Pocházel z patricijské rodiny, děd i otec byli meziříčští velkoměšťané. Vystudoval gymnázium v rodném městě (mat. 1886), Právnickou fakultu Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze (abs. 1890). Po celý život pracoval jako poštovní úředník, po vzniku ČSR dosáhl pozice vrchního účetního rady a ředitele účtárny na ministerstvu pošt a telegrafů, kterou zastával do odchodu do výslužby. Od počátku devadesátých let se intenzivně věnoval překladatelství. Na uměleckém a kulturním dění se podílel prací redakční, vydavatelskou a organizační. S přáteli A. Procházkou a J. Karáskem ze Lvovic založil 1894 časopis Moderní revue a trvale s ním spolupracoval. Řídil edici Knihovna pro filosofii, mystiku a okultismus (1897–98, 2 sv.) a knižnici Symposion. Knihy dobrých autorů, jež tiskla práce osobností ideově spřízněných s Moderní revuí (1898–1914, 37 sv.), redigoval výtvarný časopis Dílo (1910). Byl činný v Kruhu českých spisovatelů, v literárním odboru Umělecké besedy a v Severské společnosti (pokladník). Podnikl cesty do Dánska a Švédska (1897, 1898), kde navázal kontakty s řadou spisovatelů. Informativními články o světovém divadle přispíval do České Thalie (1890–92) a do Divadelního listu Máje (1905). Hesla skandinávských autorů psal pro Ottův slovník naučný (od devátého dílu, 1895) a Ottův divadelní slovník. Za překlady a propagaci severských literatur byl vyznamenán norským Řádem sv. Olafa (1936) a švédským Řádem Severské hvězdy (1938).
K. rozsáhlé překladatelské dílo zahrnuje vedle próz více než tři desítky dramat. Překládal z němčiny, italštiny, angličtiny, francouzštiny, španělštiny, portugalštiny, chorvatštiny, zejména však z norštiny, dánštiny a švédštiny. Díla severských autorů tlumočil z originálních jazyků, nikoli zprostředkovaně z němčiny, jak bylo dosud obvyklé. Vedle současných novinek skandinávských dramatiků, které uváděl do českého prostředí v poučeném výběru, nově přeložil některé hry v Čechách už etablovaného H. Ibsena a B. Bjørnsona. Pod vlivem dekadentně symbolistního programu Moderní revue tíhl zpočátku k dílům symbolistním, překládal však rovněž společensko-kritická dramata (Brandes: Návštěva; Ibsen: Nora; Bjørnson: Nový systém) i lehčí hry humorně zobrazující partnerské vztahy (Benzon: Prozatímně; Nansen: Svatební večer; Christiansen: Pomluva). Překlady se na jeviště dostávaly nejprve v rámci prvních pokusů o moderní scénu, na nichž se K. podílel (Divadlo v Národním domě na Král. Vinohradech, 1894; Intimní volné jeviště 1896–98), pak při dramatických cyklech pořádaných Kruhem českých spisovatelů ve Švandově divadle (1905–06) a v Lidovém divadle Uranie (1907). Některé se uplatnily v MD Král. Vinohrad, v ND pouze dva (Finne: Sýček [Sova], Michaëlis: Na moři). Od desátých let 20. stol. byly K. překlady vydávány a inscenovány jen ojediněle, většina z nověji pořízených zůstala v rukopise.
Šifry
H., H. K., HKa, K.–ka
Překlady
B. Bjørnson: Nový systém, t. 1890; E. Gaspar: Frak, t. in Česká Thalia 4, 1890, s. 217–219, 231n., 242n., 256–261, 273n., 287–289, 297–300; O. Benzon: Prozatímně, t. tamtéž 6, 1892, s. 181–183, 203–205; E. Brandes: Návštěva, t. 1892, Div. v Národním domě 1894; G. Wied: Svatební noc, t. in Moderní revue 1, 1894/95, sv. 1, s. 15–21, 35–44, Intimní volné jeviště 1898; G. Finne: Sova, tamtéž 1896, i t.; G. Esmann: Vdovci, t. in Rozhledy 8, 1898/99, s. 21–28 (anon.), VD 1908; H. Ibsen: Divoká kachna, t. 1899, ND Brno 1903; týž: Stavitel Solness, Švandovo div. 1905, i t.; H. Aanrud: Čáp, Švandovo div. 1906; H. Ibsen: Hedda Gablerová, tamtéž 1906; G. Wied: Súčtování, Uranie 1907, t. 1911; G. Esmann: Starý domov, VD 1908, opis, b. d., DÚk; A. Strindberg: Kamarádi, VD 1909, rozmn., 1927; H. Ibsen: John Gabriel Borkman, t. 1923, Intimní [Švandovo] div. 1926; S. Michaëlis: Na moři, rozmn., 1925, ND-StD 1927; H. Ibsen: Nora, t. 1929; Bills [K. F. Wasserfall]: V železničním kupé nebo Tisíc ouzkostí, t. b. d. (šifra H.).
