Psán i s něm. formou křest. jména Egidius, příjmení též ve tvaru Kramer, Krammer. – Vyučil se textilním tiskařem a pracoval jako jeho otec v Epsteinově tiskárně na kartouny. Od 1841 hrával se staroměstskými ochotníky U Mrázů na Uhelném trhu a U Zlaté studně v Jezuitské [Karlově] ul. Od 1837 do začátku května 1846 zastával menší a epizodní role v českých představeních ve StD a po otevření Stögerova Nového divadla v Růžové ul. (1842) i na této scéně. 1849–55 byl členem první české divadelní společnosti ředitele J. A. Prokopa. Již tehdy pomýšlel na vlastní divadelní podnik, během 1851 dvakrát žádal o koncesi na česká představení, ale byl odmítnut. Na přelomu 1855/56 se v Kladně připojil ke společnosti J. Kullase. Provázela jej herečka Anna Landová (1812 – 14. 7. 1903 Kladno; v matričním zápisu o K. úmrtí figuruje jako Gottfriedová), s níž žil a po smrti své nervově choré manželky se s ní 1873 oženil. Snažil se uplatnit alespoň jako artistický správce. Když Kullas přenechal správu J. Štanderovi (1859), odešel k ředitelce A. Windové, u níž údajně režíroval česká představení. Od 1860 působil u V. Nypla, kde vedl režii. Podnik nevalné úrovně fakticky řídil (vyplývá z udání, že se stal Nyplovým nájemcem). Znovu bezvýsledně (celkem pětkrát) žádal o udělení koncese, obdržel ji teprve v říjnu 1862. V té době Nypl zemřel a K. převzal společnost, kterou provozoval až do své smrti. Zemřel na zánět mozku ve Vodňanech a byl tam pohřben. Vdova Anna usilovala o převod koncese, ale neuspěla, koncesi získal a společnost převzal zeť V. K. Jelínek.
Jádro nevelké družiny sestávalo z K. dcery Anny s manželem V. K. Jelínkem a A. Landové. V souboru se vystřídali A. Betka, J. O. Hlava, J. Vilhelm, F. Vratislav, L. Rottová, později M. Ryšavá s chotěm Karlem, F. Šípek, začínající B. Sodoma a E. Vojan. Společnost za jížděla převážně do menších měst (např. Golčův Jeníkov, Mladá Boleslav, Kolín, Brandýs n. Labem, Rakovník). 1864 se K. podařilo proniknout do Plzně (duben–červen) a na Smíchov, kde však neuspěl a upadl do finančních nesnází. Uváděl převážně starší nenáročné kusy, závažnější hry jen zřídka (např. v Plzni 1864 Tylův Krvavý soud a Jiříkovo vidění; 1867 Shakespearův Hamlet; 1868 Kolárova Žižkova smrt, Tylův Jan Hus, Hálkův Záviš z Falkenštejna). Hry často přizpůsoboval možnostem nepočetného souboru (redukce postav apod.). Společnost vedl řádně a přičinlivě.
Po celá léta u kočujících společností byl K. herecky činný. U Prokopa zastával obor hrdinných starců a ušlechtilých otců, hrál však mnohem širší spektrum rolí včetně komických a jeho herecká kariéra tu zřejmě kulminovala (tit. role Shakespearova Macbetha). Jeho projev, pevně zakotvený v deklamačním stylu, se koncentroval na přednes a téměř zcela opomíjel další výrazové prostředky. Absence gest, mimiky a pohybové akce prohlubovala statičnost a jistou těžkopádnost jeho výkonů.
Role
StD
Raoul (F. Schiller: Panna Orleanská) – 1838; Notář Hladovitius (J. Palkovič: Dva buchy a tři šuchy) – 1842.
Nové div. v Růžové ul.
Gruskel (J. Franulová v. Weißenthurn: Jan, vévoda finský), Major Hradecký (F. W. Ziegler: Žert a pravda aneb Ženich v ohni), Rytíř Bruno (M. Stegmayer: Albrecht Bojovný, lankrabě Turinský) – 1843.
Prokopova spol.
