Otec, původně zámečník, se živil jako vorař (plavec). H. začal studovat na gymnáziu, kvůli účasti na studentské vzpouře byl vyloučen a stižen zákazem gymnaziálního studia v celém Rakousko-Uhersku. Z učení kovolitectví a písmolitectví v pražské tiskárně A. Haaseho zběhl již 1871 k divadlu. Jeho první léta u kočujících společností nejsou přesně známa. Nejpozději 1875 hrál u A. Libické (na podzim se účastnil jejího zájezdu do slovenské Skalice), na přelomu 1876/77 byl členem společnosti V. Pázdrala, na štaci v Místku se 1877 oženil s Marií Kantorovou (nepocházela z rodiny divadelníka A. Kantora). 1877–78 působil na moravských štacích E. Zöllnerové, v osmdesátých letech vystřídal společnosti V. Prokopové (artistickým správcem J. Mušek), V. Pázdrala a J. Košnera, od 1885 do 1888 (možná déle) byl členem družiny F. Ludvíka. 1890 získal koncesi a se svou společností cestoval nejprve po jižních Čechách. 1892 obdržel jako první ředitel povolení pro Libeň, a stal se tak průkopníkem zdejšího profesionálního divadelnictví. Pro letní provoz zbudoval 1893 arénu v zahradě oblíbeného hostince U Deutschů (v místech dnešního Divadla pod Palmovkou), k dispozici měl i upravený restaurační sál. Podnikání se mu však nedařilo, 1894 na ně rezignoval a nastoupil ke K. Stockému, který vedl záhy ztroskotavší divadlo v novém Národním do mě na Král. Vinohradech. Sez. 1896/97 strávil u P. Švandy ml. v ND v Brně, odkud přešel ke společnosti J. V. Suka, 1901 se objevil u ředitele V. Choděry. Pak znovu ustavil společnost, definitivně ji rozpustil 1905. Jako herec, a především režisér byl činný 1906–07 u ředitelky M. Kučerové-Groszové v tzv. Novém lidovém divadle v Libni (U Deutschů). 1907 byl angažován jako epizodista do nového MD Král. Vinohrad, 1910 působil u Sedláčkovy společnosti, poté jako režisér v Lidovém (Pištěkově) divadle na Král. Vinohradech. V závěru života byl archivářem MD na Vinohradech, občas vystupoval v epizodních rolích. 1885 stál u zrodu ÚJČH, v níž se pak věnoval sociálnímu postavení venkovských herců. Spolu s J. Buckem, B. Hallou, B. Kovářem a F. Šípkem vydával od září 1894 měsíčník J. K. Tyl určený zvláště venkovským divadelníkům. Z prvního manželství měl syny Jaroslava (1877–1959) a Josefa (1881–1945). Podruhé byl ženat s Marií Počepickou (1870 až 1930), sestrou herce a režiséra J. Počepického.
Ostřejší rysy vážné, podlouhlé tváře předurčovaly H. k charakternímu oboru, v němž zastával vážné postavy nezřídka temnějších povahových odstínů. Role milovníků a jednoznačně kladných hrdinů se mu obvykle vyhýbaly. Za působení u F. Ludvíka, které představovalo patrně H. herecky nejplodnější období, dostal příležitost vytvářet efektní role romantického ražení (císař Justinian v Sardouově Theodoře, hlavní hrdina Adámkovy tragédie Heralt, Soběslav I. ve Fričově dramatu Boj o českou korunu) i realističtější úlohy současníků (Palmův Něklužev). Později svůj projev, zvláště v realistických hrách L. Stroupežnického (Naši furianti, Zkažená krev, Vojtěch Žák, výtečník), dokázal oprostit od romantizující konvence a patosu rozšířeného u menších kočujících družin. Za pobytu u Sukovy společnosti byl ceněn jako představitel komických až fraškovitých figur (zedník Saturnin Brambor v Šamberkově Podskalákovi, či zahradník Zajíček v L’Arrongeových Dcerách pana Zajíčka), které byly údajně jeho nejvlastnější doménou [Rokycanské listy]. Od středních a menších rolí sestupoval k