Nejstarší syn podomka Matouše K. 1863–66 odehrál několik menších rolí v PD a na jeho pobočné letní scéně – Novoměstském divadle, v angažmá však nebyl. Na podzim 1866 nastoupil do nově zřízené divadelní společnosti P. Švandy ze Semčic, kam byl přijat jako epizodista a zároveň tu byl správcem divadelní garderoby. Za pobytu u Švandy se oženil s operní sboristkou a herečkou malých rolí Annou Vlnovou (1843–1886, sňatek 28. 9. 1871), jediná dcera Antonie K. (1873–1946) se stala herečkou. 1877 hrál v družině E. Zöllnerové na Moravě. 1879 ohlásil založení vlastní divadelní společnosti, která měla zahájit v říjnu v Roudnici n. Labem, k tomu ale nedošlo. V zimě 1879/80 působil jako artistický správce společnosti H. Viceny. Vlastní podnik provozoval po získání koncese, která mu byla udělena v březnu 1880 a každoročně obnovována. 1881 žádal o povolení pořádat hry na pražském ostrově Velké Benátky [Štvanice], ale nebylo mu vyhověno. Zamítnuta byla i následující žádost uspořádat představení na vídeňských předměstích pro české krajany. Poslední zprávy o K. společnosti pocházejí z prosince 1908 z Mladé Vožice; 1909 je uváděn jako bývalý divadelní ředitel. Po ovdovění se oženil s herečkou Antonií Müllerovou, která poté vystupovala pod jménem Antona K. S kolegy herci Merhautem, Kodetem, Novákem, Hurtem a Muškem podnítil založení ÚJČH (1885).
Herec nevelkého vzrůstu, podsadité postavy a zvučného hlasu během celoživotního kočování zastával povětšině jen vedlejší role, které zvládal hereckou rutinou. Podle V. Budila hrál dobře hrdinské role, avšak nehodil se pro ně zjevem; výtečné byly některé jeho komediální postavy, srovnatelné prý s podáním J. Mošny (Flambart, Varin – Boyer: Kabát, vesta a kalhoty). Významnější úlohy hrál u své společnosti (např. Jago v Othellovi, prof. Stefanides ve Stroupežnického dramatu Na Valdštejnské šachtě), podle referenta Plzeňských listů byl představitelem „fešáckých rolí“. Výrazněji se neprosadil jako ředitel divadelní společnosti. V prvních letech existence ji udržoval na solidní úrovni. Snažil se uvádět domácí novinky záhy po pražských premiérách (např. Maryšu dával už 1. 1. 1895), v souboru měl několik dobrých herců (zpočátku K. Kaňkovského s manželkou Josefou, A. Merhauta s rodinou, manželku a dceru, V. Macha a jeho ženu Josefu, později začínající M. Slatinskou, provd. Hübnerovou, zkušené manžele Antonína a Růženu Muškovy), často vystupovali hosté (J. Mošna, F. Šípek, J. Šmaha, T. Šmahová, A. Volfová). 1884 žádal o zadání divadla v Plzni, ale městská správa dala přednost Švandovi. V Plzni absolvoval dva pobyty (na jaře 1885 a 1886) a vlídné přijetí jej pobídlo zřídit v městě letní arénu. Dal ji postavit v zahradě hostince V Pekle, ale udržel ji jen dvě sezony (1886 a 1887). Potýkal se s personálními problémy v souboru (úmrtí první ženy Anny, dlouhodobá nemoc R. Muškové, poté odchod M. Slatinské a Muškových) a nedařilo se mu dostatečně obsazovat jednotlivé herecké obory; nové síly hledal patrně bezvýsledně, opakovanou inzercí v denním tisku (Národní politika).
Role
PD
Baltazar (W. Shakespeare: Romeo a Julie), Pavel (F. Kaiser: Paní hospodská aneb Železnice v horách), Honzík (J. Nestroy: Enšpigl), Ludrálek (týž: Zlý duch Lumpacivagabundus), Hynek (J. Findeisen: Jak si kdo ustele, tak lehne), Pedro Mouřenín (H. Clauren: Amerikánský ženich v Čechách aneb Brambory na loupačku), Germain (A. Decourcelle, Lambert-Thiboust: Obědvám s matkou), Adam (Ch. Birch-Pfeifferová dle G. Sand: Diblík, šotek z hor), Kudrna (J. K. Tyl: Bankrotář a kramářka), Podzimek (F. Raimund: Diamant krále duchů), Jan (K. Gutzkow: Srdce a svět), Diego (J. Korzeniowski: Rodrigo a Isabella) – 1864; Mikuláš Zajíc z Hazmburka (J. J. Kolár: Žižkova smrt) – 1866.
