásky), Šimon Vostřižka (F. Prüller: Krásná selka z klášterního dvorce), Baron Hektor Achilles z Bonikardu (A. Dennery, G. Lemoine: Mateřské požehnání), Eduard z Valdeku (K. Haffner, ú. J. E. Kramuele: Muž dle zákona, i Zöllnerova spol. 1862), Žid Ezechiel (J. K. Tyl: Rybrcoul, kníže duchů krkonošských), Chlumeček (J. L. Deinhardstein: Zrádce aneb Stará láska nerezaví, Jaroslav (H. L. Wagner: Matka v blázinci), Oliver Cromwell (A. F. dle A. Dumase st.: Athos, Porthos a d’Artagnan aneb Tři mušketýři) – 1861; Franc (F. Schiller: Loupežníci, i K. spol. 1866), Krtek (A. Langer: Vrátný z Karlína) – b. d.
Zöllnerova spol.
Vojtěch (V. K. Klicpera: Blaník) – 1862.
Kramuelova spol.
Matias Mukkebold (J. R. Planché, ú. L. W. Both: Karla XII. navrácení se do vlasti) – 1863; Kryšpín Kopejtko – Vojta – Malínský – Barvínek (N. I. Kola, ú. J. K. Tyl: Poslední desítník) – 1864; Radovan (J. K. Tyl: Čestmír), Karamzin (A. Berla: Chléb náš vezdejší) – 1865; Kulich (L. Schneider: Český dobrovolník a francouzská selka), Písař Vansen (J. W. Goethe: Egmont) – 1866; Císař Zikmund (J. K. Tyl: Jan Hus) – 1869; Goertz (E. Bozděch: Baron Goertz), Hrabě Rysoor (V. Sardou: Vlast) – 1870; Vévoda (W. Shakespeare: Kupec benátský), Laxa (V. Lipovský: Kometa aneb Noc z roku 1872) – 1872; Pantaleon Vocilka (J. K. Tyl: Strakonický dudák) – 1873; Svatoš (K. Elmar: Šantala aneb Cesta kolem světa), Policejní prefekt (V. Sardou: Andrea), Jan Mydlář (J. J. Kolár: Pražský žid) – 1875; Roller (F. Schiller: Loupežníci) – 1880; Brož (H. Wilken: Páni doktoři), Smetana (F. F. Šamberk: Josef Kajetán Tyl) – b. d.
Překlady a úpravy
K. Haffner: Muž dle zákona, Stránského spol. 1861, t. s tit. Muž národa 1872; Krieger: Klam a zkouška lásky, Stránského spol. 1861; dále vše Kramuelova spol.: K. Blum: Dcera loupežníka, F. Prüller: Selka z kláštera, též s tit. Klášterní selka, t. b. d.; dle franc: Přednáška u vrátné; dle něm.: Svatební věnec; L. Feldmann: Smůla a nehody pana Kotlíka – 1863; A. Elz: On nežárlí, 1864, t. 1875; Schubert: Láska, nevěra, žal, V. Ducange: Cesta nad propastí, A. Berla: Chléb náš vezdejší – 1865; H. L. Wagner: Dcera v blázinci – 1868; W. Friedrich dle J.-F.-A. Bayarda: Otec debutantky, R. Benedix: Moda tyranka – 1869; O. F. Berg: Dvanáct hodin, F. Kaiser: Staré dluhy, J. Wolf: Ringo, odvážný plavec námořský, F. Kaiser: Naši řezníci, týž: Vertheimova kasa, T. Megerleová: Ve vesnici, táž: Opuštěná, A. Langer: Maria Terezia aneb Poslední jezuita – 1870; F. Kaiser: Šlechtic z národu a světák, t. 1881, týž: Kramářova dceruška, O. F. Berg: Farářova kuchařka, dle něm.: Nevěsta slepého, dle něm.: U dvora nejškaredější, A. Patuzzi: Král a abatyše, F. Kaiser: Novomodní Don Juan – 1871; J. Nestroy: Upřímný Romeo, falešná Julie, A. W. Iffland: Vděčný ministr, z něm.: Syn dvou otců, J. Findeisen: Anna a Aninka, L. Gozlan: Z dob Ludvíka XVI., H. Meilhac, L. Halévy: Frou-Frou – 1872; R. Benedix: Vypovězení studenti, F. Kaiser: Peníze a za se peníze, T. Megerleová: Ovocnářka králova, R. Benedix: Modrovous, z něm.: Hrobka na Königswartě, V. Kuhn: Tajnosti černého zámku, P. Féval, Saint-Yves: Syn ďáblův, F. R. Hocke: Osudné námluvy – 1873; J. Nestroy: Tajnosti staré panny [Samá ženidla], H. Müller: Lesní kvítko, A. Bittner: Vidlička a Mrkvička – 1874; J. B. v. Schweitzer: Neuveď nás v pokušení, R. Kneisel: Boj všem ženám – 1875; J. Rosen: Strážný duch – 1876; A. Berla: Když ženy mužům pláchnou, A. L’Arronge: Dcery pana Zajíčka – 1878; K. Costa: Zuzančin pan kaprál, A. Dennery, E. Cormon: Nevinně odsouzen – 1879; M. Klapp: Rosenkranc a Güldenstern – 1881.
