Syn pražského hudebníka. Vyučil se kameníkem, ale řemeslo brzy vyměnil za divadlo. Ani ne dvacetiletý nastoupil údajně ke společnosti M. Kozlanské. Nejpozději od zimy 1881/82 byl členem společnosti F. Pokorného, s níž hrál tři sezony ve starém MD v Plzni a 1885/86 v ND v Brně. Následovalo angažmá u P. Švandy ze Semčic, s jehož souborem působil v hlavních zimních sezonách v Brně, v létě na smíchovských scénách. Po ředitelově smrti 1891 zůstal ještě několik let věrný divadelním podnikům rodiny Švandovy: 1892–97 byl členem společnosti P. Švandy ml., která střídala zimní sezony v Plzni (do 1894) a Brně (do 1896/97) s letními na Smíchověa mezitím zajížděla na kratší stagiony do dalších měst (Českých Budějovic, Mladé Boleslavi aj.). Po jejím dočasném rozpadu na jaře 1897 nastoupil J. v červnu do stálého smíchovského souboru, ustaveného M. Koldinskou-Švandovou a K. Švandou. Zde začal také režírovat. Již po roce ale zamířil k J. Pištěkovi na Vinohrady (první vystoupení 8. 6. 1898), na podzim se objevil v družině J. V. Suka v Holešovicích (hostinec U Města Prahy), ale pokračoval u Pištěka, který adaptoval svou vinohradskou arénu na celoroční provoz a ukončil cestování. V srpnu 1902 byl J. angažován ředitelem Lacinou náhradou za A. Vojtu, který odešel do Švandova divadla na Smíchov. S Lacinovou společností začínal v Ostravě, následovalo ND v Brně (tři zimní období). Po skončení sez. 1904/05 přešel s ředitelem a velkou částí souboru do nově zřízeného Divadla sdružených měst východočeských. V listopadu 1905 se v Hradci Králové oženil s dcerou divadelního ředitele V. Svobody, herečkou Adélou Svobodovou (*9. 1. 1883 Prostějov), v manželství se narodila dcera Josefa (*1907). Na podzim 1907 získal angažmá v Lidovém divadle Uranie v Praze VII-Holešovicích (místo F. Hlavatého, který přešel do MD Král. Vinohrad) a byl tu činný dvacet let jako herec a režisér. Naposledy hrál 31. 12. 1926, pár dní poté zemřel. Byl členem a funkcionářem ÚJČH (1898 zvolen do výboru) i jedním z iniciátorů Všehereckých slavností uspořádaných 1919 v Praze. Informace, že na sklonku života založil a vedl Dělnické divadlo v Holešovicích [Deyl], je zmatečná; ochotnický soubor toho jména existoval v období 1903–13, o J. spolupráci s ním nebo s jinými ochotnickými spolky se nepodařilo nic zjistit. Začátkem dvacátých let vytvořil několik rolí v němých filmech (Melchiad Koloman, Odplata, Plameny život, Babička), ve zfilmované Tylově hře Pražský flamendr (1926) bohatého sládka Sýkoru.
Herec sporé, hranatě ramenaté postavy, středního vzrůstu a nikterak pohledné tváře nemohl ani v počátcích herecké kariéry pomýšlet na role milovníků a hrdinů, pro něž postrádal patřičný zjev. Navzdory mladému věku mu byly přidělovány postavy zralých mužů a role z oboru otců; již 1882 konstatoval plzeňský divadelní referent, že J. specialitou jsou úlohy starců, které podává trefně a věrohodně. Pod vedením zkušených ředitelů Pokorného a Švandy se tříbily J. charakterizační schopnosti, jež nejlépe uplatňoval v úlohách středního a menšího rozsahu. Velké postavy (např. Hejtman v Gogolově Revizoru, Molièrův Tartuffe či Shakespearův Shylock) byly v jeho podání svědomitě propracované, ale přece jen přesahovaly J. možnosti. Široké