Dcera herce, výtvarníka a režiséra ND Františka K. Z deseti sourozenců se stal hercem rovněž nejmladší bratr Karel K. (1882–1947). Vyrůstala mezi příslušníky slavné divadelní rodiny a ještě zažila doznívající slávu prastrýce Josefa Jiřího K. Proti otcově vůli se začala připravovat na hereckou dráhu, školila se u O. Sklenářové-Malé, a zvláště u J. Šmahy. Jako sedmnáctiletá debutovala na profesionální scéně: v květnu 1892 u P. Švandy ml. na Smíchově a v červenci u J. Pištěka na Vinohradech. Představila se v hlavní roli Pailleronovy Myšky, u Pištěka ještěv úloze Josefiny z Jeřábkova Služebníka svého pána. Angažmá získala u V. Budila, nejmladšího z trojice nejvýznačnějších ředitelů divadelních společností té doby. Nastoupila je během letní sezony 1892 v Plzni, kde Budil provozoval arénu, a s celou společností pak odjela na hlavní sezonu do Brna. Od Budila po dvou letech odešla, v srpnu 1894 se stala členkou ND v Praze. 1897 se provdala za hereckého kolegu Josefa Havelského, v manželství se narodily dvě děti. 1905 ovdověla. V ND působila až do svého penzionování 1926. Občas vystupovala pod jménem Havelská. Ve fimu hrála jen jednou (Konec milování, spol. ASUM 1913), účinkovala v rozhlase, kde ještě ve třicátých letech hrála stařenky v pohádkách.
Drobná postava a tvář velice jemných rysů předurčovaly K. v mládí k oboru naivek a také k úlohám mladičkých, zpola ještě dětských chlapců (např. Petřík ve Zvíkovském raráškovi). V Budilově souboru zastávala zpočátku role druhých milovnic, záhy se dostávala k velkým milovnickým úlohám; vedle Marie v Raupachově Mlynáři a jeho dítěti to byla zvláště Rafaela v Sardouově Vlasti. Přechod do ND však podvázal rozvoj její kariéry. S herečkami H. Kvapilovou či I. Grégrovou se nemohla měřit a musela se spokojovat se „zbylými“ rolemi, jako byla např. Jiřina v Kolárově Primátorovi či Anděla ve Fredrových Panenských slibech. Stala se však schopnou epizodistkou a jako interpretka malých rolí našla uplatnění v prvních dvou desetiletích 20. stol., v éře J. Kvapila. Vytvářela ostře a výrazně charakterizované postavičky (komorná Nannina v Dumasově Dámě s kaméliemi, Horačka z Maryši bratří Mrštíků, Paní Pearceová v Shawově Pygmalionu, Marie ve Svobodových Čekankách). Smysl pro rázovitost českých figur opětovně prokázala v cyklu českých her na jaře 1918 (nádenice Havrdová v Tylově Pražském flamendru, Veronika v Kolárově Pražském židu, Domovnice v Šimáčkově Jiném vzduchu ad.). Ve dvacátých letech se objevovala v novinkách domácích autorů, v rolích psaných údajně přímo pro ni (Ošetřovatelka v Langerových Milionech, paní Rosa v Mahenově Generaci či Hanělka ve Vachkově Ubohém bláznu).
Role
Budilova spol.
Petřík (L. Stroupežnický: Zvíkovský rarášek), Zdeňka (O. Blumenthal, G. Kadelburg: Praha je Praha) – aréna Plzeň 1892, James (J. Verne, A. Dennery: Děti kapitána Granta), Karolina (E. Blum, R. Toché: Nervosní ženy), Boleslav (J. Vrchlický: Drahomíra), Marta (O. Feuillet: Dalila), Paní de Brionne (V. Sardou: Cyprienna), Belisa (Lope de Vega: Král a sedlák), Marie (E. Raupach: Mlynář a jeho dítě, i ND 1895), Dona Rafaela (V. Sardou: Vlast), John (Ch. Birch-Pfeifferová dle C. Bell: Sirotek lowoodský), Hana (S. H. Mosenthal: Debora aneb Křesťan a židovka), Světlana (E. Pohl: Sedm havranů) – ND Brno 1892; [?] (F. X. Svoboda: Rozklad) – ND Brno 1893, Signe (B. Bjørnson: Bankrot), Suzana (G. Ohnet: Majitel hutí) – aréna Plzeň 1893.