Prameny a literatura
AMP: Sbírka matrik, FR N8, matrika narozených fary u sv. Františka 1810–1828, fol. 99; Soupis pražských domovských příslušníků [otec Kramule Martin, 1752; Kramule Joseph, 1821]. NA: Policejní ředitelství I, konskripce, kart. 304, obr. 814 [Kramuele Josef Emil, 1821]; fond PM 1861– 1870, kart. 868, sign. 8/6/10/175; 1871–1880, kart. 1241, sign. 8/6/10/8; 1881–1890, kart. 1694, sign. 8/6/10/1[koncese]. NMd sign. T 128: almanachy K. spol. se soupisem členstva a repertoáru (1864 Strakonice, 1865 Písek, 1868/69 Tábor, 1870/71 Ml. Boleslav, 1871/72, 1874 Roudnice, 1883 Rakovník); cedule spol. J. J. Stránského. LA PNP: osobní fond, inventář → T. Hylmar, 2003. ■ Anonce a referáty, in Otavan 1863–1866; Plzeňské listy 1875–1876; Tábor 1865–1866, 1873; Dalibor 6, 1863, s. 87, 151 [K. spol.]; Národní listy 25. 2. 1865 [rozšíření koncese]; Česká Thalia 1, 1867, s. 108; 2, 1868, s. 95, 110, 187, 206, 215, 230, 247, 254, 261, 267; 3, 1869, s. 14, 24, 31, 37, 39, 85, 101, 109, 118, 134, 149; 4, 1870, s. 62, 76, 86, 94, 102, 109, 118, 127, 133, 143, 151, 182 [vše K. spol.]; nesign.: J. E. K., Národní listy 4. 7. 1873; úmrtí a pohřeb: tamtéž 29. 3., 1. 4. 1884; J. Bittner: J. E. K., tamtéž 31. 3. 1893 + Z mých pamětí, 1894, s. 89–132; J. Šmaha: Z mých divadelních začátků, Národní listy 1. 8. 1894 → Dělali jsme divadlo, ed. F. Černý, Hradec Králové 1982; J. Schiebel: České divadlo v Plzni, in Příspěvky k dějinám českého divadla, usp. J. Ladecký, 1895, s. 50–54, 75n.; J. L. Turnovský: Herecké společnosti české, tamtéž, s. 94n.; Sirius: J. E. K., Divadlo 3, 1904/05,s.24n., 69n.; G. Toužil: Paměti F. F. Šamberka, 1905, s. 69; J. Kubík: Memoiry divadelního řiditele, Velká Praha 1, 1910, příl., s. 47–52; A. Charvát: Ze staré Prahy, 1926, s. 63, 65, 70n., 141; J. Zelenka: Vzpomínám..., 1929, s. 17–80; B. Jahn: Divadla za Koňskou a Žitnou branou, b. d., s. 24; V. Štein Táborský: Dějiny venkovských divadelních společností, 1930, s. 78–84; m. n. [Novotný]: Ředitel K. a jeho Kravín, Lidové noviny 28. 3. 1934; J. Teichman: Postavy českého divadla a hudby, 1941, s. 41–43; L. Pacák: Opereta, 1946, s. 112–114; A. Javorin: Pražské arény, 1958, s. 90–100, 102–107 + Tylův nejvěrnější žák, rkp., b. d., DÚk; J. Knap: Zöllnerové, 1958, s. 63, 65, 67, 71, 79, 83, 85, 89, 91, 95, 107n., 119, 123, 134n., 217, 218, 229 + Umělcové na pouti, 1961, s. 20, 31, 36, 38, 44, 62–65, 68, 87, 92, 121, 145; R. Kautský: Zmizelá pražská divadla, rkp., b. d., KČD; DČD III; O. Spalová: Sága rodu Budilova, 1978, s. 43–47, 58, 68, 86–89, 95; O. Roubínek: František Ferdinand Šamberk, 1985, s. 53, 119, 167; F. Černý: Divadelní život v Jaroměři v letech 1819–1918, 2003, s. 165n. ■ EDS, NDp, Otto; Buchner, Plzeň
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, I. A–M, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 499–503