Dcera herce a ředitele kočující společnosti J. Krämera. S otcem pobývala od počátku padesátých let u cestujících společností J. A. Prokopa, J. Kullase, A. Windové a V. Nypla; matka trpící nervovou chorobou žila v Praze. U Kullasovy družiny se seznámila s hercem Vilémem Karlem J., za něhož se 1860 provdala. Po sňatku působila s manželem nejprve u F. Zöllnera a J. Kullase, 1862 v otcově činoherní družině, po krátké epizodě u F. J. Čížka nastoupila na podzim 1863 k německému řediteli H. Walburgovi, jemuž bylo na sez. 1863/64 zadáno staré MD v Plzni s podmínkou, že bude hrát i česky. Po skončení českého provozu v lednu 1864 se vrátila do otcova souboru, pak přijala angažmá u A. Szeninga. 1866 je doložena u F. J. Čížka, 1869 u J. E. Kramuela. Od 1871 hrála v otcově společnosti, kterou za nemocného ředitele vedl její manžel. 1877 se objevila opět u E. Zöllnerové. Poté byla téměř až do konce života činná v rodinné společnosti, kterou po manželově smrti 1902 převzal syn František. Dožila u nejmladší dcery Otýlie na Král. Vinohradech, byla pochována na Vinohradském hřbitově.
Ze sedmi potomků (dalších pět zemřelo) se šest vydalo na hereckou dráhu; lépe než synové František (1867–1934) a Maxmilian (1878–1937) uspěly dcery Marie (1862–1911, provd. Spurná), Hana (1871–1933, provd. Vojtová), Terezie (1875–1966, provd. Brzková) a Otýlie (1882–1967, provd. Beníšková).
Vyrůstajíc od dětství v divadelním prostředí začala J. záhy hrát. Celý život strávila u menších kočujících společností na venkově. Významným obdobím v její herecké dráze byla Walburgova plzeňská sezona, jejíž českou část řídil F. Pokorný; byla přijata pro obor tragické milovnice, dostávala větší role (jmenovitě nejsou známy) a byla považována za velmi zkušenou herečku. Ještě výrazněji se uplatnila u ředitele Szeninga, v jehož nově sestaveném, ale jen krátce působícím českém souboru zastávala přední místo jako představitelka sentimentálních i tragických milovnic. Patrně poprvé a naposledy tu dostala příležitost hrát ve světové klasice (Desdemona v Shakespearově Othellovi), kterou menší společnosti obvykle neuváděly. Mnohem více rolí jí poskytovala dramatika domácí (Klicpera, Tyl, J. J. Kolár) a bezpočet her rakouské, německé i francouzské provenience, které převažovaly v repertoáru těchto kočujících společností. Vedle lidových ženských a mateřských postav (např. Tylova Kordula ve Strakonickém dudáku, Liduška v Paličově dceři), které obdařila ráznou jadrností i citovou vroucností, se podle dobových ohlasů zdárně zhostila i úloh elegantních salonních dam, aristokratek a panovnic. Jejímu hereckému naturelu a životní zkušenosti byly blízké i typy žen – matek z nižších společenských vrstev či z venkovského prostředí ve starší i realistické dramatice (Stará Vostřebalka, Birch-Pfeifferová: Diblík; selka Dubská, Stroupežnický: Naši furianti; Kostelnička, Preissová: Její pastorkyňa; stará Heinecková, Sudermann: Čest). Od sedmdesátých let byla oporou otcovy, pak manželovy a vposledku synovy společnosti. V nevelkém podniku rodinného typu, který svou nenápadnou péčí a obětavostí pomáhala udržet (poslední zprávy o něm jsou v březnu 1907, krátce před její smrtí), vychovala ze svých čtyř dcer českému divadlu zdatné herečky.
Role
Zöllnerova spol.
Nanetka (H. Börnstein: Zámecké schody aneb Zpěvákovo dobrodružství), Kordula (J. K. Tyl: Strakonický dudák aneb Hody divých žen, i Jelínkova spol. 1885), Kordula (F. Hopp: Statek Záhvozd) – 1860.
Kullasova spol.
Sibila (F. X. Told, h. A. E. Titl: Čarovný závoj aneb Malíř, víla a hospodská) – 1861.
Krämerova spol.
Neznámá dáma (A. Langer: Pražský flašinetář a jeho rodina), Paní Vaňková (A. Bäuerle: Zeman ze starých časů aneb Cop a frak) – b. d.
Szeningova spol.
Desdemona (W. Shakespeare: Othello), Markéta (J. W. Goethe: Faust), Jeanne Eyrová (Ch. Birch-Pfeifferová dle C. Bell: Sirotek lowoodský) – 1865.
Čížkova spol.
Rebeka (V. Sardou: Staří mládenci), Sanha (V. K. Klicpera: Loupež aneb Jindříšek z Dubínova) – 1866.
Kramuelova spol.
Veronika Vorlíčková (J. K. Tyl: Bankrotář a kramářka), Ajtala (F. Stamm: Libuše, kněžna česká aneb Založení Prahy) – 1869.
Krämerova spol.
Cidlina (J. J. Kolár: Žižkova smrt) – po 1871.
Spol. E. Zöllnerové
Paní Mechtilda Vlastislava z Rybrcoulů (J. J. Kolár: Dejte mi čamaru!), Háta (S. H. Mosenthal: Debora), Madame Chébe (A. Daudet, A. Belot: Fromont junior a Risler senior), Paní Třepenková (L. Angely: Řemeslnická merenda), Vostřebalka (Ch. Birch-Pfeifferová dle G. Sand: Diblík) – 1877.
Jelínkova spol.
Alžběta (F. Schiller: Maria Stuartka) – b. d.; Paní Neodbylská z Neodbylic (A. Fredro: Dámy a husaři) – 1886; Heinecková (H. Sudermann: Čest), Kostelnička (G. Preissová: Její pastorkyňa), Dubská (L. Stroupežnický: Naši furianti), Paní Kutílková (G. v. Moser: Svůdná Amazonka), Natalie (R. Kneisel: Desdemonin šáteček) – 1894; Adéla (K. Laufs, W. Jacoby: Nevěřící Tomáš), Otrokyně Messalinina (A. Wilbrandt: Arria a Messalina) – mezi 1894–99.
Prameny a literatura
MP: Soupis pražských domovských příslušníků [otec Krammer Egidius, 1816]. NMd: cedule spol. Krämerovy, Kramuelovy, Kullasovy, V. K. Jelínka, Zöllnerovy; sign. T 128: almanachy div. spol. ■ Nesign.: V minulém týdnu vystoupila na divadle p. Zöllnerově..., Lumír 10, 1860, s. 763; Česká divadelní společnost plzeňská. tamtéž 13, 1863, s. 910; nesign.: Herecká rodina, Divadlo 5, 1906/07, s. 257n.●; úmrtí a nekrology: Národní politika 28. 11. 1907; Divadlo 6, 1907/08, s. 153●; V. Štein Táborský: Dějiny venkovských divadelních společností, 1930, s. 9, 91; Otýlie Beníšková vzpomíná, Kultura 1, 1957, č. 43, s. 10; A. Javorin: Pražské arény, 1958, s. 108 + Tylův nejvěrnější žák, rkp., b. d., DÚk, 219; J. Knap: Umělcové na pouti, 1961, 57 + Čtyři herečky, 1967, s. 10, 19n., 26–28, 30–33. ■ Buchner
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, I. A–M, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 368–369
