Otec Václav Ch. byl majitelem domu a dlouholetým členem orchestru StD, občas účinkoval i jako sólista. Ch. v dětství po úrazu oslepl na jedno oko. Po studiu filozofických ročníků (1822–24) pokračoval na právnické fakultě, kde absolvoval čtyři semestry (1824–26, poslední z nich soukromě). V mládí se věnoval také hudbě. Od 1825 hrál sporadicky, od 1827 soustavně v ochotnicky provozovaných českých představeních ve StD. 1827 se pokusil získat angažmá (vystoupil v německém představení), ale neuspěl, a zřejmě proto odešel z Prahy. Zkoušel se uchytit na německých scénách (Brno, Lipsko, Výmar, Innsbruck, Linec), angažmá získal neznámo kdy v Lipsku, kde hrál do 1833. Pak zakotvil ve Štýrském Hradci (1833–44), kde působil jako herec a režisér činohry. Informaci z nekrologu v Bohemii o dlouhodobém působení v Divadle na Vídeňce se nepodařilo potvrdit. V dubnu 1837 přijel hostovat do StD, po dalším hostování v dubnu a květnu 1844 (sedm rolí v německých představeních) byl angažován ředitelem J. A. Stögerem. Vedle účinkování v českém a německém provozu StD hrál 1844–45 též ve Stögerově Novém divadle v Růžové ul. 1846 jej ředitel J. Hoffmann jmenoval vedle J. K. Tyla režisérem českých představení ve StD. Po Tylově propuštění na podzim 1851 zastával funkci artistického správce českých her až do 1858, kdy byl kvůli nemoci nucen aktivní divadelní činnost ukončit. Následujícího roku zemřel, pohřben byl na Olšanských hřbitovech.
Po začátcích na pražské scéně ve dvacátých letech, kdy byl ceněn zejména jako komik, se Ch. herecká kariéra rozvíjela na německých scénách. Už v Innsbrucku hrál velké vážné role a postavy starců (tit. role v Lessingově Moudrém Nathanovi). Ve Štýrském Hradci zastával vedle vážných a komických otců i charakterní obor a patřil k předním hercům; 1840 byl označen za jedinou kvalitní sílu ansámblu. Působil tu rovněž jako režisér a údajně ve vlastních překladech uvedl Macháčkovu komedii Ženichové a Štěpánkova Čecha a Němce. Do StD byl přijat jako náhrada za zemřelého F. Polawského. Hrál role šlechticů, vojenských hodnostářů, úředníků, soudců, advokátů, lékařů, farářů a dobromyslných otců, v nichž se dobře uplatnilo jeho noblesní vystupování a nenápadné výrazové prostředky. Německy ztělesnil řadu postav z klasického repertoáru, hned v prvním roce angažmá Schillerova starého hraběte Moora (Die Räuber) a Octavia Piccolominiho (Wallenstein), Goethova Viléma Oranžského (Egmont), Shakespearova Lorenza (Romeo und Julia), později Buckinghama (König Richard der Dritte) a Banqua (Macbeth), Kleistova sudího Waltera (Der zerbrochene Krug) ad. Na rozdíl od většiny herců hrál rovnoměrně v německé i české části provozu a poměrně často tytéž role. Ač se profiloval jako herec charakterních, spíše vážných postav, zdařile vytvářel i úlohy komické (Pickelhäring, Told–Titl: Der Zauberschleier; Pandolfo, Goldoni: Der Diener zweier Herren). Ch. herecká i režisérská činnost na německé scéně ustupovala do pozadí, čím více byl využíván českým divadlem. Kooperace s českým souborem, a hlavně s J. K. Tylem, mu všestranně prospěla a vzdělaný, pilný, přizpůsobivý Ch. se zkušenostmi ze zahraničních scén byl cenným přínosem pro české divadlo. V Tylových báchorkách a obrazech ze života ztělesnil řadu žánrových postav, v nichž se rozvíjel jeho charakterizační talent (Zápolský, Paní Marjánka, matka pluku; Podhajský, Pražský flamendr; Valenta, Paličova dcera; Bonifác Bonafides, Jiříkovo vidění ad.). Po 1848 podpořil nový divadelní program svým smyslem pro individuální charakteristiku postav (Kalb, Schiller: Úklady a láska; Přech z Koldic, Mikovec: Záhuba rodu Přemyslovského; Jan Hus, Tyl: Jan Hus, kazatel betlemský; Abraham, Mosenthal: Debora). Cit pro hereckou souhru osvědčil v konverzačních veselohrách (Mornand, Rosier: Brutuse, pusť Cesara!; Doktor Hájek, Korzeniowski: Pátý akt; Dubský, Fredro: Pan Čapek). Obsáhlá byla jeho galerie shakespearovských rolí z padesátých let, některé interpretoval na českém jevišti jako první (Malvolio, Večer svatotříkrálový; Kapulet, Romeo a Julie; Polonius, Hamlet; Lear; Menenius Agrippa, Koriolanus; Cäsar, Smrt Julia Cäsara). V českém souboru tvořila Ch. zjemnělá a precizní charakteristika proti váhu k individualistickému herectví ostrých kontur a protikladů, zastoupenému především J. J. Kolárem.
