Prostřední ze tří synů pražského obuvnického mistra. Starší bratr Jan i mladší Vilém Karel byli také herci a oba posléze založili divadelní společnosti. J. se vyučil rukavičkářem a hrával s ochotníky. 1849 se stal členem První české divadelní společnosti pro venkov ředitele J. A. Prokopa, 1850 přešel s kolegou J. Chramostou k německému řediteli J. Lutzovi, po dvou měsících se vrátil. U Prokopa poznal budoucí životní družku, o čtyři roky starší herečku Josefu Suchou, s níž na podzim 1851 odešel ke společnosti J. V. Svobody. Po jejím brzkém zániku se připojil k počeštěné společnosti J. Kullase, vedené J. K. Tylem; 1852 se jeho družce na štaci ve Vodňanech narodil syn Josef. Když byl Kullasovi český provoz zakázán, vrátili se po Velikonocích 1853 k Prokopovi, 1854 odešli k německé společnosti ředitele Lazaryho do Německého Brodu. J. se tam pak živil jako písař u advokáta. Asi 1856 vstoupil do společnosti F. Zöllnera a na nátlak ředitele se oženil (sňatek v Příbrami 11. 1. 1857). V prosinci 1860 odešel s manželkou ke Kullasovi (podnik řídil J. Štandera), 1863 přestoupil k V. Prokopové, od níž t. r. odešel s F. J. Čížkem, který se osamostatnil. 1865 zažádal o koncesi, ale byl odmítnut. Neuspěl ani při dalších dvou podáních (1865, 1867), koncesi získal až 8. 2. 1868. V divadelním podnikání nebyl úspěšný, navštěvoval menší města povětšině ve středních Čechách. Společnost občas rozpouštěl a s rodinou působil jako herec a nápověda u jiných ředitelů (např. 1868 u P. Švandy st.). Syn Josef a dcera Jindřiška (patrně i mladší Marie a Karel) vystupovali v dětských úlohách, ale žádný z potomků se nestal profesionálním divadelníkem. J. provozoval hostinec v Lounech, později v Rakovníku, ale zase se vrátil k divadlu. V květnu 1881 ukončil divadelní činnost, usadil se s manželkou v Litni u dcery Jety (Jindřišky), jíž vypomáhal v krejčovské živnosti. V lednu 1887 žádal znovu o koncesi, ale bezvýsledně. Poslední léta žil v Praze, kde zemřel. Pochován byl na Olšanských hřbitovech.
Josefa Suchá (28. 2. 1824 Domažlice – 28. 11. 1891 Liteň), jeho družka a posléze manželka, působila u týchž společností. Zpočátku zastávala široké spektrum rolí, brzy se její doménou staly postavy matek. Vypracovala se v jejich osvědčenou interpretku. Již u Prokopovy společnosti hrála vedle dívek a mladých žen (např. Ančička, Štěpánek: Čech a Němec; Bětuška, Klicpera: I dobré jitro) tit. roli v Tylově Paní Marjánce, matce pluku, babičku Potardovou (Pyat: Hadrník pařížský) a Paní Zvonečkovou (Nestroy: Děvče z Karlína), u Zöllnera a u Kullase Vdovu Beránkovou (Tyl: Bankrotář a kramářka), starou cikánku Vjardu (Wolff: Preciosa), hospodyni Ptáčkovou (Tyl: Chudý kejklíř), Kordulu (Tyl: Strakonický dudák), Anna Bobrovskou (Neruda: Ženich z hladu).
Do Prokopovy společnosti, u níž J. začínal divadelní dráhu, byl angažován pro role prvních milovníků. Herec spíše prostřední, útlé postavy, pravidelného obličeje s výraznějším nosem a světlými vlasy se záhy uplatňoval i v postavách hrdinských, charakterních a komických. Za jeho nejlepší role byl považován hrabě St. Germain (Delacour, Lambert-Thiboust: Slepá nevěsta) a jadrný šikovatel Sekáček (Tyl: Paní Marjánka, matka pluku). Po celý život působil u venkovských společností a podle lokální kritiky, opakovaně chválící jeho výkony, patřil k jejich předním členům. Jeho herecký projev se vyznačoval nebývale propracovanou pohybovou složkou a promyšleným fyzickým jednáním. Uplatňoval se též režijně (Tyl: Paní Marjánka, matka pluku, 1851 nebo 1852) a pro potřeby repertoáru adaptoval cizí předlohy (znám je titul jedné z nich, Starý invalida; text nezjištěn, patrně dle Bayardovy hry Děti druhého pluku aneb Vysloužilec staré gardy hrané v německé úpravě K. Bluma). Pro ředitelskou činnost však zřejmě postrádal organizační i podnikatelské nadání a ze své společnosti nedokázal vytvořit prosperující a konkurenceschopný podnik.
