Otec byl majitelem nájemního domu na Novém Městě pražském, pracoval jako hospodářský správce dvora v Dobříči. K. studoval na Akademickém, později na malostranském reálném gymnáziu. Hrál s ochotníky a před dokončením gymnázia zběhl k divadlu. Profesionální dráhu zahájil 1876 v Chlumci n. Cidlinou u ředitele F. Pokorného, s nímž kočoval nejméně do 1880 (asi 1877 tu sdílel angažmá s mladším bratrem Ferdinandem). Poté vystřídal řadu menších společností (J. F. Kozlanského, F. J. Čížka, E. Rotta, J. Košnera, V. K. Jelínka ad.). 1887 nastoupil s první manželkou Josefou (roz. Krištůfkovou) k řediteli F. Ludvíkovi, na přelomu 1889/90 hrál opět u Košnera. 1892 získal koncesi a ustavil vlastní společnost; na podzim 1901 ji dočasně rozpustil a přijal angažmá u J. Košnera. Obnovený podnik pak řídil až do 1929, kdy pro stáří rezignoval; úředně schváleným zástupcem se stal herec J. Bittl. Po smrti první ženy se ještě dvakrát oženil; nejprve s Josefou Pospíšilovou (*1882, sňatek 27. 2. 1911), pak s herečkou Hanou Vodňanskou (roz. Vlčkovou, † 1945). Hercem se stal i syn Václav (1887–1931).
Po krátkém období, kdy hrál milovníky, se K. přehrál do charakterních postav, které lépe odpovídaly jeho fyzickým předpokladům (podsaditá postava, zastřený, poněkud chraplavý hlas) i hereckému naturelu. Ztvárnil širokou škálu rozmanitých postav od hrdých šlechticů přes měšťany a řemeslníky až k prohnaným lichvářům, dobráckým staříkům, komickým sluhům a žebrákům. V Schillerových Úkladech a lásce vytvořil městského muzikuse Millera, v Shakespearově Hamletu Ducha, v Tylových hrách např. Opata v Krvavém soudu, správce Vydřidušku v Tvrdohlavé ženě, Šimona Morelese v Lesní panně, Šavličku ve Strakonickém dudákovi. K jeho oblíbeným rolím patřil Napoleon v Sardouově Madame Sans-Gêne. Často byl obsazován do drobných komických rolí, v nichž uplatňoval smysl pro odpozorovaný detail (např. v dobráckém Bartoloměji Bábovkovi z Šamberkovy Rodinné vojny). Mezi jeho úspěšné role patřil vetešník Izák, s nímž 1889 hostoval u Švandovy společnosti.
Za pobytu u Čížkovy společnosti začal režírovat a režii se věnoval ve vlastním podniku, jehož činnost zahájil 1892 v Roudnici n. Labem. S převážně činoherním repertoárem zajížděl do měst a městeček středních a východních Čech, v polovině devadesátých let do Liberce, kde se jeho první vystoupení setkalo s projevy nevole německých nacionalistů, ale s vřelým ohlasem u českého obyvatelstva. Následovalo pozvání od českých spolků ze západočeských měst (Teplice, Most, Duchcov a Žatec), kde česká menšina přijala společnost velmi vstřícně. Pro neshody se souborem K. v létě 1911 společnost rozpustil, na podzim ji obnovil. Jako divadelní ředitel měl dobrou pověst. Díky solidnímu finančnímu zázemí nebyl nucen zajišťovat prosperitu bezcennými kasovními kusy a ustupovat ze svých představ o hodnotném repertoáru. Jeho základ tvořila česká dramatika, jak to dokumentuje např. program z Jičína 1894 (Svoboda: Rozklad; Ruth: Písmákova dcera; Starý: Magdalena; Stroupežnický: Na Valdštejnské šachtě; Klicpera: Hadrián z Římsů; Pippich: Slavomam; Jirásek: Kolébka; Šimáček: Jiný vzduch; Mrštíkové: Maryša). Ze starších autorů uváděl hlavně