Vl. jm. Josef Karásek. Mystifikační šlechtický přídomek přijal 1902 před vydáváním svých sebraných spisů. – Otec byl průvodčím u České západní dráhy. K. vyrůstal s matkou, k otci, který se doma příliš nezdržoval, měl od dětství odtažitý vztah. Studoval na malostranském gymnáziu (mat. 1899), kde se seznámil s A. Procházkou. Po dvouletém studiu bohoslovecké fakulty a ročním pobytu v Bavorsku (1891) se vrátil do Prahy. Po otcově smrti z rodinných ekonomických důvodů nastoupil zaměstnání u pošty, kde působil po celý profesní život (nejprve poštovní úředník, 1916 byl již vrchním oficiálem, ve dvacátých letech ředitelem knihovny ministerstva pošt, Poštovního muzea a archivu). 1933 odešel do výslužby. Vedl asketický staromládenecký život, byl však sběratelem výtvarného umění a knih. Vytvořil jednu z nejrozsáhlejších soukromých sbírek v Evropě (tzv. Karáskova galerie), kterou 1924 věnoval Čs. obci sokolské a kterou až do své smrti spravoval. Od 1954 je sbírka součástí PNP. K. byl pohřben na Malvazinkách v Praze.
Do literatury vstoupil na počátku devadesátých let, svou literárněkritickou aktivitou pomáhal prosadit modernistické trendy. Patřil k dekadentní větvi českého symbolismu (básnické sbírky Zazděná okna, Sodoma, Kniha aristokratická, Sexus necans; román Gotická duše). S A. Procházkou založil 1894 časopis Moderní revue. Po 1900 opustil vyhroceně dekadentní stanovisko, jeho tvorba nabyla klasicizujícího, neoromantického stylu a v závěrečném období, ve třicátých a čtyřicátých letech 20. stol., vyústila do zklidnělé, akademizující podoby.
K. je autorem pěti divadelních her. Juvenilie Hořící duše je silně ovlivněna psychologicko-symbolistním dramatem Ibsenovým, Strindbergovým a Maeterlinckovým. Původní verze, uvedená 1899 Intimním volným jevištěm, byla po negativních kritikách pro knižní vydání zkrácena zhruba o třetinu. Dramata Apollonius z Tyany, Sen o říši krásy a Cesare Borgia, napsaná v prvním desetiletí 20. stol., v období K. básnické krize, vycházejí z autorovy původní dekadentní poetiky (mající u Apollonia z Tyany a Snu o říši krásy zřetelnou podobu statických básnických dramat) a zároveň směřují k jeho pozdějšímu klasicizujícímu stylu. Hry zpracovávají apokryfní či exotická témata, jejich děj začíná krátce před dramatickým bodem obratu (ústícím do katastrofy), hlavními hrdiny jsou nietzscheovsky výjimeční jedinci, náhle propadající pochybnostem o sobě samých, a tím ztrácející svou božskou neotřesitelnost, vztahy mezi ústředními postavami jsou determinovány homoerotickou náklonností. Poslední drama Král Rudolf si podržuje některé rysy předchozích her, svou kompozicí a důrazem na příběh se však nejvíce přibližuje tradičně chápanému dramatu. Původní verze byla pro nastudování v MD Král. Vinohrad přepracována do pětiaktové podoby, jež v předvečer konce 1. světové války a vzniku samostatného československého státu akcentovala téma vlastenectví a opěvala krásy Prahy. Dramata Apollonius z Tyany, Sen o říši krásy a Cesare Borgia K. zadal ND, ale nebyla přijata. Apollonius z Tyany se stal předlohou libreta K. B. Jiráka k jeho opeře Žena a bůh (vznik 1913, prov. ND v Brně 1928).