epizodám, jimiž uzavřel hereckou dráhu. Jako divadelní ředitel nebyl úspěšný. Jeho nevelký soubor sestával z příslušníků rodiny a nevýznamných herců, ze známějších jím prošli A. Dobrovolný a S. Kokošková. Vedle nezbytného lehčího zboží po většině od německých a rakouských autorů (Benedix, Kaiser, Putlitz) pěstoval českou dramatiku (Tyl: Jiříkovo vidění, Slepý mládenec, Čert na zemi; Kolár: Monika a Královna Barbora; Šamberk: Podskalák, Kulatý svět, Divadelní vlak, Břinkalovy trampoty), včetně her realistického směru (Šubert: Jan Výrava; Šimáček: Svět malých lidí; Stroupežnický: Václav Hrobčický z Hrobčic). Uvedl i svůj jediný dramatický pokus, hru Lobkovicova dcera. Umělecké ambice, patrné z části repertoárové skladby (Hilbert: Vina; Zeyer: Sulamit; Mrštíkové: Maryša; Halbe: Mládí; Hauptmann: Potopený zvon; Maeterlinck: Monna Vanna; Ibsen: Nora), však v rovině interpretační ztroskotávaly. Na předměstských scénách se věnoval hlavně režírování, které tu stále ještě spočívalo v činnosti aranžérské a inspicientské. Přichystal desítky představení, většinu tvořily burleskní a hudební frašky, staré kusy obrozenského repertoáru a tzv. lidové hry.
Role
Spol. E. Zöllnerové
[?] (J. J. Kolár: Žižkova smrt, benef.), Jindřich (V. Sardou: Bodří venkované) – 1878.
Pázdralova spol.
Václav Budil (F. V. Jeřábek: Služebník svého pána) – 1883; Karloo van der Not (V. Sardou: Vlast), Gilbert (V. Hugo: Královna a její milostník) – b. d.
Ludvíkova spol.
Karel Havlíček Borovský (F. F. Šamberk: Karel Havlíček Borovský), Dvořák (F. A. Šubert: Jan Výrava), Alba (V. Sardou: Vlast), Něklužev (A. I. Palm: Náš přítel Něklužev), Ferdinand Bečka (J. Poláček dle L. Treptowa: Rodina Václavičkova), Lambert (J. J. Kolár: Monika), Soběslav I. (J. V. Frič: Boj o českou korunu), Justinian (V. Sardou: Theodora), Vilém Heralt Trčka z Lípy (B. Adámek: Heralt) – 1887; Persistrates (J. Vrchlický: Pomsta Catullova), Martin Kurka (J. Neruda: Prodaná láska), Bohuš (R. Benedix: Něžné příbuzenstvo), Jindřich z Flavigneulů (E. Scribe, E. Legouvé: Boj s dámami aneb Francouzský hrabě na útěku), Doktor Sarchi (F. Cavallotti: Dcera Jeftova), Mabroušek (J. Nestroy: Zlý duch Lumpacivagabundus aneb Ludrácký trojlístek), Pan Volšovský z Volšova (F. Kaiser: Bratr honák aneb Čech a Moravan), Strážmistr Straka (L. Stroupežnický: Sirotčí peníze) – 1888.
Spol. M. Kozlanské
Václav Hrobčický (L. Stroupežnický: Václav Hrobčický z Hrobčic) – 1890.
Spol. P. Švandy ml. ND Brno
Jiří Mařák (J. Hilbert: Vina), Hrabě Finardo (Lope de Vega: Sedlák svým pánem), Kazal (K. Jonáš: Oplancija), Šimr (J. Kvapil: Bludička), Krištof z Nielsenu (G. Davis: Katakomby), Sekendorf (F. F. Šamberk: Ravuggiollo, loupežník z Apenin), Gustav (F. Philippi: Dobrodincové lidstva), Hrabě Königsmark (J. N. Štěpánek: Měšťané a studenti aneb Obležení Prahy od Švédů), Tomáš (J. K. Tyl: Strakonický dudák), Don Fernando (P. A. Wolff, h. C. M. v. Weber: Preciosa), Amal (J. Zeyer: Z dob růžového jitra), Přech z Koldic (F. B. Mikovec: Záhuba rodu Přemyslovců), Theseus (W. Shakespeare: Sen v noci svatojanské) – 1896; Greč (V. Sardou: Fedora), Jan Arnošt hrabě Beauvalle-Lichtenberg (F. A. Šubert: Probuzenci), Vévoda de Choiseul (E. Bozděch: Z doby kotillonů), Florian Králíček (F. F. Šamberk: Jedenácté přikázání), Vagner (J. W. Goethe: Faust), Artemidorus (W. Shakespeare: Julius Caesar), Jiří Rambousek (E. Pešková dle L. V.: Romeo a Julie v kriminále) – 1897.
