Syn obuvnického mistra. Vyučil se kupcem a pracoval v krámě s usněmi. Bral hodiny herectví u J. Šmahy a hrál v ochotnickém spolku Hálek. Údajně na doporučení heroiny M. Pospíšilové nastoupil 1881 ke společnosti F. J. Čížka, v lednu 1882 přešel k F. Pokornému. 1887 jej angažoval do své nedávno ustavené společnosti V. Budil pro role salonních milovníků; J. debutoval na štaci v Příbrami a již koncem roku zaujímal v ansámblu přední místo. V té době poznal herečku Vileminu Šemberovou, s níž se 1889 v Plzni oženil. Po skončení letní sezony 1888 v Budilově aréně v Plzni přestoupil k řediteli J. Pištěkovi, s nímž zůstal v Plzni i na zimu 1888/89. Spolu s manželkou strávil jeden rok u P. Švandy ze Semčic (1890/91), s jehož společností hrál v Brně. 1891 a znovu 1899/1900 (ještě za ředitele Šuberta) se ucházel o angažmá v ND, absolvoval zkušební vystoupení, ale přijat nebyl; podruhé o něho neprojevilo zájem ani nastoupivší nové vedení. 1891 se vrátil k Pištěkovi (s ním byl v Brně 1893/94), pak byl členem společnosti P. Švandy ml. (1894–97), s níž se dostal opět do Plzně a do Brna. V sez. 1897/98 hrál v Brně s Pištěkovou společností. V létě 1898 byl angažován do souboru sestaveného pro Divadlo na výstavě (Uranie). Po rozpuštění této příležitostné scény zakotvil 1899–1907 v souboru smíchovských divadel (Divadlo u Libuše, Aréna na Smíchově), který nakrátko opustil 1904 (od června do října hrál v Uranii). Na podzim 1907 byl spolu s manželkou angažován F. A. Šubertem do nového MD Král. Vinohrad. Jako herec a režisér tu působil do 1916, kdy divadelní dráhu předčasně ukončil. Na Vinohradech hostoval ještě ve dvou inscenacích K. H. Hilara (1919) a J. Kvapil jej obsadil do Troila a Cressidy (1921). Zemřel náhle po astmatickém záchvatu, byl zpopelněn v krematoriu v Praze-Strašnicích.
Pod vedením svých prvních ředitelů, kteří byli dobrými hereckými učiteli (Čížek, Pokorný, Budil), si J. osvojil základy řemesla a zásobu charakterizačních prostředků. Mladík pružné, urostlé postavy a pohledné tváře vládl sytým hlasem s nosovým přídechem, který propůjčoval mluvnímu projevu poněkud afektovaný ráz, podtrhující až obřadnou uhlazenost jeho vystupování. Zakládal si na elegantním zevnějšku a udržoval bohatou garderobu. Jeho doménou se staly role veseloherních milovníků, oficírů, šlechticů, salonních elegánů i pletichářů, dobrodruhů, šarmérů a dobyvatelů ženských srdcí. Postavy spíš lehce načrtával, než vykresloval povahopisnými detaily či niternými psychologickými sondami. Jeho herectví se dobře uplatňovalo ve francouzských salonních veselohrách a drama tech (např. Filip Derblay v Ohnetově Majiteli hutí; baron Chevrial ve Feuilletově Pařížském románu; De Prunelles v Sardouově Cyprienně), v německých konverzačkách (např. doktor Mayrek, Davis: Katakomby; Reif z Reiflingů, Moser: Reif z Reiflingů). Kolem 1900 patřil k nejlepším představitelům bonvivánů na českém jevišti a spekulovalo se, že by mohl v ND