Pocházel z pražské měšťanské rodiny, otec byl vinárníkem, matka záhy zemřela. Vychodil čtyři třídy hlavní školy u Týna a vyučil se mečířství. Jako tovaryš se 1847 vydal do Vídně, kde se zapojil do kulturního života krajanů mj. jako poměrně úspěšný deklamátor. Po návratu do Prahy v létě 1848 začal hrát s ochotníky (byl mezi nimi K. Šimanovský a sestry M. a H. Lipšovy) v tzv. Červeném domě na Starém Městě. S manželkou Terezií, která byla fotografkou, měl dvě dcery a syna; dcera Otilie se provdala za sochaře F. Uprku. 1849 vstoupil do První české divadelní společnosti pro venkov J. A. Prokopa, již 1850 odešel k německému řediteli J. Lutzovi (České Budějovice, Český Krumlov), který uváděl sporadicky česká představení. 1851 se vrátil k Prokopovi. 1852–53 hrál pod jménem Chramostský v českých představeních ve StD, v červnu 1853 odešel k počeštěné společnosti F. Zöllnera řízené J. Štanderou a J. K. Tylem. Od podzimu t. r. hrál opět u Lutze, tentokrát mimo české země: v Marburgu (dnes Maribor, Slovinsko), ve Štýrském Hradci, v Ödenburgu (Šoproň, dnes Maďarsko). Od dubna 1855 působil tři roky u ředitele F. Strampfera v Temešváru (tam údajně zasvěcoval do herectví A. von Sonnenthala, budoucího člena vídeňského Burgtheateru). 1858 se vrátil do Čech, na doporučení F. B. Mikovce byl angažován do StD a trvale zakotvil v Praze. 1862 se stal členem nově otevřeného PD, po rozdělení správy českého a německého divadla 1864 byl po dobu sedmi měsíců mimo angažmá, rodina se v té době zadlužila, na fotografický závod byl vyhlášen konkurs a Ch. byl soudně vyšetřován. Za pruské okupace Prahy 1866 vedl s K. Šimanovským a barytonistou J. Lvem hereckou samosprávu, svépomocně provozující divadlo opuštěné ředitelem F. Thomém. 1867 se spolu s P. Švandou ze Semčic ucházel o ředitelství zemského divadla v chorvatském Záhřebu. Podílel se na společenském životě, inicioval různé akce (např. ve prospěch Ústřední matice školské), angažoval se při založení Umělecké besedy, organizoval zábavy, výlety apod. Od 1881 byl členem činoherního souboru ND a od 1883 do 1893 zastával také funkci vrchního dozorce (inspektora) garderoby. Hereckou dráhu ukončil v lednu 1892. Tři roky poté zemřel, pohřben byl na Vinohradském hřbitově.
U českých i německých kočujících společností hrál první milovníky a hrdiny. Těšil se velké přízni obecenstva a kritikou byl považován za nejtalentovanějšího herce Prokopova souboru. Jeho herecká kariéra kulminovala během prvního desetiletí umělecké činnosti, kdy vytvořil řadu velkých postav (česky např. Karla v Schillerových Loupežnících, Roberta v Raupachově hře Kníže [Robert] ďábel, Švandu v Tylově Strakonickém dudákovi, tit. roli Klicperova dramatu Zdeněk Zásmucký; německy mj. hlavní roli v Souvesterově a Devrientově hře Der Fabrikant, Franze v Schillerově dramatu Die Räuber a Roberta Dudleye v tragédii Maria Stuart, Edmonda Dantese v dramatizaci Dumasova románu Der Graf von Monte Christo). Při druhém nástupu do StD 1858 byl vnímán jako význačná posila českého souboru a stal se jedním z nejzaměstnávanějších herců. Hrál téměř denně v českých i německých představeních, v hlavní budově i na pobočných letních scénách (Aréna ve Pštrosce, Novoměstské divadlo). Do počátku sedmdesátých let mu byly svěřovány významné úlohy v hrách Shakespearových (např. tit. role v Králi Jindřichu IV., Antonio v Kupci benátském, Klaudius v Hamletovi, Malvolio ve Večeru tříkrálovém) a Schillerových (Wurm v Úkladech a lásce, vévoda Alba v Donu Carlosovi). Jeho poněkud chladný a k patosu inklinující projev ladil s rolemi panovníků, vznešených aristokratů (např. Boris Fedorovič, Mikovec: Dimitri Ivanovič) a hrdinských starců. Podával výstižné charakterní studie otců (např. Maréchal, Augier: Svatouškové), osvědčoval se i v salonních veseloherních úlohách (Mercier, Fournier – Meyer: Při piketu) a v rolích komických (např. Učitel, Klicpera: Veselohra na mostě; Ljapkin-Ťapkin, Gogol: Revizor). Později byl obsazován do menších úloh a v ND skromně a obětavě sloužil jako epizodista.