Tyla (Jan Hus, Tvrdohlavá žena, Paličova dcera ad.), Klicperu a Kolára, ze současných dramatiků Stroupežnického, Vrchlického, Štolbu, Bozděcha, Jiráska, Jeřábka, Šimáčka. Zahraniční produkci zastupovaly osvědčené hry Sardouovy, Bałuckého, Fredrovy, Sudermannovy ad. Na mnoha štacích dával na program Molièrova Lakomce, když přijel hostovat J. Mošna (Harpagon). Údajně několikrát nastudoval i hry W. Shakespeara. Repertoár byl považován za mírně konzervativní, K. však dobře odhadl mentalitu venkovského publika a spíše než na dramaturgickou originalitu dbal na dobré na studování. Kladl důraz na slovo a působivý přednes, na jazykovou čistotu a správnou výslovnost. Značnou péči věnoval přípravě inscenace, trval např. na dodržování přesného rozvrhu zkoušek. Souborem prošli herci F. Bohuslav, J. Brzek, T. Brzková, M. Čenská, J. Drobný, A. Glück, F. Hlavatý, J. Hurt, A. Janovský, K. Lapil (též režisér), A. Mušek, R. Mušková, K. Noll, A. Třebovský, F. Veselský, A. Vladyka ad. Ve starším věku se K. často dostával do sporů s herci a stával se nespolehlivým, manželku údajně obsazoval do rolí, které neodpovídaly jejímu talentu, a nebyl již schopen udržet úroveň své společnosti.
Role
Pokorného spol.
Markýz z Breteuillu (Ch. Birch-Pfeifferová: Nedělní kvítko aneb Babička a vnučka), Alaric de Fauquemberghes (E. Gondinet: Pan prefekt) – 1876; Břichomluvka (H. Müller: Se stupně k stupni aneb Život ve snách), Dr. Svatoušek (E. Züngel: Chyba a trefa), Křeček (K. Haffner: Študenti na Děvohradě) – 1877; Kavalír Dumont (F. Raimund: Marnotratník), Etienne (F. Halm: Fučík aneb Tajemství hraběcí rodiny), Pan Měsíček (L. Stroupežnický: Pan Měsíček, obchodník), Maxmilián, hrabě z Moorů (F. Schiller: Loupežníci), Duch Hamletova otce (W. Shakespeare: Hamlet), Silvius (J. Mikuláš Boleslavský: Katovo poslední dílo) – 1878; Baron Kysela (G. v. Moser: Profesor a bursián), Machiavell (J. W. Goethe: Egmont), Straka (J. Nestroy: Enšpígl), Farář (S. H. Mosenthal: Debora aneb Křesťan a židovka), Tomáš Vymazal (A. Langer: Krupařovic Pepička), Vydřiduška (J. K. Tyl: Tvrdohlavá žena), Izák (L. Anzengruber: Sedlák křivopřísežník), Chébe (A. Daudet, A. Belot: Fromont junior a Risler senior), Miller (F. Schiller: Úklady a láska), John (Ch. Birch-Pfeifferová dle C. Bell: Sirotek lowoodský), Motejl (J. Nestroy: Zlý duch Lumpacivagabundus), Opat (J. K. Tyl: Krvavý soud aneb Kutnohorští havíři), Kuchyňka (F. Kaiser: Darebák aneb Dobré jádro v špatné skořápce), Baron Mráčenský (K. Juin: Království za ženicha), Filuta (Morländer: Mlýn na ženy aneb Šotek Filuta), Dieudonné (A. Dumas ml.: Pan Alfons) – b. d.
Čížkova spol.
De Mortemer (V. Sardou: Staří mládenci) – 1880; Mikeš Divůček (J. J. Kolár: Žižkova smrt), Císař Sigmund (M. Krajník: Jan Roháč z Dubé), Kunrád z Pottenštejna (F. B. Mikovec: Záhuba rodu Přemyslovského), Don Ruy Gomez de Silva (V. Hugo: Ernani čili Král a loupežník) – 1881; Šavlička (J. K. Tyl: Švanda dudák), Vévoda (J. Słowacki: Mazepa), Šimon Moreles (J. K. Tyl: Lesní panna), Josef Bručál (O. F. Berg: Když dá žena muži kvinde), Jean Gauthier (E. Arago, P. Vermond: Ďáblovy zápisky), Bartoloměj Bábovka (F. F. Šamberk: Rodinná vojna) – b. d.