nahradit stárnoucího J. Seiferta. Vtip, ironie a dvojsmysl zněly v J. podání přirozeněji než projevy šílené vášně a pomatení smyslů (tit. role Dumasova Keana, 1894); tragickou velikost někdy nahrazoval zevními znaky a patetickou deklamací. Vedle početné skupiny efektních, líbivých hrdinů vytvářel i role charakterního oboru, např. tit. postavu Shakespearova Julia Caesara, později Chlestakova v Gogolově Revizoru. Na Smíchově mu byly přidělovány poměrně často úlohy v moderním dramatu (Ibsenův Osvald Alving v Příšerách a Hjalmar Ekdal v Divoké kachně, Jan Matuš v Hilbertově Pěsti, Lucio Settala v D’Annunziově Giocondě aj.). Ztělesnil tu i Raskolnikova v dramatizaci Dostojevského Zločinu a trestu, oceňován byl za výkon v Aanrudově Čápovi. Jeho schopnost postihnout tvrdé, mužné typy nebyla plně využita ani doceněna. Ve svém posledním působišti na Vinohradech se nadále uplatňoval v salonních a konverzačních hrách, nově ve Wildeových (Lord Windermer ve Vějíři lady Windermerové, Lord Illingworth v Bezvýznamné ženě), v klasických komediích (např. Walter v Kleistově Rozbitém džbánu) i v dramatech modernistických směrů, kde podával solidně propracované výkony (tit. role, Lavedan: Markýz Priola). J. režie – většinou veseloher a konverzaček – se řadily ke staršímu typu aranžérského režírování.
Role
Pokorného spol.
Fresco (F. v. Suppé: Boccaccio) – 1882; Něklužev (A. I. Palm: Náš přítel Něklužev, i Budilova spol. 1887) – b. d.
Budilova spol.
Jiří (F. F. Šamberk: Kulatý svět), Vít (Ch. Birch-Pfeifferová dle G. Sand: Diblík, šotek z hor), Karel Drábek (J. Štolba: Maloměstští diplomati), La Trémouille (V. Sardou: Vlast, i Pištěkova spol.1897), Petr Lubin (I. V. Špažinskij: Paní majorka), Dr. Navrátil (F. a P. Schönthanové: Únos Sabinek), Pospíchal (K. Pippich: Svět zásad), Setník Vojmír (H. Chivot, A. Duru: Svatba reservistova) – 1888.
Pištěkova spol.
Viktor Sukdolský (G. v. Moser: Zlatohlávek), Baron Goertz (E. Bozděch: Baron Goertz), Filip la Hoche (V. Sardou: Odetta), Max de Simier (E. Pailleron: Myška, i Švandovo div. 1907) – Plzeň 1888; Hrabě Pavel z Valreas (L. Meilhac, L. Halévy: Frou-Frou), Jindřich Wolf (M. A. Šimáček: Bez boje) – 1889; Napoleon Bonaparte (E. Bozděch: Jenerál bez vojska), Guattinara (E. Scribe, E. Legouvé: Povídky královny navarské), Pan de Pontbrisé (H. Chivot, A. Duru: Arturova lest), Růžička (A. Lokay: Dědoušek), Arnold Bäckers (F. v. Schönthan: Cornelius Voss) – 1890.
Švandova spol.
Béla Palmay (F. v. Schönthan, G. Kadelburg: Most lásky, i Pištěkova spol. 1897, Švandovo div. 1907 s tit. Slovutná paní), Král Jindřich IV. (Lope de Vega: Sedlák svým pánem), Figaro (P.-A. C. de Beaumarchais: Figarova svatba), Hrabě Deym (F. A. Šubert: Probuzenci), Hejtman Bernard (E. Labiche, E. Martin: Vojenská krev) – 1890; Beránek (F. F. Šamberk: Jedenácté přikázání, i Pištěkova spol. 1898) – 1891.
ND
Pavel Krupička (A. L’Arronge: Doktor Kalous) j. h. – 1891.
Pištěkova spol.
