Psán též Inneman, Innemann. – Byl synem malostranského zlatníka. Studia na reálce ani na obchodní škole nedokončil. Vyučil se zlatníkem, načas převzal otcovu živnost, ale po návratu z vojny 1882 propadl divadlu. Nejprve ochotničil v Malostranské besedě, kde se seznámil mj. s H. Kubešovou (Kvapilovou) a s J. Švábem-Malostranským, s nímž vytvořil populární kabaretní komickou dvojici. Účinkovali na různých večírcích a v hostincích, hlavně u sv. Tomáše na Malé Straně, kde se scházela bohémská společnost Mahábhárata (J. Arbes, M. Aleš, L. Marold ad.). Kromě kupletů a sólových výstupů I. vystupoval též jako imitátor a kouzelník. Pro velkou národní slavnost na ostrovech vltavských, konanou v červenci 1887, nastudoval staročeského Mastičkáře (hrál Rubína, Šváb-Malostranský Pustrpalka). 1890 byl angažován k poloprofesionální družině J. Kubíka, která hrála ve Švandově divadle na Smíchově. Počátkem 1891 se odebral do ND v Brně (již po smrti ředitele P. Švandy ze Semčic), kde působil do konce následující sezony. Na jaře 1892 nastoupil ke společnosti F. Ludvíka, s jejíž sopranistkou Ludmilou Lvovou (1868–1956), dcerou barytonisty PD J. Lva, se 1893 oženil; v manželství se narodily čtyři děti. S manželkou se účastnil zájezdu společnosti ke krajanům do USA (1893–94; New York, Baltimore, Pittsburg, Cleveland, Detroit, Chicago ad.). Údajně dostal, ale odmítl nabídku vystupovat v amerických kabaretech. V únoru 1894 se manželé vrátili do Čech, na podzim se I. přesunul do Lublaně. V tamním zemském divadle (tzv. slovinské ND) strávil šest sezon jako vedoucí činohry, dramaturg, režisér a herec (brzy ovládl slovinštinu). Na léto přijížděl do Čech a hrál u různých společností (např. v květnu 1898 u L. Chmelenského na štaci v Hradci Králové). V červenci 1899 hostoval na angažmá v pražském ND, přijat byl až novou divadelní správou od sez. 1900/01. V polovině 1907 nastoupil zdravotní dovolenou, kvůli postupující psychické chorobě byl umístěn do ústavu pro choromyslné na Karlově, kde zakrátko zemřel.
Syn Svatopluk I. (1896–1945) patřil k průkopníkům českého filmu; byl činný jako režisér, scénárista, kameraman i herec.
Herec šlachovité postavy, mimicky proměnlivé tváře a suchého, až drsného hlasu výborně ovládal své fyzické předpoklady; do pohybového projevu zapojoval celé tělo. Díky své inteligenci dokázal proniknout k nejrůznějším typům postav. Všestrannost jeho projevu se ukázala v Brně, kde pod vedením ředitele V. Hübnera vyzrával v moderního realistického herce, ovládajícího umění psychologického přednesu a tíhnoucího spíše k zjednodušenému plastickému výrazu než k přemíře žánrových detailů. Mohl hrát role všech oborů; už ve věku kolem třiceti let měl na repertoáru postavy starých mužů, např. Vojnara v Jiráskově Vojnarce či obstarožního ženicha Notara (Ganghofer–Brociner: Bojar a cikánka). Jeho suchý, inteligentní humor vynikl ve veseloherních rolích (Vygodnicki, Bałucki: Klub mládenců; Soused, Štolba: Maloměstští diplomati), postavy z romantických a historických dramat odpatetizovával střídmým jednáním a mluvou. Vyvíjel se v herce, který kreslil postavy v ostrých konturách; jeho tvorba kulminovala za pobytu v Lublani, kdy vytvářel stěžejní role klasického repertoáru: France v Schillerových Loupežnících, Albu v Goethově Egmontovi, Marinelliho v Lessingově Emilii Galotti, Shakespearova Petruchia (Zkrocení zlé ženy), Jaga (Othello), Hamleta (první slovinské provedení) a Shylocka (Kupec benátský), který byl považován za I. nejvýznamnější kreaci na slovinské scéně. Z novější evropské dramatiky ztělesnil vojáckého otce Schwartze v Sudermannově Domově či pastora Manderse v Ibsenových Strašidlech. Pro svou muzikálnost a pěvecké nadání byl využíván v menších partech v opeře a operetě (Principál komediantů v Prodané nevěstě, ředitel věznice ve Straussově Netopýru). V pražském ND nezastával tak exkluzivní role jako v Lublani, přesto se zapsal do dějin první české scény několika pregnantně vytvořenými charaktery (Starý Ekdal v Ibsenově Divoké kachně, Kněz z Rydelovy hry Navždy, Zelenka ve Štolbově Vodním družstvu, Vodník Ivan v Jiráskově Lucerně). Na nevelké textové ploše dokázal postavu charakterizovat lapidárním gestem, maskou či intonací, a stvořit tak jedinečně individualizovanou figuru. Nebylo výjimkou, že v jedné inscenaci hrál více epizod (např. v Jiráskově Janu Žižkovi, v Shakespearově Juliu Caesarovi). I. značné napodobovací schopnosti, včetně imitování přírodních a zvířecích zvuků, byly využívány při vytváření zvukové kulisy náladově impresionistických Kvapilových inscenací, např. v Macbethu obstaral svištění větru a skřeky čarodějnic, ve Třech sestrách ptačí zpěv, ve Vrchlického Knížatech štěkot psů apod.
