Syn kováře ve Vysokém Mýtě. Mladší bratr literárního a kulturního historika Josefa J. (1825– 1888). Základní školu navštěvoval v rodišti (1833–38), po piaristickém gymnáziu v Litomyšli (1839–43) a Akademickém gymnáziu v Praze (mat. 1844) vystudoval filozofii a práva na pražské univerzitě (1846–50, doktorát 1856 ve Štýrském Hradci). Již za univerzitních studií časopisecky publikoval a věnoval se žurnalistice v redakci Havlíčkových Národních novin (1847–50). Po jejich zastavení spolupracoval s V. Gablerem na francouzsko-českém slovníku, projekt však ztroskotal. Odešel do Vídně, kde nejprve pracoval v redakci Vídeňského deníku a jeho přílohy Vesna, posléze redigoval Slovenské listy. 1854 nastoupil jako praktikant na ministerstvo kultu a během čtyřicetileté kariéry postoupil až k funkci přednosty odboru. 1870 se oženil, jedna z jeho tří dcer, Noemi, se stala klavíristkou. 1874–77 vyučoval češtinu a literaturu korunního prince Rudolfa Habsburského. 1881 byl vyznamenán Řádem železné koruny a povýšen do rytířského stavu s přídomkem „ze Samokova“. Po penzionování 1894 se vrátil do Čech a věnoval se vědecké práci.
J. proslul jako právní historik. Zabýval se též historickou geografií a obecnou historií. Původně však tíhl k literatuře, jíž se věnoval od středoškolských studií do poloviny let padesátých. Psal drobnější historické prózy povětšině s milostnou tematikou (Novely, 1853; Historické povídky a pověsti, 1876), samostatně i ve spolupráci s bratrem Josefem literárněhistorické studie (souborně Rozpravy z oboru historie, filosofie a literatury, 1860), překládal básně. Byl zastáncem pravosti Rukopisů (Die Echtheit der Königinhofer Handschrift, 1860, s Josefem J.), kterou obhajoval ještě na sklonku života.
Svůj první dramatický pokus, historickou hru Ctibor z Uherska (1848), nedokončil. Jako dramatik se představil tříaktovou zápletkovou komedií Tajemné psaní, poprvé uvedenou 1852 v Divadle na Vídeňce, jež zapůjčil ředitel G. W. Megerle pro několik poloochotnických českých představení. Na pražské scéně se hra objevila až po deseti letech (StD 1862) a byla kritikou odmítnuta.
Pseudonymy a šifry
Hermín, Voksa z Plesu, Herm. J., H. J.
Hra
Tajemné psaní, Theater an der Wien 1852, t. 1859.
Prameny a literatura
Ref. Tajemné psaní: nesign., Vesna 23. 4. 1852; J. N. [Neruda], Obrazy života [1], 1859, s. 176 + Hlas 23. 2. 1862 → České divadlo I, 1959; nesign., Lumír 12, 1862, s. 211●; nesign. Dr. H. J., Světozor 7, 1873, s. 351n.; K. Kadlec: H. J., K padesátiletí literární činnosti jeho, Osvěta 26, 1896, s. 669–684; nesign.: H. J. dramatik, Lidové noviny 11. 6. 1940; DČD III ■ LČL, Otto; NAlb
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, I. A–M, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 382–383