Jako artistický správce českých her neprojevil Ch. osobitější dramaturgickou iniciativu. Repertoár na počátku padesátých let musel nutně čerpat z předbřeznových zásob a odvíjel se od aktivity překladatelů a beneficiantů (např. hry Shakespearovy a Schillerovy). V nepříznivém období bachovského absolutismu se Ch. snažil o zvýšení umělecké úrovně české činohry, zejména herectví, a za spolupráce dramaturgického poradce J. V. Friče (1855–57) i úrovně repertoáru (mj. cyklus Shakespearových dramat, Gogolův Revizor). Jako režisér zůstával ve stínu průbojnějších osobností – Tyla v letech čtyřicátých, Kolára v letech padesátých. Dbal však na pečlivou a odpovědnou přípravu inscenace, v tomto smyslu byl pokračovatelem Tylova úsilí o profesionalitu divadelní práce. Ch. režijní repertoár je znám jen torzovitě z kritik a jeho beneficí, nicméně silné zastoupení domácích autorů svědčí o péči, kterou věnoval původnímu českému dramatu (Tyl: Strakonický dudák, Jan Hus; Mikovec: Záhuba rodu Přemylovského; Frič: Václav IV., král český a Taras Bulba podle Gogola; Turinský: Pražané v roku 1648; Klicpera: Lazebník frydlandský, Boleslavovci a Eliška, poslední Přemyslovna ad.). Podle nekrologu v Lumíru je autorem německy psané veselohry Die Botukudin, uvedené údajně v Záhřebu. Přeložil a při své benefici uvedl Klingemannovu hru Věčný žid, bludič bez míru a útěchy (1850).
Role
StD
Dráb Hranatý (F. Škroup: Dráteník) – 1826; Fritz Berg (K. Töpfer: Weltton und Herzensgüte) j. h., Pan Štěkavec ([G. Eckert]: Pan Štěkavec), Šídlo ([J. F. Kringsteiner]: Masopustní žert aneb Pan Šídlo, taneční mistr) – 1827; Doktor Löwe (A. v. Sachsen: Oheim, něm.) j. h., Cedric (F. Halm: Griseldis, něm.) j. h. – 1837.
Ständisches Theater Graz
[?] (Amalie v. Sachsen: Der Pflegevater), [?] (táž: Vetter Heinrich), [?] (A. v. Kotzebue: Das Thal von Almeria) – 1838; Des Chapells (anon.: Das Mädchen von Avon) – 1839.
StD
Amtman Grüneich (W. Vogel: Alte und neue Zeit) j. h., Adam Brock (J. R. Planché, ú. L. W. Both: Karl der Zwölfte auf der Insel Rügen) j. h., Müller (F. Schiller: Kabale und Liebe) j. h., Maxmilian, Graf von Moor (týž: Die Räuber) j. h., Arnold (A. Holzapfel: Lisardo s ohnivou larvou), Wilhelm von Oranien (J. W. Goethe: Egmont), Dobroslav (W. Iffland: Advokáti), Burbaum (J. Nestroy: Der Affe und der Brautigam), Octavio Piccolomini (F. Schiller: Wallenstein), Lorenzo (W. Shakespeare: Romeo und Julia), Thibaut d’Arc + Bertrand + Philipp der Gute (F. Schiller: Die Jungfrau von Orleans), Herr von Fad (J. Nestroy: Das Haus der Temperamente) – 1844.
Nové div. v Růžové ul.
Jobst (Ch. Birch-Pfeifferová: Kníže Filip, nazván Divoký a Hynek, katův pacholek), Martin (F. v. Hol bein dle E. T. A. Hoffmanna: Martin, mistr bednářský a jeho tovaryši) – 1844; Sedlák Říha (F. Halm dle Lopeho de Vega: Král a sedlák aneb Král hostem u sedláka a sedlák u krále), Zeman Zápolský (J. K. Tyl: Paní Marjánka, matka pluku aneb Ženské srdce) – 1845.