V Lublani jako dramaturg a režisér seznámil obecenstvo s páteří klasického repertoáru, navázal na tradici uvádění české tvorby (Šubert: Jan Výrava; Jirásek: Vojnarka; Vrchlický: V sudu Diogenově, Pomsta Catullova; Svoboda: Směry života) a pomáhal prosazovat hry slovinských dramatiků J. Stritara, E. Gangla, A. Aškerce a I. Cankara (Jakob Ruda). Období jeho působení je nazýváno érou Inemannovou a znamená začátek profesionalizace slovinského divadla. Část ochotníků nahradil českými herci (Z. Teršovou, M. Hilbertovou, V. Housou, R. Deylem), podnítil založení první dramatické školy, na níž vyučoval mimice a gestikulaci. Léta v Lublani byla ve všech směrech vyvrcholením jeho divadelní činnosti.
Role
Švandova spol.
Pavel Motolský (F. F. Šamberk: Kulatý svět), Statkář Sýkora (F. v. Schönthan, G. Kadelburg: Zlaté rybky) – 1888; Paleta (J. Nestroy: Zlý duch Lumpacivagabundus) – 1891.
Švandovo div. – J. Kubík
Narcis Rameau (A. E. Brachvogel: Narcis, i ND Brno 1892), Petr Rákosník (K. L. Kukla: Večernice) – 1890.
ND Brno
Vojnar (A. Jirásek: Vojnarka, i Lublaň 1896), Notard (M. Brociner, L. Ganghofer: Bojar a cikánka, i Lublaň 1895), Rudolf II. (J. J. Kolár: Magelona), Vygodnicki (M. Bałucki: Klub mládenců), Barnabáš Špulák (F. F. Šamberk: Rodinná vojna), Soused [?] (J. Štolba: Maloměstští diplomati), Kníže Felix Samburg (V. Vlček: Povodeň) – 1891; Lambert (J. J. Kolár: Monika), Starý Heineke (H. Sudermann: Čest) – 1892.
Ludvíkova spol.
Jiří Voborský (F. F. Šamberk: Jedenácté přikázání), Principál (B. Smetana: Prodaná nevěsta – Chicago 1893.
ND Lublaň
Major Chateau-Gibus (F. Hervé: Mamzelle Nitouche, i Chmelenského spol. 1898) – 1894; Jan Výrava (F. A. Šubert: Jan Výrava, i ND 1899), Čevljar (J. Nestroy: Hudobni duh Lumpacij Vagabundus [Zlý duch Lumpacivagabundus]), Franc (F. Schiller: Razbojniki [Loupežníci]) – 1895; Jago (W. Shakespeare: Othello), Alba (J. W. Goethe: Egmont), Roman (A. Funtek: Iz osvete), Schwartze (H. Sudermann: Dom [Domov]) – 1896; Shylock (W. Shakespeare: Trgovec beneški [Kupec benátský], i ND 1899) – 1897; Petruchio (W. Shakespeare: Kako se krote ženske [Zkrocení zlé ženy]), Marinelli (G. E. Lessing: Emilija Galotti) – 1898; Nande (F. Govekar dle J. Jurčiče a J. Kersnika: Rokovnjači), Janko (J. Stritar: Logarjevi), Pastor Manders (H. Ibsen: Strahovi [Strašidla]), Hamlet (W. Shakespeare: Hamlet, kraljevič danski) – 1899; Broša (I. Cankar: Jakob Ruda) – 1900.