Pavel (V. Sardou: Poslední psaní), Baron Richard Ottendorf (L. Fulda: Ztracený ráj) – Plzeň 1891; Kunrád z Pottenštejna (F. B. Mikovec: Záhuba rodu Přemyslovského, i spol. P. Švandy ml. 1896), Essex (H. Laube: Hrabě Essex), Valère (Molière: Tartuffe), Vili Janikov (H. Sudermann: Konec Sodomy, i Švandovo div. 1900), Antonín (F. X. Svoboda: Směry života) – Plzeň 1892; Beneš (W. Shakespeare: Mnoho povyku pro nic) – Vinohrady 1892; Hrabě Mario Alberi (F. Cavallotti: Dcera Jeftova), Jan Světlý (G. v. Moser: Svůdná Amazonka), Ferdinand (A. Bisson, P. Gondinet: Cesta do Itálie), Jindřich (F. v. Schönthan: Zlatý pavouk), Hefterding (H. Sudermann: Domov, i Švandovo div. 1906), Oldřich kníže Cilský (J. J. Kolár: Královna Barbora), Antonín (J. K. Tyl: Paličova dcera), Václav Strouhal (M. A. Šimáček: Svět malých lidí) – ND Brno 1893; Jiří Voborský (F. F. Šamberk: Jedenácté přikázání), Kean (A. Dumas st.: Kean, i Švandovo div. 1898), Archibald Corsican (J. Verne, A. Dennery: Cesta kolem světa za 80 dní), Jaroslav Kořán (F. X. Svoboda: Útok zisku), Merkur (J. Offenbach: Orfeus v podsvětí), Švanda (J. K. Tyl: Strakonický dudák, i spol. P. Švandy ml. 1896), Isidor Slovíčko (týž: Lesní panna) – ND Brno 1894; Václav hrabě Kounic (E. Bozděch: Zkouška státníkova, i spol. P. Švandy ml. 1897) – Vinohrady 1894. Spol. P. Švandy ml. Lefèbvre (V. Sardou, E. Moreau: Madame Sans-Gêne), Emil Viták (M. A. Šimáček: Jiný vzduch), Doktor Robin (J. de Prémaray: Doktor Robin), Baron César z Weddingu (E. Pohl: Krasojezdkyně, i ND 1899 j. h.), Leopold (L. Gandillot: Pan podprefekt, i ND Brno 1896, Švandovo div. 1900), Štěpán Potocký (K. Světlá, dram. E. Pešková: Kříž u potoka, i Švandovo div. 1906), Karel IV. (J. Vrchlický: Noc na Karlštejně), Filip Derblay (G. Ohnet: Majitel hutí, i Pištěkova spol. 1897), Hrabě Holm (R. Voss: Eva) – Plzeň 1894; Antonín Plinchard (A. Hennequin, A. Millaud: Lili), Petr (E. Pailleron: Komedianti) – 1895; Jiří Mařák (J. Hilbert: Vina) – Ostrava 1896; Kníže Boris Nikolajevič (V. Krylov: Šotek), Hlaváček (J. Kvapil: Bludička), Doktor Mayrek (G. Davis: Katakomby), Pietro, princ Palermský (F. v. Suppé: Boccaccio), Mittelbach (F. v. Schönthan, G. Kadelburg: Pan senátor), Dr. Eduard Martius (F. Philippi: Dobrodinci lidstva), Theodor Kaiser (A. Schnitzler: Milkování, i ND 1899 j. h.), Abimelech (J. Zeyer: Z doby růžového jitra), Demetrius (W. Shakespeare: Sen v noci svatojanské), Gottwald + Cizinec (G. Hauptmann: Hanička) – ND Brno 1896; De Sirié (V. Sardou: Fedora), Hraběde Croix (E. Bozděch: Z doby kotillonů, i VD 1908), Václav (A. Jirásek: Otec), Valentin (Goethe: Faust), Pierre Gringoire (T. de Banville: Gringoire, i ND Praha 1900 j. h.), Markus Antonius (W. Shakespeare: Julius Caesar), Rudolf z Ceranu (E. Pailleron: Jiskra) – ND Brno 1897.