StD
Der Neid (F. Raimund: Das Mädchen aus der Feen welt oder Der Bauer als Millionär), Herzog von Corn wall (W. Shakespeare, ú. J. H. Voß: König Lear), Major von Murton (A. v. Kotzebue: Der gerade Weg ist beste), Herr von Silberkern (F. Raimund: Der Alpenkönig und der Menschenfeind), Krolo (Ch. R. Maturin: Zlý Krolo aneb Nešťastná příhoda na vrchu Svato Bernardském ve Švejcařích), Pokorný (A. Varry, J. Schick: Křížkový král aneb Karbaník a hrobař) – 1845; Signor Negro (Ch. D. Grabbe: Don Juan und Faust), Udalrich (K. E. Ebert: Břetislaw und Jutta), Podhajský (J. K. Tyl: Flamendr aneb Co mu přece pomohlo?) – 1846; Starý Melichar (týž: Pražská děvečka a venkovský tovaryš aneb Paličova dcera), Neznámý (A. Klingemann: Doktor Faust aneb Pekelní nevěsta), Valenta (J. K. Tyl: Pražská děvečka a venkovský tovaryš aneb Paličova dcera), Prokop Trnka (týž: Strakonický dudák aneb Hody divých žen), Knoll (T. Kronesová: Sylphide, das Seefräulein) – 1847; Petr Záleský (J. K. Tyl: Zkouška o slavnosti ve Hvězdě aneb Bankrotář a kramářka), Přech z Koldic (F. B. Mikovec: Záhuba rodu Přemyslovského), Císař Konrád (K. E. Ebert: Břetislav a Jitka), Pickelhäring (F. X. Told, h. A. E. Titl: Der Zauberschleier oder Maler, Fee und Wirthin), Kamke + Graf Breitenbach (K. Gutzkow: Zopf und Schwert), Beneš z Weitmile (J. K. Tyl: Krvavý soud aneb Kutnohorští havíři), Jan Hus (týž: Jan Hus, kazatel betlemský) – 1848; Dubois (K. Gutzkow: Das Urbild des Tartüffe), Jacques Didier (F. Pyat, ú. H. Börnstein: Der Lumpensammler von Paris), Kepka (J. V. Frič: Václav IV., král český), Lorenz (S. H. Mosenthal: Deborah), Etienne Lamartin (Ch. Birch-Pfeifferová dle V. Huga: Der Glöckner von Notre-Dame), Herr von Wolkenfeld (J. Nestroy: Die schlimmen Buben in der Schule), Bonifác Bonafides (J. K. Tyl: Jiříkovo vidění), Trouillon (K. Blum dle St. Georgesa a J.-F.-A. Bayarda: Marie oder Die Tochter des Regiments), Horák (R. Benedix: Chudý amanuensis), Mornand (J.-B. Rosier: Brutuse, pusť Cesara!) – 1849; Doktor Hájek (J. Korzeniowski: Pátý akt), Šimon Moreles (J. K. Tyl: Lesní panna nebo Cesta do Ameriky), Malvolio (W. Shakespeare: Večer svatotříkrálový aneb Cokoli chcete), Ahasver (A. Klingemann: Věčný žid, bludič bez míru a útěchy), Der Unbekannte (F. Kaiser: Ein neuer Monte Christo) – 1850; Karel V. (E. Scribe, E. Legouvé: Povídky královny navarské aneb Oplátka za porážku u Pavie), Generál Bernard (A. Anicet-Bourgeois, M. Masson: Markytánka), Graf von Bruchsall (G. E. Lessing: Mina von Barnhelm oder Das Soldatenglück), Amias Paulet (F. Schiller: Marie Stuartka), Major (A. Fredro: Dámy a husaři), Pan z Kalbů (F. Schiller: Ouklady a láska) – 1851; Jean (F. Pyat: Hadrník pařížský), Makbeth (W. Shakespeare: Makbeth aneb Proroctví třech čarodějných sester), Dalvill (T. Hell dle V. Du cangea: Tři dnové ze života karbaníkova), Tubal (W. Shakespeare, ú. A. W. Schlegel: Der Kaufmann von Venedig), Oberst Hanns von Fels (A. v. Kotzebue: Die Erbschaft), Grandet (J.-F.