Pocházel z rodiny tkalcovského mistra. Jako nejstarší syn měl pokračovat v otcově řemesle, avšak ve čtrnácti letech těžce onemocněl chrlením krve. Díky mimořádnému hudebnímu nadání, které projevil jako kostelní zpěvák, byl přijat do školy místního kláštera, kde se učil především němčině a latině. Na přímluvu strýce, kuchaře v klášteře kapucínů na Hradčanech, se dostal na gymnázium do Prahy (1808–14), pak pokračoval tříletým studiem filozofie. Tehdy začalo jeho celoživotní přátelství s V. K. Klicperou a F. Turinským, a také jeho vlastenecké zanícení a zájem o divadlo. Zaujetí pro češtinu jej spřátelilo s Hankou, Lindou, Hýblem, Krameriem, Jungmannem ad. Stal se propagátorem Dobrovského pravopisných reforem. V Hýblových Rozmanitostech uveřejňoval od 1816 své literární příspěvky: sentimentalismu blízké verše na milostná a pijácká témata, bajky a různé zábavné či mravoučné drobnosti. 1818 se oženil a měl šest dětí. Po studiích nastoupil jako učitel na gymnázium v Jičíně (1819–20), kde jako nepovinný předmět vyučoval český jazyk a literaturu. 1820–42 působil na gymnáziu ve vlasteneckém Hradci Králové, kde příležitostně vyučoval češtině. Mezi jeho žáky patřili např. J. J. Langer, K. J. Erben a J. K. Tyl, který mu svěřil k posouzení své literární prvotiny. Vedle činnosti pedagogické, jazykovědné a historické se věnoval překládání, hlavně z němčiny a z latiny. Spolupracoval redakčně i organizačně s hradeckým nakladatelem J. H. Pospíšilem (české knihy, zpracování biblických námětů pro mládež, překlady). Přispíval do ČČM (studie O tvoření jmen obyvatelských, 1835; Rozbor jména přídavného, 1842), do listů Čechoslav, Jindy a nyní, Krok, Květy aj. Po přechodu na Akademické gymnázium v Praze 1842 se věnoval téměř výhradně práci lexikografické, vydavatelské, didaktické (komentovaná vydání římských autorů pro školy) a korektorské (v Matici české). Přeložil Ezopovy bajky (Fédra Augusta Liberta bajky Aesopové, ČČM 1844). Dodával podklady z české lidové tvořivosti F. L. Čelakovskému a spolupracoval na Jungmannově Slovníku česko-německém. Připravoval obsáhlé studie o lidské prařeči a zabýval se jazyky starých Slovanů; tyto práce byly ztraceny v pozůstalosti Klicperově. Zemřel na ochrnutí plic.
Během studií se v druhé polovině desátých let 19. stol. připojil k ochotnické družině, kteráz iniciativy J. Hýbla a J. N. Štěpánka usilovala obnovit česká představení ve StD. Ch. herecký podíl na těchto představeních byl patrně větší, než je doloženo. Jako recitátor a hudebník účinkoval při mnohých deklamatorních zábavách. Na sklonku pražského pobytu byl ve spojení se soukromým divadlem měšťa na V. Teisingera v Dlažební ul., kde se pořádala ochotnická představení pro zvané hosty. S touto scénou zřejmě udržoval kontakty i po odchodu z Prahy, neboť počátkem dvacátých let, kdy se tu již hrála veřejná představení, bylo uvedeno několik jeho překladů her A. v. Kotzebua. Na rozdíl od Kotzebuových her, které se ve Ch. překladech udržovaly na repertoáru StD ještěve čtyřicátých letech 19. stol., ostatní dramata, která přetlumočil do češtiny (Gessnerovy pastýřské hry ad.), zájem divadelníků nevzbudily a scénicky – alespoň na profesionálním divadle – provedeny nebyly.
Pseudonymy a šifry
Josef Třebický, Moravan, Ch., J. Ch.
Překlady
A. v. Kotzebue: Zmatek nad zmatek [Der Wirrwarr], t. 1820, StD 1825; týž: Johana z Montfokonů, t. 1820, Teisingerovo div. 1821, StD 1828; týž: Následkové nevěrnosti [Menschenhaß und Reue], t. 1820, i StD; S. Gessner: Zavržený syn, t. Hradec Králové 1821; týž: Knížata mezi pastýři, t. Hradec Králové 1821; A. v. Kotzebue: Hrabě Beňovský aneb Spiknutí na Kamšatce, t. Hradec Králové 1822, Teisingerovo div. 1823, StD 1824; F. Rambach: Divochové, t. Hradec Králové 1825.
Role
StD Fallström (Ch. A. Vulpius: Karel Dvanáctý u Bendru aneb Syta Mány), Rytíř Radomil Dobřenský (J. N. Štěpánek: Jaroslav a Blažena aneb Hrad Kunětice) – 1816; [?] (V. K. Klicpera: Únos z hrobky), Dornbusch (E. Schikaneder: Jan Dolinský nebo Krevní právo) – 1817; Kosinský (F. Schiller: Loupežníci) – 1818.
Prameny a literatura
K. V. Zap, nekrolog, Poutník 2, 1847, s. 128; J. K. Tyl: Moje poslední procházka se dvěma – umrlýma, Květy 14, 1847, s. 293n., 302 → sb. Čtení pro lid, 1986; J. Pelikán: Působení V. K. Klicpery v Hradci Králové, Světozor 10, 1876, s. 522n.; J. Soukup: J. Ch. Náčrt životopisný, Komenský [Olomouc] 6, 1878, s. 202–204, 219–221; K. Krška, F. Weigner: Nástin života a působení J. Ch., Třebíč 1879; J. L. Turnovský: Josef Kajetán Tyl. Obraz životopisný, in Sebrané spisy J. K. Tyla, 1881, zvl. s. 349n., 356, 424n.; A. Truhlář: J. Ch. Pokus životopisný, ČČM 56, 1882, s. 3–26; J. Donat Pelhřimovský: Proslov, in Výbor bajek J. Ch., 1886, s. 9–13; F. J. Rypáček: J. Ch. Na stoletou paměť narozenin spisovatelových a buditelových, Časopis Matice moravské 17, 1893, s. 1–14, 120–131, 225–231, 317–328; J. Pešek: Královéhradecká vlastenecká družina, Naše doba 17, 1909/10, s. 14–22, 121–126, 195–200, 274–280, 337–344; M. Zelenka: První „slovanské“ hry na českém jevišti, Časopis pro moderní filologii 15, 1928/29, s. 226n.; hjk [Z. Hájek]: J. Ch. K 150. narozeninám českého učence a spisovatele, Lidové noviny 17. 2. 1943; Vondráček I, II [chybné údaje]; J. M. Weimann: J. Ch., vlastenecký buditel, Jiskra [Jihlava] 1957, č. 89, s. 5. ■ Doucha, LČL, Masaryk, Otto, Rieger; Laiske
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, I. A–M, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 324–325