Košnerova spol.
Georges Godefroid (A. Bisson: Kontrolor spacích vozů), Napoleon I. (V. Sardou, E. Moreau: Madame Sans-Gêne), Rychnovský (E. Raupach: Mlynář a jeho dítě), Vodník (G. Hauptmann: Potopený zvon) – b. d.
Spol. V. K. Jelínka
Bořek z Dohalic (J. Vrchlický: Exulanti), Arnošt Volný (D. Kalisch: Doktor Žvanil) – 1886–87.
Ludvíkova spol.
Žalud (F. F. Šamberk: Karel Havlíček Borovský), Čabelický (L. Stroupežnický: Sirotčí peníze), Karmin (F. A. Šubert: Jan Výrava), Laptěv (A. I. Palm: Náš přítel Něklužev), Muchomír Kulíšek (F. F. Šamberk: Palackého třída čís. 27), Václaviček (J. Poláček dle L. Treptowa: Rodina Václavičkova), Belisar (V. Sardou: Theodora), Tista (J. V: Frič: Boj o českou korunu), Gian di Procida (J. J. Kolár: Králov na Barbora) – 1887; Quintus Cecilius Mettullus (J. Vrchlický: Pomsta Catullova), Šimon Veselý (R. Benedix: Zlá tchýně aneb Kazimír), Vrchní (B. Bjørnson: Román mladé paní), Zavadil (F. Kaiser: Dráteníci aneb Slovan všude bratry má), Lambert (J. J. Kolár: Monika), Doktor Kaňka (G. H. Putlitz: Námořní kadet), Kos (A. Anno: Starý a mladý Kos), Pán z Ledvína (F. Kaiser: Bratr honák) – 1888; Izák, vetešník (J. Nestroy: Zlý duch Lumpacivagabundus) j. h. – 1889.
Kaňkovského spol.
Křepela (J. Štolba: Peníze) – 1895; Požárecký (J. Rosen: Malí velikáni) – 1896; Sud (A. Brázda: Sedm havranů), Tajný rada Fortenbach (F. Philippi: Dobrodinci lidstva), Anselm (Molière: Lakomec) – 1899; Jiří Karát (Q. M. Vyskočil: Vyschlé řečiště) – 1904; Václav Mikeš (A. Lokay: Pekař doktorem), Weinmüller (G. v. Moser, F. v. Schönthan: Hotel U Černého koníčka), Stephen Spettique (B. Thomas: Charlieho teta aneb Student v sukních), Božidar Vocásek (O. Faster: Krásná Lída) – b. d.
Prameny a literatura
SOA Praha: Sbírka matrik, Tachlovice 13, matrika narozených 1818–1857, s. 99. NA: fond Policejní ředitelství I, konskripce, kart. 250, obr. 519; fond PM 1881–1890, kart. 1694, sign. 8/6/10/30 [koncese]. ■ Jičínský ohlas 2, 1894, 5. 8.; Besední listy 2, 1893/94, s. 182; Ohlas od Nežárky 25, 1895, s. 455, 465n.; Rakovnické listy 15. 3., 1. 4. 1899 [vše K. spol.]; nesign.: České herectví, Divadlo 1, 1903, s. 380; Národní politika 14. 3. 1911 [sňatek s J. Pospíšilovou]; nesign.: Případ K. K., Divadelní svět 2, 1911/12, s. 53n.; F. Hlavatý: Herecké vzpomínky. 1890–1930, [1930], s. 47–50 + Z jevišťátek a z velkých scén, [1931], s. 18, 35; az.: Co nového u divadel?, Divadlo 22, 1935/36, č. 3, s. 3●; úmrtí a nekrolog: Národní listy 11. 10. 1938; Divadlo 25, 1938/39, s. 41●; J. Burda: Aby se nezapomnělo..., 1958, s. 533n.; J. Knap: Umělcové na pouti, 1961, s. 112, 223. ■ Buchner
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, I. A–M, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 411–413