V PD působil od 1866 i režijně; byl ustanoven režisérem frašek. Starý arénní repertoár aktualizoval satirickými písňovými a textovými vložkami, které někdy sám sestavoval, do inscenací výpravných her s oblibou začleňoval různé světelné efekty (ohně, lampiony apod.). 1868–71 inicioval a realizoval tzv. hry dětí (představení s dětskými účinkujícími), které byly v Praze novinkou. V ND už nerežíroval.
Role
Prokopova spol.
Eduard Garnier (K. Blum dle franc.: Krištof a Renata), Slavecký (A. Fredro: Pan Čapek aneb Cožpak mě nikdo nezná?), Jakub (E. Raupach: Mlynář a dítě jeho), Myslimír (T. Körner: Kuliferda), Bertrand (A. Dennery, J. Mallian: Muka chudé ženy) – 1849; Dragutin Kuljevič (L. Angely: Národní řemeslnická merenda), Materna (R. Benedix: Pražští študenti aneb Chudý amanuensis), Antonín (J. K. Tyl: Pražská děvečka a venkovský tovaryš), Zdeněk Zásmucký (V. K. Klicpera: Zdeněk Zásmucký aneb Spící rytíři v Blaníku) – 1850.
Lutzova spol.
Ruben (S. H. Mosenthal: Deborah), Sir Edgar Mortimer (A. Dennery, ú. H. Börnstein: Der Weibermarkt in London), Mornand (J.-B. Rosier: Brutuse, pusť Césara), Chlumeček (F. v. Holbein: Zrádce), Ritter Schelm von Berge (Ch. Birch-Pfeifferová: Das Pfeffer-Rösel) – 1850; Ulrich von Neuhaus (E. F. Richter: Die Gründung von Budweis) – 1851.
Prokopova spol.
Zeman Zápolský (J. K. Tyl: Paní Marjánka, matka pluku), Pan z Lípova (J. Nestroy: Rozervanec), Hypolit (J. J. Kolár: Monika), Štefek z Hlohova (Ch. Birch-Pfeifferová: Štefek Langer z Hlohova), Karel (F. Schiller: Loupežníci), Rudolf (J. N. Štěpánek: Obležení Prahy od Švejdů), Robert (E. Raupach: Kníže ďábel), Henri Berville (F. Pyat: Hadrník pařížský), Hrozinka (J. Nestroy: Chce mít švandu), Don César (Dumanoir, A. Dennery: Král, hrabě a zpěvkyně), Volf (A. v. Kotzebue: Husité u Naumburku léta 1432), Rytíř Jaroslav (J. N. Štěpánek: Rozkotání hradu Kunětického aneb Jaroslav a Blažena), Josef (S. H. Mosenthal: Debora) – 1851.