repertoárové spektrum mu občas poskytovalo hrdinské „koturnové“ role, po nichž toužil (např. Bozděchův Baron Goertz, Stroupežnického Václav Hrobčický). Volil pro ně deklamační patos a nadnesené gesto, často však ulpíval na povrchu. Zato se mu dařily figury komické a humorné; na sklonku 1887 dokonce přebíral u Švandy po odchodu proslulého komika J. Vilhelma jeho role (Jiří Voborský, Šamberk: Jedenácté přikázání; Tobiáš Tříska, Stroupežnický: Paní mincmistrová). Velmi dobré výkony podával v žánrových postavách a v realistické dramatice (Červenka, Štolba: Vodní družstvo; Votava, týž: Závěť; Jakub Vojnar, Jirásek: Vojnarka); brněnská kritika jej hodnotila jako svědomitého a nevšedně nadaného charakterního herce. Výrazně kreslil maloměstské a venkovské typy ať ušlápnuté, či ješitné, vzpurné, nebo mazané (Kalafuna, Strakonický dudák; Jakub Bušek, Naši furianti), staré mládence, hartusivé i ustarané tatíky a manžely, jímavě prosté dědoušky, dobráky s měkkým srdcem (Kartáček, Tyl: Bankrotář), chudáky a vyvržence (tulák Josífek, Kukla: Večernice). Vedle obyčejných lidiček z všedního života výstižně zobrazoval důstojné světské a církevní notábly, autoritativní vojenské hodnostáře, aristokraty a salonní panstvo. Projevoval smysl i pro zobrazení groteskně zahrocených, karikovaných a deformovaných figur (Wehrhan, Hauptmann: Bobří kožich; Negrelli, Bahr: Pavouk; Wedekindův Schigolch v Lulu a rektor Žahavec v Procitnutí jara). Ve zpěvoherním repertoáru ztvárnil mnoho pěvecky nenáročných, spíše mluvených rolí, na větší pěvecké úlohy svým hlasovým fondem nestačil (Celestin, Hervé: Mamzelle Nitouche). Velkou pozornost věnoval vnější podobě postav, vynikal v umění líčení, jímž vytvářel pozoruhodné obličejové masky. Pro mimořádnou spolehlivost a zodpovědnost začal být brzy pověřován režií. Představení, která vedl, charakterizovaly pečlivé aranžmá herců a uspořádání scény, jako režisér však usiloval o víc. Zejména v současné moderní dramatice, kterou inscenoval v Brně (Svobodová: V říši tulipánků; Kvapil: Oblaka; Čechov: Višňový sad), se zaměřoval na psychologii postav a dbal o atmosféru jevištních obrazů. Desítky her včetně mnoha operet připravil v dalších působištích, zvláště v Uranii, avšak z velké části šlo o umělecky druhořadé kusy, dominující v repertoáru předměstské scény.
Role
Pokorného spol.
Alberto, tovaryš (F. v. Suppé: Boccaccio), Hanuš Mazánek (A. L’Arronge: Doktor Kalous) – Plzeň 1882; Čecháček (A. Anno: Nevěsta z Amsterodamu), Morizort (V. Sardou: Odetta), Marchand, komorník císařův (E. Bozděch: Světa pán v županu), Florentius (E. Erckman, A. Chatrian: Tvrdohlavci), Starý Gobbo (W. Shakespeare: Kupec benátský), Hrobník (týž: Hamlet, princ dánský), Božepor Žďárský (J. K. Tyl: Slepý mládenec) – Plzeň 1883; Jakoubek ze Stříbra (J. J. Kolár: Žižkova smrt) – Plzeň 1884; Tomáš (F. Raimund: Marnotratník),Hranatý (F. Škroup: Dráteník) – Brno 1885; Tobiáš Tříska (L. Stroupežnický: Paní mincmistrová), Záruba (Ch. Birch-Pfeifferová: Sedlák Zlatodvorský, i Uranie 1910), Valenta (J. K. Tyl: Paličova dcera, i Švandova spol. 1886), Rychnovský (E. Raupach: Mlynář a jeho dítě), Chébe (A. Daudet, A. Belot: Fromont jun. a Rislersen., i Švandova spol. 1887) – Brno 1886.
