Pokřtěn František Xaver, Ladislav je přijaté jméno vlastenecké. – Otec byl truhlář, matka dcerou obuvníka. Obecnou školu vychodil v Březnici, gymnázium v Klatovech (1869–77). Už na gymnáziu publikoval drobné povídky v regionálním týdeníku Šumavan. Po maturitě se zapsal na práva na pražské německé univerzitě, po jejím rozdělení na českou a německou (1882) se stal jedním z prvních žáků české filozofické fakulty. Studoval slovanské jazyky, zejména polštinu a srbochorvatštinu, byl aktivním členem i funkcionářem vysokoškolských spolků (Akademický čtenářský spolek; literární řečnický spolek Slavia; Spolek jihočeských akademiků Štítný), později byl členem Umělecké besedy a Matice divadelní (od 1881 funkcionář výboru). K propagaci slovanského písemnictví založil 1879 beletristický ilustrovaný měsíčník Ruch a dva roky ho redigoval. 1880–84 vlastním nákladem vy dával a redigoval Divadelní listy, při nichž založil knižnici Divadelní svět (1880–83), kde uveřejňoval vedle českých dramat zejména překlady z polštiny. Po vzniku nového staročeského politického deníku Hlas národa se stal dopisovatelem z říšského německého sněmu v Berlíně (1886–87) a zpravodajem z říšské rady ve Vídni (1889), poté působil dvacet let v pražské redakci. Přispíval do Lumíru, Květů, Národních listů, České včely, Světozoru, Osvěty, Zlaté Prahy. Zveřejňoval zde dojmy z častých cest po Evropěse zvláštním důrazem na život Poláků a Srbů. 1895 založil vlastní knihkupecký závod, 1897–1904 byl redaktorem Knihkupeckého oznamovatele. 1901–06 jeho nákladem vycházela edice Moderní autoři slovanští, ve které uspořádal spisy M. Gorkého. Dlouholetá H. snaha o spolupráci českých a polských umělců vyvrcholila 1909, kdy založil Společenský klub česko-polský a byl zvolen jeho předsedou. 1912 redigoval Knihovnu česko-polskou. Za 1. světové války zřídil v Praze Česko-polský sekretariát (1914), za svou slovanskou aktivitu byl perzekvován, 1916 zatčen a uvězněn ve vídeňské posádkové věznici. Pro zhoršené nervové onemocnění, jímž trpěl už 1913, byl umístěn do ústavu choromyslných ve Steinhofu, kde následujícího roku zemřel. Pohřben je na pražských Olšanských hřbitovech.
Veškerá H. spisovatelská činnost byla určena jeho zájmem o polskou kulturu. Vedle řady časopiseckých příspěvků publikoval knižně studii Josef Ignác Kraszewski o zakladateli polského historického a sociálního romanopisectví (přeložil jeho dvoudílný román Podivínové). Polsky napsal popularizační stať Franciszek Palacký, ojciec narodu czeskiego či studie Odrodzenie narodu czeskiego a Glos o stosunkach polsko-czeskich. Správě ND doporučoval polské herce a pěvce, českým umělcům zprostředkovával vystoupení na polských jevištích. O současnosti i historii polského divadla referoval pravidelně na stránkách novin a časopisů. Především však překládal polské veselohry a frašky, které pak byly uváděny na scénách PD (Słowacki: Mazepa; Grabowski: Kralevič Marko), v ND (Narzymski: Prospěcháři), u divadelních společností, např. P. Švandy ze Semčic (Zalewski: Článek 264) i v ochotnických spolcích. Překlad Słowackého hry Horsztyński, ohlašovaný jako benefice herce J. V. Slukova v PD, hrán nebyl a je nezvěstný. Rovněž nezvěstná je H. původní pětiaktová komedie z prostředí pražských velkoměšťanských kruhů Chudí duchem, údajně dokončená 1880 a zadaná ND.
Pseudonymy a šifry
Březničan, Horský, L. Horský, F. L. H., Fr. L. H., -rka
Překlady
J. Słowacki: Mazeppa, PD-NČD 1879; J. A. Fredro: Kaloše, ochotn. Chrudim 1880, t. [1880]; B. Grabowski: Kralevič Marko, PD-NČD 1880; S. Dobrzański: Zlaté tele, t. [1882]; K. Zalewski: Ostrouhali [Spudłowali], ochotn. Hradec Králové 1879, t. [1881]; týž: Článek 264, Švandovo div. 1882; J. Narzymski: Prospěcháři [Pozytywni], ND 1884.
Teatralia
Ivan Turgeněv a jeho dramata, Národní listy 8., 18. a 26. 3. 1879; Słowacki a jeho Mazeppa, tamtéž 13. a 14. 6. 1879; Slovanské látky ve francouzských dramatech, tamtéž 22. 7. 1879; Michal Bałucki a slovanské kusy na českém divadle, Pokrok 11. 3. 1880; V divadelním světě polském, Divadelní listy 2, 1881, s. 7, 17, 51, 95.
Prameny a literatura
Národní listy 5. 10. 1879, příl. [zpráva o hře Horsztyński]; nesign., tamtéž 6. 1. 1880 [oznámení o do končení hry Chudí duchem]; J. V. S. [Sládek]: Lvovská Gazeta Narodowa..., Lumír 8, 1880, s. 80, 128; C. M., ref. Článek 264, Divadelní listy 3, 1882, s. 211, 220; D. P. [Panýrek], Třicet pět let práce žurnalistické českého spisovatele F. H., Máj 11, 1912/13, s. 615●; nekrology: Lidové noviny 9. 1. 1917; Čech 9. 1. 1917; -k-, Topičův sborník 4, 1916/17, s. 240; F. Strejček, Časopis pro moderní filologii 5, 1915–17, s. 400n.; F. V. Vykoukal, Osvěta 47, 1917, s. 378●; F. D. Zenkl: F. L. H., Otavan 39, 1919/20, s. 131–133. ■ LČL, Masaryk, Otto, Otto-dod; PD-rep
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, I. A–M, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 293–294