StD
Bolemil (V. K. Klicpera: Loketský zvon), Karel II. (Dumanoir, A. Dennery: Král, hrabě a zpěvkyně), Alamir (J. K. Tyl: Strakonický dudák aneb Hody divých žen), Gavin (F. Halm: Griselda), Neklan (J. K. Tyl: Čestmír), Čapek (A. Fredro: Pan Čapek aneb Cožpak mě nikdo nezná?) – 1852; Arthur Beaufort (Ch. Birch-Pfeifferová dle E. Bulwer-Lyttona: Noc a jitro), Odolan Pětiburský (J. J. Kolár: Monika), Dol (A. v. Kotzebue: Panošovy šelmovské kousky) – 1853.
Zöllnerova spol.
Baron Valbek (R. Benedix: Vězení), Assesor Reh (L. Feldmann: Das Portrait der Geliebten), Vít (J. K. Tyl: Slepý mládenec), Švanda (týž: Strakonický dudák aneb Hody divých žen), Brunsvik (týž: Brunsvik aneb Meč a Lev), Václav III. (F. B. Mikovec: Záhuba rodu Přemyslovského), Hoxostos (T. Kronesová: Silfida, královna řeky Labe, ochranitelka velké lásky), Vojtěch Loukota (F. Kaiser: Chyba lávky), Baron Karl z Florsheimu (A. Dumas st.: Hrabě Herman), Adrian (R.-Ch. G. de Pixérécourt, V. Ducange, ú. J. W. Lembert: Kat amsterodámský) – 1853.
Lutzova spol.
Cesar von Freimann (J.-F.-A. Bayard: Er muß aufs Land), Junker Kaspar (E. Raupach: Der Zeitgeist), Havelin, Fabrikant (E. Souvestre, E. Devrient: Der Fabrikant und seine Frau oder Herz und Ehre), Lodovico (W. Shakespeare: Othello), Ludwig Honau (R. Benedix: Doctor Vespe), Franz (F. Schiller: Die Räuber), Peter I., Czaar von Rußland (Ch. Birch-Pfeifferová: Steffen Langer aus Glogau), Franz Rose (K. Elmar: Ferdinand Raimund) – 1853; Antoine Perrot (P.-F.-D. Carmouche, J.-B.-E. Cantiran de Boirie, A. Poujol, ú. T. Hell: Die beiden Galeeren-Sklaven), Albrecht (W. Vogel: Albrecht der Streitbare, Landgraf von Thüringen), Robert Dudley (F. Schiller: Maria Stuart), Edmond Dantes (T. Megerleová dle A. Dumase st.: Der Graf von Monte Christo) – 1854; Casius Charäa (F. Halm: Der Fechter von Ravenna) – 1855.
Strampferova spol. Temešvár
Sultan Saladin (G. E. Lessing: Nathan der Weise), Julius (A. v. Kotzebue: Der arme Poet) – 1855; Ludwig X. (A. Dumas st., F. Gaillardet: Der Thurm von Nesle), Oberst Osmond (L. Angely: Sieben Mädchen in Uniform), Herr Wohlmann (týž: Das Fest der Handwerker), Ein Unbekannter (F. Adami: Auserstandene), Ein Zigeunerhauptmann (Ch. Birch-Pfeifferová dle V. Huga: Der Glöckner von Notre-Dame) – 1856; Leopold (J. Mayer: Der falsche Monhaupt), Theobald (J. v. Forst: Der Theater-Skandal), Herr von Wachtel (A. Bittner: Domestikenstreiche), Der Prinz von Bouillon (E. Scribe, E. Legouvé: Adrienne Lecouvreur), Schweitzer (F. Schiller: Die Räuber) – 1857; Wagner (J. W. Goethe: Faust), Glimmer (A. Langer: Die Mehlmesser-Pepi) – 1858.