Švandova spol. ND Brno
Pontferrand (A. Dumas ml.: Denisa), Egeus (W. Shakespeare: Sen v noci svatojanské), Krištof Geissler (J. Vrchlický: Rabínská moudrost), Starosta obce (A. Dennery, E. Cormon: Nevinně odsouzený) – 1886; Kaska (W. Shakespeare: Julius Caesar), Karmin (F. A. Šubert: Jan Výrava), Červenka (J. Štolba: Vodní družstvo), Borachio (W. Shakespeare: Mnoho povyku pro nic za nic), Václav Alexy (L. Stroupežnický: Paní mincmistrová), Dieudonné (A. Dumas ml.: Pan Alfons), Jáchym Dlask (J. Vrchlický: Exulanti), Vargas (V. Sardou: Vlast), Petr Mortensjord (H. Ibsen: Bílí koně), Tajný rada (F. W. Hackländer: Tajný jednatel), Jiří Voborský (F. F. Šamberk: Jedenácté přikázání), Mikuláš Dačický (L. Stroupežnický: Paní mincmistrová) – 1887; Prov (I. V. Špažinskij: Paní majorka), Gavril Bělugin (N. A. Ostrovskij, N. J. Solovjov: Ženitba Běluginova), Ješek z Vartenberka (J. Vrchlický: Noc na Karlštejně), Rada Moučný (R. Kneisel: Ona něco ví!) – 1888; Baron z Cambri (H. Meilhac, L. Halévy: Frou-Frou, i Uranie 1916), Godler (A. Dumas ml.: Princezna bagdadská), Václav Hrobčický (L. Stroupežnický: Václav Hrobčický z Hrobčic, i ND Brno 1902), Hvězdolet (J. Nestroy: Zlý duch Lumpacivagabundus), Ludvík XV. (J. J. Stankovský: Ve Versaillu), Moser (F. X. Svoboda: Márinka Válkova), Goertz (E. Bozděch: Baron Goertz, i ND Brno 1903), Luka (A. P. Čechov: Medvěd), Clavières (V. Sardou: Staří mládenci), Timót (G. Csiky: Proletáři), Tartuffe (Molière: Tartuffe, i ND Brno 1904), Votava (J. Štolba: Závěť), Poo-Bah (A. S. Sullivan: Mikado), Statkář Loučovský (G. Pfleger Moravský: Telegram) – 1889; Josífek (K. L. Kukla: Večernice), Bartolo (P.-A. C. de Beaumarchais: Figarova svatba), Hrabě Millesimo (F. A. Šubert: Probuzenci), Rabourdin (E. Zola: Rabourdin a jeho dědicové), Maxmilian Moor (F. Schiller: Loupežníci) – 1890.
Spol. P. Švandy ml.
Pan Florián (J. J. Kolár: Mravenci), Zikeš (A. Poláček: Trestanci na Špilberku), Petr, král cyperský (J. Vrchlický: Noc na Karlštejně), Kryšpián, poustevník (E. Pohl: Sedm havranů) – Ml. Boleslav 1892, Louis August le Tonnelier (B. Guldener: Had v růžích), Hrabě z Koefeldů (A. Dumas st.: Kean), Groot (J. Strauss: Veselá vojna), Motylinský (M. Bałucki: Klub mládenců), Koloman Župan (J. Strauss: Cikánský baron, i ND Brno 1903) – Plzeň 1892; César z Radostova (J.-F.-A. Bayard, J. de Wailly: Musí na venek), Beethoven (H. Müller: Beethovenova první láska), Čalman (K. Jonáš: Oplancija), Markýz de Corcy (A.-Ch. Adam: Postillion z Lonjumeau), Černý (F. X. Svoboda: Směry života) – Plzeň 1893; Václav Beneš (F. X. Svoboda: Útok zisku), Hrabě Neipperg (V. Sardou, E. Moreau: Madame Sans-Gêne) – Plzeň 1894; Florian Buchta (F. F. Šamberk: Josef Kajetán Tyl) – Smíchov 1894; Čárka (K. Costa, E. Jacobson: Muž z měsíce), Václav Novotný (J. Jarno, H. Fischer: Krkavčí otec), Princ Karel Viktor (F. Philippi: Dobrodinci lidstva), Dr. Vlasák (J. Kvapil: Bludička), Šavlička (J. K. Tyl: Strakonický dudák), Boleslav Křeček (F. F. Šamberk: Ravuggiollo, loupežník z Apenin), Celestin (F. Hervé: Mamzelle Nitouche), Lambertuccio (F. v. Suppé: Boccaccio), Sezima (F. B. Mikovec: Záhuba rodu Přemyslovského), Pleschke (G. Hauptmann: Hanička) – Brno 1896; Pán z Lípova (J. Nestroy: Rozervanec), Čilev (V. Sardou: Fedora), Anikejev (I. V. Špažinskij: Snadné prostředky), Maršálek d’Estrées (E. Bozděch: Z doby kotillonů), Siebl (J. W. Goethe: Faust), Ludvík XI. (T. de Banville: Gringoire) – Brno 1897, Don Mira bolante (K. Millöcker: Viceadmirál), Správce Gretier (R. Planquette: Zvonky cornevillské) – Čes. Budějovice 1897.