Sukova spol.
Saturnin Brambor (F. F. Šamberk: Podskalák), Vojtěch Zajíček (A. L’Arronge: Dcery pana Zajíčka) – 1897; Bill, bývalý otrokář (J. Barbier: Sarah, dcera otrokyně) – 1898.
Hurtova spol.
Gian di Procida (J. J. Kolár: Královna Barbora), Lebardieu (K. Kraatz, H. Stobitzer: Mamselle Tourbillon), Melichar (K. Laufs, W. Jacoby: Veliká kometa), Tankred (R. Lothar: Král Harlekýn) – b. d.; Václav Vávra (R. Kneisel: Chudý písničkář) – 1901.
Choděrova spol.
Vilém Janicki (K. Laufs: Blázinec na cestách aneb Schoellerova penze) – 1901.
Lidové div. v Libni – M. Kučerová-Groszová
Falu Eliab (J. J. Kolár: Pražský žid), Král Přemysl Otakar II. (V. Hálek: Záviš z Falkenštejna) – 1906; Master Danley (A. C. Doyle, dram. J. Warner: Maska červené smrti) – 1908.
MD Král. Vinohrad
Měšťan (J. Vrchlický: Godiva) – 1907; Stavitel Turecký (V. Štech: Deskový statek), Hrobník Melichar (J. K. Tyl: Paličova dcera), Motteldorf (G. Hauptmann: Bobří kožich), Doktor Hübner (K. Weis: Revisor), Schulze (F. A. Šubert: Drama čtyř chudých stěn) – 1908.
Spol. J. E. Sedláčka
Frontignac (M. Hennequin, P. Veber: Nemáte nic k zdanění?), Bukač (H. Sudermann: Kámen mezi kameny), Montaloup (S. Michaëlis: Revoluční svatba) – 1910.
Pištěkovo div.
[?] (K. Zítek: Rudolf II.) – 1910; dr. Prell (O. Ernst: Flachsmann vychovatel) – 1911; [?] (A. Bisson: Bezejmenná) – 1912.
Režie
Div. v Národním domě
V. Pázdral: Černohorci – 1895.
Lidové div. v Libni – M. Kučerová-Groszová
J. K. Tyl: Paličova dcera, J. J. Kolár: Magelona, G. Kadelburg, F. v. Schönthan: Zlaté rybky, J. O. Královec: Román krásné Slávky, M. Kučerová-Groszová: Kočičky, I. F. Castelli: Sirotek a vrah, K. Costa: Zuzančin pan kaprál, K. Mallachow, O. Elsner: Papínek na záletech, V. Krylov: Divoška, P. R. Rosegger: V den soudu, K. Birch-Pfeifferová dle F. Bremerové: Matka a syn, A. Bisson: Miss Carmen, O. Blumenthal, G. Kadelburg: Praha je Praha, K. Světlá, dram. E. Pešková: Kříž u potoka, K. Lindau, L. Krenn: Chudá holka, O. Faster: Princ z pohádky, V. Pittermann: Mistr plavčí pro dámy, A. Dumas ml.: Dáma s kameliemi, J. J. Kolár: Žižkova smrt, F. F. Šamberk: Svatojanská pouť, E. Blum, R. Toché: Nervosní ženy aneb Cukrář a modistka, E. A. a H. Paultonové: Nioba, milenka z mramoru, R. Kneisel: Pan farář a jeho kostelník, J. Štolba: Krejčí a švec, A. a V. Mrštíkové: Maryša, L. Ganghofer, M. Brociner: Bojarova svatba, P. Bilhaud, M. Hennequin: Nelly Rozier – 1906; J. Vilhelm dle něm.: Mistr Bedrník a jeho chasa aneb Kozel zahradníkem, K. Fořt: Sladká děva, Ch. Birch-Pfeifferová dle V. Huga: Zvoník u Matky boží, F. Pyat: Hadrník pařížský, O. Feuillet: Pařížský román, F. A. Šubert: Drama čtyř chudých stěn, J. Vrchlický: Noc na Karlštejně, K. Laufs: Blázinec na cestách, L. Fulda: Ztracený ráj, A. N. Potěchin: Román mladé vdovy, F. V. Jeřábek: Syn člověka aneb Prusové v Čechách 1757, F. Cavallotti: Píseň písní, F. S. Jaroš: Ředitel, J. K. Tyl: Jan Hus, W. Wrag, E. Morton: Tajemnou rouškou zastřeno, R. Hawel: Politikové, W. Shakespeare: Sen noci svatojanské – 1907.