StD
Zalužan (V. K. Klicpera: Soběslav, selský kníže), Astolf (E. Raupach: Robert ďábel), Wolfgang Rumpf (J. J. Kolár: Don César a spanilá Magelona), Eskalus (W. Shakespeare: Romeo a Julie, i PD1868), Žemlosvítek (J. Nestroy: Karafiátek a rukavička, i PD 1867), Hvězdolet (týž: Zlý duch Lumpacivagabundus), Silvio (E. Raupach: Die Schule des Lebens), Herzog von Venedig (W. Shakespeare: Othello, der Mohr von Venedig) – 1858; Čermák (J. Neruda: Ženich z hladu), Leonato (W. Shakespeare: Mnoho povyku pro nic za nic, i PD 1862), Boris Fedorovič (F. B. Mikovec: Dimitri Ivanovič, i PD 1864), Učitel (V. K. Klicpera: Veselohra na mostě, i PD 1867, ND 1884), Císař (H. v. Kleist: Katynka Heilbronská, i PD 1865), Jindřich IV. (W. Shakespeare: Král Jindřich IV.), Sosnomil (V. K. Klicpera: Jan za chrta dán, i PD 1864), Král Aleonoros (J. K. Tyl: Strakonický dudák), Petr Záleský (týž: Bankrotář a kramářka, i PD 1864), Bonifác Bonafides (týž: Jiříkovo vidění, i PD 1864), Soliman Velký (T. Körner: Mikuláš hrabě Zrinský aneb Obležení Sigetu od Turků, i PD 1865), Sartori (K. Haffner: Therese Krones, něm.), Valenta (J. K. Tyl: Pražská děvečka a venkovský tovaryš aneb Paličova dcera, i PD 1863), Mars (J. Offenbach: Orpheus in der Unterwelt) – 1859; Isolani (F. Schiller: Die Piccolomini), Bertold Tucker (J. Nestroy: Der Zunftmeister von Nürnberg), Šimon Moreles (J. K. Tyl: Lesní panna aneb Cesta do Ameriky, i PD 1864), Sýkora (týž: Pražský flamendr, i PD 1867), Bohuslav (V. K. Klicpera: Blaník, i PD 1866), Pandolfo (C. Goldoni: Trufaldin, sloužící dvou pánů), Egeus (W. Shakespeare: Sen v noci svatojanské, i PD 1866), Jiří Ruthard (E. Šolc dle povídky J. K. Tyla: Rozina Ruthardová aneb Kutná Hora roku 1304) – 1860; Vilém (J. W. Goethe: Egmont, i PD 1863), Jeremiáš Lansovský (L. Angely: Ze sedmi ta nejškaredější), Sudí Janikovský (J. Korzeniowski: Starý manžel, i PD 1863), Oktavio Piccolomini (F. Schiller: Smrt Valdštýnova, i PD 1862), Antonio (W. Shakespeare: Kupec benátský, i PD 1863), Kapulet (týž: Romeo a Julie, i PD 1864), Sekáček (J. K. Tyl: Paní Marjánka, matka pluku, i PD 1865), Klaudius (W. Shakespeare: Hamlet, princ dánský, i PD 1863), Der Gerichtpräsident (E. Raupach: Der Brandstifter) – 1861; Starý Barták (Ch. Birch-Pfeifferová dle G. Sand: Diblík, šotek z hor, i PD 1863, ND 1885), Petr Vok (G. Pfleger Moravský: Poslední Rožmberk), Rohoun (F. V. Jeřábek: Veselohra, i PD 1864), Wurm (F. Schiller: Ouklady a láska), Dr. Fuchs (J. Rosen: Im Parlament), Mercier (N. Fournier, H.-H. Meyer: Při piketu, i PD 1863, ND 1892) – 1862.
