Psán též August Wilhelm J. – Biografické údaje nelze spolehlivě určit, protože kolem poloviny 19. stol. působilo na německých středoevropských scénách několik divadelníků téhož příjmení, uváděných nezřídka bez křestního jména. Lze předpokládat, že pocházel z divadelní rodiny, jejímž zakladatelem byl Karl Friedrich J., nápověda a inspicient ve Vratislavi [Wrocław], později v Berlíně. Patřil do ní též Wilhelmův bratr, zpěvák Karl J. (1808 Vratislav – 1861 Vídeň), který působil více než čtvrtstoletí ve vídeňské dvorní opeře (1836–60). J. se stal známým hercem na začátku třicátých let díky tit. roli ve hře Nicolo Zaganini, der grosse Virtuos, kterou pro něj napsal (údajně ve Vratislavi) H. Laube a jež pojednávala o houslistovi Paganinim; J. s ní cestoval po Rakousku a Německu a výtečně napodoboval Paganiniho virtuózní hru na housle. 1832–33, nejspíše během angažmá v Berlíně, hostoval v Pešti (28. 8. – 22. 9. 1832, 11. 12. 1832 – 1. 5. 1833, 16. 7. – 29. 7. 1833), kam přinesl s kolísavým ohlasem berlínské komedie. Jeho působiště po několik dalších let nejsou známa, 1837/38 mohl být režisérem divadla v Budíně [Budapešť]. 1839–42 byl členem vídeňské společnosti F. Pokorného, kde pro něho byla napsána převleková jednoaktovka 1 mal 1 ist 8, v níž hrál devět rolí (1839). Nepochybně se ve Vídni seznámil s ředitelem J. A. Stögerem, který 1834 odešel do pražského StD a na přelomu 1842/43 J. angažoval. V Praze působil J. do poloviny 1844, kdy se vrátil do Vídně k Pokornému (Divadlo v Josefově), u něhož hrál až do rozpuštění společnosti za revolučních bojů (23. 6. 1848). Pak se stal členem výboru, který postavil novou arénu na vídeňském předměstí Hernals a provozoval ji na akciovém principu od otevření 23. 7. 1848 do 1. 6. 1849, kdy ji zakoupil Pokorný. 1850–57 byl J. inspicientem komparsu ve dvorní činohře ve Vídni, s povinností navrhovat a studovat masové scény a ansámblové výjevy (pochody, srocení lidu, zasedání větších grémií, bitvy, případně výstupy se zvířaty). Po této stránce zajistil dvorním představením vysokou úroveň.
V Praze byl J. hercem a režisérem Stögerova soukromého podniku, Nového divadla v Růžové ulici; do StD, kde několikrát vcelku náhodně hrál, jeho povinnosti a pravomoci nesahaly. Měl na starosti především české hry, jež Stöger přesunul ze StD do Růžové ul. O jejich přípravu se dělil s J. J. Kolárem. Podle dostupných informací připravil premiéru Klicperovy hry Poklad opatovický, nová uvedení starších českých děl, překladů her z lidového vídeňského repertoáru i několik operních představení. S postupným omezováním českých představení inscenoval ve větším rozsahu představení německojazyčná, jež začala program divadla vyplňovat. J. neznalost češtiny nepřekážela základní komunikaci s českými herci (všichni uměli německy), ale znemožňovala mu sledovat mluvní projev, zejména jeho jazykovou úroveň, jež byla pochybná nejen u účinkujících českých Němců, ale i u rodilých Čechů. Zkušenost i značnou vynalézavost osvědčoval při aranžování dekorací, tanců a efektních scén (např. zaplavení sklepa v Pokladu opatovickém). Představení obohacoval baletními vsuvkami, používal koní, skupin trubačů z vojenských hudeb apod. Inscenoval patrně nejúspěšnější výpravnou hru té doby, Toldův a Titlův Čarovný závoj, a pražskou premiéru kouzelné hry K. Haffnera Der verkaufte Schlaf, v níž si zahrál hlavní roli bankéře Nataleona. V Toldově frašce Wastl oder Die böhmischen Amazonen (režíroval její premiéru ve Vídni 1841) uplatnil velmi úspěšnou lokální dekoraci (Praha a Vltava ve světle měsíce) a zařadil do děje jako vsuvky známé lidové písně z Čech, na jejichž zpěvu se též podílel. Jeho specialitou byla tabló (živé obrazy na náměty z mytologie, ze života významných osobností nebo podle sousoší), zaplňující meziaktí nebo tvořící samostatné části programu. Jako herec se v Praze představil ve dvojitém německém představení 3. 3. 1843 ve svých dřívějších rolích, v jednoaktovce 1mal 1 ist 8 a ve vlastní úpravě Angelyho frašky Das Fest der Handwerker, v níž zahrál ve výrazném berlínském dialektu políra Klucka (vytvořil ho už v Berlíněa 1832 v Pešti). Na pražské scéně hrál rovněž tit. roli ve své hře Friedrich der Große und der alte Husar. Měl velmi dobrou napodobovací a typizační schopnost a své postavy v tomto ohledu do nejmenších podrobností vypracovával. J. pražské působení bylo spíše epizodní a mělo četné slabiny plynoucí z neznalosti češtiny. Přesto je třeba ho zaznamenat jako prvního režiséra, který se snažil v českém divadle uplatnit výtvarné efekty a bohatá scénická řešení, známá z tehdejších vídeňských scén.