Dobrovský (E. Raupach: Mlynář a jeho dítě) – 1849; Jesenský (L. Angely, ú. J. K. Tyl: Národní řemeslnická merenda), Starý Melichar (J. K. Tyl: Pražská děvečka a venkovský tovaryš), Zábranský (R. Benedix: Pražští študenti aneb Chudý amanuensis) – 1850; Vojtěch Kamenický (J. Vlach: Pokuta z lásky), Pan z Ledvína (F. Kaiser: Bratr honák), Hrabě Loučinský (V. K. Klicpera: Loketský zvon) – 1851; Ruben (S. H. Mosenthal: Debora), Sekáček (J. K. Tyl: Paní Marjánka, matka pluku), Rahuel Elbik (V. K. Klicpera: Popelka varšavská), Tulpovský (J. Nestroy: Rozervanec aneb Strašidlo ve sklepě), Maximilian Moor (F. Schiller: Loupežníci), Jiří Plachý (J. N. Štěpánek: Obležení Prahy od Švejdů), Věrnosta z Adlaru (J. J. Kolár: Monika), Král Astolf (E. Raupach: Kníže ďábel), Pan Udička (J. Nestroy: Chce mít švandu), Don José de Santarem (Dumanoir, A. Dennery: Král, hrabě a zpěvkyně), Hildebrand (A. v. Kotzebue: Husité u Naumburku léta 1452), Rytíř Hrdomír (J. N. Chrudimský [Štěpánek]: Rozkotání hradu Kunětického aneb Jaroslav a Blažena), Petr I. (Ch. Birch-Pfeifferová: Štefek Langer z Hlohova) – 1852; Macbeth (W. Shakespeare: Macbeth), Božepor Žďárský (J. K. Tyl: Slepý mládenec) – 1853; Kust (H. Cuno: Loupežníci na Chlumu), Major z Nemotoch (A. v. Kotzebue: Zmatek nad zmatek), Albert Valter (J.-B. Rosier: Víra, naděje a láska), Pan Mumlal (K. Holtei dle franc.: Píše sama sobě), Lambert (J. J. Kolár: Monika), Bukovec (S. K. Macháček: Ženichové), Starý Jean (F. Pyat: Hadrník pařížský), Zbihoň (V. K. Klicpera: Zdeněk Zásmucký aneb Rytíři blaničtí), Rudolf II. (J. J. Kolár: Don César a spanilá Magelona), Pan Heil (J. Nestroy: Děvče z Karlína), Tomáš (J. N. Štěpánek: Čech a Němec aneb Mlejn na hranicích), Rada Batola (A. Cosmar dle P. Calderóna: Láska v nárožním domě), Svobodný pan Ružovský (J. W. Lembert dle J.-B. Rosiera: Manžel mé manželky), Pan Štěkavec (G. Eckert: Štěkavec), Jakub (V. K. Klicpera: I dobré jitro!), Nájemník (J. Hutt: Všickni se hašteří), Brindálek (J. Nestroy: Zlý duch Lumpacivagabundus), Hugon (H. Zschokke: Kouzedlnice Sydonia), Julius z Hejřilova (F. Raimund: Marnotratník), Eduard Hamilton (F. W. Ziegler: Zuřivost stranická aneb Mocnost víry) – 1854; Mornand (J.-B. Rosier: Brutuse, pusť Césara) – 1855.
Krämerova spol.
Bílý (A. Langer: Pražský flašinetář a jeho rodina), Zeman Prokop Černohorský (A. Bäuerle: Zeman ze starého času), Mikeš Divůček (J. J. Kolár: Žižkova smrt), Adam Brok (J. R. Planché, ú. L. W. Both: Karla XII. návrat do vlasti) – b. d.
Prameny a literatura
AMP: Soupis pražských domovských příslušníků [matka Kramer Sofie, 1773; Krammer Egidius, 1816]. NA: fond Policejní ředitelství I, konskripce, kart. 312, obr. 420, 442; fond PM 1850–1854, kart. 152–154, sign. 8/6/06/369; 1861–1870, kart. 867, sign. 8/6/10/155; 1871–1880, kart. 1241, sign. 8/6/10/9 [koncese]. SOA Třeboň: Sbírka matrik, Vodňany 24, matrika zemřelých 1840–1887, s. 195. NMd: cedule spol. K. a Prokopovy. ■ H.: Z Hradce Králové, Lumír 2, 1852, s. 143; J. Chrastecký: Z Jindřichova Hradce, tamtéž 3, 1853, s. 455; J. J.: Z Pelhřimova, tamtéž 5, 1855, s. 261; A. Z.: Z Mnichova Hradiště, tamtéž 10, 1860, s. 524; J. L. Turnovský: Cestující společnosti herecké, tamtéž 15, 1865, s. 74–77; nekrolog, Plzeňské listy 4. 10. 1877; J. L. Turnovský: O životě a působení J. K. Tyla, 1881, s. 22n.; F. Šípek: Cornelius Agrippa, Plzeňské listy 15. 1. 1882; Z pamětí div. řiditele Fr. J. Čížka, Jeviště 1, 1885, s. 62n.; J. L. Turnovský: Herecké společnosti české, in Příspěvky k dějinám českého divadla, usp. J. Ladecký, 1895, s. 97–99; V. Hübner: List z historie českého divadla, Národní politika 19. 11. 1899; K. Želenský: Otec Čížek, Vrah a jiné črty z hereckého života, 1903, s. 81–88; J. Vondráček: Počátky českých kočovných divadelních společností, Budivoj 7. 4. 1914; J. Kubík: Memoiry divadelního ředitele, Velká Praha 1, 1910, příl., s. 37–40; J. Simon: J. A. Prokop – první divadelní ředitel české kočující společnosti, Československé divadlo 13 (8), 1930, s. 274; V. Štein Táborský: Dějiny venkovských divadelních společností, 1930, s. 30, 77; Vondráček II; J. Knap: Zöllnerové, 1958, s. 94 + Umělcové na pouti, 1961, s. 28, 32 + Čtyři herečky, 1967, s. 9–11, 16–19, 21, 25n., 29n., 34, 37, 226; DČD III; A. Javorin: Tylův nejvěrnější žák, rkp., b. d., DÚk, s. 7. ■ EDS, Otto
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, I. A–M, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 495–497
