Syn kasejovického řezníka. Po skončení obecné školy v rodišti byl poslán na rok do blízkých Dolních Rakous, aby se naučil německy. Základy latiny získal u kasejovického kaplana, který v něm také probudil národnostní cítění. Vystudoval gymnázium v Písku, filozofické ročníky v Plzni a v Praze (1811–14), kde pokračoval na teologii. 1819 byl vysvěcen na kněze a nastoupil jako kaplan v Loučimi na Domažlicku. Od 1827 působil jako kaplan v Kasejovicích, od 1831 byl farářem v Záboří (u Blatné).
Ve svých působištích vyvíjel bohatou kulturní činnost ve vlasteneckém duchu, která vyvolávala nelibost úřadů. Pořádal přednášky, besedy, organizoval ochotnická divadelní představení, psal pro ně hry a kratší scénky. Věnoval se hudbě a psal básně (sbírka Písně, pseud. Velebín Podtřemšínský, 1860). Značnou část osvětové a výchovné aktivity zaměřoval k dětem a mládeži. Z dramatických prací se zachovala pouze činohra Mečislav a Blanka, napsaná po vzoru dobových romantických rytířských her. Prostý děj, rozvíjející milostnou zápletku a konflikt mezi rytíři a loupežníky, v němž nechybí ani obligátní bitka, dospěje ke konvenčnímu šťastnému konci. Hru věnoval J. N. Štěpánkovi patrně v naději, že ji organizátor českých představení ve StD zařadí na repertoár, což se však nestalo. Později se jí chopili loutkáři: Nachází se mezi opisy her novopackých Majznerů a opotřebovaný rukopis (pořízený V. Majznerem asi na přelomu 19. a 20. stol.) nasvědčuje, že byla hojně hrána. J. autorská, organizační a osvětová aktivita měla dosah především v regionu, v němž působil. V prostředí českého venkova usiloval pomocí divadla šířit vlastenecké ideály a prohlubovat vědomí národní pospolitosti.
Hra
Mečislav a Blanka, t. 1818, ochotn. Rakovník 1822.
Prameny a literatura
SOA Plzeň: Sbírka matrik, 13 Kasejovice, matrika narozených 1793–1819, s. i obr. 4. ■ Nekrolog, Věstník bibliografický 1, 1869, s. 52; nesign.: Velká národní slavnost na ostrovech vltavských, Národní listy 4. 7. 1887, odp. [Mečislav a Blanka, ochotn. provedení]; A. Berndorf: Zapadlí vlastenci našeho kraje, Otavan 10 (45), 1926/27, s. 54 + Vzpomínka na některé zapomenuté vlastence a buditele, Plzeňsko 18, 1936, s. 97; sb. 135 let českého divadla v Rakovníku, 1947, s. 17 [prov. Mečislav a Blanka]; J. Bartoš: Staré rukopisy loutkářské rodiny Majznerů, Loutková scéna 4, 1947/48, s. 86–88. ■ LČL [chybně *21. 6. 1795], Otto
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, I. A–M, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 362–363