Režie
Nové div. v Růžové ul.
M. Carlová dle Antonyho: Blázinec v Dijonu aneb Šílenost a zločin, W. Vogel: Hodina s půlnoci aneb Pomsta lesního ducha, V. K. Klicpera: Poklad opatovický, týž: Rod svojanovský aneb Ztečení domu otcovského, I. F. Castelli: Dva přátelé a jediný kabát, S. K. Macháček: Ženichové, anon.: 1 mal 1 ist 8, L. Angely, ú. W. Just: Das Fest der Handwerker, J.-F.-A. Bayard, E. Vanderburch, ú. J. K. Tyl: Nalezenec, J. N. Štěpánek: Hastroš; F. X. Told, h. A. E. Titl: Wastl oder Die böhmischen Amazonen, H. Laube: Mitten in der Nacht, F. Ochsenheimer: Geld regiert die Welt oder Die Brautschau, D.-F.-E. Auber: Němá z Portici, L. Spohr: Faust, anon., h. K. Binder: Die Tochter des Räubers, V. K. Klicpera: Soběslav a Bedřich aneb Boj o knížecí korunu, F. Rosenau: Die Hintertreppe oder Die Gunst der Kleinen, D.-F.-E. Auber: Fra Diavolo, W. Just: Friedrich der Große und der alte Husar, K. Haffner dle M. G. Saphira: Der verkaufte Schlaf – 1843; J.-P. Solié, t. F.-B. Hoffman: Das Geheimnis – 1844.
StD
F. J. Holzapfel: Lisardo s ohnivou larvou – 1844.
Živé obrazy
Charon na břehu Acheronu […], Herkules ve smrtelném zápase s Antäem […], Tři bájeslovná skupení z dílny sochařské: Eumenida; Herkules; Laokoon s oběma syny svými […]; Hektor, mramorové skupení dle Tornwalda, Smrt Sokratesova, mramorové skupení, Mozartův pomník v Solnohradě, mramorová socha, W. Ernst: Karneval benátský – 1843.
Role
Nové div. v Růžové ul.
Kluck (L. Angely, ú. W. Just: Das Fest der Hand werker), Hieronimus Steinbock (F. X. Told, h. A. E. Titl: Wastl oder Die böhmischen Amazonen), Strotzke, alter Hagestolz (H. Laube: Mitten in der Nacht), Gräulich (anon: Geld regierte die Welt oder Der Brautschatz), Derby (anon., h. K. Binder: Die Tochter des Räubers), Peregrinus (F. Rosenau: Die Hintertreppe oder Die Gunst der Kleinen), Friedrich der Große (W. Just: Friedrich der Große und der alte Husar), Nataleon (K. Haffner dle M. G. Saphira: Der verkaufte Schlaf oder Katharina) – 1843; Hofrath Döring (J. P. Solié, t. F.-B. Hoffman: Das Geheimnis) – 1844.
Hra
Ein Tag aus dem Leben Friedrich des Großen, Budín 1837, s tit. Friedrich der Große und der alte Husar NdR 1843.
Úpravy her
L. Angely: Das Fest der Handwerker, Berlín b. d., Pešť 1832; J. R. Planché, ú. L. W. Both: Alessandro Massaroni, der römische Bandit, Budín 1837; L. Angely: Das Fest der Arbeiter (jiná ú. hry Das Fest der Handwerker), aréna v Hernals, Vídeň 1848.
Prameny a literatura
NA: fond Policejní ředitelství I, konskripce, kart. 241, obr. 518. ■ Deutscher Bühnenalmanach [Berlin] 1836, s. 233n., 249n.; 1837, s. 319, 385; 1839, s. 252, 403, 405, 407; 1842, s. 125, 414; 1843, s. 230, 236; 1844, s. 461; Theateralmanach [Prag] 1845, s. 12; Bohemia 21. 2. [Rod svojanovský], 5. 3. [Hodina s půlnoci; něm. představení: 1 mal 1 ist 8, Das Fest der Handwerker], 7. 4. [Wastl], 11. 4. [Strotzke, Mitten in der Nacht], 26. 5. [Derby, Die Tochter des Räubers], 11. 6. [Peregrinus, Die Hintertreppe], 10. 11. [Friedrich der Große], 1. 12. 1843 [Nataleon, Der verkaufte Schlaf]; Česká včela 28. 2. [Blázinec v Dijonu], 7. 3. [Hodina s půlnoci], 14. 3. [Poklad opatovický + Rod svojanovský], 4. 4. [živé obrazy], 11. 4. [Čím strakatěji, tím lépe], 16. 6. [Spohr: Faust], 23. 6. 1843 [Soběslav a Bedřich]; Teuber III, s. 307, 318; Vondráček I; A. Bauer: Das Theater in der Josefstadt zu Wien, Wien–München 1957, s. 98, 101; W. Binal: Deutsch sprachiges Theater in Budapest, Wien 1972, s. 158; O. Fambach: Das Repertoire des Stadttheaters zu Lepizig 1807–1828, Bonn 1980, s. 497; H. Belitska-Scholtz, O. Somorjai: Deutsche Theater in Pest und Ofen 1770–1850 I–II, Budapest [1995], s. 134, 330, 802, 972, 1176. ■ Ulrich, Wurzbach; Laiske
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, I. A–M, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 394–396