Pištěkovo div.
E. Grangé, Lambert-Thiboust: Zlodějka dětí, 1909; G. v. Moser, F. v. Schönthan: Válka v míru, A. Dumas st., dram. J. Pulda: Hrabě Monte Christo, P. M. Maloch: Princ Bebé, F. F. Šamberk: Rodinná vojna, V. Sardou: Tosca, A. H. Horáková: Dolorosa, J. J. Kolár: Královna Barbora – 1913; W. Shakespeare: Pohádka zimního večera, F. v. Schönthan: Hloupý kousek, L. N. Tolstoj, dram. K. Fořt: Anna Karenina, J. Kubík, J. Wanderer: Vždyť jsme jen jednou na světě, A. E. Brachvogel: Narcis – 1914; K. Fořt, J. Nademlejnský: Holka pro všecko – 1915.
Hra
Dcera Lobkovicova, Ludvíkova spol. Jindř. Hradec 1887.
Prameny a literatura
ZA Opava: Sbírka matrik, M I 15 Místek, matrika oddaných 1872–1897, s. 471, obr. 64. NA: fond PM 1881–1890, kart. 1693, sign. 8/6/8/ [koncese]; fond Policejní ředitelství I, konskripce, kart. 210, obr. 209, 224 [Hurt Johann], obr. 208 [Hurt Jan]. ■ Divadelní anonce a referáty, in Moravská orlice 1896–1897; Národní politika 1906–1915; Ohlas od Nežárky 17, 1887, s. 465 [Dcera Lobkovicova]; nesign.: Libeň u Prahy, Dalibor 15, 1893, s. 244; J. L. Turnovský: Herecké společnosti české, in Příspěvky k dějinám českého divadla, usp. J. Ladecký, 1895, s. 110; A. R., Rokycanské listy [Sukova spol.]●; k jubilejím: Divadlo 5, 1906/07, s. 23, 48 [Přemysl Otakar II., Záviš z Falkenštejna]; nesign., Národní politika 30. 9. 1906, příl.; 1. 10. 1911; nesign., Národní listy 5. 10. 1911●; Národní politika 8. 4. 1913 [režisérem Pištěkova div.]●; úmrtí a nekrology: Lidové noviny 23. 9. 1921; Národní listy 23. 9. 1921; Národní politika 23. 9. 1921; M. Černohlávková-Kodetová, Divadlo 1, 1920/21, č. 23, s. 6●; F. Bohuslav: Divadelní radosti a starosti, 1925, s. 11; A. Veselý: Hovory s herci, 1926, s. 33; V. Štein Táborský: Dějiny venkovských divadelních společností, 1930, s. 158; F. Hlavatý: Z jevišťátek a velkých scén, [1931], s. 61, 67n.; L. Pacák: Opereta, 1946, s. 221; A. Javorin: Divadla a divadelní sály v českých krajích I, 1949, s. 233; J. Knap: Zöllnerové, 1958, s. 134, 136, 222n. + Umělcové na pouti, 1961, s. 61, 86, 100, 112, 172, 227n.; DČD III; S. Langer: Pištěkovo lidové divadlo na Královských Vinohradech, rkp., b. d., DÚk, s. 41. ■ EDS, PBJ II; Buchner
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, I. A–M, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 304–307