PD
Lazar (V. Hálek: Král Vukašín) – 1862; Mušek (J. Neruda: Prodaná láska), Alba (F. Schiller: Don Carlos), Marcus Tullius Cicero (V. Hálek: Catilina), Radoslav (S. K. Macháček: Ženichové), Jonáš (E. Raupach: Mlynář a jeho dítě, i ND 1884), Barnabáš (V. K. Klicpera: Divotvorný klobouk), Hrabě z Glostru (W. Shakespeare: Král Lear) – 1863; Brutus (týž: Koriolanus), Wagner (J. W. Goethe: Faust), Caesar (W. Shakespeare: Julius Caesar), Karel V. (E. Scribe, E. Legouvé: Povídky královny navarské), Miller (F. Schiller: Úklady a láska), Verrina (týž: Fiesko) – 1864; Malvolio (W. Shakespeare: Večer tříkrálový aneb Cokoli chcete), Amos Fedorovič Ljapkin-Ťapkin (N. V. Gogol: Revisor), Brabantio (W. Shakespeare: Othello), Světislav (V. K. Klicpera: Hadrián z Římsu), Maréchal (E. Augier: Svatouškové), Orgon (Molière: Tartuffe), Jindřich Korutanský (J. N. Štěpánek: Korutané v Čechách aneb Vysvobození vlasti) – 1865; Krakonoš (F. Raimund: Krakonoš a nevlídník), Major (A. Fredro: Dámy a husaři), Du Crossy (Molière: Směšné fifleny), Kent (W. Shakespeare: Král Lear) – 1866; Bouřil (F. F. Šamberk: Já mám příjem), Vítek Vítkovic (K. Sabina: Černé růže) – 1867; Doktor Světák (F. Pravda: Slepá babička),Jaromír Borotínský (V. Žížala Donovský: Božena Borotínská), Císař Konrad (K. E. Ebert: Břetislav a Jitka), Liška (F. X. Told, ú. J. K. Tyl, h. A. E. Titl: České amazonky) – 1868; Mlynář (J. N. Štěpánek: Čech a Němec), Dědoušek (H. Grunert: Matčina píseň) – 1869; Vilém Oranžský (V. Sardou: Vlasť), Jiří z Poděbrad (K. Sabina: Šašek Jiřího z Poděbrad), Hoblík (J. Nestroy: Zlý duch Lumpacivagabundus), Frater Peregrino (K. Elmar: Šantala čili Všude dobře, doma nejlíp!) – 1870; Starý Gobbo (W. Shakespeare: Kupec benátský), Božeta (V. Vlček: Vlasta) – 1871; Obratný (G. Pfleger Moravský: Telegram, i ND 1883) – 1872; Hynek z Dubé (F. B. Mikovec: Záhuba rodu Přemyslovského) – 1873; Houska (J. Nestroy: Treperendy), Kočubej (J. V. Frič: Mazepa), Lucifer (J. Hanuš dle J. K. Tyla: Salamandr) – 1874; Ivan (V. Hálek: Carevič Alexej) – 1875; Marchand (E. Bozděch: Světa pán v županu) – 1876; Čuch (F. V. Jeřábek: Cesty veřejného mínění), Kolčava (F. F. Šamberk: Svatojanská pouť), Černín (L. Stroupežnický: Černé duše) – 1877; Jakub (F. V. Jeřábek: Syn člověka), Radní Horina (J. K. Tyl: Pražská děvečka a venkovský tovaryš aneb Paličova dcera, i ND 1884), Baňka (F. F. Šamberk dle O. F. Berga: Potrhlý švec) – 1878; Mudrák (K. Elmar: Pod zemí) – 1879; Perkelt (J. V. Frič: Paní Sandová v Brandýse), Šafář (M. Bałucki: Sousedé) – 1880; Taube (E. Bozděch: Baron Goertz) – 1881; Doktor Oliva (V. Sardou: Odetta, i ND 1885) – 1882.