Švandova spol.
Plukovník Vrangl (F. Schiller: Smrt Valdštýnova), Gavroche (J. Megerleová dle V. Huga: Bídníci), Mathieu (K. Gutzkow: Pravzor Tartuffa), Komorník Josef (F. W. Hackländer: Tajný agent), Milota z Dědic (V. Hálek: Záviš z Falkenštejna), [?] (V. Hugo: Angelo, tyran padovánský), Mlad (F. Stamm: Libuše, kněžna česká) – 1867; Roller (F. Schiller: Loupežníci), Jeronym Pražský (J. K. Tyl: Jan Hus, kazatel betlémský) – 1868; Ferda Loupálek (A. Varry, ú. J. K. Tyl: Císař Josef a jeho věk) – 1869; Rinçon (V. Sardou: Vlasť), Profesor Flambart (Varin, L. Boyer: Kabát, vesta a kalhoty), Barjac (A. E. Brachvogel: Narcis) – 1870; Maupeau (J. J. Stankovský: Ve Versaillu) – 1871; Anatol de Ferruzac (E. Gondinet: Christiane, dcera dvou otců), Skribonius (E. Pešková dle J. Svátka: Majestát krále Rudolfa II.) – 1873; Setník Vargas (E. Pešková dle J. Svátka: Biskup Augusta), Lesník Komárek (R. Kneisel: Pan farář a jeho kostelník) – 1874; Ctibor (E. Erckmann, A. Chatrian: Polský žid), Henri (T. Barrière, A. Regnauld de Prebois: Hraběnka Somerive), Brčál (J. Rosen: Rodina podle mody) – 1875; Baron Pumstl (O. F. Berg: Plzeňská paní domácí) – 1878; Mikuláš z Husi (J. J. Kolár: Žižkova smrt) – b. d.
Spol. E. Zöllnerové
Melvil (F. Schiller: Marie Stuart), Horacio (W. Shakespeare: Hamlet), Bedrník (J. Vilhelm dle něm.: Mistr Bedrník a jeho chasa) – 1877.
Vicenova spol.
Kohout, velkokupec (Dumanoir, E. Lafargue: Schudlý šlechtic a žena z lidu) – 1879; Bořivoj Veselý (L. Flerx: Volby v Kocourkově aneb Chce být půlmistrem) – b. d.
Košnerova spol.
Pafnucius Ubrousek (F. F. Šamberk: Rodinná vojna) – 1882; Hajný na Dubenci (V. Pázdral Stěžerský: Lucifer), Myslivec Matěj (F. Kaiser, ú. J. Strakatý: Kolín bez krejčího) – 1883; Fauvinard (A. Delacour, M. Hennequin: Proces Veauradieux), Tulák Martin (F. Nissel: Čarodějnice) – 1885; Záruba (Ch. Birch-Pefeifferová: Sedlák Zlatodvorský), Jan Arnošt hrabě Beauvalle-Lichtenberk (F. A. Šubert: Probuzenci) – 1888; Zázvor (A. Anno: Starý a mladý kos), Fricek Řimbaba (H. Müller: Se stupně k stupni), Jiří Stefanides (L. Stroupežnický: Na Valdštejnské šachtě), Dr. Darcy (A. Anicet-Bourgois, A. Dennery: Slepý malíř a bohatý doktor) – 1893; Vévoda benátský (W. Shakespeare: Kupec benátský) – 1903; Doktor Loreck (V. Sardou: Fedora), Tramio (W. Shakespeare: Zkrocení zlé ženy), Strýc Říha (Ch. Birch-Pfeifferová dle G. Sand: Diblík, šotek z hor), Hrabě Thal (F. V. Jeřábek: Služebník svého pána) – 1905; Vojtěch Milinský (K. A. Görner: Co zmohou ženské slzy), Nimral (E. Pešková dle anon.: Třiasedmdesát krejcarů pana Čvančary), Bohumil Oleandr (R. Kneisel: Klub starých mládenců), Ondřej Bílý (K. Světlá, dram. E. Pešková: Kříž u potoka), Král Aleonoros (J. K. Tyl: Strakonický dudák), Sluha Josef (J. Nestroy: Enšpigl), Jan ze Záhory (J. Z. Veselý: Husitská nevěsta aneb Plzeň roku 1434), Charbonneau (A. Bisson: Kontrolor spacích vagonů), Savary, policejní minstr (V. Sardou: Madame Sans-Gêne), Blažej (E. Raupach: Mlynář a jeho dítě), Oskar Chapelouse (E. Blum, R. Toché: Nervosní ženy), Petr, král cyperský (J. Vrchlický: Noc na Karlštejně), Jago (W. Shakespeare: Othello, mouřenín benátský), Královský kuchař (J. Kvapil: Pohádka o princezně Pampelišce), Kantor (G. Hauptmann: Potopený zvon), Generalmajor H. B. Stamburg (W. Gillette: Sever proti Jihu), Laurent Reed (R. Alvin: V srdci Chicaga), Kmotr Jan (L. N. Tolstoj: Vláda tmy) – b. d.