Prameny a literatura
ZA Opava: Sbírka matrik, VM I 12 Valašské Meziříčí, matrika narozených 1858–1880, s. 285, obr. 106. LA PNP: osobní fond [též rkp. př. her A. Garret: Frei Luiz de Souza, E. Christiansen: Pomluva, H. Molander: Rokoko, P. Nansen: Svatební večer, K.: Kdo jinému jámu kope anebo Praktický zprostředkovatel sňatků], inventář → K. Bílek, 1975; fond J. Hilbert [rkp. př. S. Obstfelder: Esther]; fond J. Kamper [rkp. př. C. Sophus: Dělnice]. DÚk: rkp. př. J. Grau: Hrabě Alarcos, K. Hamsun: Královna Tamara, S. Michaëlis: Lékař, týž: Pavel a Virginie anebo Komedie rozvodů. ■ L. Kosterka: Bibliografie česko-skandinávsko-nizozemská, 1932. ■ Nesign.: Zprávy překladatelské, Literární listy 14, 1893, s. 247; F. Vychodil, ref. Návštěva, Hlídka literární 10, 1893, s. 460; nesign.: Zprávy překladatelské, Literární listy 19, 1897/98, s. 255; nesign.: H. K., in Přehled písemnictví českého doby nejnovější, ed. F. Bačkovský, 1899, s. 147; nesign., ref. Divoká kachna, Národní listy 9. 6. 1899●; ref. Stavitel Solness: V. Kol., Zvon 5, 1904/05, s. 415n.; nesign., Právo lidu 13. 4. 1905●; nesign., ref. Čáp, Přehled 4, 1905/06, s. 370; M. Fučík, ref. Hedda Gablerová, Divadelní list Máje 2, 1905/06, s. 150n.; G. P. [Pallas], k padesátinám, Zlatá Praha 34, 1916/17, s. [336]●; k šedesátinám: Národní osvobození 9. 4. 1927; Národní politika 9. 4. 1927; A. N. [Novák], Lidové noviny 9. 4. 1927; -vh-, Národní listy 12. 4. 1927; J. Karásek ze Lvovic, Lumír 54, 1927/28, s. 213n.●; ref. Na moři: B. [E. Bass], Lidové noviny 11. 12. 1927; jv. [Vodák], České slovo 11. 12. 1927●; ill. [A. Novák]: Nové svazky Ibsenova souboru ve Sfinx, Lidové noviny 28. 1. 1930●; k sedmdesátinám: Literární noviny 9, 1936/37, č. 16, s. 7; drb. [V. Brtník], Zvon 37, 1936/37, s. 435n.; Sk. [F. Skácelík], Lumír 63, 1936/37, s. 342n.; A. N. [Novák], Lidové noviny 9. 4. 1937; p. [A. M. Píša], Právo lidu 9. 4. 1937; P. E. [Eisner], Prager Presse 9. 4. 1937; Kp. [J. Knap], Venkov 10. 4. 1937●; k pětasedmdesátinám: B. Slavík, Lidové noviny 8. 4. 1942; Národní práce 8. 4. 1942; jr-., Národní listy 9. 4. 1942; š., Národní politika 9. 4. 1942; vý, České slovo 9. 4. 1942; Polední list 9. 4. 1942; Kov. [K. Koval], Venkov 10. 4. 1942●; Š. J., nekrolog, Literární noviny 5, 1956, č. 25, s. 10; B. Novák: Čeští nakladatelé a knihkupci v rozvoji národní kultury, Kmen 1, 1969, č. 7–8, s. 12n.; F. Fröhlich: Jak se u nás překládal Ibsen, in Sborník kruhu přátel českého jazyka, 1986, s. 30–48; H. Kadečková: Skandinávský fin de siècle z českého pohledu, in sb. Moderní revue 1894–1925, 1995, s. 112–129; A. Zach: Edice družiny Moderní revue, tamtéž, s. 222–245; P. Mertinová: České překlady Ibsenových dramat: Et dukkehjem, Gjengangere, Fruen fra Havet, Hedda Gabler, dipl., FF UK 2002 + Ibsen na českých jevištích v letech 1878–1918, Disk č. 4, 2003, s. 103–119; O. Vimr: Když železná opona spadne, Plav 2, 2006, č. 7/8, s. 75–85. ■ LČL, Otto; NAlb
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, I. A–M, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 480–481