-A. Bayard dle H. de Balzaka: Lakomec a jeho dcera), Pandolfo (C. Goldoni, ú. F. L. Schröder: Der Diener zweier Herren), Koloredo (J. N. Štěpánek: Obležení Prahy od Švédů), Soliman Veliký (T. Körner: Mikuláš hrabě Zrinský), Kunrink (S. K. Macháček: Záviš Vítkovec, pán z Růže), Bohumil (A. Anicet-Bourgeois, M. Masson: Žebračka), Klen (J. K. Tyl: Čestmír) – 1852; Grünbaum (K. Elmar: Das Mädchen von der Spule), Don Fernando de Azevedo (P. A. Wolff, h. C. M. v. Weber: Preciosa), Přemysl (J. Bydžovský:Vlasta a Šárka aneb Dívčí boj v Čechách), Kapulet (W. Shakespeare: Romeo a Julie), Hrabě Stanislav Svojanovský (V. K. Klicpera: Rod Svojanovský), Abbé (A. v. Kotzebue dle J.-N. Bouillyho: Hluchoněmý aneb Abbé de l’Epée), Filip II. (F. Schiller: Don Karlos, infant španělský), Polonius (W. Shakespeare: Hamlet, princ dánský), Baron von Limburg (J. Böhm dle A. Bäuerleho: Die falsche Pepita, i čes. Limbovský, Nepravá Pepita), Buchdrucker Henning (G. Freytag: Die Journalisten) – 1853; Blažej, desátník (A. Dennery, Dumanoir: Starý desátník), Jean Claude Thibaut (J. Bouchardy: Fiakr pařížský), Vévoda Buckingham (W. Shakespea re: Život a smrt krále Richarda Třetího), Egeus (týž: Der Sommernachtstraum), Caspar (F. Hebbel: Magellona), Clopin Troufou (Ch. Birch-Pfeifferová dle V. Huga: Zvoník Nôtre-Damský), Farář (S. H. Mosenthal: Svatojanský dvůr aneb Selka a palič) – 1854; Camillo Rota (G. E. Lessing: Emilia Galotti), Fechner (V. K. Klic pera: Lazebník frydlandský), Kolínský (J. K. Tyl: Pražská děvečka a venkovský tovaryš aneb Paličova dcera), Andreas Doria (F. Schiller: Fiesco, něm.), Herzog von Alba (týž: Don Carlos, Infant von Spanien), Lancelot von See (F. Halm: Griseldis), Rohovín (V. K. Klicpera: Rohovín Čtverrohý), Banko (F. Grillparzer: Banko, bánhorvatský aneb Věrný sluha svého pána), Seebach (A. W. Iffland: Die Jäger) – 1855; Lear (W. Shakespeare: Král Lear), Leonhard (Ch. Birch-Pfeifferová dle G. Sand: Im Walde), Don Pedro Guzman (Lope de Vega, ú. J. Ch. v. Zedlitz: Der Stern von Sevilla), Sir John Falstaff (W. Shakespeare: Veselé ženy windsorské aneb Potrestaný starý nezbeda), Lord Notting ham (H. Laube: Graf Essex), Walther (H. v. Kleist, ú. F. L. Schmidt: Der zerbrochene Krug), Peter Falk (A. v. Kotzebue: Die Unglücklichen), Jan Dobřanský (G. Sand: Vinní lis aneb Tajená láska), Jan ze Stráže (V. K. Klicpera: Eliška, poslední Přemyslovna), Hanuš ze Selbiců (J. W. Goethe: Götz z Berlichingů, rytíř se železnou pěstí) – 1856; Taras Bulba (J. V. Frič dle N. V. Gogola: Taras Bulba, ataman kozácký), Menenius Agrippa (W. Shakespeare: Koriolanus, vojevůdce římský), Michel Buren (Ch. Birch-Pfeifferová: Steffen Langer aus Glogau oder Der holländische Kamin), Solmonov (V. K. Klicpera: Bratři v Archangelsku aneb Psaní z Tobolska), Nathan (G. E. Lessing: Nathan moudrý, žid jerusalemský), Rastislav (J. V. Frič: Svatopluk a Rastislav), Antonio (W. Shakespeare: Benátský kupec), Octavio Piccolomini (F. Schiller: Smrt Valšteinova) – 1857; Dunkan (W. Shakespeare: Macbeth), Baptista (týž, ú. J. L. Deinhardstein: Die Widerspenstige), Barták (Ch. Birch-Pfeifferová dle G. Sand: Diblík, šotek z hor), Julius Cäsar (W. Shakespeare: Smrt Julia Cäsara), Der Abbé de l’Epée (A. v. Kotzebue dle J. N. Bouillyho: Der Abbé de l’Epée), Clotald (P. Calderón, ú. K. A. West: Das Leben ein Traum), Anselm (Molière: Der Geizige), Günther (F. Grillparzer: Die Ahnfrau), Vilém Tell (F. Schiller: Vilém Tell), Herr von Tréville (Ch. Birch-Pfeifferová dle A. Dumase st.: Die drei Musquetiere), Vilém Oranžský (J. W. Goethe: Egmont) – 1858.