Režie
Košnerova spol.
J. Vrchlický: Noc na Karlštejně, V. Lipovský: Dívka z Podskalí, O. F. Berg, ú. E. Züngel: Rázná žena – 1886; G. v. Moser, E. Jacobson: Petr jako Pavel aneb Opatrnosti nikdy nezbývá – 1887; W. Shakespeare: Romeo a Julie – 1901; týž: Zkrocení zlé ženy, Ch. Birch-Pfeifferová dle G. Sand: Diblík, šotek z hor, F. V. Jeřábek: Služebník svého pána – 1905; F. F. Šamberk: Blázinec v prvním poschodí, H. Drachmann: Byl jednou jeden král, J. Vrchlický: Noc na Karlštejně, W. Shakespeare: Othello, mouřenín benátský, G. Hauptmann: Potopený zvon, W. Gillette: Sever proti Jihu; F. v. Schönthan: Zlatá Eva – b. d.
Prameny a literatura
AMP: Sbírka matrik, TO N11, matrika narozených fary u sv. Tomáše 1843–1853, s. 529, obr. 42. NA: fond Policejní ředitelství I, konskripce, kart. 292, obr. 804, 810, 811 [Koschner Johann], 809 [Kosner Johann]; fond PM 1871–1880, kart. 1242, sign. 8/6/10/36, 1881–1890, kart. 1691, sign. 8/6/1/1, kart. 1694, sign. 8/6/10/4 [koncese]. ■ Divadelní referáty a anonce, in Budivoj 1867, 1869, 1875, 1885, 1887; Ohlas od Nežárky 1875; Plzeňské listy 1879,1880, 1885, 1886; Národní listy 1880; Svobodný občan 1888; Jizeran 1889, 1890; Česká Thalia 1891; Polaban 1903; nesign., Z Plzně, Jeviště 1, 1885, s. 65; nesign.: Divadlo, Plzeňské listy 20. 3. a 22. 7. 1886; J. Šmaha: Mé začátky u Švandovy společnosti, Národní listy 15. 9. 1894; J. Schiebl: České divadlo v Plzni, Plzeň 1902, s. 69, 74, 86; V. Budil: Z mých ředitelských vzpomínek I, 1919, s. 47n. + Z mých hereckých vzpomínek, Český deník 23. 1., 24. 7. 1921, příl. Besedy + České divadlo v Plzni, Národní listy 11. 12. 1926; V. Štein Táborský: Dějiny venkovských divadelních společností, 1930, s. 99, 102, 158; A. Javorin: Pražské arény, 1958, s. 121, 147; J. Burda: Aby se nezapomnělo..., 1958, s. 208, 620; J. Knap: Umělcové na pouti, 1961, s. 47, 71, 86n., 114, 124, 128, 170, 256; O. Spalová: Sága rodu Budilova, 1978, s. 15, 64, 140, 204; L. Klosová: Život za divadlo. Marie Hübnerová, 1986, s. 9, 17–23, 46, 240n.; F. Černý: Divadelní život v Jaroměři v letech 1819–1918, 2003, s. 177n., 191, 295, 330; J. Frýzek: K počátkům českého kočovného divadla (Hynek a Pavlína Vicenovi), Ústí n. Orlicí 2004, s. 91. ■ EDS, PBJ; Buchner, PD-rep, Plzeň
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, I. A–M, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 481–483