Role
Prokopova spol.
Milota (J. K. Tyl: Umělcové na pouti), Pan Čapek (A. Fredro: Pan Čapek aneb Cožpak mě nikdo nezná?), Vojta (E. Raupach: Mlynář a dítě jeho) –1849; Pavel Šimko (L. Angely: Národní řemeslnická merenda), Prokop (J. K. Tyl: Pražská děvečka a venkovský tovaryš) – 1850; Sekáček (týž: Paní Marjánka, matka pluku, i Kullasova spol. 1854, Zöllnerova spol. 1860) – 1851.
Svobodova spol.
Clermont (E. Scribe: Malíř), Strnad (V. K. Klicpera: Divotvorný klobouk, i Zöllnerova spol. 1860) – 1851.
Kullasova spol.
Henri Berville (F. Pyat: Hadrář pařížský) – 1851; Poručík (A. Fredro: Husaři a dámy) – 1852; Antonín (J. K. Tyl: Paličova dcera čili Pražská děvečka a venkovský tovaryš) – b. d.
Prokopova spol.
Selicour (A. v. Kotzebue: Zmatek nad zmatek), Rudolf z Arenbergu (J.-B. Rosier: Víra, naděje a láska, i Zöllnerova spol. 1860), Heinrich (R. Benedix: Eigensinn), Odolan Pětiburský (J. J. Kolár: Monika), Nácek (J. Nestroy: Enšpígl aneb každou chvíli jiné čtveráctví), Vítek (S. K. Macháček: Ženichové), Pan z Poskakova (F. Kaiser: Bratr honák aneb Venkované v hlavním městě, i Zöllnero va spol. 1860), Milovín (J. Mikuláš Boleslavský: Katovo poslední dílo), Bořivoj Větrohrad (H. Börnstein: Zámecké schody a Ostruhová ulice), Lehmann (R. Benedix: Der Proceß), Vojtěch (J. K. Tyl: Paní Marjánka, matka pluku), Vojtěch (V. K. Klicpera: Zdeněk Zásmucký), Don César (J. J. Kolár: Don César a spanilá Magelona), Pan Růžička (J. Nestroy: Děvče z Karlína), Jirka (J. N. Štěpánek: Čech a Němec), Tajemník Růžek (A. Cosmar dle P. Calderóna: Láska v nárožním domě), Fridolín (F. v. Holbein: Fridolín aneb Cesta do železných hutí), Alfred Ružovský (J. W. Lembert dle J.-B. Rosiera: Manžel mé manželky), Matěj (V. K. Klicpera: I dobré jitro!), Ottomar (H. Cuno: Loupežníci na Chlumu), Klih (J. Nestroy: Zlý duch Lumpacivagabundus), Cyntyo (H. Zschokke: Kouzedlnice Sydonia), Kavalír Dumont (F. Raimund: Marnotratník), Jindřich Laud (F. W. Ziegler: Zuřivost stranická aneb Mocnost víry), Lord Harisson (A. Bäuerle: Paleček na cestách z Prahy do Brna a do Vídně), Nácek (F. Kaiser: Mnich a voják aneb Bitva u kláštera skalického) – 1854.
Zöllnerova spol.