K. působil jako divadelní kritik příležitostně v Literárních listech (1893–94, 1923), Nivě (1892–96), Osvětě (1911–12) a Týnu (1918–21), soustavněji v Moderní revui (1905 až 12). Jeho statě jsou co do žánru referáty, glosy a eseje – ty jsou psány v duchu jeho pojetí kritiky (subjektivní, „diletantní“ a impresionistické). Sledoval zejména inscenace ND a MD Král. Vinohrad, referoval o knižně vydaných dramatických novinkách. Z herců oceňoval H. Kvapilovou, E. Vojana a E. Tesaře, z dramatiků J. Hilberta. Velice negativní postoj zaujímal k tvorbě A. Jiráska a J. Kvapila, jemuž v osobně laděných útocích (především 1909–11) vytýkal režijní imitátorství a protežování zahraničních dramatikůna úkor domácích autorů. K. jako první obšírněji seznámil české čtenáře s tvorbou H. Ibsena ve studii Henrik Ibsen. V úvaze Budoucí drama podal vlastní představu ideálního dramatu, které by nepotřebovalo jeviště a žilo by pouze v knize. Vybrané stati o divadle zahrnul do knižních výborů (Ideje zítřku, Renaissanční touhy v umění, Impressionisté a ironikové, Chimaerické výpravy, Umění jako kritika života, Tvůrcové a epigoni, Cesta mystická).
Byl spoluzakladatelem a členem výboru Intimního volného jeviště (1896–99). Na činnosti tohoto spolku, aspirujícího vytvořit modernistickou scénu, se podílel přednáškami a dramatem Hořící duše (provedeno v rámci posledního uskutečněného večera 1. 2. 1899).
Pseudonymy, šifry
Antonín Frankl, Jiří Tiller, Jiří ze Lvovic, J. Lvovský, M. H. Marvan, -ek, J. K., J. L., K., L.
Hry
Hořící duše, Intimní volné jeviště 1899, i t.; Apollonius z Tyany, t. in Moderní revue 11, 1904/05, sv. 16, s. 153–185, Akademikové vinohradští 1910; Sen o říši krásy, t. in Moderní revue 13, 1906/07, sv. 19, s. 119–144, 173–194, Lyrické divadlo 1911; Cesare Borgia, t. in Moderní revue 14, 1907/08, sv. 20, s. 65–100, 137–174, 221–252, VD 1913; Král Rudolf, t. in Moderní revue 21, 1915, sv. 29, s. 53–62, 101–121, 151–160, 199–212, 215–217, VD 1918.
Teatralia
Henrik Ibsen, Literární listy 15, 1893/94, s. 197–199, 213–214, 229–230, 248–250, 269–271, 287–290, ú. → Ideje zítřku, 1898, a Umění jako kritika života, 1906; P. Max Halbe: Mládí, Moderní revue 1, 1894/95, č. 2, s. 97–100; Intimní volné jeviště, Literární listy 17, 1895/96, s. 162–167; O moderním dramatě, Rozhledy 7, 1897/98, s. 1016–1021, 1107–1111, ú. s tit. K vývoji moderního dramatu → Impressionisté a ironikové, 1903; Jaroslav Hilbert, Impressionisté a ironikové, 1903, s. 154–165; Hana Kvapilová, Moderní revue 13, 1906/07, sv. 19, s. 382–388, ú. → Tvůrcové a epigoni, 1927; Drama Jaroslava Vrchlického, Osvěta 42, 1912, s. 808–813, ú. s tit. Jaroslav Vrchlický → Tvůrcové a epigoni, 1927; Jaroslav Maria, Tvůrcové a epigoni, 1927, s. 150–168; Budoucí drama, Nová scéna 1, 1930, č. 2, s. 25n. → Cesta mystická, 1932.
