Psal se též Hollman. – Pocházel z rodiny kotláře, jičínského měšťana. Po gymnaziálních studiích v rodišti a Hradci Králové pokračoval od 1818 v Praze na filozofii, od 1820 na právech.
Za účast ve studentských nepokojích byl odveden k vojsku, odkud jej otec vykoupil. Odešel pak do Vídně a pokračoval ve studiích, která patrně nedokončil. 1826 se oženil a usadil se v Jičíně. Nastoupil jako kancelista krajského úřadu a dopracoval se až na místo krajského komisaře. Pro dokonalou znalost cizích jazyků (mluvil italsky, francouzsky, španělsky, polsky, rusky, anglicky) byl využíván jako tlumočník při návštěvách význačných zahraničních hostů (např. ruské velkokněžny Olgy, 1846). V revolučním roce 1848 vstoupil do národní gardy a stal se čelnou osobností národnostního hnutí na Jičínsku. Do konce života byl pak pod policejním dohledem. Zemřel při epidemii cholery.
H. význam spočívá především v překladech anglické poezie (J. Macpherson: Ossianovy básně, 1827; W. Scott: Píseň posledního skotského barda, 1836), jimiž se zařadil k příslušníkům preromantického směru české obrozenské literatury. V původní tvorbě se zaměřil hlavně na drama, psal také verše, které otiskoval časopisecky. Z jeho dramatického díla jsou známy dvě satirické veselohry, Sázka a Zhojení podagry, vydané společněv Jičíně. Další, dnes neznámou veselohru Nebožtík hrabě, cenzura zakázala; týkal-li se zákaz vydání či provedení, se nepodařilo zjistit. Obě hry jsou situovány do prostředí českého maloměsta, které H. důvěrně znal a kriticky nahlížel. Fraška Sázka, modelující obraz českého Kocourkova a jeho samolibých, omezených obyvatel (ve své zabedněnosti uvěří zprávě o vpádu Turků), koresponduje s „kocourkovskými“ hrami, jichž vznikla v první polovině 19. stol. v Evropě celá řada. Terčem výsměchu ve veselohře Zhojení podagry jsou nevzdělaní vesničané, maloměstská inteligence a vychytralí podvodníci z hlavního města. H. hry, jejichž předchůdcem jsou některé veselohry Klicperovy (Každý něco pro vlast), představovaly ve své době nejpronikavější pokus o aktuální satirickou komedii. Názorově i stylově zůstaly mimo hlavní proud domácí dramatické tvorby; vykreslení nešvarů soudobého českého života a vyhrocená satirická nadsázka se ostře vymykaly jak z národně obranářské ideologie, tak z biedermeierovské idyličnosti či romantického patosu. Žádná z nich nebyla jevištně uvedena.
Hry
Sázka, Zhojení podagry, t. 1845, společně pod názvem Původní dramatické hry.
Šifra
J. F. P. H**n.
Prameny a literatura
Nesign. [K. Havlíček]: Původní dramatické hry, Pražské noviny 16. 7. 1846; Květy 16, 1850, s. 35 [úmrtí]; J. Plch: Souhvězdí domova, 1960, s. 69; DČD II ■ LČL, Otto
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, I. A–M, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 280–281
