Otec se živil jako řezník, obchodník a havíř v Žebráku. H. studoval od 1781 na piaristickém gymnáziu v Berouně, od 1782 pokračoval na piaristickém gymnáziu v Praze, pak na filozofii a právech, která dokončil 1795. Úřednickou kariéru nastoupil v Plánici (u Klatov) jako radní a zároveň působil jako justiciár v Žinkovech. 1805 se usadil v Žebráku, kde byl rovněž úředníkem městské správy. Zde se oženil, a aby zajistil rozrůstající se rodinu (šest dětí), pracoval souběžně jako právní zástupce blízkých panství. 1826 byl ustanoven purkmistrem v Poličce, kde jeho trvale rozporné vztahy s částí měšťanstva a s nadřízenými úřady vyústily v červenci 1836 do okamžitého penzionování. Poličku opustil a dožil v Praze. Pohřben byl na Olšanských hřbitovech.
Jeho hlavní literární význam spočívá v básnictví a v teoretických příspěvcích k otázkám české prozódie (Zlomky o českém básnictví, zvláště pak o prosodii, 1820). Několikrát však zasáhl i do oblasti divadla, kterou vždy se zájmem sledoval; jeho nejvýznamnější poema Děvín (1802) byla inspirována hrou V. Tháma Vlasta a Šárka aneb Dívčí boj u Prahy. Jako příslušník skupiny básníků sdružených kolem A. J. Puchmajera se podílel na překladu částí Schikanederova libreta Mozartovy Kouzelné flétny (B. R. A: Zpěvy z Čarodějné flétny vybrané, 1794; faksimile Praha b. d.), který představoval závažný příspěvek k řešení prozodických problémů při překládání operních libret.
Třikrát se pokusil o původní divadelní hru. Smutnohra Jaromír, pětiaktová historická hra z českého dávnověku, je dramatem vysokého slohu napsaným jedenáctislabičným trochejem a jazykem plným poetismů a novotvarů. Děj z doby knížat Oldřicha a Jaromíra je propojen se sentimentálním příběhem rozpadu a smíru Jaromírova manželství. H. hře předeslal teoretickou úvahu, v níž odmítal klasicistický požadavek tří jednot a hájil možnost trpícího hrdiny, který přitahuje divákův soucit. J. K. Tyl, který se jinak cítil s H. duchovně spřízněn, mínil, že tento úctyhodný pokus se již rozcházel s požadavky třicátých let. H. si na díle zakládal, zmiňoval je své veršované autobiografii, ale na divadelní jeviště si cestu nenašlo. Tříaktová veselohra Námluvy v Koloději, nenáročný příběh trojích problematických námluv se šťastným zakončením, byla výslovně připsána venkovským ochotníkům. Ani ochotnické provedení se za tím nepodařilo doložit, i když je pravděpodobné. V pozůstalosti údajně zůstal hotový rukopis truchlohry Otakar II., dnes nezvěstný. Na divadle se H. uplatnil spíše jako básník; přednes jeho balady Vnislav a Běla doplňoval např. 1821 ochotnický divadelní večer v Žebráku, kde H. ovlivňoval pěstování ochotnického divadla podobně jako 1806–20 v Radnicích nebo po 1825 v Poličce (zde byl 1827 pokutován nadřízenými úřady za povolení vydané studentským ochotníkům z Dačic).
Hry
Jaromír, t. 1835; Námluvy v Koloději, t. Hradec Králové 1839.
Prameny a literatura
LA PNP: osobní fond, inventář → P. Křivský, 1978. ■ J. K. Tyl: Med a jed, Česká včela 6, 1839, s. 291 [Námluvy v Koloději] + Co se u nás děje?, Pražský posel 2, 1847, s. 570, oboje → O umění, 1951, a Čtení pro lid, 1986 + Pomněnky z hrobu nejstaršího Čecha, Květy 14, 1847, s. 409n., 413, 417n., 421n., 425n., 429n., 433n., 437n., 441n., 445n., 449n., 453n., 458 → Sebrané spisy, 1906; V. Filípek: S. H., Květy 9, 1842, s. 402 + šifra V. F.: Šebestianu Hněvkovskému..., Lumír 2, 1852, s. 381n. [Otakar II.]; J. Neruda: Na Volšanském hřbitově, Obrazy života [2], 1860, s. 11; nesign.: Oslava stoleté památky narození Š. H., Světozor 4, 1870, příl. 28, s. 97; nesign. [J. Neruda]: Š. H., Humoristické listy 30, 1888, s. 248 → Podobizny III, 1954; J. Kamper: České drama v letech 1821–1848, in sb. Literatura česká devatenáctého století II, 1903, s. 366–375; R. Jelínková-Doubková: Popsání života Š. H., ČČM 79, 1905, s. 382–390 + Běh života básníkova. Rýmovaná autobiografie Š. H., tamtéž 80, 1906, s. 478–480; V. Müller: Spolek divadelních ochotníků v Žebráce. Od svého založení v roce 1812 do konce roku 1924, Žebrák–Hořovice 1925, s. 11; J. Volf: R. B. A. = B. R. A. = B(P)uch majer Antonín, Rozpravy Aventina 5, 1929/30, s. 19n.; M. Otruba: Š. H., Český jazyk a literatura 20, 1969/70, s. 97–108. ■ Jungmann, LČL, Otto, Rieger, Wurzbach; Místopis II [Polička, Radnice,Žebrák], NAlb
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, I. A–M, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 271–272