Jiří Poděbradský (J. J. Šantl: Kouzelnice Černoborka), Umělec (J. Štandera: Umělcovo vidění) – 1857; Adolf (A. Bäuerle: Zeman ze starého času aneb Cop a frak), Marcel Normand (A. Delacour, Lambert-Thiboust: Slepá nevěsta) – 1858; Baron Salnický (R. Benedix: Moda tyranka), Vojtěch (F. Kaiser: Kněz a voják), Jan Finský (J. Franulová v. Weißenthurn: Jan, vévoda finský), Hipolyt (J. J. Kolár: Monika), Švanda (J. K. Tyl: Strakonický dudák aneb Hody divých žen), Karel Litov (J. J. Řezníček: Syn chudého otce), Petr (A. Dennery, G. Lemoine: Spanilá Savojanka), Švicar (F. Schiller: Loupežníci) – 1860.
Kullasova spol.
Vavřinec Kajda (L. Feldmann: Po svatbě) – 1860; Valbek (R. Benedix: Vězení), Miller (F. Schiller: Ouklady a láska), Baron Radoveský (J. K. Tyl: Bankrotář a kramářka), Vévoda Choiseul (A. E. Brachvogel: Narcis), Josífek (J. Štandera: Zkouška na engagement), Mečíř Gilbert (V. Hugo: Královna a její milostník), Vlk (L. Hansmann: Jaroslav ze Sternberka), Krišpín Vejvoda (J. K. Tyl: Chudý kejklíř), Mistr Bota (F. L. Schirnding: Život ve snách), Zeman z Roupova (F. X. Told, h. A. E. Titl: Čarovný závoj), Kolčava (G. Raeder: Skalní duch) – 1861; Martin (J. Neruda: Nevěsta), Hrabě St. Germain (A. Delacour, Lambert-Thiboust: Slepá nevěsta), Polenský (F. v. Holbein dle F. L. Schrödera: Pantofel a kord), Profos (A. Langer: Jidáš z roku 1741), Narcis Rameau (A. E. Brachvogel: Narcis), John, hrabě Murray – John Walker (A. Bahn: Žalář londýnský), Martin (F. Kaiser: Chyba lávky), Hamsabeg (Ch. Birch-Pfeifferová: Petr Szapár), Císař Konrád (K. E. Ebert: Břetislav a Jitka) – 1862.
Čížkova spol.
Bertram (A. Anicet-Bourgeois, M. Masson: Markytánka), Daniel (V. K. Klicpera: Israelitka), Klaudius (W. Shakespeare: Hamlet) – 1864.
Prameny a literatura
AMP: Soupis pražských domovských příslušníků [Jelinek Josef, 1828]; Sbírka matrik, JIL N11, matrika narozených fary u sv. Jiljí 1823–1831, fol. 172; NA: fond Policejní ředitelství I, konskripce, kart. 230, obr. 606 [Jelinek Josef, 1828]; fond PM 1861–1870, kart. 866, sign. 8/6/9/73; 1871–1880, kart. 1240, sign. 8/6/9/1 [koncese]. ■ J. A. M.: Z Hradce Králové, Lumír 12, 1862, s. 335, 429; Z Jindřichova Hradce, 1, 1865, s. 15; J. L. Turnovský: O divadlech venkovských, Divadelní listy 1, 1880, s. 21n. + Z potulného života hereckého, 1882, s. 44 + Herecké společnosti české, in Příspěvky k dějinám českého divadla, usp. J. Ladecký, 1895, s. 99; J. Šmaha: Jubilejní kytička, in sb. Vzpomínky členů Máje, [1904], s. 173–182 → Dělali jsme divadlo, ed. F. Černý, Hradec Králové 1982; V. Hübner: List z historie českého divadla, Národní politika 19. 11. 1899, příl.; Národní listy 6. 2. 1909 [úmrtí]; J. Simon: J. A. Prokop – první divadelní ředitel české kočující společnosti, Československé divadlo 13 (8), 1930, zvl. s. 264, 274; J. Knap: Zöllnerové, 1958, s. 85–87, 89, 91, 96, 101–103; DČD III; Z. Zdrůbek: Čas nadějí. Z liteňských letopisů, 1981, s. 59 až 66. ■ Josefa J.-Suchá: SOA Plzeň: Sbírka matrik, 27 Domažlice, matrika narozených 1815–1827, fol. 65, obr. 91; Národní listy 30. 11. 1891 [úmrtí]. ■ Buchner
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, I. A–M, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 364–366