Švandovo div.
Farář Hoppe (M. Halbe: Mládí), Wehrhahn (G. Hauptmann: Bobří kožich), [?] (H. Becque: Krkavci), Winkelmann (H. Sudermann: Zápas motýlů), Otec (týž: Fricek), Luigi Palmieri (R. Bracco: Masky) – 1897; František Elis (M. A. Šimáček: Jiný vzduch, i Uranie 1910) – 1898.
Pištěkova spol.
Rytíř Povídálek (F. v. Schönthan, F. Koppel-Ellfeld: Zlatá Eva), Šimon Moreles (J. K. Tyl: Lesní panna), Jan Výrava (F. A. Šubert: Jan Výrava), Juan (Lope de Vega: Sedlák svým pánem, i Uranie b. d.) – 1899; Hrabě Corniský (A. Hennequin, A. Millaud: Niniche) – 1900; Severin (J. K. Tyl: Jiříkovo vidění), Kristus (A. Hoffmann dle H. Sienkiewicze: Quo vadis) – 1901; Glabrius (W. Barrett dle H. Sienkiewicze, ú. H. Bohrmann-Riegen: Ve znamení kříže), Spiegelberg (F. Schiller: Loupežníci) – 1902.
Lacinova spol.
Isidor Flochencoeur (G. Duval, M. Hennequin: Růžový pokoj) – Ostrava 1902; Gamaliel (J. Zeyer: Sulamit), Hejtman Skvoznik-Dmuchanovskij (N. V. Gogol: Revisor), Abraham Benjuda (F. V. Jeřábek: Syn člověka čili Prusové v Čechách roku 1757), Napoleon I. (V. Sardou, E. Moreau: Madame Sans-Gêne), Rokos (F. A. Šubert: Drama čtyr chudých stěn), Chudý král (J. Kvapil: Princezna Pampeliška), Březina (A. Jirásek: Emigrant), Lesník Ahrens (M. Dreyer: Zimní spánek) – ND Brno 1902; Tankred (R. Lothar: Král Harlekýn), Hrabě de Guiche (E. Rostand: Cyrano z Bergeraku), Velkokněz bramínů (J. Verne, A. Dennery: Cesta kolem světa za 80 dní), Vévoda benátský (W. Shakespeare: Kupec benátský), Starý Vňouček (F. Sokol Tůma: Soucit), Trivulzio (M. Maeterlinck: Monna Vanna), Semen Andrejevič Gribkov (V. Krylov: Medvěd námluvčím), Jakub Bušek (L. Stroupežnický: Naši furianti), Karel Drozd (F. a P. Schönthanové: Únos Sabinek), Král Vatroslav (J. Zeyer: Pod jabloní), Don Esparbillo (J. Vrchlický: Soud lásky), Simon (H. Heijermans: Naděje), Pilníček (F. X. Svoboda: Čekanky), Továrník Werle (H. Ibsen: Divoká kachna), Morisson (V. Sardou: Bodří venkované), Lichvář Dlabal (L. Stroupežnický: Na Valdštejnské šachtě), Sekáček (J. K. Tyl: Paní Marjánka, matka pluku), Radovid (J. Zeyer, h. J. Suk: Radúz a Mahulena), Kostylev (M. Gorkij: Na dně), Josef Jindřich Flachsmann (O. Ernst: Flachsmann vychovatel) – ND Brno 1903; Marchese Attavanti (V. Sardou: Tosca), Křikava (R. Svobodová: V říši tulipánků), Kalafuna (J. K. Tyl: Strakonický dudák), Potěh (J. Nestroy: Zlý duch Lumpacivagabundus), Soběnovský (M. Bałucki: Klub mládenců), P. Jan Matouš (J. Kvapil: Oblaka), Továrník Dreisziger (G. Hauptmann: Tkalci), Emanuel Střela (F. F. Šamberk: Jedenácté přikázání), Sedlák Malina (F. Sokol Tůma: Pasekáři), Rabbi Jehuda Löw (J. Vrchlický: Rabínská moudrost), Hrabě z Thurnů (J. J. Kolár: Pražský žid), Boleslav Chrabrý (J. Vrchlický: Knížata), Isidor Lechat (O. Mirbeau: Obchod je obchod), Hrabě z Glostru (W. Shakespeare: Král Lear) – ND Brno 1904; Gajev (A. P. Čechov: Višňový sad), Camillo (W. Shakespeare: Zimní pohádka), Klubko (týž: Sen v noci svatojanské) – ND Brno 1905.