Pištěkova spol. ND Brno
Doktor (M. A. Šimáček: Svět malých lidí), Karfunkl (V. J. Kavka: Švihák a dělník), Reif z Reiflingů (G. v. Moser: Reif z Reiflingů), Robert z Mladějova (K. Lindau, L. Krenn: Chudá holka), Horacio (W. Shakespeare: Hamlet), Vasilij Fedorovič Bogučarev (V. I. Němirovič-Dančenko: Šťastný člověk), Sáša (H. Olden dle R. H. Savagea: Oficielní žena), Josef Habršperk (L. Stroupežnický: Naši furianti), Pavel Beneš (G. v. Moser, F. v. Schönthan: Naše ženy), Robert Dudley, hrabě z Leicesteru (F. Schiller: Marie Stuart), Pavel Kolinský (J. K. Tyl: Paličova dcera), Alfred Carillon (A. Bisson, M. Mars: Ta milá paní tchyně), Oskar Darimon (A. Duru: Dvě svatby pana Darimona, i Švandovo div. 1899), Don César (J. J. Kolár: Magelona), Sylvestr Cirkl (J. Štolba: Vodní družstvo) – 1897; Georges de Kerlord (P. Decourcelle: Dva kluci), Václav (F. F. Šamberk: Podskalák), Motylinský (M. Bałucki: Klub mládenců), Doktor Zvěřina (F. V. Jeřábek: Služebník svého pána), Hanuš Martienssen (M. Dreyer: Tři), Dvořák (F. A. Šubert: Jan Výrava), Maurice Bernard (K. Wartenburg: Herci císaře Napoleona), Pěnkava (F. F. Šamberk: Josef Kajetán Tyl), Maixner (Ph. Langmann: Bartoš Tuřanský) – 1898.
Div. na výstavě (Uranie)
Rychnovský (K. Šípek, V. Štech, B. Kaminský: Náš dům v asanaci), Georges Godefroid (A. Bisson: Kontrolor spacích vagonů, i Švandovo div. 1901, Uranie 1904), Dr. Česal (J. Štolba: Na letním bytě, i VD 1910), Partes (V. K. Klicpera: Každý něco pro vlast), Kessler (H. Sudermann: Zápas motýlů) – 1898.
Švandovo div.
Honza (J. Kvapil: Princezna Pampeliška) – 1898; Horst (F. v. Schönthan, F. Kopel-Ellfeld: Komtesa Kukuč), Hjalmar Ekdal (H. Ibsen: Divoká kachna), Duperron (A. Bisson: Nebožtík Toupinel) – 1899; Osvald Alving (H. Ibsen: Příšery), JUDr. Jaroslav Staněk (O. Blumenthal, G. Kadelburg: U bílého koníčka, i Uranie 1904), Karel Havlíček (F. F. Šamberk: Karel Havlíček Borovský), Raskolnikov (F. M. Dostojevskij, dram. A. J. Plučevskij-Pljuščik: Raskolnikov) – 1900; Ludvík XIV. (K. Gutzkow: Pravzor Tartuffa), Milouš (J. Šmaha: Tiché jubileum), André (G. Courteline: Boubouroche) – 1901; Mladý Dušánek (K. Želenský: Macecha), De Prunelles (V. Sardou: Cyprienna), Ljubomir Nestorovič (B. Nušić: Tak to musilo býti), Chlestakov (N. V. Gogol: Revisor), Václav Budil (F. V. Jeřábek: Služebník svého pána, i Uranie 1904), Hrabě Zeck (F. v. Schönthan, F. Koppel-Ellfeld: Zlatá Eva) – 1902; Degenhart (M. Halbe: Bez domova), Soudce Leplantois (A. Bisson: Ve jménu zákona!), Major Labourdette (A. Mars, H. Kéroul: Salon Martin), Vittorio (M. Praga: Počestná děvčata), Lollo (G. Verga: Honba na vlka) – 1903; Kozma Jerkin (I. V. Špažinskij: Vše ztraceno), Vincenc Lebduška (F. A. Šubert: Žně), Morizet (A. Bisson: Zázraky magnetismu) – 1904.