ND
Chevalier z Rocheferrieru (N. Fournier, H.-H. Meyer: Při piketu) j. h. – 1899; Kašpar Všudybyl (H. Drachmann: Byl jednou jeden král), Alexandr Dejm ze Střítěže (L. Stroupežnický: V panském čeledníku), Vévoda (W. Shakespeare: Jak se vám líbí), Procházka z Treunfelsu (E. Bozděch: Zkouška státníkova), Rytíř Gdoule (R. B. Sheridan: Škola pohoršení), Důchodní Hlavín (F. X. Svoboda: Čekanky) – 1900; Doktor Bartolo (W. A. Mozart: Figarova svatba), Argant (Molière: Šibalství Skapinova), Hrdlička (A. a V. Mrštíkové: Maryša), Rudolf II. (J. J. Kolár: Magelona), Pleschke (G. Hauptmann: Hanička), Vincentio + Jiný lovčí (W. Shakespeare: Zkrocení zlé ženy) – 1901; Vašek (O. Nedbal: Pohádka o Honzovi), Švihlík (W. Shakespeare: Sen noci svatojanské), Chevalier Dumont (F. Raimund: Marnotratník), Florian Králíček (F. F. Šamberk: Jedenácté přikázání), Vilém z Vřesovic (L. Stroupežnický: Paní mincmistrová), Petr Ivanovič Dobčinský (N. V. Gogol: Revizor), Kořínek (A. Jirásek: Emigrant), Zikan (M. A. Šimáček: Svět malých lidí), Kašpar Šmejkal (L. Stroupežnický: Naši furianti) – 1902; Rubač (G. Preissová: Gazdina roba), Cleomenes (W. Shakespeare: Zimní pohádka), Pan Purgon (Molière: Zdravý nemocný), Kapitán kumánský + Vrah (A. Jirásek: Jan Žižka), Pů-Bah (A. S. Sullivan: Mikado), Boleslav + Křišťan (J. Vrchlický: Knížata), Šindelář (R. Svobodová: V říši tulipánků), Bukovec (S. K. Macháček: Ženichové), Ezechiel (J. K. Tyl: Tvrdohlavá žena), Votava (J. Štolba: Závěť) – 1903; Starý Ekdal (H. Ibsen: Divoká kachna), Kněz (L. Rydel: Navždy), Václav Zelenka (J. Štolba: Vodní družstvo), Císař Rudolf II. + Starý kacíř + Továrník (I. Madách: Tragedie člověka), Wulfhari (A. Jirásek: Gero), Král Aleonoros (J. K. Tyl: Strakonický dudák) – 1904; Rosenkranz (W. Shakespeare: Hamlet), Prof. dr. Prell (O. Ernst: Flachsmann vychovatel), Žid (O. Wilde: Salome), Melvil (F. Schiller: Marie Stuartovna), Ministr (J. Kàan z Albestů: Bajaja), Severin (J. K. Tyl: Jiříkovo vidění), Vodník Ivan (A. Jirásek: Lucerna) – 1905; Sklepník (G. B. Shaw: Člověk nikdy neví), Norbert (A. Capus, E. Arène: Žena proti muži), Ligarius + Messala + Hadač (W. Shakespeare: Julius Caesar), Hajný (J. Kvapil: Sirotek), Soused Vondráček (J. K. Tyl: Paličova dcera), Dr. Čapek (V. Dyk: Episoda) – 1906; Lord Marchmont (A. Sutro: Zdi Jericha) – 1907.
Režie
Zemské div. Lublaň
J. Vrchlický: V Diogenovem sudu, O. Blumenthal, G. Kadelburg: Velikomestsky zrak [Großstadtluft], S. H. Mosenhal: Na osojach [Svatojanský dvůr], J.-F.-A. Bayard: Pariški potepuh [Nalezenec] –1894; F. A. Šubert: Jan Výrava, L. Ganghofer, M. Brociner: Valenska svatba [Bojarova svatba], J. Nestroy: Hudobni duh Lumpacij Vagabundus [Zlý duch Lumpacivagabundus], F. Raimund: Zapravljivec [Marnotratník], F. X. Svoboda: Pota življenja [Směry života], F. Schiller: Razbojniki [Loupežníci], A. Bisson, A. Carré: Maškarada [Reduta], C. Delavigne: Ludvik XI., F. a P. Schönthanové: Ugrabljene Sabinke [Únos Sabinek], K. Costa: Brat Martin – 1895; A. L’Arronge: Moj Pepček [Můj Vojtíšek], B. Viková-Kunětická: Starinarica [Sběratelka starožitností], P. A. Wolff: Precijoza, W. Shakespeare: Othello, J. W. Goethe: Egmont, A. Funtek: Iz osvete, A. L’Arronge: Hčere gospoda Zajčka [Dcery pana Zajíčka], F. Schiller: Marija Stuart, G. v. Moser, F. v. Schönthan: Vojska v miru [Válka v míru], H. Sudermann: Dom [Domov], N. Fournier, H.