Div. sdružených měst východočeských – F. Lacina
Kastillon (P. Veber: Lutti), Jiří Krookstadt (H. Ibsen: Vánoce), Markýz Imari (S. Jones: Geiša), Sir Bingo Preston (S. Jones: San Toy), Dvorní rada prof. Dr. Kellerstein (F. Wittenbauer: Soukromý docent, i Uranie 1908), Král v Ilyrii (H. Drachmann: Byl jednou jeden král), Půlka (J. Strauss: Netopýr), Leonato (W. Shakespeare: Mnoho povyku pro nic) – 1906; Napoleon I. (E. Bozděch: Světa pán v županu), Shylock (W. Shakespeare: Kupec benátský, i Uranie 1908) – 1907.
Uranie
Pan z Bodenhausenů (K. Kraatz, G. Okonkowski: Žluté nebezpečí) – 1907; Starý Dorrit (F. v. Schönthan dle Ch. Dickense: Malá Dorritka), Hrabě Pernwald (F. v. Schönthan: Cornelius Voss), Kopeček (K. Fořt, h. E. Starý: Baj-Kaj-Laj) – 1908; Falstaff (W. Shakespeare: Veselé paničky wind sorské), Walewský (P. Albin dle W. Gasiorowského: Napoleon a Walewská) – 1909; Schöllhofer (K. Karlweis: Režná košile), Jurand ze Spychova (H. Sienkiewicz, dram. A. Walewski: Křižáci), Kartáček (J. K. Tyl: Bankrotář), Alois Svoboda (K. Karlweis: Hračka obrů) – 1910; Hrabě Carmillac (H. Chivot, A. Duru: Za větrem), Don Bolero (Ch. Lecocq: Giroflé-Girofla) – 1911; Velkokupec Holm (G. Esmann: Otec a syn), Walter (G. Hauptmann: Forman Henčl), Ferdinand Maria Adrian (H. Müller: Rozkošný Adrian) – 1914; Anastasius, rytíř Negrelli (H. Bahr: Broučoun), Vodník (G. Hauptmann: Potopený zvon) – 1915; Martin Jedlička (F. a P. Schönthanové: Únos Sabinek) – 1916; Pán z Klebsů (H. Sudermann: Domov), Kaštyl (V. Štech: Třetí zvonění), Tomáš (A. Guimerà: V nížině) – 1917; Jakub Vojnar (A. Jirásek: Vojnarka), Osetrov (V. Krylov: Divoška) – 1918; Malvolio (W. Shakespeare: Večer tříkrálový) – 1920; Pedro Crespo (P. Calderón: Sudí zalamejský), Schigolch (F. Wedekind: Lulu) – 1923; Žahavec (týž: Procitnutí jara), Janikov (H. Sudermann: Zkáza Sodomy), Blažej Putička (E. Jacobson: Muž z Marsu aneb Kdo se chce ženit) – 1924; Mareček (L. Mattuš: Přítel žen), Zavrtal (týž: Praha vede Evropu) – 1926; Saturnin Brambor (F. F. Šamberk: Podskalák), Jupiter (J. Offenbach: Orfeus v podsvětí) – b. d.
Režie
Švandovo div.
I. S. Turgeněv: Měsíc na vsi – 1898.
Pištěkovo div.
V. Sardou: Mnoho přátel naše škoda – 1900; J. M. Slavičinský [J. Misárek]: Na cestě k millionu, K. Fořt, J. Javorčák: Pražské modelky – 1902.
