Roz. Beranová. Narodila se v rodině obchodního příručího a hospodyně. Herecké lekce brala u M. Hynkové a členky pražského německého divadla A. Versing-Hauptmannové. Od 1874 hrála v ochotnickém Švestkově divadle u sv. Mikuláše a v karlínské jednotě Pokrok (Pavlína, Brute, pusť Césara, 1880; Milina, Tyl: Slepý mládenec, Klarksonová, Stroupežnický: Pan Měsíček, obchodník, 1884; Nanynka, Šamberk: Palackého třída čís. 27, 1885), kde se sblížila s hercem a režisérem Antonínem Telčrem. 1875 se za něj provdala a přijala i jeho pseudonym Chlumský. 1888 hostovala ve Švandově Divadle u Libuše. Profesionální hereckou dráhu nastoupila až jako čtyřicátnice na podzim 1891 v ND Brně, kam ji spolu s manželem angažoval V. Hübner pro zdejší první stálý soubor. Po jeho rozpadu na jaře 1892 přešla do nově založené Hübnerovy společnosti České lidové divadlo, s níž cestovala po moravských městech. Na začátku 1893 hrála u Choděrovy společnosti v Olomouci, nejpozději od léta byla v souboru L. Chmelenského a zúčastnila se jeho zájezdu do Vídně. 1894 je doložena u společnosti Pištěkovy na Vinohradech, v polovině devadesátých let zřejmě sdílela manželova působiště (družina K. Stockého v Národním domě na Král. Vinohradech 1894/95; společnost M. Kozlanské), doložena je rovněž u J. Muška (1895). 1898–01 působila v manželově společnosti, kde se také starala o finance a o garderobu. Pak vystřídala družiny A. Janovského, A. J. Frýdy (1902 Lidové divadlo v Libni), M. Kučerové-Groszové (tamtéž 1905–06), Lidové divadlo Uranie (1906), společnost A. Staňka Doubravského, V. Choděry a A. Marka, u níž 1914 divadelní dráhu ukončila. Uchýlila se k dceři M. Kleinové do Hlinska, později – už ovdovělá – žila v Moravské Ostravě u mladší dcery O. Snopkové-Štěpánkové, členky NDMS. Hrála tu ještě s ochotníky. V Ostravě zemřela a byla zpopelněna.
Ch. spojovala ve svém herectví dva proudy českého divadla druhé poloviny 19. stol. Krásná postava, tváři hlas (údajně podobný orgánu O. Sklenářové-Malé) ji předurčovaly pro hrdinky historických dramat či pro salonní dámy konverzačních her. V mládí na ochotnických jevištích hrála Mosenthalovu Deboru, Kolárovu Moniku a Magelonu. Ještě v Brně zastávala obor heroin (dělila se o něj s K. Brožovou a A. Gärtnerovou), z něhož si zopakovala Magelonu. Vojnarka, kterou alternovala s K. Brožovou, připadala brněnské kritice pateticky oddeklamovaná. Vlivem V. Hübnera i manžela přibývaly v její hře realistické prvky, které postupně převážily. U Hübnera ztvárnila Zolovu Terezu Raquinovou, u Muška Frosinu v Molièrově Lakomci. Kolem poloviny devadesátých let se zdařile přehrála do rolí matron a stařen. U manželovy společnosti vytvořila Lízalku (Mrštíkové: Maryša), starou Vostřebalku (Birch-Pfeifferová: Diblík, šotek z hor), Rebeku (Kolár: Pražský žid), u Janovského cikánku Vjardu (Wolff: Preciosa). Galerii těch to postav završila Chůvou v Shakespearově Romeu a Julii, která je její poslední známou rolí. Podle nekrologu hrála také Šestákovou z Tylovy Paličovy dcery.
Role
Pokrok Karlín (ochotn.)
Magelona (J. J. Kolár: Magelona, i ND Brno 1891) – 1877.
Švandova spol.