Uranie
Albert Lebrunsis (M. Hennequin, P. Bilhaud: Milostpánova komorná), [?] (G. Feydeau: Fernandova svatební smlouva), Parma (K. Sylvan: Z učitelského ráje) – 1904.
Švandovo div.
Jan Matuš (J. Hilbert: Pěst), [?] (A. P. Čechov: Višňový sad – 1904; Leonard (F. Hebbel: Marie Magdalena), Robert Heinecke (H. Sudermann: Čest), František I. [?] (E. Scribe, E. Legouvé: Povídky královny navarské), Anatol Durosel (H. Kéroul, A. Barré: Svatební noc), Octave [Pan Alfons] (A. Dumas ml: Pan Alfons) – 1905; Gregoire (A. Hennequin, A. Millaud: Niniche), Baron Chevrial (O. Feuillet: Pařížský román), Neznámý (J. M. Synge: Ve stínu doliny), Andersen [?] (H. Aanrud: Čáp), Dubský (K. Leger: Podzim) – 1906; Lövborg (H. Ibsen: Hedda Gablerová), Lucio Settala (G. D’Annunzio: Gioconda), Vávra (A. a V. Mrštíkové: Maryša), Jindřich de Saint-John (E. Scribe: Sklenice vody), Oskar Irrlacher (J. Mayer: Irrlacherové) – 1906; Genzmer (M. Dreyer: Tři), Ludvík Frey (G. Hirschfeld: Matky), Baronet Sparkler (F. v. Schönthan dle Ch. Dickense: Malá Dorritová), Luka (G. Verga: Honba na vlka), Kupec (O. E. Hartleben: Mravní požadavek) – 1907.
MD Král. Vinohrad
Leofric (J. Vrchlický: Lady Godiva), Markýz Priola (H. Lavedan: Markýz Priola), Mirovič (A. F. Pisemskij: Baal), Lord Windermer (O. Wilde: Vějíř lady Windermerové) – 1907; Fistr (V. Štech: Deskový statek), Edvard Reiner (A. Schnitzler: Život volá), Pavel Abel (G. Wied: 2 x 2 = 5), Abbé Merlin (R. de Flers, A.-G. de Caillavet: Láska bdí), Gustav Rembowski (S. Przybyszewski: Zlaté rouno), (Lafont (H. Becque: Pařížanka) Václav Vrba (L. Stroupežnický: Václav Hrobčický z Hrobčic) – 1908; Isidor Lechat (O. Mirbeau: Obchod je obchod), Baron Villepreux (V. Sardou: Bodří venkované), Bassanio (W. Shakespeare: Kupec benátský), Ivan Icharovič Icharov (N. V. Gogol: Hráči) – 1909; Walter (H. v. Kleist: Rozbitý džbán) – 1910; Menon (P. Heyse: Dcera královny Semiramidy), Nešpor (V. Štech: Ohnivá země) – 1911; Hrabě Larzac (R. de Flers, G.-A. de Caillavet: Papá), Generál (T. Bernard: Kavárnička), Kosru (L. Fulda: Pán a sluha), Arcibiskup pražský (H. Scharling: Mistr Jan Hus), Filip Dubský (L. Stroupežnický: Naši furianti), Děkan (K. M. Čapek Chod: Slunovrat) – 1912; Giuliano della Rovere (J. Karásek ze Lvovic: Cesare Borgia), Charles Heriot (S. Guitry: Dobytí pevnosti), Kníže Pavel Marolovskij (O. Wilde: Nihilisté) – 1913; Otec Pedro (V. Dyk: Zmoudření dona Quijota), Lord Illingworth (O. Wilde: Bezvýznamná žena), Pacholík (W. Shakespeare: Veselé ženy windsorské) – 1914; Dr. Bernard Svítek (R. Jesenská: Cirkus) – 1915; Muž (O. Dymov: Ňu), Profesor Kircheisen (G. Hauptmann: Kolega Crampton) – 1916; Don Diego (P. Corneille: Cid) j. h., Jan Žižka (A. Dvořák: Husité) j. h. – 1919; Agamemnon (W. Shakespeare: Troilus a Cressida) j. h. – 1921.