ND Brno – F. Lacina
W. Shakespeare: Kupec benátský, J. Vrchlický: Král a ptáčník, V. Sardou: Vlast, týž: Bodří venkované, L. Stroupežnický: Na Valdštejnské šachtě, F. a P. Schönthanové: Únos Sabinek, E. Scribe: Sklenice vody, F. V. Jeřábek: Služebník svého pána, E. Bozděch: Baron Goertz, F. F. Šamberk dle O. F. Berga: Potrhlý švec, M. Bałucki: Těžké ryby, F. v. Schönthan, F. Koppel-Ellfeld: Zlatá Eva, O. Ernst: Flachsmann vychovatel (i Uranie 1922) – 1903; R. Svobodová: V říši tulipánků, J. Auerswald: Před slunce východem, Molière: Tartuffe, P. Bilhaud, M. Hennequin: Paní Rozierová, J. K. Tyl: Strakonický dudák, J. Nestroy: Zlý duch Lumpacivagabundus, G. v. Moser: Zlatohlávek, F. v. Schön than, F. Koppel-Ellfeld: Renaissance, J. Kvapil: Oblaka, J. Vrchlický: Rabínská moudrost, L. Stroupežnický: Paní mincmistrová, F. F. Šamberk: Jedenácté přikázání, M. Bałucki: Klub mládenců, L. N. Tolstoj: Vláda tmy, W. Shakespeare: Král Lear – 1904; H. Ibsen: Nepřítel lidu, J. Štolba: Matčino dílo, V. Krylov: Divoška, F. F. Šamberk: Rodinná vojna, A. P. Čechov: Višňový sad, A. Dennery, E. Cormon: Nevinně odsouzen – 1905.
Div. sdružených měst východočeských – F. Lacina
P. Veber: Lutti – 1905; F. F. Šamberk: Jedenácté přikázání – 1906; E. v. Wolzogen: Čistý lístek – 1907.
Uranie
N. V. Gogol: Ženitba + Hráči, O. Blumenthal, G. Kadelburg: Slepý pasažér, A. Capus: Zámecká paní, E. Pohl: Paňáca – 1909; H. Sudermann: Zápas motýlů, E. Krásnohorská: Medvěd a víla, J. Zeyer: Doňa Sanča, A. Valabrègue, M. Ordonneau: Není Durand jako Durand – 1910; L. Fulda: Blíženka, E. Audran: Panenka, J. Offenbach: Krásná Helena, M. A. Šimáček: Jiný vzduch, J. Offenbach: Orfeus v podsvětí, Ch. Lecocq: Angot, dítě pařížské tržnice, K. Zeller: Ptáčník – 1911; F. v. Suppé: Fatinica, týž: Boccaccio, J. Strauss: Netopýr, K. Millöcker: Žebravý student, J. Strauss: Mařinka vonná, A. Messager: Michouovic dcerušky – 1912; W. S. Maugham: Královská Výsost, S. Michaëlis: Revoluční svatba, A. Bisson: Bezejmenná, P. Gavault: Secesní manželství slečny Jacqueliny – 1913; E. Brieux: Simona, G. Kadelburg, R. Presber: Rodinná kaňka, W. Christ mans: Peněžní automat – 1914; A. Dumas ml.: Cizinka, Ch. Birch-Pfeifferová dle C. Bell: Sirotek lowoodský – 1915; P. Frank: Modrá perla, E. Augier, E. Foussier: Chudá lvice, O. Feuillet: Pařížský román – 1916; V. Sardou: Fedora, F. Fonson, F. Wicheler: Vdavky slečny Beulemansovy, J. Skružný: Ferdinand spí – 1917; M. Lengyel: Tajfun, A. Jirásek: Otec – 1918; I. Cankar: Betanjovský král – 1921; L. Stroupežnický: Václav Hrobčický z Hrobčic – 1926.
Prameny a literatura
AMP: Sbírka matrik, PE N22, matrika narozených fary u sv. Petra 1858–1862, s. 214; Soupis pražských domovských příslušníků [Javorčák Josef, 1861]. ■ J. M. [Merhaut]: Z českého divadla, Moravská orlice 25. 2. 1886; Dr. Aliquis: Východočeské divadlo, Obnova 7. 12. 1906 [Mnoho povyku pro nic]; J. Rydvan: J. J., Divadlo 9, 1910/11, s. 306; V. Vrána: Čtyřicet let, tamtéž 3, 1922/23, č. 18, s. 2●; nekrology: J. Kubík, Národní politika 14. 1. 1927, odp.; V. Záhořík, Divadlo 6, 1926/27, s. 68●; S. Langer: Divadlo Uranie, historie, repertoár, dokumentace, rkp. [1960], DÚk; J. Knap: Umělcové na pouti, 1961, s. 95; R. Deyl: Vavříny s trny, 1973, s. 127–132. ■ PBJ II; Brno, Uranie
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, I. A–M, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 358–362