-H. Meyer: Igrapiké [Při piketu], A. Jirásek: Selanka [Vojnarka], I. Zajc: Mornarji na krov [Na palubu!], J. Offenbach: Lepa Helena – 1896; J. Vrchlický: Osveta Katulova [Pomsta Catullova], L. Anzengruber: Krivoprisežnik, J. N. Štěpánek: Slovenec in Nemec [Čech a Němec], G. Ohnet: Fužinar [Majitel hutí], W. Shakespeare: Trgovec beneški [Kupec benátský], J. Stritar: Nosan, A. L’Arronge: Doktor Blažič [Doktor Kalous], E. Scribe: Kozarec vode [Sklenice vody], G. v. Moser: Knjižničar [Bibliotekář], V. Krylov: Tretjahči [Divoška], Ch. Birch-Pfeifferová dle G. Sand: Cvrček [Diblík, šotek z hor] – 1897; A. E. Brachvogel: Narcis, S. H. Mosenthal: Debora, F. Schiller: Kovarstvo in ljubezen [Úklady a láska], A. Wilbrandt: Arija in Mesalina, R. Benedix: V ječi [Vězení], G. Raeder: Robert in Bertram ali Vesela vagabuda [Lišák a Smola aneb Veselí tuláci], I. Borštnik: Otok in struga, W. Shakespeare: Kako se krote ženske [Zkrocení zlé ženy], V. Krylov: Medved snubač [Medvěd námluvčím], A. Bisson, F. Carré: Gospod ravnatelj [Pan ředitel], J. K. Tyl: Jurčkove sanje [Jiříkovo vidění], V. Sardou: Fedora, G. E. Lessing: Emilija Galotti, A. T. Linhart: Veseli dan ali Matiček se ženi, E. Gangl: Sin – 1898; F. E. Westerlein: Jožef v Egiptu, S. Tucić: Trhli dom, F. Govekar: Rokovnjači, K. A. Görlitz: Trije pari črevljev [Tři páry střevíců], J. Werther: Vojni načrt [Válečný plán], J. Stritar: Prešernov god v Eliziju, A. Aškerc: Prešeren v gostilni Při zlatem grozdu, E. Gangl: Krst při Savici, A. Medved: Za pravdo in srce, Ph. Langmann: Jernej Turazer [Bartoš Tuřanský], J. Stritar: Logarjevi, F. Raimund: Kmet milijonar ali Deklica iz čarovne dežele [Sedlák milionář aneb Dívka z čarovných krajů], H. Ibsen: Strahovi [Strašidla], N. V. Gogol: Revizor, H. Müller, ú. J. J. Stankovský: Od stopinje do stopinje [Se stupně k stupni], W. Shakespeare: Hamlet, kraljevič danski, J. Strauss: Netopir – 1899; A. Aškerc: Izmajlov, A. T. Linhart: Županova Micka, A. v. Kotzebue: Vrban Debeluhar [Nájemník Kmínek z Kocourkova], I. Cankar: Jakob Ruda – 1900.
Prameny a literatura
NA: fond Policejní ředitelství I, konskripce, kart. 217, obr. 831. ■ Nesign.: Velká národní slavnost na ostrovech vltavských, Národní listy 4. 7. 1887, odp.; A. Stránský: Listy z Brna, tamtéž 4. 11. 1891; -ek: [Fr. Pavlíček]: České divadlo v Brně, Česká Thalia 5, 1891, s. 337; 6, 1892, s. 6; X: Pan R. I., Besední listy 2, 1893/94, s. 95; R. J. Kronbauer: Nemluvně, kachna, žáby, psi na scéně a za scénou, Divadelní kalendář 24, 1905, s. 32; nesign.: R. I., člen činohry ND v Praze, Divadlo 4, 1905/06, s. 240–244●; nekrology: Právo lidu 13. 11. 1907; V. Hübner, Národní politika 13. 11. 1907; A. B. Dostal, Národní listy 15. 11. 1907, odp.; F. V. Vykoukal, Osvěta 37, 1907, s. 1143; N., Divadelní list Máje 4, 1907/08, s. 52n.●; nesign.: Paměti dramatického umělce, Venkov 12. 11. 1927; R. Deyl: Sláva – tráva, 1938, s. 60–67; J. Knap: Umělcové na pouti, 1961, s. 113, 167–169, 223; D. Moravec: Vezi med slovensko in češko dramo, Ljubljana1963, s. 160–165, 175–180, 223–228; Památník Ludvíkovy divadelní společnosti, [Chicago 1903], s. 5–12; DČD III ■ PBJ II, NDp; Buchner, Brno, Lublaň
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, I. A–M, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 344–347