ND
Vilém Kostka z Postupic (V. Vlček: Lipany) – 1881; Volf z Vřesovic (B. Adámek: Salomena) – 1883; Philostrates (W. Shakespeare: Sen v noci svatojanské), Tubal (týž: Kupec benátský) – 1884; Kat Karel (V. Sardou: Vlasť) – 1885; Tomáš Rak (J. Vrchlický: Exulanti) – 1886; Marek Ehrman (L. Stroupežnický: Naši furianti), Václav Říha (J. K. Tyl: Jiříkovo vidění) – 1887; Profesor Domapil (K. Pippich: Svět zásad), Antonín Vondráček (J. Štolba: Maloměstští diplomati) – 1888; První člen sboru (Sofokles: Antigona) – 1889; Nekvasil (J. K. Tyl: Měšťané a študenti čili Dobývání Prahy od Švédů) – 1891.
Režie
PD
J. Nestroy: Zlý duch Lumpacivagabundus, K. Elmar: Pod zemí aneb Boháč v železných dolech – 1866; J. Nestroy: Enšpigl aneb Každou chvíli nějaké čtveráctví, F. X. Told dle E. Scribea: Ďáblův podíl, J. K. Tyl: Strakonický dudák aneb Hody divých žen, F. Kaiser: Paní hospodská aneb Železnice v horách, F. X. Told, h. A. E. Titl: Čarovný závoj – 1867; L. Feldmann, ú. J. Böhm: Na kovárně – 1868; F. Prav da: Slepá babička, J. Štolba: Krejčí a švec, F. Pravda: Král liliputánský – 1869; K. Elmar: Šantala čili Všude dobře, doma nejlíp! – 1870; W. Shakespeare: Mnoho povyku pro nic za nic – 1872; J. Hanuš dle J. K. Tyla: Salamandr, J. Nestroy: Treperendy – 1874; J. H. Böhm: Paleček a Rusovláska – 1876.
Prameny a literatura
NA: fond PM 1861–1870, kart. 876, sign. 8/6/17/ /116 [Záhřeb, žádost o ředitelství]. ■ T.: Z Litomyšle, Národní noviny 26. 12. 1849; H.: Z Hradce Králové, Lumír 2, 1852, s. 143; 239, 262; nesign.: Z Chrudimi, tamtéž, s. 382n.; M. [F. B. Mikovec], tamtéž, s. 406 [debut ve StD: Bolemil, Loketský zvon] + nesign., tamtéž 3, 1853, s. 214 [Dol, Panošovy šelmovské kousky], obojí → Pražská Thálie kolem 1850, 2010; nesign., Lumír 13, 1863, s. 812 [Janikovský, Starý manžel]; E. Z.: J. Ch., Světozor 8, 1874, s. 555n.; nesign. [J. Neruda]: Dvacet pět let samostatného českého divadla!..., Humoristické listy 29, 1887, s. 412 → Podobizny III, 1954; J. L. T. [Turnovský]: J. Ch., Zlatá Praha 6, 1888/89, s. 603n. + šifra T.: Čtyřicet let ve službách divadelních, Národní politika 9. 11. 1889, ráno; r.: J. Ch., Česká Thalia 4, 1890, s. 24; nesign.: J. Ch., Zábavné listy 12, 1890, s. 70n.●; odchod do penze: Národní politika 20. 1. 1892; š. [J. Kuffner], Národní listy 21. 1. 1892●; Zábavné listy 17, 1895, s. 238 [nekrolog]; J. Vondráček: Přehledné dějiny českého divadla III, 1930, s. 163, 167n.; Jan Bartoš: Prozatímní divadlo a jeho činohra, 1937, s. 218; L. Novák: Stará garda Národního divadla, 1937, s. 32–36; A. Branald: První otec, Divadlo 5, 1954, s. 1033–1035; 6, 1955, s. 149–152, 242–244 → My od divadla, 1983; A. Javorin: Pražské arény, 1958, s. 81; J. Knap: Zöllnerové, 1958, s. 55, 63–65, 67; DČD III ■ NDp, Otto; Buchner, NAlb, PD-rep
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, I. A–M, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 333–336
