Po gymnaziálních studiích v Rychnověn. Kněžnou (1876–78) a v Hradci Králové (mat. 1884) zahájil novinářskou kariéru v Soběslavi (Hlasy od Lužnice, Choustník). 1888 odešel do Brna jako dopisovatel Národních listů. Krátce redigoval list Boleslavan. 1889 se jeho hlavním působištěm stala Plzeň, kde zastával funkci šéfredaktora Plzeňských listů a kam se po dvouleté pauze, během níž pracoval v redakcích Národní politiky v Praze (1896) a Budivoje v Českých Budějovicích (1897), opět vrátil. 1906–21 řídil v Praze list agrární strany Venkov. Po převratu 1918 byl za tuto stranu v Revolučním národním shromáždění. 1921 nastoupil zdravotní dovolenou a zanedlouho zemřel, pohřben je na Olšanských hřbitovech.
Do literatury J. vstoupil sociálně laděnými básněmi a povídkami jako nadějný autor proletářské tematiky. Jeho prozaická tvorba postupující od naturalisticky drsných nebo psychologických milostných povídek k tendenčním románům s aktuální problematikou se uzavřela umělecky nicotnými prózami.
První hrou Oplancija se přiřadil k autorům realistických dramat, kteří počátkem devadesátých let zpracovávali náměty ze života moravského venkova. Dialektem psané jednoaktové drama z Valašska líčí osud mladých manželů, tragicky poznamenaný bývalým mileneckým vztahem manžela a ženiny matky. V dráze nastoupené prvotinou však J. nepokračoval. Až na výjimky (jednoaktové historické tragédie Tragoedie a Milost, operní libreto Bar Kochba podle dramatu J. Vrchlického) psal poté veselohry a frašky z měšťanského rodinného prostředí. Jejich základ tvoří většinou milostná zápletka, často kombinovaná s určitým aktuálním tématem či událostí (např. národopisná výstava ve hře Prababiččin kalendář). V komedii Naše sufražetka představil typ moderní, emancipované ženy, která se rozhodne kandidovat ve volbách proti svému manželovi. K přednostem jeho her patřil lehce plynoucí dialog, vtipné detaily a satirický postřeh, slabinou byla kresba postav, chatrná kompozice a povětšině i plytké náměty. Úroveň J. konvenční veseloherní produkce přesáhly dvě satiricky vyhrocené jednoaktovky, Ženich a Filištínská komedie, které jsou jeho nejzdařilejšími pracemi pro divadlo. Některá J. díla byla silně cenzurována (básnická skladba Narození pátého stavu) nebo zcela zakázána (hra Tichá rodina, 1895 spol. P. Švandy ml. v Plzni).
Hry a libreta
Oplancija, spol. P. Švandy ml. Plzeň1893, t. [1895]; Ukřižovaný, tamtéž 1894; Prababiččin kalendář, tamtéž 1894, t. [1894]; Dekadenti, Trnkova spol. Plzeň 1901; Smavý rek, MD Plzeň 1903; Nový sport, ND 1907, i t.; Ženich, ND 1907, i t.; Skvrna, ND 1908, i t.; Tragoedie, VD 1910, t. [1910]; Naše sufražetka, VD 1910, i t; Bavorské slovo, VD 1911, t. [1911]; Milost, MD Plzeň1912, t. 1913; Za koho se provdáme?, MD Plzeň 1912, t. 1913; Filištínská komédie, VD 1917, t. 1920; Druhé skrutinium, t. 1921. ■ Bar Kochba, h. S. Suda, MD Plzeň1905, i t.; Černý leknín, h. E. Maršík, SND Bratislava 1921.
Prameny a literatura
SOA Zámrsk: Sbírka matrik, 3688 Heřmanův Městec, matrika narozených 1863–1878, fol. 123.■ Ref. Oplancija: Pl. Ob., Besední listy 2, 1893/94, s. 31; Š-a., tamtéž, s. 118n.●; nesign., ref. Smavý rek, Divadlo 1, 1903, s. 38n.●; H. Palla, ref. Ukřižovaný, Plzeňské listy 17. 3. 1894; -nb [P. Nebeský], ref. Prababiččin kalendář, tamtéž 5. 6. 1894; ref. Nový sport: KMČ. [Čapek Chod], Zvon 7, 1906/07, s. 569; Nemo [K. B. Mádl], Zlatá Praha 24, 1906/07, s. 379; -oo-, Máj 5, 1906/07, s. 501; Hký [K. Horký], Národní obzor 27. 4. 1907; M. A. Š. [Šimáček], Osvěta 37, 1907, s. 546●; ref. Ženich: O. Fischer, Přehled 5, 1906/07, s. 672; O. Theer, Lumír 35, 1906/07, s. 371; -sa-, Máj 5, 1906/07, s. 593; Nemo [K. B. Mádl], Zlatá Praha 24, 1906/07, 440; KMČ. [Čapek Chod], Zvon 7, 1906/07, s. 589n.; K. Kolman, Rozhledy 17, 1906/07, s. 441; M. A. Š. [Šimáček], Osvěta 37, 1907, s. 646;●; ref. Skvrna: O. Theer, Česká revue 1, 1907/08, s. 445; Nemo [K. B. Mádl], Zlatá Praha 25, 1907/08, s. 318n.; KMČ [Čapek Chod], Zvon 8, 1907/08, s. 398n.; J. J. Bor, Pokroková revue 4, 1907/08, s. 396; -si-, Máj 6, 1907/08, s. 376; V. Červinka, Osvěta 38, 1908, s. 307; F. X. Šalda, Novina 1, 1908, s. 185n. → Kritické projevy VII, 1953●; ref. Tragoedie + Naše sufražetka: K. [F. V. Krejčí], Právo lidu 12. 10. 1910; K. Čvančara, Osvěta 40, 1910, s. 901; O. Fischer, Česká revue 4, 1910/11, s. 126; K. K. [Kamínek], Lumír 39, 1910/11, s. 42n.; -a-e- [D. Panýrek], Máj 9, 1910/11, s. 36; V. Louša, Přehled 9, 1910/11, s. 62n.; KMČ [Čapek Chod], Zvon 11, 1910/11, s. 61●; ref. Bavorské slovo: Dr P. [D. Panýrek], Máj 9, 1910/11, s. 636; [K. F. V. Krejčí], Právo lidu 19. 9. 1911; H. Jelínek, Národní obzor 23. 9. 1911 + Lumír 40, 1911/12, s. 46; K. Čvančara, Osvěta 41, 1911, 791; KMČ [Čapek Chod], Zvon 12, 1911/12, s. 45–47; A. Dvořák, Přehled 10, 1911/12, s. 7n.●; J. Vodák, ref. Za koho se provdáme?, Lidové noviny 30. 7. 1916; A. Matula: Vesnické drama. Studie z českého písemnictví, Jičín 1916; ref. Filištínská komedie: -t., Právo lidu 22. 9. 1917; O. Fischer, Česká revue 11, 1917/18, s. 61; Alap [A. Procházka], Moderní revue 24, 1917/18, sv. 32, s. 96; H. Jelínek: S prvního balkonu, 1924, s. 134–136●; A. Javorin: Aréna na Smíchově: repertoár 1891–1902, rkp., 1958, DÚk; DČD III; M. Szabo: Pražské hřbitovy. Olšanské hřbitovy III, 2011, s. 23. ■ LČL, Otto; Plzeň
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, I. A–M, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 389–391