Prameny a literatura
AMP: Sbírka matrik, SM N17, matrika narozených Smíchov 1870–1872, s. 87, obr. 91. LA PNP: osobní fond; inventář Karáskovy galerie → J. Kirschnerová, 1969. NMd, pozůstalost K. H. Hilara: rkp. Rudolf II. ■ Ref. Hořící duše: F. X. Š. [Šalda], Lumír 27, 1898/99, s. 202–204 → Kritické projevy IV, 1951; Š. [M. A. Šimáček], Světozor 33, 1898/99, s. 167; Z., Naše doba 6, 1898/99, s. 546–549; nesign., Zlatá Praha 16, 1898/99, s. 166n.; A. Kraus, Das literarische Echo 1, 1898/99, s. 1182–1183; ne-sign., Právo lidu 3. 2. 1899; qp, Národní listy 4. 2. 1899, odp.; Ex.: Radikální listy 6, 1899, č. 15, s. 1; jv. [Vodák], Obzor literární a umělecký 1, 1899, s. 100n.; J. Vejr [K. B. Hájek], Švanda dudák 18, 1899, s. 87n.; S. [S. K. Neumann], Akademie 3, 1899, s. 240, 286n.; nesign., Nový život 4, 1899, s. 99–104; nesign., Osvěta 29, 1899, s. 285 až 287●; ref. Apollonius z Tyany: nesign., Lumír 33, 1904/05, s. 534–536; Vbk. [J. Voborník], Národní listy 8. 9. 1905; C. Hoffmann, Das literarische Echo 8, 1905/06, s. 130; A. Novák, Přehled 4, 1905/06, s. 169–171, 187n.; K. H. Hilar, Český svět 2, 1905/06, č. 5, s. 2n.; O. Theer, Přehled 8, 1909/10, s. 396; J. Marek, Moderní revue 16, 1909/10, sv. 22, s. 325–328●; ref. Sen o říši krásy: A. N. [Novák], Přehled 5, 1906/07, s. 722–724; O. T. [Theer], Lumír 35, 1906/07, s. 190; SK. [F. Skácelík], Zlatá Praha 24, 1906/07, s. 268; J. R. [Rowalski], Venkov 5. 11. 1907; E. V., Přehled 9, 1910/11, s. 418n.; M. Rutte, Moderní revue 17, 1910/11, sv. 23, s. 407–409●; M. Rutte: Několik poznámek o správě Národního divadla, tamtéž, s. 517–523●; ref. Cesare Borgia: K. H. Hilar, Pokroková revue 4, 1907/08, s. 539–548; nesign., Čas 5. 4. 1908; K. Weinfurter, Národní listy 10. 4. 1908; S., Akademie 12, 1908, s. 236; K. Kamínek, Lumír 38, 1909/10, s. 266–272; O. Fischer, Přehled 10, 1911/12, s. 113–115, 177–179, 226; F. X. Šalda, Novina 5, 1911/12, s. 29n., 63n., 96 → Kritické projevy VIII, 1956; H. J. [Jelínek], Lumír 41, 1912/13, s. 328–330; J. Kodíček, Přehled 11, 1912/13, s. 454; B. B-ová [Benešová], Česká kultura 1, 1912/13, s. 375–377; O. Fischer, Česká revue 6, 1912/13, s. 447n.; Dr. P. [D. Panýrek], Máj 11, 1912/13, s. 326n.; O. Jakoubek, Vlasť 29, 1912/13, s. 669n.; Hr., Zlatá Praha 30, 1912/13, s. 335; nesign., Lidové noviny 15. 3. 1913; nesign., Čas 16. 3. 1913; J. Hilbert, Venkov 16. 3. 1913; K. [F. V. Krejčí], Polední list 16. 3. 1913, příl.; C., Lidové noviny 18. 3. 1913; Zv., Národní obzor 21. 3. 1913; E. Taussig, Scena 1, 1913/14, d. 1, s. 72–75; F. Šorm, Archa 1, 1913, s. 130n. + Nový obzor 3, 1913, s. 222n.; J. K. Čvančara, Osvěta 43, 1913, s. 391n.; M. Rutte, Moderní revue 19, 1913, sv. 27, s. 42–46●; ref. Král Rudolf: K., Právo lidu 7. 11. 1915, příl. 2; O. F. [Fischer], Národní listy 24. 