Crescencie Cicvárková (F. F. Šamberk: Kulatý svět, i Uranie 1906) j. h. – 1888.
ND Brno
Madlena Vojnarová (A. Jirásek: Vojnarka) – 1891.
Hübnerova spol.
Tereza Raquinová (E. Zola, dram. J. Kühnl: Tereza Raquinová, i Lidové div. v Libni 1906), [?] (A. Fredro: Dámy a husaři, i Pištěkova spol. 1894) – 1892.
Choděrova spol.
[?] (J. K. Tyl: Strakonický dudák) – 1893.
Pištěkova spol.
Henriette Caverletová (E. Augier: Rozvedená žena), Varvara Andrejevna Mišurina (I. I. Mjasnickij: Zajíc, i spol. M. Kozlanské 1896) – 1894.
Muškova spol.
Kateřina Jedličková (F. a P. Schönthanové: Únos Sabinek, i Chlumského spol. 1896), Frosina (Molière: Lakomec) – 1895.
Chlumského spol.
Lízalka (A. a V. Mrštíkovi: Maryša), Hraběnka Emilie Rovenská (J. Z. Veselý dle A. K.: Prodaná žena), Stará Vostřebalka (Ch. Birch-Pfeifferová dle G. Sand: Diblík, šotek z hor), Kamila Leriche – Hrdost (A. Anicet Bourgeois, A. Dennery: Sedm smrtelných hříchů), Kateřina Klavíková (Abel [V. Šolc]: Hřích), Rebeka (J. J. Kolár: Pražský žid aneb Po bitvě na Bílé hoře), Bertrandová (Ch. Birch-Pfeifferová dle V. Huga: Zvoník u Matky boží), Mme Beaubiussonová (A. Delacour, A. Hennequin: Ples v opeře), Paní Šandová (K. Lindau, J. Krenn: Chudá holka), Bára (J. Poláček: Trestanci na Špilberku aneb Revírník Anton), Voršila Náhlovská (Fr. Pl. dle A. Brázdy: Popelka) – 1898–1901.
Janovského spol.
Vjarda (P. A. Wolff, h. C. M. v. Weber: Preciosa, spanilé děvče cikánské) – po 1901; Paní Heinrichová (G. Hauptmann: Tkalci) – 1903.
M. Kučerová-Groszová – Lidové div. v Libni
Paní Šrámková (L. Archleb: Maroušek), Kateřina Kolínská (F. v. Schönthan, G. Kadelburg: Slovutná paní) – 1905; [?] (O. Walther, L. Stein: Obětní beránek), [?] (K. L. Machač: Zkáza), [?] (O. Faster: Krásná Lída), Verunka (L. Stroupežnický: Václav Hrobčický z Hrobčic), Kyselá (M. Gorkij: Na dně života) – 1906.
Markova spol.
Helena Alvingová (H. Ibsen: Strašidla), Hospodyně (V. Krylov: Ve stavu obležení) – 1912; Chůva (W. Shakespeare: Romeo a Julie) – 1913.
Prameny a literatura
NA: fond Policejní ředitelství I, konskripce, kart. 28, obr. 481 [Beran Marie], kart. 642, obr. 426 [Telčer Marie]. AMP: Soupis pražských domovských příslušníků [otec Beran Adolf, 1848]. ■ Anonce a divadelní referáty, in Ohlas od Nežárky 1912●; k jubileu: Národní listy 23. 12. 1900; Národní politika 28. 12. 1900●; nesign.: M. Ch., Divadlo 12, 1913/14, s. 151●; nekrology: Lidové noviny 14. 11. 1926; Národní politika 16. 11. 1926; A. Rýdl, Divadlo 6, 1926/27, č. 5, s. 48n.●; Z. Štěpánek: Herec, 1961, s. 23–25; J. Knap: Umělcové na pouti, 1961, s. 167, 170, 196; L. Klosová: Život za divadlo. Marie Hübnerová, 1986, s. 36, 40n., 45. ■ PBJ; Buchner
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, I. A–M, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 320–321