Režie
StD
Ch. R. Maturin: Zlý Krolo aneb Nešťastná příhoda na vrchu Svato Bernardském ve Švejcařích, 1845; anon.: Čarodějná noc prvního máje aneb Železná huť v krkonošských horách, 1846; A. Klingemann: Doktor Faust aneb Pekelní nevěsta, J. K. Tyl: Strakonický dudák aneb Hody divých žen – 1847; F. B. Mikovec: Záhuba rodu Přemyslovské ho, J. K. Tyl: Jan Hus, kazatel betlemský – 1848; J. V. Frič: Václav IV., král český, J.-B. Rosier: Brutuse, pusť Cesara!, F. Turinský: Pražané v roku 1648 – 1849; A. H.: Praha bez kalendáře, A. Klingemann: Věčný žid, bludič bez míru a útěchy – 1850; A. Anicet-Bourgeois, M. Masson: Markytánka, anon.: Nevěsta z vesnice aneb Pět růží místo jedné – 1851; A. Anicet-Bourgeois, M. Masson: Žebračka, 1852; F. Schiller: Don Karlos, infant španělský – 1853; J. Bouchardy: Fiakr pařížský, S. H. Mosenthal: Svatojanský dvůr aneb Selka a palič – 1854; V. K. Klicpera: Lazebník frydlandský, týž: Boleslavovci – 1855; týž: Eliška, poslední Přemyslovna – 1856; J. V. Frič dle N. V. Gogola: Taras Bulba, ataman kozácký, W. Shakespeare: Koriolanus, vojevůdce římský, G. E. Lessing: Nathan moudrý, žid jerusalemský – 1857; Ch. Birch-Pfeifferová dle G. Sand: Diblík, šotek z hor, F. Schiller: Vilém Tell – 1858.
Prameny a literatura
Nesign. [S. K. Macháček]: Stav divadla českého […], ČČM 1, 1827, sv. 1, s. 131; Deutscher Bühnenalmanach [Berlin], 1837, s. 348; 1838, s. 55; 1839, s. 298; 1840, s. 333; 1841, s. 403; 1842, s. 201; 1843, s. 134; 1844, s. 459 [vše Graz]; Allgemeine Theater-Chronik [Leipzig] 7, 1838, č. 55, s. 219, č. 93, s. 371; č. 148; 8, 1839, č. 25, s. 10; 9, 1840, č. 4, s. 13, č. 122, s. 488; S.: České divadlo v Praze, Květy 11, 1844, s. 236 [první vystoupení po návratu ze Štýr. Hradce]; X [P. Švanda], Pražský večerní list 15. 8. 1849 [Bonifác Bnonafides, Jiříkovo vidění]; nesign. [F. B. Mikovec], Lumír 1, 1851, s. 212 [Amias Paulet, Marie Stuartka], s. 1030n. [Kalb, Ouklady a láska], s. 1198 [Jean, Hadrník paříž ský]; 2, 1852, s. 45n. [Makbeth], s. 261n. [Grandet, Lakomec a jeho dcera]; 3, 1853, s. 190n. [Přemysl, Vlasta a Šárka]; 4, 1854, s. 141 [Blažej, Starý desátník], s. 237 [Jean Claude Thibaut, Fiakr pařížský]; 5, 1855, s. 1102n. [Banko]; 6, 1856, s. 983n. [Jan Dobřanský, Vinní lis]; 7, 1857, s. 187n. [Taras Bulba], s. 257n. [Menenius Agrippa], vše → Česká Thálie kolem 1850, 2010●; nekrology: Bohemia 3. 3. 1859; Lumír 9, 1859, s. 211; Obrazy života 1, 1859, s. 118●; Teuber III, s. 493, 495, 528, 565, 591, 595, 617, 703, 706, 799, 809; J. L. Turnovský: Paměti starého vlastence I, [1900], s. 260–262; Jan Bartoš: Prozatímní divadlo a jeho činohra, 1937, s. 28–56; Vondráček I; J. K. Tyl: Divadelní referáty a stati, 1960, zvl. s. 209, 210, 214, 219, 225; L. Klosová: Kolárové, 1969, s. 63, 67, 84, 88, 119; DČD II; DČD III ■ Kosch, Masaryk, NDp, Otto, Rieger; Laiske
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, I. A–M, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 316–320