11. 1915; jv. [Vodák], Novina 1, 1915/16, s. 172; K. V. [Velemínský], Naše doba 23, 1915/16, s. 386–389; Kv, Česká osvěta 12, 1916, s. 43; O. Fischer, Česká revue 11, 1917/18, s. 512; B. Bová [Benešová], Lípa 1, 1917/1918, s. 494n.; H. Jelínek, Lumír 46, 1917/18, s. 285–287; -oe-, Topičův sborník 5, 1917/18, s. 378; O. Jakoubek, Vlasť 34, 1917/18, s. 394n.; K. Engelmüller, Zlatá Praha 35, 1917/18, s. 359n.; n., Prager Abendblatt 13. 4. 1918; O. F. [Fischer], Národní listy 14. 4. 1918; J. H. [Hilbert], Venkov 14. 4. 1918; jv. [Vodák], Lidové noviny 16. 4. 1918; A. Bernášek, Národ 2, 1918, s. 195; J. Krecar, Moderní revue 24, 1918, sv. 33, s. 125–129; J. Šrámek, Osvěta 48, 1918, s. 383n.; K. Čvančara, Vzlet 2, 1918, s. 188n.; M. Majerová, Ženský svět 22, 1918, s. 123n.; P. M. Haškovec, Nové Čechy 1, 1918, s. 245–247; -š.-, Týn 2, 1918, s. 187n.; nesign., Archa 6, 1918, s. 189–192; F. Pujman, Kmen 2, 1918/19, s. 75●;ref. Žena a bůh: -el, Moravské slovo 13. 3. 1928; -k-, Lidové noviny 13. 3. 1928; -na, Rovnost 14. 3. 1928; B. V. [Vomáčka], Lidové noviny 4. 3. 1937; aš., Národní listy 4. 3. 1937; H. D. [Doležil], České slovo 4. 3. 1937; O. Š., Venkov 4. 3. 1937●; J. Černý: České drama od devadesátých let, Ochotnické divadlo 4, 1958, s. 215n.; J. Matějíček: Intimní volné jeviště v Praze 1896–1899, dipl., FF UK 1968; L. Kuchař: Intimní volné jeviště a dramatika J. K. ze Lvovic, dis., FF MU 1968 + Glosa k historii Intimního volného jeviště v Praze, in sb. Otázky divadla a filmu. Theatralia et cinematographica 2, Brno, 1971, s. 127–139 → J. K. ze Lvovic a Intimní volné jeviště v Praze, Dialogy o kráse a smrti, Brno 1999; K. Makonj: Sen o možnosti Snu, Československý loutkář 22, 1972, č. 8–9, s. 24–26; L. Kuchař: Glosa k dramatům J. K. ze Lvovic Apollonius z Tyany a Král Rudolf, in sb. Na křižovatce umění, Brno 1973, s. 243–252 → Dialogy o kráse a smrti, Brno 1999; DČD III; (pav) [P. Pavlovský]: J. K. ze Lvovic (24. 1. 1871 – 5. 3. 1951), Loutkář 43, 1993, s. 222; M. Česal: Vůdčí osobnosti amatérské etapy, tamtéž 44, 1994, s. 101n.; D. T. [spr. J. Kudrnáč]: Sen o říši krásy. Povaha a souvislosti textu + šifra J. K.: Ediční poznámka, in Pohádkové drama, 1999, s. 405–421 + J. Kudrnáč: Karáskův čínský mýtus krásy, in sb. Litteraria humanitas 9, Brno 2001, s. 105–107 + Dvojí zpracování antického mýtu v českém dramatu přelomu 19. a 20. sto letí, in sb. Druhý život antického mýtu, ed. J. Nechutová, Brno 2004, s. 242–249; K. Makonj: Drama pro loutky – nebo pro blázny?, Disk č. 7, 2004, s. 30–43; M. Kořistová: Od Apollonia z Tyany k Ženě a bohu, Divadelní revue 17, 2006, č. 4, s. 17–24. ■ LČL; NAlb
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, I. A–M, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 413–416
