Pocházel z pražské rodiny majitele továrny na výrobu likérů. Po maturitě na gymnáziu v Jindřišské ul. (1885) vystudoval práva (abs. 1890). Zaměstnán byl nejprve u zemské školní rady, pak dlouhá léta jako úředník zemského výboru v Praze (1894–1928), v posledním období života pracoval jako redaktor literární revue Zvon (1931–38). Od 1898 byl ženatý, měl dvě děti. Intenzivně se podílel na organizování kulturního, zejména literárního dění; stál u zrodu spisovatelských sdružení, byl jejich členem a funkcionářem (Spolek českých spisovatelů beletristů Máj, podpůrný spolek Svatobor, Společnost J. Vrchlického, spisovatelské družstvo Zvon, Společnost přátel antické kultury). V těchto aktivitách uplatňoval své právnické vzdělání a zabýval se otázkami autorského práva. Od 1897 byl členem ČAVU, 1926–38 tajemníkem IV. (literární) třídy. Hodně cestoval (Itálie, Německo, Dalmácie aj.). Přispíval do mnoha almanachů, sborníků (Almanach ČAVU, Topičův sborník) časopisů a novin (Česká Thalia, Květy, Lumír, Rozhledy literární, Rozpravy Aventina, Ruch, Světozor, Zlatá Praha, Zvon, Venkov, aj.). Pohřben byl na vyšehradském Slavíně.
V K. původní literární tvorbě převládá poezie, psal také prózy, pohádky, eseje a autobiografické Vzpomínky a portréty (1934). Svými básněmi navazoval na lumírovskou poetiku, jako jeden z prvních u nás pěstoval také tzv. realistický žánr. Na počátku literární dráhy se pokusil i o divadelní hru, kterou zadal ND. Dramaturg L. Stroupežnický ale jednoaktovku Salon paní starostové odmítl a K. po tomto nezdaru už hry nepsal. Úspěšnější byl jako autor operních libret. Dědův odkaz na motivy stejnojmenné básně A. Heyduka zhudebnil V. Novák (prov. ND 1926), Janošíka (podle Jiráskových Starých pověstí českých) K. Hába (prov. ND 1934). Vytvořil také text ke kantátě J. B. Foerstera Svatý Václav (prov. 1929). Od 1910 intenzivně překládal. Zprostředkoval českým čtenářům významná díla anglických a amerických autorů (mj. G. G. Byrona, E. Barrett-Browningové, E. Dickinsonové, H. W. Longfellowa, R. Thákura), připravil prní českou antologii amerického básnictví (Moderní poesie americká, 2 sv., 1906 a 1909). Navázal osobní kontakty s řadou zahraničních spisovatelů, jejichž prostřednictvím pak byla do cizích jazyků přeložena díla českých básníků.
Význam pro české divadlo mají především jeho překlady děl W. Shakespeara. Z pověření ČAVU a na přání J. V. Sládka převzal po jeho smrti (1912) dokončení souborného vydání Shakespearova díla, pro něž bylo třeba přeložit několik méně známých her, které Sládek ponechával na závěr celého projektu. K. se úkolu, pro který byl filologicky výtečně kvalifikován, ujal a pro tuto edici připravil vedle dramat (Král Jindřich VI., Král Jindřich VIII., Titus Andronikus a Perikles) i překlady básní (Zneuctění Lukrecie, Nářek milenčin, Vášnivý poutník, Fénix a hrdlička, 1925). Jeho překlady byly velmi svědomité, ale soudobé divadlo nezaujaly a žádný z nich se nedočkal jevištního uvedení. Přeložil také Sonety (vyd. 1923) a k popularizaci Shakespeara přispěl i překladem knihy M. Macleodové Zlatá kniha ze Shakespeara (1912). Kult formy, charakteristický pro K. poezii, určoval i jeho překladatelskou metodu, usilující o co nejvěrnější převod formální výstavby originálu (kupř. přesné dodržování veršových stop). Zároveň se snažil co nejvíce přiblížit dílo českému vnímateli (např. pro překlad dialektu Schönherrových Řezbářů zvolil chodskou bulačinu). Knižně publikoval překlady her soudobých anglických, amerických a zřídka i německých dramatiků, o něž však divadla nejevila valný zájem. V pozůstalosti se dochoval rukopis neprovedeného překladu hry A. Wildganse Chudoba.
Pseudonymy
A. K. Lešan, Petr Jasmín, Blažej Orlík.
Překlady
L. Fulda: Pán a sluha, VD 1912, i t.; W. Shakespeare: Král Jindřich VI. 2. díl, t. 1913 (s J. V. Sládkem); týž: Král Jindřich VI. 3. díl, t. 1914; týž: Král Jindřich VIII., t. 1915; týž: Titus Andronikus, t. 1915; K. Schönherr: Řezbáři, t. [1919]; P. Calderón, ú. F. Adler: Chudý muž musí míti za ušima, Švandovo div. 1919, t. s podtit. Dvě želízka v ohni 1920; W. D. Howells: Zdviž [The Elevator], t. 1921; W. Shakespeare: Perikles, kníže tyrský, t. 1922; A. Wildgans: Láska, Švandovo div. 1923, i t.; T. B. Aldrich: Mercedes, t. 1925; Ch. Pollock: Když krále vyženou [Such a Little Queen], t. 1925; Ch. Pollock: Znamení na dveřích [The Sign on the Door], Švandovo div. 1925, t. 1926; F. Lonsdale: Jarní úklid [Spring Cleaning], ND-StD 1927.
Hra
Salon paní starostové, t. 1888.
Prameny a literatura
LA PNP: osobní fond, část. zpracováno. ■ K. Nosovský: Bibliografie spisů A. K., Literární rozhledy 11, 1926/27, č. 1; J. Mikuškovičová: A. K. Malá regionální bibliografie, Čes. Budějovice 1971. ■ O. Fischer: Z dramatické literatury, Národní listy 1. 8. 1915; K. Mušek: K českým překladům a vydáním Shakespeara, Zlatá Praha 33, 1915/16, zvl. s. 356; A. N. [Novák]: Dovršení překladu Shakespeara, Lidové noviny 8. 9. 1925; J. Vrba: A. K., 1941; O. Vočadlo: Český Shakespeare, in Komedie I, 1959, s. 46–48; P. Drábek: České pokusy o Shakespeara, 2012, s. 151–155, 1092. ■ ČBS, LČL, Masaryk, Otto, Otto-dod; NAlb
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, I. A–M, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 425–426