Režie
ND Brno
Lope de Vega: Král a sedlák – 1893; F. v. Schönthan, G. Kadelburg: Pan senátor, L. Gandillot: Pan podprefekt, F. Philippi: Dobrodinci lidstva, R. Voss: Eva – 1896.
Švandovo div.
A. Bisson: Nebožtík Toupinel – 1899; K. Želenský: Macecha, L. Fulda: Jaro v zimě, A. Dumas ml.: Princezna z Bagdadu, J. Borotínský: Dáma z polosvěta – 1902; V. Sardou: Fedora, A. Dumas st.: Kean – 1903; H. Ibsen: Příšery, E. Wolzogen: Čistý lístek, A. Bisson: Kontrolor spacích vagonů, V. Sardou: Cyprienna – 1904; H. Sudermann: Čest, G. Antona-Traversi: Náramek – 1905; J. Mayer: Irrlacherové – 1906; J. M. Synge: Ve stínu doliny, H. Aanrud: Čáp, G. D’Annunzio: Gioconda, E. Scribe: Sklenice vody, R. Coolus: Rafael, A. Bisson: Překvapení z rozvodu, J. Hilbert: Pěst, E. Scribe, E. Legouvé: Boj s dámami, P. Veber: Lutti, K. Horký: Kašpárek – 1906; M. Hennequin, P. Bilhaud: Milostpánova komorná, E. Pailleron: Myška – 1907.
MD Král. Vinohrad
A. Schnitzler: Život volá – 1908; M. Hennequin, F. Duquesnel: Princ Hejsasa, A. Capus: Peníze nebo život, K. Kolman: Vychovatel, F. de Croisset, M. Leblanc: Arsène Lupin, H. Bataille: Skandál – 1909; O. Blumenthal, G. Kadelburg: Dveře dokořán, A. Capus: Chvíle slabosti, týž: Anděl – 1910; P. Armont, N. Nancey: Zebra – 1911; L. Fulda: Pán a sluha, R. Coolus: Rekruti lásky – 1912; H. Malířová: Přítel, K. Šípek: Vlasy, H. Bahr: Princip – 1913.
Prameny a literatura
AMP: Sbírka matrik, MCH N39, matrika narozených fary u P. Marie 1860–1866, s. 20. SOA Plzeň: Sbírka matrik, 081 Plzeň, matrika oddaných arciděkanského chrámu 1885–1890, fol. 264, obr. 269. ■ Nesign., Moravská orlice 26. 1. 1894 [Kean]; J. Lý [Ladecký], Thalia 4, 1899/1900, s. 135 [hostování v ND]; jv [Vodák], Obzor literární a umělecký 2, 1900, s. 60 [hostování v ND, Gringoire]; B. K.: A. J., Divadlo 3, 1904/05, s. 385–390; Š. [J. Kuffner], ref. Čáp, Národní politika 9. 2. 1906; V. Budil: Z mých ředitelských vzpomínek I, 1919, s. 20●; nekrology: J. Zelenka, Divadlo 9 (16), 1929/30, č. 7, s. 13, 17; nesign., Národní listy 8. 2. 1930, več.; Národní politika 9. 2. 1930●; F. Hlavatý: Z jevišťátek a z velkých scén, [1931], s. 67; VD 25, s. 55, 123–126; A. Javorin: Pražské arény, 1958, s. 221, 252, 268; J. Knap: Umělcové na pouti, 1961, s. 127, 142, 144, 150–152, 165; R. Deyl: Vavříny s trny, 1973, s. 121–126; O. Spalová: Sága rodu Budilova, 1978, s. 143n., 147, 265. ■ ČBS, PBJ; Brno, Uranie
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, I. A–M, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 385–389