ND
Jiřina (J. J. Kolár: Primátor), Anděla (A. Fredro: Panenské sliby), Marie (J. Nestroy: Lumpacivagabundus aneb Ludrácký trojlístek), La Roussote (V. Sardou, E. Moreau: Madame Sans-Gêne) – 1894; Šotek [Puk] (W. Shakespeare: Sen v noci svatojanské), Tiberio (V. Sardou: Gismonda) – 1895; Klára (J. Kvapil: Bludička), Marie (F. V. Jeřábek: Veselohra) – 1896; Sestra Marietta (J. Vrchlický: Marie Calderonová), Bedřiška (H. Ibsen: John Gabriel Borkman), Slečna Bertinová (V. Sardou: Odetta), Královna víl (E. Pohl: Sedm havranů), Kněžna v divadelní hře (W. Shakespeare: Hamlet) – 1897; Beatrice z Angoult (J. Vrchlický: Soud lásky), Božena (K. Pippich: Z české domácnosti), Paní Claude (Molière: Lakomec) – 1898; Herečka (E. Rostand: Cyrano z Bergeracu), Krupařka (M. A. Šimáček: Svět malých lidí), Celesta (E. Gondinet: Gavaut, Minard a spol.), Paní z Klebsů (H. Sudermann: Domov) – 1899; Filipotte (A. Schnitzler: U zeleného papouška), Maryšina babička (A. a V. Mrštíkové: Maryša), Agáta Florvagenová (B. Bjørnson: Nad naši sílu), Mína (F. X. Svoboda: Čekanky) – 1900; Učitelka hry na klavír (F. Wedekind: Komorní pěvec), Panoš Parisův (W. Shakespeare: Romeo a Julie), Paní Dörmannová (O. Ernst: Flachsmann vychovatel), Helena Milínská (J. J. Kolár: Magelona), Marietje (H. Heijermans: Naděje) – 1901; Zosia (J. A. Kisielewski: Karikatury), Zdeněk Lorecký z Elkuše (L. Stroupežnický: Paní mincmistrová), Františka (A. Bisson: Kontrolor spacích vagonů), Lucie (Molière: Preciosky) – 1902; Zuzka (G. Preissová: Gazdina roba), Naninna (A. Dumas ml.: Dáma s kameliemi), Emilie (W. Shakespeare: Zimní pohádka), Milina (V. K. Klicpera: Ptáčník) – 1903; Fanny (J. Štolba: Vodní družstvo), Katica (B. Nušić: Pustina), Bělena (J. K. Tyl: Strakonický dudák) – 1904; Verunka (J. K. Tyl: Jiříkovo vidění) – 1905; Claudius (W. Shakespeare: Julius Caesar), Liduška (J. K. Tyl: Paličova dcera) – 1906; Horačka (A. a V. Mrštíkové: Maryša), Lucie (W. Shakespeare: Komedie plná omylů), Michálek (L. Stroupežnický: Zvíkovský rarášek) – 1908; Margot (V. Sardou: Travička), Tonča (B. Viková-Kunětická: Dospělé děti), Cluvia (I. Madách: Tragedie člověka), Marie (F. X. Svoboda: Čekanky) – 1909; Matka Janošíkova (J. Mahen: Janošík), Marjánka (A. Jirásek: Vojnarka) – 1910; Maří (týž: Jan Hus), Paní Lukre (I. Vojnović: Dubrovnická trilogie), Žena Korobkinova (N. V. Gogol: Revisor) – 1911; Chůva (K. Mašek: Ženy, které potkáváme), Paní Pearceová (G. B. Shaw: Pygmalion) – 1913; Paní Chartrainová (G.-A. de Caillavet, R. de Flers, E. Rey: Rozkošná příhoda) – 1914; Marie (M. Donnay: Houpačka), Fanny Konvalinková (K. Želenský: Tažní ptáci) – 1915; Havrdová (J. K. Tyl: Pražský flamendr), Baba Kroutilová (F. V. Krejčí: Povodeň), Matka Záhornova (F. A. Šubert: Žně) – 1916; Františka Bušková (L. Stroupežnický: Naši furianti) – 1917; Veronika (J. J. Kolár: Pražský žid), Domovnice (M. A. Šimáček: Jiný vzduch), Zelenářka (B. Viková-Kunětická: Přítěž) – 1918; Hospodská (A. Jirásek: Vojnarka) – 1919; Ošetřovatelka (F. Langer: Miliony), Sestra Klára (E. Rostand: Cyrano z Bergeracu) – 1920; Paní Rosa (J. Mahen: Generace) – 1921; Třetí herečka (L. Pirandello: Šest postav hledá autora), Čínská žena (W. S. Maugham: Na východ od Suezu), Hanělka (E. Vachek: Ubohý blázen) – 1923; Marie (J. Sarment: Rybář stínů), Venkovanka (E. Labiche: Slaměný klobouk) – 1924.
Prameny a literatura
Anonce a div. referáty, in Plzeňské listy 1892; Moravská orlice 1892–1893; Plzeňské listy 25. 8. 1892 [Petřík, Zvíkovský rarášek]; nesign.: R. K. H., Národní divadlo 13, 1935/36, č. 9, s. 7; J. Vodák, nekrolog, České slovo 28. 1. 1936 →Tváře českých herců, 1967, s. 106. ■ PBJ, NDp; Brno, Plzeň
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, I. A–M, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 465–466
